Dominica in albis

Druhá neděle po Velikonocích je nazývána Bílou nedělí (Dominica in albis) a od roku 2000 je slavena jako neděle Božího milosrdenství. Ukazuje tak na vzkříšeného Krista jako zdroj důvěry a naděje.

Bílá neděle

Druhá neděle velikonoční je posledním dnem velikonočního oktávu, kdy jsme si každý den od neděle Zmrtvýchvstání Páně připomínali slavnost Kristova vítězství nad smrtí. V dobách rané církve se tato neděle nazývala Bílou nedělí (lat. Dominica in albis), protože tento den nově pokřtění, tzv. neofyté, odkládali svá bílá roucha, do kterých byli oblečení při křtu o Velké noci. Již v historii byla tato neděle spojována s evangeliem o ustanovení svátosti smíření „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (J 20,23). Právě v této svátosti se nejvíce odráží Boží milosrdenství, projev Boží lásky k člověku. „Milosrdenství je skutečně jádrem evangelního poselství, je to vlastní jméno Boha, jeho tvář, kterou zjevil ve Starém zákoně a plně v Ježíši Kristu, vtělená Láska stvořitele a vykupitele.“

Vznik neděle Božího milosrdenství

Velkým šiřitelem Božího milosrdenství byla sestra Faustyna Kowalská, polská řeholnice a mystička, která žila v první polovině 20. století. Právě jí se zjevil Ježíš a položil ji na srdce toto přání, jak popisuje ve svém Deníčku: „Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat.“(699)

Sestra Faustyna byla v jubilejním roce 2000 prohlášena sv. Janem Pavlem II. za svatou. Stalo se tak právě na druhou neděli velikonoční, kterou při této příležitosti svatý papež ustanovil za neděli Božího milosrdenství. O pět let později, v roce 2005, v předvečer tohoto svátku, se papež sv. Jan Pavel II. navrátil do Otcova domu.

papež František pokračuje během svého pontifikátu v šíření Božího milosrdenství, 8. prosince 2015 vyhlásil mimořádný Svatý rok Božího milosrdenství, jehož mottem je stalo „Milosrdní jako Otec“ (srov. Lk 6,36). Neustále povzbuzuje současnou církev, aby se stala tzv. polní nemocnicí a hojila zranění a rány a prokazovala milosrdenství k bližnímu.

Za: www.cirkev.cz

Tvář samotného Krista

Výzva ČBK ke sbírce na pomoc při obnově domovů
obyvatel zemí Středního a Blízkého východu

Drazí bratři a sestry,

stále jsme plni velikonoční radosti z Kristova vítězství. Jeho vítězné tažení dějinami pokračuje ve všech srdcích, která nechávají v sobě vítězit Krista nad zlem a hříchem. Zároveň vidíme, že jeho vykupitelské utrpení pokračuje v mnoha lidech, na které doléhá kříž.

„…Tvář samotného Krista objevujeme ve všech lidských osobách, zvláště v chudých, v trpících, v bezdomovcích a v těch, kdo jsou postiženi válkou a museli opustit svou vlast. Z tohoto důvodu navrhujeme konkrétní aktivitu našich biskupských konferencí pro pomoc uprchlíkům, kteří žijí na Blízkém východě a očekávají možnost návratu do svých vesnic a do svých měst. Zvláště solidární se cítíme být s těmi, kdo trpí násilím a pronásledováním pro svou křesťanskou víru. Jejich svědectví a věrnost je duchovní posilou i pro křesťany našich zemí.“ Těmito slovy vyjádřili koncem loňského roku zástupci biskupských konferencí střední Evropy společný postoj k situaci obyvatel válkou postižených zemí.

