Setkání ministrantu

Druhé setkání ministrantu naši farnosti uskuteční se v pátek (4. 5. 2018) po mši sv. na faře v Žamberku.

Latinské slovo ministrare je možné přeložit jako “sloužit”, což znamená druhému člověku činit to, co si přeje. Tato služba souvisí s odkazem Ježíše Krista Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já (Jan 13.15). Hlavními patrony ministrantů jsou sv. Tarsicius a sv. Dominik Savio.

“Obracím se k vám, ministrantům celého světa! Služte velkodušně Ježíšovi přítomnému v eucharistii. Je to důležité poslání, které vám umožňuje být výjimečně blízko Pánu a růst v opravdovém a hlubokém přátelství k Němu. Žárlivě střežte toto přátelství ve svém srdci jako svatý Tarsicius a buďte připraveni zápasit i položit život za to, aby Ježíš dosáhl ke všem lidem. Také vy předávejte svým vrstevníkům dar tohoto přátelství s radostí, nadšením a beze strachu, aby mohli postřehnout, že toto Tajemství znáte, že je opravdové a že ho milujete! Pokaždé když přistupujete k oltáři, máte štěstí účastnit se velkého gesta lásky Boha, který se nadále chce dávat každému z nás, být nám nablízku, pomáhat nám a dávat nám sílu k dobrému životu. Jak víte, proměňováním se onen malý kousek chleba stává Kristovým Tělem a víno Krví Kristovou. Máte to štěstí, že můžete toto nevýslovné tajemství prožívat zblízka! S láskou, zbožností a věrností konejte své poslání ministrantů. Nepřicházejte do kostela k bohoslužbě s povrchností, ale vnitřně se na mši svatou připravujte! Svou pomocí kněžím ve službě oltáře umožňujete, aby Ježíš byl lidem blíže, aby ho mohli vnímat a mít více na zřeteli, že On je přítomen. Spolupracujete na tom, aby byl mohl být více přítomen ve světě, v každodenním životě, v Církvi a na každém místě. Drazí přátelé! Propůjčujete Ježíši svoje ruce, svou mysl a svůj čas. Neopomine vás odměnit, darovat vám pravou radost. Dá vám pocítit, v čem spočívá plnost štěstí. ” (papež Benedikta XVI. k ministrantům srpen 2010)

 

 

Celosvětová síť modlitby

Vatikán. Jak informuje nedělní vydání listu L´Osservatore Romano, Petrův nástupce koncem minulého měsíce (27.3.2018) ustanovil Celosvětovou síť modlitby papežským dílem s právním sídlem v Městském státě Vatikán a schválil její nové stanovy. O této změně informoval Tovaryšstvo Ježíšovo v dopise, datovaném 10. dubna, arcibiskup Angelo Becciu, substitut Státního sekretariátu Svatého stolce. Papežovým krokem se tak uzavírá proces revize a aktualizace stanov jezuitského díla, který začal po jmenování nového mezinárodního ředitele modlitební sítě, jezuity Frederica Fornose. Apoštolát modlitby s papežem působí v 98 zemích a v poslední době svou činnost obohatil o měsíční videoposelství s papežem a modlitební platformu na papežovy úmysly.

Mater Ecclesiae – ora pro nobis!

Vatikán zveřejnil dekret Kongregace pro bohoslužbu a svátosti, který stanovil, že první pondělí po neděli Seslání Ducha svatého bude v celé církvi slavena památka Nejsvětější Panny Marie, Matky církve. Památka Marie Matky církve byla doposud v tento den připomínána pouze ve dvou místních církvích: v Polsku a v Argentině.   V dekretu se uvádí, že úcta k Panně Marii se v církvi pěstovala od nejstarších dob. Podle sv. Augustina je Maria matka církve díky své lásce, skrze niž se podílela na znovuzrození věřících v církvi. Sv. Lev Veliký říká, že Maria je zároveň Matkou Krista, Syna Božího, i matkou údů jeho Mystického Těla, které reprezentuje církev. Blahoslavený papež Pavel VI. pak v roce 1964 na třetím zasedání 2. vatikánského koncilu prohlásil Pannu Marii za Matku církve a stanovil, že „Matka Boží musí být nadále uctívána a oslavována celým křesťanským společenstvím“. Dokument podepsaný v den památky P. Marie Lurdské, 11. února 2018, rovněž stanovuje, že památka má být od nynějška zanesena ve všech kalendářích a liturgických knihách, včetně liturgie hodin. Příslušné liturgické texty jsou připojeny k dekretu a jejich překlady, schválené jednotlivými biskupskými konferencemi, budou zveřejněny poté, co je vatikánská kongregace potvrdí. (Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Radio Vaticana)

