Vaječina

   V nedělní odpoledne jsme společně ukončili slavení Velikonočních svátků tradiční vaječinou. Vejce je starým symbolem života a vyfouklé kraslice znázorňují prázdný hrob. Smažení vaječiny má připomenout konec velikonočních svátků.Tentokrát jsme se setkali u Brůnů v Líšnici. Děkuji všem za přípravu a účast. Několik málo fotek můžete shlédnout v fotogalerii.

Přijď, dechu života

Upevni, Bože, co jsi v nás vykonal, a bud stráží těch, kdo v tebe věří: ať v nich navěky zůstane dar tvého Svatého Ducha, aby měli odvahu vyznávat svého ukřižovaného a vzkříšeného Pána, Ježíše Krista, a s láskou plnili jeho přikázání.

 

   Mehdi Dibaj. Narodil se v Iránu v pohádkově bohaté muslimské rodině. Během svého studia na universitě ve Spojených státech se seznámil s evangeliem Ježíše Krista a uvěřil v něho. Nakonec se stal členem misijní skupiny, která odjela do jeho rodné země. Nepůsobil dlouho a už musel do vězení. Na poprvé dostal 2 měsíce za šíření “nepřátelské ideologie”. O pár let později už to byly 3 roky a z toho plných 25 měsíců na samotce. Jeho životní situace se zhoršovala. Manželka se s ním rozvedla a pod hrozbou smrti (vlastní příbuzní jí hrozili ukamenováním) přestoupila zpět na islámskou víru. Měli čtyři děti, starala se o ně Církev. Pak se znovu ocitl ve vazbě a svému synovi tento laický misionář napsal: “Není mi zde smutno, cítím, že Pán je se mnou. Mám také radost, že netrpím za své skutky, ale pro Krista. Ty víš, že jsem ochoten pro něj i zemřít.” A tak se i stalo. Začátkem roku 1995 byl propuštěn z vězení. Okamžitě, se vydal na misijní cestu po celém Iránu. Mluvil o Kristu, hlásal Krista. A po šesti měsících byl zavražděn.
    Není pochyb o tom, že zemřel pro svou víru. Stal se jedním z té dlouhé řady mučedníků, kteří nepovažovali svůj život za tak důležitý, aby kvůli němu zradili Pána Ježíše.
   Kdo má tohoto Ducha Božího, Ducha Kristova, ten se stává nepřemožitelným svědkem. Je to Duch synovství, který přivedl Pána Ježíše poslušností k Otci až k vrcholné oběti za spásu světa. Je to Duch lásky, oběti a veliké síly, která posiluje následovníky Krista ke stejné oběti.
   A dvakrát si nyní podtrhněme, že Duch Svatý nepůsobí jen skrze vynikající a vyjmečné lidi. Jak o tom rádi mluvíme a nasloucháme. Že nepůsobí jen při vyjmečných událostech. Tento Duch Svatý působí v celém světě, všude tam, kde mu lidé otevírají svá srdce…

“Tak pra­ví Pán, Hospodin: Přijď, dechu života, od čtyř větrů a věj na tyto zabité, ať ožijí!“ Když jsem prorokoval, jak mi poručil, vešel do nich dech života, ožili a po­stavili se na nohy – byl to velmi veliký zástup.” (Ez 37,… )

Svatodušní vigilie foto…

Zpráva o pronásledování křesťanů 2015-2017

Pronásledování křesťanů dosáhlo v nejpostiženějších zemích v letech 2015-2017 svého historického vrcholu. Kristovi následovníci jsou nejvíce perzekuovanou skupinou na světě. Přesto se o nich málo hovoří. Západní vlády by proto měly využít svého vlivu a zastat se utlačovaných menšin, zejména křesťanů. Vyplývá to z poslední zprávy Pronásledovaní a zapomenutí, kterou vydala papežská nadace Církev v nouzi. 

Perzekuce Kristových následovníků je podle Církve v nouzi nejhorší v dějinách. Křesťané jsou nejen nejvíce pronásledovanou skupinou; stále více věřících navíc zažívá ty nejhorší formy útlaku. Dokument cituje americké Pew Center, podle kterého v letech 2014-2015 vzrostl počet zemí, v nichž křesťané zakouší nepřátelství, ze 108 na 128. Perzekucí prochází podle různých organizací 200-600 milionů křesťanů.

Hlavním utiskovatelem může být stát (Severní Korea), skupiny ve společnosti (ISIS, Nigérie) nebo kombinace obojího (Pákistán).

Více najdete zde….

zdroj Persecuted and Forgotten?

Farní dětský tábor.

Zveme všechny menší a mladé nadšence (7 až 15 let – po první až deváté třídě) na farní  dětský  tábor.
KDY:              Tábor proběhne od 14.7.(sobota) do 21.7.(sobota) 2018
KDE:              Areál kláštera – Hora Matky Boží, Králíky
PROČ:            Pestrý program pro všechny děti + trocha dobrodružství.
Přihlásit se můžete nejpozději do 31. května v papírnictví vedle fary nebo na faře.