Proto jako výraz naší solidarity s těmito potřebnými vyhlašujeme na neděli 15. dubna celonárodní sbírku, jejíž výtěžek bude poukázán jako naše gesto pomoci těm obyvatelům zemí Středního a Blízkého východu, kteří po návratu začínají znovu budovat své domovy. Nemůžeme je v tom nechat samotné. Proto vás prosíme o velkorysé zapojení do sbírky, aby naši bratři a sestry, tak tvrdě zkoušeni, nezůstali bez projevu naší solidarity a konkrétní podpory.    

Každému z vás upřímně děkujeme a všem ze srdce žehnáme,

Vaši čeští a moravští biskupové

Situace v Sýrii

Už sedm let dopadají bomby na Sýrii a válka rozděluje rodiny. Vyrůstá generace dětí, která nepoznala život v míru. Ve strachu o život opustila své domovy už polovina Syřanů. Jde o největší humanitární krizi současnosti. Země je v rozkladu. Kolabuje hospodářství, zdravotnictví i sociální systém. Základní potraviny i věci denní potřeby jsou nedostupné, chybí léky. Lidé často přežívají v ruinách bez oken, elektřiny, vody a topení. Děti mnohdy nemají ani boty, nemohou si umýt ruce mýdlem, jen některé chodí do školy.

Charita Česká republika na Blízkém východě

Sbírkou podpořená iniciativa není prvním projektem Charity Česká republika, který zde v regionu realizuje; působí zde od roku 2012. V roce 2017 zajišťovala humanitární pomoc v Iráku (zdravotní a materiální pomoc), zdravotní péči v Sýrii (spolupráce s Jesuit Refugee Service) a taktéž již od loňského roku běží zmíněný projekt Pomoc nejzranitelnějším v Damašku.

Více informací naleznete v přiloženém letáku či na webu Charity Česká republika: http://svet.charita.cz/pomahejte-s-nami/charita-pro-syrii/.

CCR na Bízkém východě

 

Skutky milosdenství

   Klasický výčet skutků tělesného duchovního milosrdenství má své kořeny v biblických textech, které takto zestručňuje:

Skutky tělesného milosrdenství: sytit hladové, napájet žíznivé, přijímat pocestné, odívat ty, kdo nemají co na sebe, navštěvovat nemocné, utěšovat vězněné, pohřbívat mrtvé.

Skutky duchovního milosrdenství: napomínat hřešící, učit nevědomé, dobře radit pochybujícím, těšit zarmoucené, trpělivě snášet křivdy, odpouštět bližním, modlit se za živé i zemřelé.

Katechismus katolické církve charakterizuje skutky milosrdenství především jako skutky lásky, které odpovídají na potřeby člověka:

   “Skutky milosrdenství jsou činy lásky, kterými pomáháme svému bližnímu v jeho tělesných nebo duchovních potřebách. Učit, radit, těšit, posilovat — to jsou skutky duchovního milosrdenství, stejně jako odpouštět a trpělivě vše snášet. Skutky tělesného milosrdenství spočívají obzvláště v tom, že dáváme najíst tomu, kdo má hlad, že hostíme toho, kdo nemá střechu nad hlavou, že odíváme toho, kdo nemá co na sebe, že navštěvujeme nemocné a vězněné, že pohřbíváme zesnulé. Dávat almužnu chudým je mezi těmito skutky jedno z hlavních svědectví bratrské lásky; je to také úkon spravedlnosti, který se líbí Bohu: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně“ (Lk 3,11). „Raději dejte to, co je v mísách, jako almužnu a pak vám bude všechno čisté“ (Lk 11,41). „Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: ‘Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se’ — ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je (jim) to platné?“ (Jak 2,15-16). (KKC 2447)

   Konat skutky milosrdenství neznamená „sbírat body“ dobrých skutků pro sebe sama, ale dělit se o to, co díky Bohu máme a odpovídat tak na nouzi druhých. Milosrdné skutky tedy může konat člověk, který si je vědom svých obdarování a chce se o ně podělit. Základem všeho křesťanského milosrdenství je milosrdný a obdarovávající Bůh. Za: www.pastorace.cz

Humanitární sbírka

Římskokatolická farnost v Žamberku pořádá
na sobotu 21. dubna 2018 od 8.00-11.00 hod.
humanitární sbírku
za účelem poskytnutí materiální pomoci potřebným občanům po celé republice prostřednictvím Diakonie Broumov.