Dekretu o oslavě Panny Marie, Matky církve, ve všeobecném římském kalendáři

Komentář dekretu o oslavě Panny Marie, Matky církve, ve všeobecném římském kalendáři

Sv. Jiří – Patron skautů

Slavnostní mši v kostele sv. Jiřího v Kunvaldě jsme oslavili patrona skautu.
Zakladatele skautingu lorda Baden-Powella vedla ke zvolení tohoto světce za ochránce a ideový symbol celého hnutí legenda o sv. Jiří, který v boji zabil draka zloby a barbarství. Dobře věděl, že daleko víc než slovo působí na duši příklad a také není divu, že při hledání ztělesněných ideálů, které vložil do skautského zákona a slibu, zvolil právě tohoto jediného patrona rytířů mezi světci. Sv. Jiří – je symbolem statečnosti a zmužilosti, je patronem skautů celého světa, patronem skautského bratrství. Chrání vždy bezbranného v příbězích, kde vítězí dobro a spravedlnost nad zlem. Jedna z formulí pro pasování na rytíře začíná: “Ve jménu Božím, svatého Jiří a svatého Michala…”

„Skautská myšlenka je moderní rytířství, které nám přikazuje pomáhat bližnímu, konat denně
dobré skutky, považovat všechny lidi za své přátele a skauty za své bratry.“

 

 

  Sv. Jiří pocházel z urozené rodiny v Kappadokii, což je oblast v dnešním Turecku, které tehdy ve 3. století náleželo do římské říše. Jiří vyrostl v silného odvážného mladíka a tak se stal vojákem. I jako vojín zůstal čestným a věrným vyznavačem křesťanské víry, kterou mu předali jeho rodiče. Brzy byl v císařském vojsku povýšen do hodnosti plukovníka. Tehdy ale začalo další z mnoha pronásledování křesťanů. Byli znovu vězněni a trestáni i smrtí. Jiří se tedy odebral k samotnému císaři, aby mu vysvětlil, že není žádný důvod pro nepřátelství vůči křesťanům. Ve své řeči prohlásil: můj císaři a jeho rádcové, jak dlouho ještě budete pronásledovat křesťany, kteří jsou věrnými občany a poddanými říše. Křesťané se modlí za císaře, za vlast, věrně jí slouží, pouze se neklanějí nikomu z lidí, pouze Bohu jedinému, Ježíši Kristu. Všichni byli touto řečí ohromeni, císař přesto Jiřího prohlásil za zrádce a nařídil jeho uvěznění. Později se ho snažil přesvědčit, aby se zřekl své víry. Jiří mu odpověděl: Císaři, co mi slibuješ, tím pohrdám, a čím mi hrozíš, toho se nelekám, i když věděl, že jej čeká mučednická smrt. Byl tedy nakonec krutě mučen a popraven roku 303. Sv. Jiří tedy ctíme pro jeho odvahu, pevnou víru, za kterou dokázal obětovat i svůj život. Zobrazuje se jako mladý rytíř, který přemáhá draka, který symbolizuje pohanského císaře, nebo také zlo vůbec, kterému neustoupil, ale zvítězil nad ním stejně, jako Kristus zvítězil svým křížem nad smrtí i zlem a toto vítězství nabízí všem, kdo v něj uvěří a zůstanou mu věrní za každých okolností. Buďme tedy my všichni, nejen skauti, kteří slaví Jiřího jako svého patrona, také stateční při překonávání všech obtíží, které se nám v cestě za dobrem postaví do cesty, a v tomto snažení si také vzájemně pomáhejme. Nikdy se nenechme svést k něčemu, co by třeba bylo pro nás snadnější, pohodlnější, co by ale nebylo pravdivé, čestné, spravedlivé, čím bychom nedali druhým dobrý příklad. Lidé totiž od nás vědomě či nevědomě čekají, že jim svým životem ukážeme krásu naší víry a to, jak žít podle příkladu Pána Ježíše. (anonymus)

