Farní kavárna

V neděli 29. dubna po mši svaté v Žamberku přijďte posedět do farní kavárny. Je otevřena pro všechny, kdo si chtějí popovídat a dát si k tomu kávu nebo čaj. Zároveň je možnost vypůjčit si ve farní knihovně něco pěkného ke čtení.

Sv. Jiří – Patron skautů

Slavnostní mši v kostele sv. Jiřího v Kunvaldě jsme oslavili patrona skautu.
Zakladatele skautingu lorda Baden-Powella vedla ke zvolení tohoto světce za ochránce a ideový symbol celého hnutí legenda o sv. Jiří, který v boji zabil draka zloby a barbarství. Dobře věděl, že daleko víc než slovo působí na duši příklad a také není divu, že při hledání ztělesněných ideálů, které vložil do skautského zákona a slibu, zvolil právě tohoto jediného patrona rytířů mezi světci. Sv. Jiří – je symbolem statečnosti a zmužilosti, je patronem skautů celého světa, patronem skautského bratrství. Chrání vždy bezbranného v příbězích, kde vítězí dobro a spravedlnost nad zlem. Jedna z formulí pro pasování na rytíře začíná: “Ve jménu Božím, svatého Jiří a svatého Michala…”

„Skautská myšlenka je moderní rytířství, které nám přikazuje pomáhat bližnímu, konat denně
dobré skutky, považovat všechny lidi za své přátele a skauty za své bratry.“

 

 

  Sv. Jiří pocházel z urozené rodiny v Kappadokii, což je oblast v dnešním Turecku, které tehdy ve 3. století náleželo do římské říše. Jiří vyrostl v silného odvážného mladíka a tak se stal vojákem. I jako vojín zůstal čestným a věrným vyznavačem křesťanské víry, kterou mu předali jeho rodiče. Brzy byl v císařském vojsku povýšen do hodnosti plukovníka. Tehdy ale začalo další z mnoha pronásledování křesťanů. Byli znovu vězněni a trestáni i smrtí. Jiří se tedy odebral k samotnému císaři, aby mu vysvětlil, že není žádný důvod pro nepřátelství vůči křesťanům. Ve své řeči prohlásil: můj císaři a jeho rádcové, jak dlouho ještě budete pronásledovat křesťany, kteří jsou věrnými občany a poddanými říše. Křesťané se modlí za císaře, za vlast, věrně jí slouží, pouze se neklanějí nikomu z lidí, pouze Bohu jedinému, Ježíši Kristu. Všichni byli touto řečí ohromeni, císař přesto Jiřího prohlásil za zrádce a nařídil jeho uvěznění. Později se ho snažil přesvědčit, aby se zřekl své víry. Jiří mu odpověděl: Císaři, co mi slibuješ, tím pohrdám, a čím mi hrozíš, toho se nelekám, i když věděl, že jej čeká mučednická smrt. Byl tedy nakonec krutě mučen a popraven roku 303. Sv. Jiří tedy ctíme pro jeho odvahu, pevnou víru, za kterou dokázal obětovat i svůj život. Zobrazuje se jako mladý rytíř, který přemáhá draka, který symbolizuje pohanského císaře, nebo také zlo vůbec, kterému neustoupil, ale zvítězil nad ním stejně, jako Kristus zvítězil svým křížem nad smrtí i zlem a toto vítězství nabízí všem, kdo v něj uvěří a zůstanou mu věrní za každých okolností. Buďme tedy my všichni, nejen skauti, kteří slaví Jiřího jako svého patrona, také stateční při překonávání všech obtíží, které se nám v cestě za dobrem postaví do cesty, a v tomto snažení si také vzájemně pomáhejme. Nikdy se nenechme svést k něčemu, co by třeba bylo pro nás snadnější, pohodlnější, co by ale nebylo pravdivé, čestné, spravedlivé, čím bychom nedali druhým dobrý příklad. Lidé totiž od nás vědomě či nevědomě čekají, že jim svým životem ukážeme krásu naší víry a to, jak žít podle příkladu Pána Ježíše. (anonymus)

