Ad-venio

Byla jednou jedna zbožná stařenka. Jednou v noci se jí zdál sen: zjevil se jí Bůh a slíbil jí, že ji druhého dne navštíví. Stařenka hned jak ráno vstala začal uklízet, čistit, péct a chystala na stůl. A pak začala na milého Boha čekat. Najednou někdo zaklepal na dveře. Stařenka rychle otevřela, ale jakmile uviděla, že venku stojí jen ubohý žebrák, řekla: “Ne, proboha, dnes jdi svou cestou! Já právě teď čekám na milého Boha, nemohu tě přijmout!” S tímto nechala žebráka odejít a zabouchla za ním dveře. Po chvíli znovu někdo zaklepal. Stařenka otevřela tentokrát ještě rychleji než poprvé. Ale koho uviděla venku stát? Jenom nějakého ubohého starce. “Čekám dnes na Boha. Opravdu se o tebe nemohu starat!” To řekla a zabouchla starci dveře před nosem. Za chvíli někdo znovu zaklepal na dveře. Ale když stařenka otevřela – kdo jiný tu nestál, než zase nějaký otrhaný a hladový žebrák, který ji snažně prosil o kousek chleba a střechu nad hlavou pro přespání. “Ach, dej mi pokoj! Čekám na milého Boha. Nemohu tě vzít do svého domu!” Žebrák musel odejít a stařenka čekala dál. Čas plynul, hodina za hodinou ubíhala. Už se blížil večer a po milém Bohu stále ještě ani vidu. Stařenka byla stále znepokojenější. Kde jen mohl milý Bůh zůstat? Nakonec musela zkormouceně odejít do postele. Brzy usnula. Ve snu se jí opět zjevil milý Bůh. Pravil jí: “Třikrát jsem tě navštívil, ale třikrát jsi mne vykázala ven!” Na stařence se vyplnila slova dnešního evangelia: Nepoznala čas Božího navštívení – “Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.”

Cílem adventní doby je, abychom se propra­covali k touze po Kristu v duchu slov: Maranatha, přijď Pane Ježíši! Máme se učit znovu do hloubky prožívat to, co tak často říkáváme při mši svaté po proměňování: Na tvůj příchod čekáme, Pane Ježíši Kriste! Mnozí křesťané se bojí upřímně volat “přijď Pane Ježíši”…. netěší se z pomyšlení, že by měl již Pán přijít. Sv. Augustin napsal: “Co je to za lásku ke Kristu, bojíme-­li se, aby nepřišel? Neměli bychom se, bratři, stydět? Milujeme, a bojíme se jeho příchodu. Milujeme ho pak opravdu? Nebo máme raději své hříchy? Nuže, ty hříchy mějme v nenávisti a milujme toho, který přijde hříchy trestat. Přijde, ať chceme nebo nechceme. Že nepřichází hned teď; neznamená ještě, že nepřijde. On přijde, ale nevíme kdy. Když tě však najde připraveného, nevadí, že to nevíš.”  Abychom se tolik nebáli volat “Přijď Pane Ježíši…”  – je třeba si uvědomit cíl, k němuž jdeme: Je to věčné a nezničitelné společenství s Bohem. Adventní doba je pro nás proto takovýmto ujasněním si cíle, zkorigováním životní cesty, prohloubením pohledu na smysl života a celých lidských dějin.wk

Foto…

Pro zajímavost:
Železná neděle – první adventní neděle Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.
Bronzová neděle – druhá adventní neděle. Na druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku, tzv. betlémskou, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky
Stříbrná neděle – třetí adventní neděle. Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, tzv. pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz.
Zlatá neděle – čtvrtá adventní neděle. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku, tzv. andělskou, která představuje mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle může připadnout na Štědrý den.