Hospodine, pomiluj ny

Dne 23.04. poutní bohoslužbou v kapli sv. Vojtěcha (hřbitovní) uctili jsme památku tohoto velikého světce. Životní příběh svatého Vojtěcha se zdá být potvrzením evangelního výroku, že žádný prorok není vítán ve svém domově. Zatímco v mnohých okolních zemích českého biskupa ctili, vítali a milovali, v jeho vlastní zemi jej čekaly jen neúspěchy, zrada a odmítání. Dvakrát z Čech odešel, ale dvakrát byl papežem poslán zpět. Svůj život završil mučednickou smrtí při hlásání evangelia pohanům v krajinách tehdejšího Pruska.

V několika málo slovech připomeňme si Jeho odkaz

 Sv. Vojtěch je nejčastěji znázorňován jako biskup s mitrou, berlou a knihou. Byl to totiž druhý biskup biskupství pražského, působil na konci 10. století. Naši předkové si ale jeho služby příliš nevážili, nebyli také ochotni křesťanskou zvěst, kterou jim Vojtěch předával, zvláště morální požadavky. Způsob křesťanského života. Vojtěchovi současníci nedbali například na jeho výzvy ohledně nepřípustnosti otroctví, ohledně manželské morálky. Proto musel sv. Vojtěch dvakrát opustit Čechy. Definitivně pak odchází, když byl vyvražděn jeho rod, Slavníkovci v Libici nad Cidlinou, která nyní leží v naší diecézi. Vojtěch pak bývá často vyobrazen s nástroji svého umučení: veslem, kopím, halapartnou. Sv. Vojtěch totiž po odchodu z Čech šířil křesťanství mezi pohanskými Prusy na severu Evropy. Když předčítal žalmy, vstoupil podle legendy do lesa zvaného Romovské pole, který byl pro pohany posvátným hájem, kam nesměli křesťané vstoupit. V lese jej jeden z pohanů pro výstrahu udeřil veslem, až mu kniha vypadla z rukou. Sv. Vojtěch se ale nezalekl a pokračoval dál. Byl však napaden pohany, spoután a probodnut kopím. Potom mu pohané halapartnou usekli hlavu a nabodli ji na kůl. Sv. Vojtěch také bývá vyobrazen s váhami jako symbolem spravedlnosti a růží na erbu, symbolem Slavníkovců. Sv. Vojtěch byl velice vzdělaný a zbožný biskup, byl váženou osobností v mnoha evropských zemích, vedl mnohá jednání dokonce s císařem římské říše, nejmocnějším panovníkem tehdejší Evropy. Pouze u nás, jak známo se mu uznání nedostalo, jeho velikost česká knížata pochopila až po jeho mučednické smrti a po rychlém růstu jeho kultu v sousedním Polsku. Tam byl uctíván zvláště v Hnězdně, kde byl jeho hrob a kde také v souvislosti s jeho úctou bylo založeno první polské arcibiskupství, o 300 let dříve než u nás.
   Až pak se i alespoň zčásti Čechové přihlásili k tomu, k čemu je dříve sv. Vojtěch vyzýval. K obrácení, pokání, k plnému přijetí křesťanství. K tomuto příběhu sv. Vojtěcha poznamenává p. Piťha, že Čechy vždy znovu rodí velké myslitele, kteří celé Evropě ukazují cestu ke skutečnému naplnění lidství. Tragédie národa je pak v tom, že tyto osobnosti jsou odmítány a uchylují se do exilu, že my nejsme schopni tyto velké myšlenky uskutečnit, protože nám chybí velkodušnost, ochota ke změně života a kázeň. Stali jsme se pyšnými, když se honosíme slavnou minulostí, ale jsme leniví a prázdní ve své žité současnosti. Co nám zbývá, nemáme-li zahynout? Uznat nárok našeho svatého biskupa. Vyslechnout jeho kázání. Přiznat si potřebu vytrvalosti, věrnosti a kázně. Pokleknout před jeho pastýřskou holí, pochopit konečně, proč jsme tolikrát trestáni, přijmout i tvrdé pokání a vydat se poslušně za ním, neboť on zná pevné cesty vedoucí z nejistých bažin tohoto věku k branám ráje. Nechme se tedy vést jím, následovat Kristovo evangelium. Nejen naši otcové, i my jsme sv. Vojtěchovi dlužní pochopení, úctu a především synovskou lásku. A zvedněme hlavu! Vždyť mezi námi stojí a žije otec, biskup, věrný sluha Boží, kníže Vojtěch a přináší nám pomoc a útěchu. Všem těm, kteří neztratili naději, zápasí, hledají a brání poklad ve svém srdci, ve svých rodinách, poklad víry, poklad Božího království. (Anonymus)

