Slovo na “Květnou”

   V minulosti, když jsem byl ještě ministrantem, vždycky jsem se velice těšil a netrpělivě očekával květnou neděli. Vždyť tuto ne­děli jsem měl jako ministrant jedinou možnost číst evangelium. Byl jsem hrdý, když jsem četl roli Piláta. Dnes ovšem člověk uvažuje trošku jinak a uvědomuje si, že toto umučení není jen historií, starou dva tisíce let. Toto drama se odehrává i dnes.

  Je mnoho lidí, kteří zpívají radostné Hosana, stojí v dlouhých řadách u zpovědnic. Je ovšem otázkou, pro kolik z nich je to jen jakási tradice, protože se blíží svátky… pak přichází nejeden velký pátek, kdy svými hříchy a nevěrou přibíjíme Krista na kříž ve velkém. Každý z nás může najít samého sebe v událostech, které se odehrávaly tehdy v Jeruzalémě. Po tom, co jsme slyšeli, podívejme se na hlavní “herce”, přemýšlejme, možná tam někde najdeme i svou roli.

  Především dav lidí, který je možno lehce ovlivňovat a který rychle mění svůj názor. Jeden den přijímají Ježíše s radostným Hosana a za několik dní budou křičet Ukřižuj. Způsob, kterým farizeové ovládali dav, není zdaleka mrtvý. Tímtéž způsobem fanatizovali lid nacisté a později komunisté: Podle známého hesla: Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Dnes můžeme pro změnu pozorovat, jaký vliv na nás mají třeba opakované televizní reklamy, o vlivu na děti již nemluvě.

  Apoštolové: Byli přesvědčeni, že Ježíš se zmocní vlády, bude králem a jim se dostane pěkných postaven Když ovšem přichází zkouška a Ježíš prožívá v Getsemanech bolestnou agónii, usínají. Když je zatčen, utečou. Věřit je snadné, když přijdou svátky, ale co se děje s naší vírou, když přijde doba zkoušky, neúspěch, utrpení…?

  Pilát: Vysoce postavený člověk, který by se rád vyhnul této nepříjemné záležitosti. Umývá si ruce – výmluvné gesto. Není člověkem špatným, ale slabým. Dělá, jako by hledal pravdu, ale v podstatě má strach, že přijde o své postavení. Ježíš je ces­ta, pravda i život. Dovedu tuto Pravdu přijmout a hájit ji dokonce i tehdy, když se zdá na první pohled nepohodlnou a není v můj prospěch?

  Petr: Člověk proměnlivý, citlivý – věrný, ale zároveň nestálý. Jednou je připraven nasadit život za Krista a vzápětí jej zapře před služkou. Jen z dálky pozoruje Kristovo,utrpení. Vzpomeň­me si na Kristova slova: “Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo.koná vůli mého Otce.”

  Šimon z Kyreny: Obyčejný člověk, který se vracel unavený z práce a kterého přinutili, aby pomohl nést Ježíšovi kříž. S velikou ochotou to asi nedělal, ale i tak se stal pomocníkem v díle našeho vykoupení. Nezapomínejme, že potřebujeme Boha, ale i on potřebuje nás pro dobro našich bližních. Potřebuje nás i tehdy, když jsme unaveni a pro únavu se nám nechce modlit, jít do kostela, pomoci někomu…

  Jidáš: Člověk závistivý, falešný, neklidný – zradil Ježíše. Kolik je dnes na světě lidí, pro které jsou  peníze nejdůležitější záležitostí a pro které jsou.schopni zradit i nejlepšího přítele!

  Dobrý lotr: Obrátil se k Bohu v posledním okamžiku svého života. Můžeme jej nazvat prvním svatým Nového zákona. Je příkladem pro ty, kteří jsou v nebezpečí smrti a mají pocit, že jim Bůh již nemůže odpustit. Ale je varováním i pro nás: Obraťte se, pokud máte ještě čas.

  Jsou ještě i jiní: Kaifáš, římští vojáci, Josef z Arimatie, Vero­nika a další. Jsou dokonce lidé, kteří opakují Kristova slova: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Tak volávají ti, kteří se cítí být zrazeni, opuštěni od svých nejbližších, nebo jimi zklamáni. Patří sem ti, kdo nemají domov, hladoví, či ti, kteří klesají pod břemenem kříže a není, kdo by jim pomohl.

  Kristovo utrpení pokračuje i dnes, stále jsou pronášeny rozsudky nad ním. Kristus tím bude procházet do konce světa. Tuto dobu nelze prospat, jak se stalo apoštolům. Každý máme svoje místo v tomto velkém dramatu. Přemýšlejme o něm. wk.