Dát mu své srdce

Evangelium nám dnes zvěstuje radostnou zprávu: radost pro všechen lid. V městě Davidově se vám narodil spasitel Kristus Pán. Naleznete děťátko zavinuté do plenek a položené do jeslí. Všechno nám to může připomínat nějakou pohádku, ve kterých se také takto mluví třeba o narození králů nebo princezen. Pohádky často začínají slovy bylo, nebylo, jsou to pouhá vyprávění, která se ve skutečnosti nestala. To dnešní evangelium proto začíná jinak: za dnů vlády císaře Augusta, když se v jeho říši konalo sčítání lidu. Víme tedy kdy se stal ten příběh Ježíšův a protože to byla největší událost dějin počítáme podle ní letopočet. Je to už tedy  přes 2000 let od narození malého Ježíše v Betlémské jeskyni.

         Je jisté, že Ježíš nebyl jen tak nějakým dítětem, vždyť jeho narození pastýřům ohlašují zástupy nebeských andělů, mudrci z východu mu přinášejí dary. Přesto on, Boží Syn, nepřišel na svět jako nějaký král v krásném paláci, ale rodí se jako chudé dítě. Zdaleka neměl všechno to, co máte dnes vy. Proto přicházejí pastýři a přinášejí mu dary, oblečení, jídlo. Možná přemýšlíte o tom, že bychom mu i my mohli něco dát. On od nás jako stvořitel všeho nepotřebuje žádné věci, ale očekává od nás, že mu otevřeme svá srdce, protože proto on přišel, aby mohl žít s námi a my s ním. Naše duše tedy nemá být tak studená a špinavá jako ona betlémská jeskyně, ale má být prozářena naší láskou, vírou.

         Během adventu jste se mnozí z vás snažili skrze malé drobné skutky lásky, zbožnosti, odříkání, modlitbu právě očistit svou duši, snažili jste alespoň malými věcmi udělat tento svět lepším. Možná se vám ale zdá, že svět je přesto stále stejný, že my, ani lidé kolem nás se nezměnili k lepšímu.

         O podobných pocitech vypráví jedna bajka. Jednou se ptala polní myš moudré sovy, kolik váží jedna sněhová vločka. Všehovšudy nic, odpověděla sova. Myš pak začala sově vyprávět, jak odpočívala na větvi jedle a počítala sněhové vločky, které na větev dopadaly. Až jich napočítala přesně 3.471.952. Když se snesla ona poslední vločka, ozvala se rána. Větev se zlomila a myš se i se sněhem svalila na zem. Takže to byla ta váha ničeho, zakončila své vyprávění myš. Takže budeme-li si myslet o našich drobných příspěvcích, dobrých skutcích, modlitbách, že jsou ničím, nebo maličkostí ve srovnání s jinými, vzpomeňme si, že když se jedno přidá k druhému, mohou se pak dít veliké věci. To, co se nám zdá obyčejné, může se stát něčím mimořádným. Podobně, jako narození chudého dítěte v Betlémě vyústilo ve vykoupení celého lidstva, ve zlomení vlády zla nad tímto světem.