Svátek milosrdenství

V jedné rybářské vesničce na jednom z italských ostrovů platil také zákon, o němž mluvili farizeové v dnešním evangeliu. Žena, která byla přistižena při cizoložství, byla shozena ze skály do moře. Jednoho dne tam byl také odhalen případ manželské nevěry. Obžalované poskytli malou chvilku, aby si naposledy mohla promluvit se svým manželem. Ale muž nepřišel. Hledali ho, ale ve vesnici nebyl. I když ho nenašli, přesto ji odsoudili a rozsudek vykonali.

Druhého dne viděl starosta odsouzenou ženu pracovat u jejího domku. Všichni obyvatelé ustrnuli: vždyť je to ta, kterou jsme včera shodili ze skály. A je úplně zdravá a celá! Samozřejmě se všichni seběhli. A to už manžel vyprávěl, že mezi skalisky, pod vodní hladinou natáhl odolnou síť, která sice shora nebyla vidět, ale byla pevná a pružná, takže jeho ženu zachytila. Ovšem co s vyneseným rozsudkem? Opakovat trest smrti? Vládce ostrova rozhodl: obviněné ženě dal malou síť, aby jí připomínala mužovu lásku a odpuštění.

Vždycky se najdou lidé, kteří nám budou tvrdit, že Bůh je jen policajt nebo špión, který nás sleduje a je nám ve dne v noci v patách. Jako by si Bůh ve dne v noci všechno zapisoval do velké knihy, naše chyby, hříchy, naše dobré i špatné stránky… Ale proč by měl být Bůh na nás tak přísný a proč by měl být dokonce proti nám! Proč by měl být naším nepřítelem? A proč se někteří lidé snaží z Boha udělat počítač, který nám nikdy nic ne­přestane zaznamenávat? Bůh není stroj! Chcete důkaz? Jedinou Ježíšovou účetní knihou je písek … Už jste někdy něco ztratili v písku? A zkusili jste to hledat? Písek pohltí všechno, všechno zapomene, všechno zasype… V písku nic nezůstane – všechno v něm zmizí. A Ježíš do písku píše. Ježíš píše do písku, protože pro Ježíše je hřích už odpuštěný. Pro Ježíše je hřích sma­zán jako všechno, co je psáno do písku.

Děkuji Všem za krásné chvíle při modlitbě.

Fotografie

Bílá neděle

Druhá neděle velikonoční je posledním dnem velikonočního oktávu, kdy jsme si každý den od neděle Zmrtvýchvstání Páně připomínali slavnost Kristova vítězství nad smrtí. V dobách rané církve se tato neděle nazývala Bílou nedělí (lat. Dominica in albis), protože tento den nově pokřtění, tzv. neofyté, odkládali svá bílá roucha, do kterých byli oblečení při křtu o Velké noci. Již v historii byla tato neděle spojována s evangeliem o ustanovení svátosti smíření „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (J 20,23). Právě v této svátosti se nejvíce odráží Boží milosrdenství, projev Boží lásky k člověku. „Milosrdenství je skutečně jádrem evangelního poselství, je to vlastní jméno Boha, jeho tvář, kterou zjevil ve Starém zákoně a plně v Ježíši Kristu, vtělená Láska stvořitele a vykupitele.“

Vznik neděle Božího milosrdenství

Velkým šiřitelem Božího milosrdenství byla sestra Faustyna Kowalská, polská řeholnice a mystička, která žila v první polovině 20. století. Právě jí se zjevil Ježíš a položil ji na srdce toto přání, jak popisuje ve svém Deníčku: „Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.“(699)

Sestra Faustyna byla v jubilejním roce 2000 prohlášena sv. Janem Pavlem II. za svatou. Stalo se tak právě na druhou neděli velikonoční, kterou při této příležitosti svatý papež ustanovil za neděli Božího milosrdenství. O pět let později, v roce 2005, v předvečer tohoto svátku, se papež sv. Jan Pavel II. navrátil do Otcova domu.

papež František pokračuje během svého pontifikátu v šíření Božího milosrdenství, 8. prosince 2015 vyhlásil mimořádný Svatý rok Božího milosrdenství, jehož mottem je stalo „Milosrdní jako Otec“ (srov. Lk 6,36). Neustále povzbuzuje současnou církev, aby se stala tzv. polní nemocnicí a hojila zranění a rány a prokazovala milosrdenství k bližnímu.

Za: www.cirkev.cz