Jeden muž měl v noci sen

Těžký otřes prožije ten, kdo ztratí milovaného člověka smrtí, odchodem, zradou. Těžký otřes prožívají v životě ti, kterým se zboří v jediném okamžiku jejich plány. Těžký otřes můžeme dnes prožívat i my, když při pohledu na dnešní situaci máme pocit strachu, obav a třeba nevíme kudy kam. Těžké zklamání prožívají ti, kdo svůj život vsadili na mocné vůdce, politiky, hrdiny… a ti selžou. Vzpomeňme na příběh Emauzských učedníků (Lk 24, 13-35). Přesně v této situaci se nacházeli jdouc do Emauz. Slyšeli jsme je, jak naříkali: “My jsme doufali, že je to on, který má vykoupit Izraele. Ale dnes už je to třetí den.” Celý svůj život vsadili na Ježíše z Nazareta, chodili s ním, viděli jeho zázraky, poslouchali jeho učení a nyní je všemu konec. U Ježíšova hrobu stáli nad troskami svého života. Odcházeli z Jeruzaléma jako poražení. Všechno skončilo fiaskem. V tom se k nim připojuje sám Ježíš. Nepoznávají ho. Největším protikladem této situace je, že oni samému Ježíši vysvětlují, co se s ním vlastně stalo: “Jak Ježíše z Nazareta odsoudili k smrti a ukřižovali. “A teprve, když Pánu Ježíši vše vysvětlili a poučili ho, pouštějí Ježíše ke slovu a začínají mu naslouchat. A nakonec (podpořeni vírou) poznávají Pána při lámání chleba.

Věřící člověk se může snadno ocitnout v situaci podobné: Pánu Bohu říkáme, jak by vše mělo být, snažíme se mu vysvětlovat, že to bylo nespravedlivé, když nás potkalo to, či ono,… přejeme si, aby události vzali jiný směr, čekáme od Boha řešení,…

Ale teprve, až když pustíme ke slovu Boha a jeho Slovo vnímáme, teprve když Pán začíná hovořit, a my se snažíme ho pochopit, pak teprve vše dostává nový a jasný smysl, věci se stávají novými, mizí smutek, a skleslost,… Je třeba naslouchat Božímu hlasu – v Písmu, při bohoslužbě, v modlitbě, ve svědomí i v církvi.

Ale i zde mohou být těžkosti: Písmo sv. se nám může někdy zdát mrtvé,… nerozumíme Božímu slovu,… Je to zejména tehdy, když za tím slovem nevidíme živého Pána. Bůh k nám chce promlouvat, chce abychom rozuměli i svému životu. Přeje si, aby se rozhořelo naše srdce a otevřely se naše oči. Celý svůj život vsadili na Ježíše z Nazareta, chodili s ním, viděli jeho zázraky, poslouchali jeho učení a nyní je všemu konec. U Ježíšova hrobu stáli nad troskami svého života. Odcházeli z Jeruzaléma jako poražení. Všechno skončilo fiaskem.

Jeden muž měl v noci sen. Na mořském břehu potkal Ježíše Krista. Ježíš ho vyzval k následování. Šel tedy s Ježíšem podél mořského břehu. Na nebi nad nimi se objevovali scény z jeho života. Za oběma poutníky zůstávali na pobřeží v písku dvě řady otisků nohou.Když se objevila poslední scéna, podíval se muž zpátky k otiskům a zpozoroval, že na cestě byly často vidět jen jedny stopy. Zjistil, že to bylo právě v dobách, kdy se mu vedlo nejhůře. To ho samozřejmě udivilo, a tak se zeptal: Pane, tys mi řekl, že se mám rozhodnout, abych tě následoval, a že půjdeš vždycky se mnou. Teď však zjišťuji, že v těch nejtěžších dobách mého života tu vidím jen jedny stopy nohou. Když jsem tě nejvíce potřeboval, nechal jsi mě samotného. Pán odpověděl: Můj milý příteli; mám tě tak rád, že bych tě nikdy neopustil. V dobách, kdy se ti vedlo nejhůře, kdy jsi byl vystaven zkouškám, kdy jsi trpěl – tam, kde teď vidíš jeden otisk nohou to byly doby, kdy jsem tě nesl. Totéž říká Pán každému z nás. Ať se ve chvílích starostí, zmatku, ztráty naděje, krize víry,…snažíme ztišit a otevřít se hlasu Božímu. Ať poznáme, že k nám mluví sám Pán, že nám ukazuješ cestu a že je s námi.