Přihláška na tábor 2018 

Svatodušní novéna

   Od čtvrtku, slavnosti Nanebevstoupení Páně, se celá církev po devět dní modlí o nové vylití Ducha svatého. Poprvé se takto před letnicemi modlili Ježíšovi učedníci spolu se ženami, s Ježíšovou Matkou Marií a s Ježíšovými příbuznými (srov. Sk 1,14). Přizvěme tedy i Pannu Marii, aby se modlila s námi o nové letnice v našem životě a v životě církve.

V naši farnosti bude se se modlit každý den po mši sv. 

Modlitba novény vyvrcholí slavnostním obřadem Lucenárium (vigilii Slavnosti Sesláni Ducha Sv.), který budeme společně slavit 19.5 v 21.00 v kapli na Rozárce.

Přátelé,
Ježíšovo výkupné dílo se uskutečňuje na kříži a ve zmrtvýchvstání. Předtím po tři léta chodil Ježíš po této zemi, učil lidi životu Božího království, dával jim poznat a zakusit Ducha jeho království. Po svém zmrtvýchvstání říká apoštolům: “Přijměte Ducha svatého!” (Jan) Dnes se obrací na každého z nás a říká: “Přijměte Ducha svatého a buďte silní ve víře.” Novénou, kterou se začínáme modlit po slavnosti Nanebevstoupení Páně, si chceme uvědomit, čím jsme se, skrze Ježíše a Ducha svatého, stali. Chceme sobě i světu vyprosit milost prožívání tohoto obdarování. sv. Jan Pavel II

Novéna k Duchu svatému text.

Památka Panny Marie, Matky Církve

   Kongregace pro bohoslužbu a svátosti uskutečňuje rozhodnutí papeže Františka a dekretem ze dne 11. února 2018, 160. výročí prvního zjevení Panny Marie v Lurdech, ustanovila, že památka Panny Marie, Matky církve, bude zapsána do všeobecného římského kalendáře. K dekretu jsou přiloženy příslušné latinské liturgické texty pro mši, liturgii hodin a římské  artyrologium. Biskupské konference schválí překlad textů, které potřebují, a poté, co obdrží potvrzení, je publikují v liturgických knihách v rámci své jurisdikce. Motiv slavení je stručně popsán v samotném dekretu, který připomíná, jak liturgická úcta k Marii vyzrála v důsledku lepšího chápání její přítomnosti »v tajemství Krista a církve«, jak je vysvětleno v 8. kapitole konstituce Lumen gentium II. vatikánského koncilu. Blahoslavený Pavel VI. proto chtěl po zralé úvaze při promulgaci této koncilní konstituce 21. listopadu 1964 přiznat Marii titul »Matka církve«.  Více..

Dekret o oslavě Panny Marie, Matky církve 

Oznámení o památce Panny Marie, Matky církve

 

Nanebevstoupení páně

Čtyřicátý den po Ježíšově zmrtvýchvstání. Samotné číslo 40, jak víme z biblických znalostí, je mimořádné a zase ukazuje na Boží záměry, na skutečnost, že je v tom Boží režie.
My se dotkněme této události z jiného pohledu. Svátek nám ukazuje jeden z těch mnoha rozměrů Ježíšova tajemství. Je charakterizován dvěma slovy. Ježíš je ten, kdo sestoupil z nebe a opět do něho vstoupil. Ježíš jako Boží Syn se vrátil tam, odkud vyšel – z nebe od Boha. Vrátil se tam ovšem s lidským oslaveným tělem. A právě to má pro nás, pro člověka, nedozírný důsledek.
Uvědomujeme si, že každý lidský život je plný odchodů a návratů, plný setkávání a zase loučení. Některé odchody jsou pro mnohé lidi bolestným okamžikem, po němž už není žádné setkání. To bývá konec snů, nadějí a plánů. Někteří lidé propadají zoufalství, bezvýchodnu a často ani čas nevyléčí tyto rány. To ovšem platí o lidech světa, o lidech bez víry a naděje.
Slavnost Nanebevstoupení nám ukazuje jiný rozměr křesťanského života. Je zde skryto tajemství o lidském životě i smrti. Obojí patří k sobě.
Ježíš odešel, aby nám připravil místo, protože – jak říkal: „ V do­mě mého otce je mnoho příbytků, jdu vám připravit místo… „ A pro nás je zde zvěst. Slavnost nám chce připomenout, jak důležitý je odchod každého z nás k nebeskému Otci. Není to konec, není to nihilace – zánik života. Život nekončí, ale trvá.