Co vše můžete darovat ?
  Letní a zimní oblečení (dětské, dámské, pánské) – nepoškození s fungujícími zipy;
  Lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony — čisté i mírně poškozené;
  Látky (minimálně 1 m2, prosíme, nedávejte nám odřezky a zbytky látek);
  Domácí potřeby – nádobí bílé i černé, skleničky – zabalené v krabici;
  Vatované a péřové přikrývky, polštáře a deky, peří
  Obuv – nepoškozená a v párech (svázaných gumičkou)
  Kabelky, batohy, drobné předměty z domácnosti
  Hračky – nepoškozené a kompletní, také plyšové
  Menší elektrospotřebiče – mohou být i nefunkční
  Knihy

Věci, které vzít nemůžeme?
Ledničky, televize, počítače a jinou elektrotechniku, matrace koberce
Nábytek,
Znečištěný a vlhký textil
Prosíme, noste vše čisté a použitelné do KAPLE Panny Marie Bolestné (za kostelem).

Děkujeme za ochotu pomáhat potřebným.

Apoštolát modlitby – duben

Každý, kdo se chce modlit spolu s papežem Františkem na konkrétní úmysly, se může zapojit do apoštolátu modlitby. Měsíčně se nabízí tři úmysly k modlitbě: všeobecný nebo evangelizační, dále urgentní, který je vypracován z podnětu papeže a reaguje na aktuální události, a národní, jejž navrhují místní biskupové.

Úmysly apoštolátu modlitby na duben:

Úmysl všeobecný:

Aby ti, kdo nesou odpovědnost za teorii a řízení hospodářství, měli odvahu odmítat ekonomii vyřazování a nerovnosti a uměli otevírat nové cesty.

Jedno z prvních znamení, jímž se křesťanské společenství představilo na scéně světa, je služba těm nejchudším. Zejména lidé v důležitých funkcích a na univerzitách mohou mít velký vliv na spravedlivější rozdělování společného bohatství, ochranu přírody a rozvoj důstojnosti každého člověka. Tito odpovědní lidé mají pomáhat ostatním dobře se zorientovat ve složitých otázkách politiky a hospodářství. U nás v českých zemích při České biskupské konferenci velmi dobře pracuje pracovní skupina pro sociální otázky Iustitia et Pax. Nebývale kvalitní jsou i její krátké dokumenty. Mohli bychom připomenout také slova Martina L. Kinga: „Naše generace bude jednoho dne muset litovat nejen zlých slov a skutků špatných lidí, ale také strašlivého mlčení dobrých.“ Důležitá je tedy dobrá výchova k takovému postoji srdce, který neopovrhuje bohatstvím, ale zároveň nepovažuje peníze, kariéru a luxus za životní cíl a za podmínku ke štěstí. Naše modlitba s papežem Františkem je dobrým počátkem změn společnosti.

Úmysl národní:

Za rodinná a farní společenství, aby napomáhala kladným odpovědím na Boží volání.

Slova papeže Františka v jeho apoštolské exhortaci O lásce v rodině (Amoris laetitia) nás nutí vážně přemýšlet o křesťanském ideálu manželství a rodiny, ale i o nezdarech, se kterými se dnešní křesťané potýkají. Ve vedení snoubenců a doprovázení (nejen) v prvních letech manželství je třeba od diskuze přejít v pastorační pomoc. Papež František dává praktický návod, jak nezdary překonávat: trpělivost s procesem vlastního zrání i dozrávání druhých; nalézání vhodné chvíle k mluvení i k mlčení; schopnost zahlédnout za „zvichřeným“ projevem druhého člověka to, co se za ním hlouběji skrývá (bolest jeho srdce, strachy, krize, těžkosti); otevřenost vůči jinakosti a poddajnost vedení Ducha; vnitřní krása a bohatství zúrodňované četbou, osobní reflexí, modlitbou a otevřeností ke společnosti. Papež František předkládá stav vykoupeného člověka, kterého na základě Božího zaslíbení můžeme dosáhnout. O tom chceme více přemýšlet a za to se modlit.

