Uvedení Páně do chrámu

Dnešní Svátek je jakýmsi posledním dozvukem vánoc v liturgii Církve. Znovu zde září ty vánoční svíčky, které se dnešního dne světí v kostelích. Máme se rozpomenout ještě jednou na tu noc, která se proměnila noc v jasný den, když v náručí svaté Matky zazářilo děťátko – Světlo k osvícení národů. On je tím světlem, jenž přichází, od něhož pochází světlo všeho, co svítí, neboť on zahání ty nejtemnější temnoty a všechno osvěcuje. I ve vyznání víry recitujeme, že Kristus je Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Musíme ovšem ten symbol světla chápat v duchovním smyslu, světlo Kristovo je světlem, které zahání temnoty nevědomosti, vede nás k pravému poznání, jehož vrcholem je poznání Boha. Zahání temnoty zla a hříchu, který Ježíš na svém těle zničil, když za nás zemřel.  Naší odpovědí pak má být to, že se otevřeme tomuto světlu, necháme se jím osvítit, Božím světlem necháme prozářit naší duši, která má být chrámem Ducha, aby také k nám mohl přijít stejně, jako tehdy do chrámu v Jeruzalémě. Ježíš by k nám naopak přijít nemohl, kdyby naše srdce bylo postiženo temnotou hříchu a nelásky.

Každý jistě ví, že když se od jedné svíčky zapálí druhá, plamen té první se nezmenší, neoslabí se tím, že své světlo předal. Jedna svíce může zapálit mnoho jiných svící, aniž tím ztratí svou sílu. Stejně tak je to u nás, lidí. Když se snažíme být takovou svící a vnášíme světlo do temných koutů světa kolem sebe, jiným prospějeme a sami nic neztratíme, ba mnoho získáme. Máme tedy druhým rozdávat svou lásku, svou víru, svou naději, vést druhé lidi k Bohu. A neříkejme si přitom, že já nejsem tak dokonalý a pokročilý křesťan, abych dokázal vést k Bohu druhé lidi, že na to nestačím. I když to naše světlo není dokonale jasné, i s námi Pán počítá. Už staletí před příchodem Ježíšovým to věděl a pěkně řekl biblický spisovatel:

Ty se možná považuješ za zcela bezvýznamného, ale v očích Božích jsi důležitý a můžeš být Světlem Páně.  I když tvé světlo je jen slabé, může jím Bůh ve své moudrosti osvítit jiné, dokonce i takové, kteří tě převyšují schopnostmi a nadáním. Pak je dobro, co oni tebou povzbuzeni vykonají, i tvou zásluhou. – Hleď své světlo přinést tam, kde je ho zapotřebí.”  Kéž nás tedy dnešní svátek naplní radostí z víry, chtějme být světlem lidem kolem nás. Tak si také doneseme to Boží světlo až na konec našeho života a budeme moci říci se spravedlivým starcem Simeonem, když se dočkal příchodu Spasitele: Nyní můžeš Pane propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy, světlo k osvícení pohanů a k slávě tvého izraelského lidu. Těmi pohany, o kterých Simeon mluvil, to jsme vlastně my, kterým se dostalo světlo spásy, my, kteří jsme se setkali s Kristem v jeho Církvi. Nám se dostalo toho světla, které nemůže pohltit temnota ani takové skutečnosti jakou je smrt. Protože Ježíš je tím, který přišel, proto, abychom měli život a měli jej v hojnosti. “anonim”