Humanitární sbírka

Římskokatolická farnost v Žamberku pořádá
na sobotu 21. dubna 2018 od 8.00-11.00 hod.
humanitární sbírku
za účelem poskytnutí materiální pomoci potřebným občanům po celé republice prostřednictvím Diakonie Broumov.

Co vše můžete darovat ?
  Letní a zimní oblečení (dětské, dámské, pánské) – nepoškození s fungujícími zipy;
  Lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony — čisté i mírně poškozené;
  Látky (minimálně 1 m2, prosíme, nedávejte nám odřezky a zbytky látek);
  Domácí potřeby – nádobí bílé i černé, skleničky – zabalené v krabici;
  Vatované a péřové přikrývky, polštáře a deky, peří
  Obuv – nepoškozená a v párech (svázaných gumičkou)
  Kabelky, batohy, drobné předměty z domácnosti
  Hračky – nepoškozené a kompletní, také plyšové
  Menší elektrospotřebiče – mohou být i nefunkční
  Knihy

Věci, které vzít nemůžeme?
Ledničky, televize, počítače a jinou elektrotechniku, matrace koberce
Nábytek,
Znečištěný a vlhký textil
Prosíme, noste vše čisté a použitelné do KAPLE Panny Marie Bolestné (za kostelem).

Děkujeme za ochotu pomáhat potřebným.

Návrat domů

Návrat domů – takto charakterizoval pražský arcibiskup Dominik Duka OP repatriaci ostatků jedné z nejvýznamnějších postav české katolické církve, kardinála Josefa Berana, která se uskuteční v druhé polovině příštího týdne. Podle Dominika Duky byl kardinál Beran velkou postavou nejen katolické církve, ale také statečným mužem, který dokázal vzdorovat nacismu i komunismu.

Kardinál Beran představuje klíčovou postavu muže, který se nikdy nenechal zlomit, i když nabídky ke kompromisu byly velké. Kardinál Beran se vrací, ale stoupenci komunistické diktatury jsou v Parlamentu České republiky a majíce poslaneckou imunitu mohou své názory otevřeně hlásat, přestože parlament schválil zákon o zločinnosti obou totalit,“ řekl dnes na tiskové konferenci D. Duka.

Ostatky kardinála Berana budou vyzdvihnuty ve čtvrtek 19. dubna z hrobu v kryptě svatopetrské baziliky, kde byl v roce 1969 na přání papeže bl. Pavla VI. pohřben. „Průzkumem se jasně prokázalo, že se jednalo o prozatímní hrob, takže ten bude následně zrušen a náhrobní deska by měla být umístěna v Plzni, tedy v rodišti kardinála Berana. Jeho ostatky budou uloženy do prosté dubové rakve, podobné jako měl Jan Pavel II.,“ uvedl organizátor repatriace Vojtěch Mátl z Arcibiskupství pražského. Více zde…

Prostřednictvím sekretariátu ČBK jsme obdrželi rozhodnutí předsedy České biskupské konference, kardinála Dominika Duky, OP, ve kterém vybízí všechny farnosti v České republice, aby se v pátek 20. dubna 2018 v 18 hodin, tedy v čase, kdy v Praze přistane letadlo s ostatky kardinála Josefa Berana, po dobu cca 5 minut rozezněly na všech kostelích zvony.

