„Pij lásku svatého Jana.“

Dva dny po slavnosti Narození Páně slavíme svátek apoštola Jana, evangelisty, jednoho ze skupiny kafarnaumských rybářů, které Ježíš povolal za rybáře lidí. Když se s bratrem Jakubem připojil k Pánu Ježíši, ten jim dal jméno Boaverges – Bouřliváci, pro jejich bouřlivou zapálenost pro vše dobré. Jakub umřel z apoštolů první, Jan (z apoštolů nejmladší) umřel jako poslední, téměř stoletý. Od smrti Jakubovy Jan pracuje ještě horlivěji, jako by chtěl pracovat za dva. 
Po seslání Ducha svatého začíná hlásat Krista po boku svatého Petra. Druhému pronásledování křesťanů v Jeruzalémě unikl tím, že před jeho vypuknutím odešel do Malé Asie, do Efezu, a působil tam jako biskup křesťanských obcí. S ním tam byla i Maria. Nějaký čas byl ve vyhnanství na ostrově Patmos a napsal tam poslední knihu Nového zákona: Zjevení, Apokalypsu. V Efezu napsal své evangelium a tři listy. Těchto pět Janových spisů nám pomáhá tušit tajemství vtěleného Slova, přebývajícího mezi námi. 
V jednom kostele mají betlém, který právě toto vyjadřuje: Nad betlémem se vznáší nápis z počátku Janova evangelia: „Slovo tělem stalo se a přebývalo mezi námi.” – A každý rozumí, že to je nejkrásnější vyjádření poselství betléma, nejvýmluvnější vánoční kázání. Kdybychom neměli od Jana nic víc než úvod jeho evangelia, stál by Jan přesto v první řadě největších světců. A jeho listy? Kterýsi teolog napsal, že se podobají věnci, zpletenému ze dvou ratolestí. Jedna je stálá výzva k pevné víře v Pána Ježíše, druhou ratolestí je výzva k vytrvání v lásce k Pánu. 
V tyto vánoční dny bylo ve všech kostelech světa předneseno mnoho vánočních kázání. Není nejkrásnějším a nejkratším shrnutím všech kázání ono Janovo: „Bůh je láska”? 
Vpravdě vánočním světcem, vánočním kazatelem je nám apoštol Jan. Vždyť my moc potřebujeme Janovo povzbuzování k lásce. Potřebujeme křídla Janova orla, aby nás zvedala z naší pasivity a zápecnosti. Potřebujeme Janův přehled v jeho věrné péči o Ježíšovu matku Marii, abychom brali jako Ježíšův příkaz z kříže, který platí i každému z nás osobně, že máme s trpělivou láskou pečovat o své rodiče, starat se o ně, dělat jim radost. Slyšíte dobře, vy mladí, vy děti? Jako by to byla maminka Pána Ježíše, tak máš své mamince dělat radost, pomáhat jí. Slyšíte dobře, vy dospělé děti starých rodičů? Kdo pečuje o staré rodiče jako Jan o Marii, ten se nemusí bát, že se odcizí s Mariiným Synem, s Pánem Ježíšem. A o tom Jan prohlásil: „A toto je vítězství, které přemáhá svět, naše víra!” 
Jan zemřel v Efezu kolem roku 100. A již ve 4. století stojí nad jeho hrobem krásná bazilika, dosvědčující pravdivost tradice o Janově působení v Efezu. U nás není mnoho chrámů zasvěcených svatému apoštolu Janovi. Ale mnoho je vás, muži, kteří nesete jeho jméno. Vy jste tedy živé chrámy, vy Jendové, Honzíci, Jeníkové. Vy chtějte být jako Jan: apoštoly Ježíšovy lásky, miláčky Pána Ježíše. 
A ještě zajedno dnes pochvalme apoštola Jana: že právě jeho prostřednictvím jsme byli všichni jako děti Boží svěřeni mamince Marii.

Podle křesťanské tradice apoštol Jan kdysi požehnal nádobu s otráveným vínem a zbavil tím jed jeho účinku. Žehnání vína v den svátku tohoto světce připomíná tuto událost a zdůrazňuje i přikázání lásky zaznamenané v jeho spisech. Žehnání vína fotky.