Naléhavý úmysl Apoštolátu modlitby papeže Františka na měsíc duben 2018 zní: – modleme se za propuštění unesených a nespravedlivě vězněných lidí na svobodu, aby se mohli vrátit do svých domovů.

Denní modlitba apoštolátu

Nebeský Otče,
kladu před tebe celý dnešní den a ve spojení s tvým Synem,
který ve mši svaté neustále zpřítomňuje svou oběť za záchranu
světa, ti nabízím své modlitby, práce, utrpení i radosti.
Duch Svatý, který vedl Ježíše, ať je i mým průvodcem a dává
mi sílu svědčit o tvé lásce. Spolu s Pannou Marií, Matkou
našeho Pána a Matkou církve, to vše přináším jako svou nepatrnou
oběť zejména na úmysly Svatého otce a našich biskupů:
Všeobecný nebo evangelizační úmysl
Národní úmysl
Svatý Františku Xaverský, oroduj za nás!
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, oroduj za nás!

Žehnání pokrmů

   Žehnání velikonočních pokrmů je v Církvi starým zvykem. Připomíná pravdu, vyjádřenou apoštolem svatým Pavlem těmito slovy: “Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte ke slávě Boží” (1 Kor 10,31). Požívání jídla je posvátnou činností, proto se modlíme před i po jídle, a na největší svátek Zmrtvýchvstání také žehnáme pokrmy.

   Když ukončíme svatý půst a setkáme se Zmrtvýchvstalým Kristem ve velikonoční mši svaté, vrátíme se s radostí do svých domovů a s Kristem zasedneme ke společnému svátečnímu stolu. Vyjádříme si navzájem přátelství, sounáležitost a vlídnost vzájemným blahopřáním a dělením požehnaného vajíčka, symbolu nového života.

Fotky najdete zde…

“Kristus vstal, aleluja.” – “Opravdu vstal, aleluja.”

   Velikonoce nabízejí víc než radostné aleluja. Ukazují cestu k osobnímu setkání s živým Kristem. Dávají jasnou orientaci, vzpruhu i naději. Jsou zase tak bohaté, že není možné to všechno vstřebat za den. Pokusme se proto žít vskutku velikonočně celou velikonoční dobu. Snad potom poznáme radost z velikonočních plodů.
   Modleme se, aby se o těchto Velikonocích otevřely naše oči a novým způsobem přijaly světlo Vzkříšeného, abychom ho poznali osobně při lámání chleba a byli také schopni svědčit o něm bratřím, že vstal skutečně a žije.
   Žádný člověk se při cestě za ponořením do Ježíšovy smrti neobejde bez pomoci druhých. Potřebuje někoho, kdo by odvalil kámen, který běžného člověka odděluje od tajemství smrti a vzkříšení. A to je dnes poslání nás všech, kteří jsme uvěřili. Poslání, které nás zavazuje říkat lidem: Nebojte se, Ježíš žije, byl vzkříšen. A díky tomu každý člověk má šanci dojít stejnou cestou k vítězství života a vejít do slávy Boží.

Pamatujme v našich modlitbách na Annu a Markétu, které přijaly křest.
Ať Bůh vede Vás po krásných cestách svého dobrodružství

Fotky najdete zde…

Ave crux spes unica

   Ježíš snáší pokoření, křivdy, výsměch – všechno mlčky, i když je odsouzený na smrt. A já nedovedu mlčet, odmlouvám, bráním se. Pane, nauč mě mlčet, když je mi křivděno a ať sám nikomu nekřivdím.

