Je mi lito – rodiče nevedeme!

Žehnání rodinám

Zaměstnaní rodiče společně spěchají před narozeninami své dcerky do obchodu s hračkami a vysvětlují prodavačce: “Jsme v důsledku zaměstnání po celý den mimo domov. Potřebujeme něco, co naši malou potěší na dlouho zabaví, zbaví ji pocitu osamocení, rozveselí, upokojí, rozptýlí, uklidní,…” “Je mi líto”, odpovídá prodavačka, “rodiče nevedeme!”

Rodina je životodárnou buňkou národa, nenahraditelnou budovatelkou “civilizace lásky” (Pavel VI.) ve společnosti. Domov se nevytváří vnějšími podmínkami – společným bydlením, pohodlím,… ale neviditelnými vztahy lásky, rodinným stylem života a komunikací s druhými. Funkční rodina je základem domova. Ne dům, zahrada, příroda, ale rodina, v níž je láska.

Francouzský spisovatel Saint-Exupéry kdesi vyslovil myšlenku: “Zkušenost učí, že láska nespočívá jen v tom, že se jeden druhému zamilovaně dívá do očí, ale spíše v tom, že oba hledí jedním směrem.” Společný cíl může rodinu velmi utužit. Tyto cíle však mohou být různé: pozemské, lidské, duchovní. Společné podnikání, péče o nemocného člena rodiny, přežívání rodiny v těžkých podmínkách, pronásledování,… . to vše rodinu utužuje.

Betlém Písečná

A zde právě Svatá rodina může našim rodinám ukázat nejvznešenější cíl – tajemství šťastné rodiny. Tím cílem byl Bůh. Každý člen sv. rodiny jednotlivě i společně – šli k Bohu: “Josef vzal ženu a dítě a odešel do Egypta”, Maria pokorně slouží Pánu, Ježíš vysvětluje, proč zůstal v chrámě a poukazem na “dům svého Otce” – a celá rodina to přijímá, sjednocuje se. To bylo to, co je tak hluboce a pevně spojovalo – láska, která hledí stejným směrem, láska zaměřená k dobru, k pravdě, k Bohu.

Že to není pouhá teorie, ale opravdu účinný recept, jak rodinu nejen udržet pohromadě, ale rozháranou dát opět dohromady, to jistě může i mnohý z vás dosvědčit ze zkušenosti. Jednou se mi svěřila jedna známá, jakou krizi její rodina prodělala, a to – jak přiznávala – především její vinou. Když děti odrostly, začala zase pracovat a v zaměstnání poznala kolegu, který byl galantněji a dvornější než její manžel, a tak si s ním začala poměr. Když na to její manžel přišel, hrozil rodině rozvrat. Zvláště když se to z hádek dozvěděly i děti. To však ženou přece otřáslo. “Udělala jsem pořádek ve svém životě, odprosila manžela i děti a začala zase chodit na bohoslužby jako dřív. Napřed se mnou chodila jen mladší dcerka, ale pak se přidal i manžel, syn a nakonec i dcera nejstarší, která rozkolem v rodině nejvíce trpěla. O Vánocích jsme byli už zase všichni společně v kostele, Bůh nás zase svedl dohromady, vyprávěla se slzami vděčnosti v očích ona žena.

Někdy se ptáme – proč se to vše hezké, co bylo na začátku manželství vytratí. Proč šeď života překryje to krásné a barevné ve vztahu? Proč průzračnost, jednoduchost a oběť vymizí? Čím je to? Je to asi tím, že je málo víry. Že se Pán Bůh “vystrká” někam na periférii vztahu. A přece On by měl být u nás doma. Víra totiž pomáhá snášet i ty nejbolestnější těžkosti a nedostatky, stmeluje, dává odpověď a doplňuje i to, co v srdci chybí. Společný pohled k Bohu nejvíce obohacuje manželský vztah. Překonávat nedobré vlastnosti své i druhého – sami (při pohledu na druhého) je velmi těžké. Pokud se však zahledíme ke společnému cíli – k Bohu, pak už není vidět bariéru našich chyb, co nás dělí – ale vidíme Boha. Manželství tvoři dva – muž a žena. Šťastné manželství tvoři tři – ti dva a Bůh.

Dnes o svátku sv. Rodiny chceme prosit o pomoc svatého Josefa, Pannu Marii a především Pána Ježíše, aby naše rodiny se stále více podobali svaté rodině z Nazareta aby na nich zjevný odlesk života lásky Kristovi. wk

Milosrdný a dobrý Bože, svěřujeme do Tvé ochrany náš domov, celou rodinu a všechno co máme. Žehnej nám, střež nás od zlého, chraň v nebezpečí, zachovej od neštěstí a upevňuj naši víru. V zármutku a utrpení dej pevnou naději. Dej, abychom byli neustále spojeni s Tebou. Amen.