Naše lidské putování přes všechna strádání, bolesti, zátěž pozemského života má především rozměr, který si máme uvědomit. Básník Novalis klade otázku a zároveň odpovídá: „Kam jdeme? – Vždy domů!“ Už sv. Pavel napsal v listě Filipanům slova: „My však máme občanství v nebi. “ (3,20) Kam nás předešel Ježíš, tam kráčíme i my. To je veliká naděje křesťanství. anonimus

Ježíšovo nanebevstoupení je pro nás útěchou.
Putujeme totiž životem a Kristus nám otevřel cestu k Bohu.
Je jako horolezecký průvodce,
který při výstupu na horu dosáhne vrcholu a nás přitahuje k sobě.

Svěříme-li mu svůj život, navážeme-li se na jeho lano,
necháme-li se jím vést, máme jistotu, že jsme v bezpečných rukách,
v rukách našeho Spasitele, našeho přímluvce.

Drazí bratři a sestry, nanebevstoupení neznamená Ježíšovu nepřítomnost,
ale říká nám, že je mezi námi novým způsobem.
Nenachází se už jen na nějakém konkrétním místě.
Nyní je přítomen v každém prostoru a času,
je nablízku každému z nás. 
V životě už tak nikdy nejsme sami.

Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý nás vede.
A spolu s námi vede i mnoho bratří a sester,
kteří v tichosti a ve skrytu, ve svém rodinném a pracovním životě,
ve svých problémech a těžkostech,
ve svých radostech a nadějích každodenně žijí víru
a společně s námi přinášejí světu vládu Boží lásky.

Zpracováno podle katecheze papeže Františka 17.4.2013.
Převzato z webu pastorace.cz

Májová Rozárka

Májové pobožnosti v naší farnosti:
* všední dny – po každé mši sv.
* neděle v 17.00 v kapli na Rozárce

Májová pobožnost je oblíbená lidová mariánská pobožnost. Už ve středověku je možné zaznamenat zvláštní mariánské pobožnosti spojené s měsícem květnem. Šiřitelé křesťanství se snažili tímto způsobem převážit vliv pohanských májových slavností římského a germánského původu. Pravý rozmach ve vývoji májových pobožností započal teprve v 17. století až se na konci 19. století ustálil do dnešní podoby každodenního slavení po celý měsíc květen. Otcové II. vatikánského koncilu si přáli, aby tradice uctívání a pobožností pokračovala a byla chráněna. Mnoho různých forem mariánské úcty, podobně jako úkony kajícnosti, zahrnují to, co odpovídá dané době i to, co je nadčasové. Měsíc květen je zakončen liturgickým svátkem Navštívení Panny Marie, což může májovým pobožnostem dodat slavnostní závěr.

Fotky najdete v fotogalerii.

Setkání ministrantu

Druhé setkání ministrantu naši farnosti uskuteční se v pátek (4. 5. 2018) po mši sv. na faře v Žamberku.

Latinské slovo ministrare je možné přeložit jako “sloužit”, což znamená druhému člověku činit to, co si přeje. Tato služba souvisí s odkazem Ježíše Krista Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já (Jan 13.15). Hlavními patrony ministrantů jsou sv. Tarsicius a sv. Dominik Savio.

“Obracím se k vám, ministrantům celého světa! Služte velkodušně Ježíšovi přítomnému v eucharistii. Je to důležité poslání, které vám umožňuje být výjimečně blízko Pánu a růst v opravdovém a hlubokém přátelství k Němu. Žárlivě střežte toto přátelství ve svém srdci jako svatý Tarsicius a buďte připraveni zápasit i položit život za to, aby Ježíš dosáhl ke všem lidem. Také vy předávejte svým vrstevníkům dar tohoto přátelství s radostí, nadšením a beze strachu, aby mohli postřehnout, že toto Tajemství znáte, že je opravdové a že ho milujete! Pokaždé když přistupujete k oltáři, máte štěstí účastnit se velkého gesta lásky Boha, který se nadále chce dávat každému z nás, být nám nablízku, pomáhat nám a dávat nám sílu k dobrému životu. Jak víte, proměňováním se onen malý kousek chleba stává Kristovým Tělem a víno Krví Kristovou. Máte to štěstí, že můžete toto nevýslovné tajemství prožívat zblízka! S láskou, zbožností a věrností konejte své poslání ministrantů. Nepřicházejte do kostela k bohoslužbě s povrchností, ale vnitřně se na mši svatou připravujte! Svou pomocí kněžím ve službě oltáře umožňujete, aby Ježíš byl lidem blíže, aby ho mohli vnímat a mít více na zřeteli, že On je přítomen. Spolupracujete na tom, aby byl mohl být více přítomen ve světě, v každodenním životě, v Církvi a na každém místě. Drazí přátelé! Propůjčujete Ježíši svoje ruce, svou mysl a svůj čas. Neopomine vás odměnit, darovat vám pravou radost. Dá vám pocítit, v čem spočívá plnost štěstí. ” (papež Benedikta XVI. k ministrantům srpen 2010)