Svátek Sváté Rodiny

Včera a dnes jsme oslavili nádherný svátek Sváté rodiny. Zároveň poutní slavnost v Líšnici. Dovolte několik málo slov k zamyšlení.

Francouzský spisovatel Saint-Exupéry kdesi vyslovil myšlenku, která nám může ukázat, co může každou rodinu udržet pohromadě přes všechny odstředivé tendence, kte­ré ji ohrožují. Říká: “Zkušenost učí, že láska nespočívá jen v tom, že se jeden druhému zamilovaně dívá do očí, ale spíše v tom, že oba hledí jedním směrem.” A zde právě Svatá rodina může našim rodinám ukázat tajemství rodiny šťastné. Tato rodina byla společně na cestě do Chrámu, do domu nebeského Otce. A Ježíš vysvětluje, proč zde je, opět pouka­zem na “dům svého Otce”, jak se dříve překládalo. To je a bude směr celého jeho života plnit vůli Otce, a to až do onoho “Ne má, ale tvá vůle se staň”, kterým řekne v krvavém potu své “ano” i k hrozné smrti na kříži. Takové radikální “ano” k plánu Božímu, k vůli nebeského Otce řekla i Maria, když svolila být matkou Ježíšovou: “Hle, já služebnice páně, staň se mi podle tvého slova!” A takové tiché, ale proto neméně rozhodné “ano” řekl i Josef, když přijal Marii za manželku a uvěřil, že dítě, které nosí pod srdcem, bylo po­čato z Ducha svatého, a když mu dal jméno Ježíš, to jest Boží Spasitel. To bylo to, co tak hluboce a pevně spojovalo tyto tři svaté lidi. Láska, která hledí stejným směrem, láska za­měřená k dobru, k pravdě, k Bohu. Že to není pouhá teorie, ale opravdu účinný recept, jak rodinu nejen udržet pohromadě, ale rozháranou dát opět dohromady, to jistě může i mnohý z vás dosvědčit ze zkušenosti. Jednou se mi svěřila jedna známá, jakou krizi je­jí rodina prodělala, a to – jak přiznávala – především její vinou. Když děti odrostly, zača­la zase pracovat a v zaměstnání poznala kolegu, který byl galantněji a dvornější než její manžel, a tak si s ním začala poměr. Když na to její manžel přišel, hrozil rodině rozvrat. Zvláště když se to z hádek dozvěděly i děti. To však ženou přece otřáslo. “Udělala jsem pořádek ve svém životě, odprosila manžela i děti a začala zase chodit na bohoslužby ja­ko dřív. Napřed se mnou chodila jen mladší dcerka, ale pak se přidal i manžel, syn a na­konec i dcera nejstarší, která rozkolem v rodině nejvíce trpěla. O Vánocích jsme byli už zase všichni společně v kostele, Bůh nás zase svedl dohromady,” vyprávěla se slzami vděčnosti v očích ona žena.

Milí přátelé, manželské a rodinné soužití může být pramenem kouzelných chvil a nezapomenutelných radostí, může být kouskem ráje na zemi. Právě tak se ale může stát peklem. S jakým očekáváním netušeného štěstí se dva mladí lidé k sobě blíží, s jakými na­dějemi vstupují do manželství, a jaké trosky z onoho snu často zůstávají! Jaká hořkost, ja­ká nenávist! A přece je šťastné manželství možné, šťastná rodina je možná. Musí to být ale rodina svatá, kde si nejen jeden druhému čas od času hledí zamilovaně do očí, ale kde všichni hledí jedním směrem, k jednomu cíli jako ta rodina v Nazaretě.

Dnes jsou tato tři jména jediným, i když snad pro mnohé ztraceným klíčem k rodinnému štěstí. Tři vzory, které ukazují cestu: Ježíš, Maria a Josef. Děkuji všem za společné slavení.   

Fotky můžete shlédnout zde..