Ježíš přijímá kříž, sám ho bere. Za mne, za toto město, za tuto vesnici, za tuto farnost, za celý svět. Já se však kříže bojím. Pane, dej mi sílu brát svůj kříž jako pokání za sebe, ale i za druhé.

Kříž tíží a Ježíš nenaříká, nestěžuje si, neuhýbá pronásledování. Já kličkuji a uhýbám všem nepříjemnostem, i těm, které mi přináší můj křesťanský postoj k životu. Pane, pomoz mi pochopit, že kříž je nutnou záležitostí v životě křesťana i celé Církve.

Bolestné setkání. Pohledy Matky a Syna se setkávají ve vzájemné povzbuzení. Jak se dívám já? Pane, ať můj pohled vždy dokáže povzbudit, když zrovna nemohu udělat víc.

Šimon se nejdříve zdráhá, ale pod dotekem Kristovy lásky přece pomáhá. A Ježíš, jednorozený Syn Boží, si nechává pomoci od člověka. Jak málo mám já pokory, když těžko přijímám i pomoc podávanou s láskou. Pane, odpusť mi mou domýšlivost, že na všechno chci stačit sám.

Veronika se nebála k tobě přistoupit. Neodvrátila se, viděla potem a krví zalitou tvář a neváhala ti ulehčit. A já často nevidím, odvracím se, lhostejně přejdu. Pane, dej, ať mi nikdy nechybí soucit a statečnost!

Ježíš znova padá. Moje chybné kroky ztěžují jeho krok. Ještě stále vidím víc chyby druhých než svoje. Pane, ať v chybách druhých vidím chyby svoje!

Ježíš žádá lásku a ne soustrast. Já, stejně jako ženy z Jeruzaléma, umím spíše naříkat, než milovat. Pane, ať se všechny děti dovědí o tvé lásce a ať ji poznají na nás.

Hrubostmi pobízejí Ježíše, aby vstal. On jim odpouští a modlí se za ně. Mně je protivné sebemenší pohrdání, urážka, šikanování… Pane, prosím tě za naše nepřátele, dej jim svou milost a nám dobrou vůli odpouštět.

O všechno Ježíše obrali, zacházejí s ním hůř než se zločincem a on je stále tichý, odevzdaný, všeho se zříká. A já mnohdy toužím po tom, co mít nemusím, domáhám se i toho bez čeho se obejdu.

Ježíše přibíjejí na kříž. Přijímá dobrovolně i tuto zcela lidskou bolest. A já často v nemoci nad bolestí reptám a naříkám. Pane, přijmi i moje bolesti jako můj dar, jako mou oběť.

Ježíš umírá, lidé se rozešli, skončila podívaná. Zůstává jen pár nejbližších. Patřím i já k těm, kdo jsou stále s Ježíšem? Pane, den, ať i já vytrvám v pevné víře, naději a lásce.

Maria přijímá odevzdané mrtvé tělo svého Syna. Přijímám i já Boží vůli klidně a s důvěrou? Pane, kéž jsem i já ochotný dát svůj svobodný a volný souhlas ke tvé vůli.

Ježíšovo tělo leží v hrobě a čeká na vzkříšení. Věřím ve vzkříšení? Věřím ve věčnost? Pane, ať se dovedu zříci všeho, co by mi bránilo na cestě do tvého věčného království.