Gaudete et exsultate

Vatikán 9.4.2018 zveřejnil novou apoštolskou exhortaci papeže Františka nazvanou Gaudete et exsultate (Radujte se a jásejte) – O povolání ke svatosti v dnešním světě. Ta vybízí k nespokojenosti s průměrností a zve ke svatosti, k jejímuž dosažení napomůže – kromě jiného – i smysl pro humor.  Český překlad se připravuje. 

Ve své třetí apoštolské exhortaci (předcházely jí Evangelii gaudium a Amoris laetitia) reflektuje papež František povolání ke svatosti a jak můžeme na tuto výzvu odpovědět v dnešním moderním světě. „Mým skromným cílem je návrh praktického způsobu, jak v dnešní době odpovědět na povolání ke svatosti,“ píše v úvodu listu papež František.

Exhortace Gaudete et exsultate je rozdělena do pěti kapitol a začíná meditací nad její výzvou. Svatý otec pak dále promýšlí dva „rafinované nepřátele svatosti“, za které považuje současný gnosticismus a pelagianismus.

Hlavní myšlenkou exhortace je, že svatost znamená následování Ježíše. Ve třetí kapitole se papež František zamýšlí nad tím, co člověk musí udělat, aby byl dobrým křesťanem. Odpověď je podle něj jasná – každý musí udělat po svém to, co nám říká Ježíš v Kázání na hoře.

Avšak jestliže nám blahoslavenství ukazují, jak vypadá svatost, tak nám evangelium také dává určitá kritéria, podle kterých budeme posuzováni: “Hladověl jsem a dali jste mi jíst, žíznil jsem, a dali jste mi pít, byl jsem na cestách, a ujali ste se mne, byl jsem nahý, a oblékli jste se mě, byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste za mnou.” (Matouš 25,35-36)

Čtvrtá kapitola exhortace je zasvěcená „určitým aspektům povolání ke svatosti“, které papež František považuje v dnešním světě za obzvláště významné: patří mezi ně houževnatost, trpělivost a pokora; radost a smysl pro humor; odvaha a nadšení, svatost v pospolitosti; neustálá modlitba.

Nakonec papež František navrhuje, jak prakticky žít povolání ke svatosti. „Život křesťana je neustálý boj. Potřebujeme sílu a odvahu, abychom odolali ďábelským pokušením a hlásali evangelium.“

V poslední kapitole mluví Svatý otec o důležitosti „boje“ a „bdělosti“ a vyzývá nás, abychom využívali dar rozlišování, „což je více než nezbytné“ ve světě, který se nás tak často snaží odradit od naslouchání hlasu Pána. „Je mojí nadějí, že tento list pomůže církvi, aby znovu obnovila touhu po svatosti,“ uzavírá exhortaci papež František.

(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce, Vatican News, za: cirkev.cz)

„Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin“

Písmo svaté ukazuje jídlo jako neoddělitelnou a přirozenou součást lidského  života. Je Božím darem, za který máme být Stvořiteli vděčni. Na samém počátku lidských dějin Hospodin praví: „Hle, dávám vám semenonosné rostliny, cokoliv jich na zemi jest, a všecky stromy, které chovají v sobě semena svých druhů, abyste je měli k potravě“ (Gn 1, 29). A své slovo stvrzuje i po potopě: „Všecko, co se hýbe a žije, bude vaší potravou; všecko vám dávám právě tak, jako zelenající se byliny“ (Gn 9, 3). Za: thedeum.cz

Děkuji Všem za pomoc, přípravu, a krásné společné nedělní odpoledne. Fotky můžete najít zde…

Jídlo a pití v Bibli

 

Dám vám nové srdce

Tak praví Hospodin:
„Vezmu vás z národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší   vlasti. Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem.“ Ez 36, 24-28

V neděli jsme byli svědky křtu naši sestry v Kristu Veroniky (fotky najdete zde). Prosme Boha ať ji vede po správných cestách.