Křížová cesta v zámeckém parku fotky

Dokonáno jest

   Dozněly pašije evangelisty sv. Jana. Kdybychom velice pozorně analyzovali Janovu zprávu o umučení Pána Ježíše, pak by nám ne­uniklo, že se jedná o zvláštní evangelium, kde je cítit majestát, kde vnímáme zápas mezi světlem a temnotou. Není pochyb, že světlo zvítězí, cítíme zde, jak na Velký pátek dopadá světlo velikonoční neděle. V celých janovských pašijích je evidentní Kristova převaha. Je to Ježíšova hodina, kvůli které přišel. On je svrchovaným Pánem situa­ce. Sám kráčel v ústrety vojákům a – moderně řečeno – policistům, kteří ho přišli zatknout. Během obou výslechů kladl základní otázky i královsky mlčel. A když konečně promluvil, vyučoval své vyšetřo­vatele. Svůj kříž si sám donesl až na Golgotu a z kříže oznámil svým nejbližším svoji poslední vůli. Potom dal znamení svého konce a po­sledním slovem učinil tečku za dílem, pro něž žil a pro něž zemřel. Chybějí tu zmínky o jeho lidské bolesti a lidském utrpení. Po slovech “Dokonáno jest” sklonil hlavu jako ke spánku a pokojně skonal. Hle, jak umírá spravedlivý. Zkušení kati, zkušený voják, který už viděl umírat na kříži pár zločinců, který věděl, jak řvali v boles­tech, jaká to byla hrůza, zůstal stát s údivem. A jak čteme v jiném evangeliu, vyslovil větu, která byla jasným svědectvím, že to ne­byl jen nějaký člověk. “To vpravdě byl Syn Boží.” Nicméně, když takto vnímáme Janovo vidění vykupitelské smr­tí Kristovy, jako očitého svědka, přesto zde zůstává ono neviditel­né tajemné, nepředstavitelné utrpení. Co se dělo v duši Kristově v okamžicích vrcholného tříhodinového umírání, to nikdo z lidí neodhalí. Jen z vnějších náznaků tmy po celé krajině, ze slov opuš­těného Ježíše “Bože můj, Bože můj proč jsi mne opustil” vnímá­me, že se odehrálo to, co je tíživé i v našem životě. Bůh míči. A jeho mlčení je nejsilnějším důkazem lásky. Promluvit, vyčítat, říci pravdu o našem stavu.., to by nás mrzelo až do konce života. Bůh mlčí, odpouští a miluje. Pokusme se i my vstoupit v těchto hodinách do prostoru ticha, odkrytého oltáře, prázdného svatostán­ku a nechejme vše na sebe působit. Ať je naše setkání s Božím milosrdenstvím hlubokým zážitkem.

Fotky najdete v fotogalerii.

Novéna k Božímu milosrdenství

   Toužím, abys během těchto devíti dní přiváděla duše k prameni mého milosrdenství, aby načerpaly síly a osvěžení i všechnu milost, kterou potřebují v těžkostech života, a zvláště v hodině smrti. Každého dne přivedeš do mého Srdce jinou skupinu duší a ponoříš je do toho moře mého milosrdenství. A já všechny tyto duše uvedu do domu mého Otce. (…) Každého dne budeš prosit mého Otce o milosti pro tyto duše pro mé bolestné utrpení.

Text novény najdete zde.

Chci, řekl Pán Ježíš sestře Faustyně, aby ten obraz (…) byl slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem Milosrdenství. (Dn 49) Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. (Dn 699) Tento svátek vytryskl z nitra vytryskl z nitra (mého milosrdenství), aby utěšil celý svět… (1517) a je stvrzen v hlubinách mého slitování. (420)

   V řadě zjevení pověřil Pán Ježíš sv. Faustynu Kowalskou (+1938 v Krakově), aby vybízela lidstvo k hluboké a neochvějné důvěře v Boží milosrdenství. Novéna k Božímu milosrdenství, kterou ji Ježíš přikázal napsat a konat před svátkem Milosrdenství, začíná na Velký pátek a končí v sobotu před 2. nedělí velikonoční. Tato neděle je svátek Božího milosrdenství. Novéna uvedená v deníčku sv. Faustyny byla poprvé vytištěna v Krakově v r. 1937, rok před smrtí světice.