Hospodine, pomiluj ny

Dne 23.04. poutní bohoslužbou v kapli sv. Vojtěcha (hřbitovní) uctili jsme památku tohoto velikého světce. Životní příběh svatého Vojtěcha se zdá být potvrzením evangelního výroku, že žádný prorok není vítán ve svém domově. Zatímco v mnohých okolních zemích českého biskupa ctili, vítali a milovali, v jeho vlastní zemi jej čekaly jen neúspěchy, zrada a odmítání. Dvakrát z Čech odešel, ale dvakrát byl papežem poslán zpět. Svůj život završil mučednickou smrtí při hlásání evangelia pohanům v krajinách tehdejšího Pruska.

V několika málo slovech připomeňme si Jeho odkaz

 Sv. Vojtěch je nejčastěji znázorňován jako biskup s mitrou, berlou a knihou. Byl to totiž druhý biskup biskupství pražského, působil na konci 10. století. Naši předkové si ale jeho služby příliš nevážili, nebyli také ochotni křesťanskou zvěst, kterou jim Vojtěch předával, zvláště morální požadavky. Způsob křesťanského života. Vojtěchovi současníci nedbali například na jeho výzvy ohledně nepřípustnosti otroctví, ohledně manželské morálky. Proto musel sv. Vojtěch dvakrát opustit Čechy. Definitivně pak odchází, když byl vyvražděn jeho rod, Slavníkovci v Libici nad Cidlinou, která nyní leží v naší diecézi. Vojtěch pak bývá často vyobrazen s nástroji svého umučení: veslem, kopím, halapartnou. Sv. Vojtěch totiž po odchodu z Čech šířil křesťanství mezi pohanskými Prusy na severu Evropy. Když předčítal žalmy, vstoupil podle legendy do lesa zvaného Romovské pole, který byl pro pohany posvátným hájem, kam nesměli křesťané vstoupit. V lese jej jeden z pohanů pro výstrahu udeřil veslem, až mu kniha vypadla z rukou. Sv. Vojtěch se ale nezalekl a pokračoval dál. Byl však napaden pohany, spoután a probodnut kopím. Potom mu pohané halapartnou usekli hlavu a nabodli ji na kůl. Sv. Vojtěch také bývá vyobrazen s váhami jako symbolem spravedlnosti a růží na erbu, symbolem Slavníkovců. Sv. Vojtěch byl velice vzdělaný a zbožný biskup, byl váženou osobností v mnoha evropských zemích, vedl mnohá jednání dokonce s císařem římské říše, nejmocnějším panovníkem tehdejší Evropy. Pouze u nás, jak známo se mu uznání nedostalo, jeho velikost česká knížata pochopila až po jeho mučednické smrti a po rychlém růstu jeho kultu v sousedním Polsku. Tam byl uctíván zvláště v Hnězdně, kde byl jeho hrob a kde také v souvislosti s jeho úctou bylo založeno první polské arcibiskupství, o 300 let dříve než u nás.
   Až pak se i alespoň zčásti Čechové přihlásili k tomu, k čemu je dříve sv. Vojtěch vyzýval. K obrácení, pokání, k plnému přijetí křesťanství. K tomuto příběhu sv. Vojtěcha poznamenává p. Piťha, že Čechy vždy znovu rodí velké myslitele, kteří celé Evropě ukazují cestu ke skutečnému naplnění lidství. Tragédie národa je pak v tom, že tyto osobnosti jsou odmítány a uchylují se do exilu, že my nejsme schopni tyto velké myšlenky uskutečnit, protože nám chybí velkodušnost, ochota ke změně života a kázeň. Stali jsme se pyšnými, když se honosíme slavnou minulostí, ale jsme leniví a prázdní ve své žité současnosti. Co nám zbývá, nemáme-li zahynout? Uznat nárok našeho svatého biskupa. Vyslechnout jeho kázání. Přiznat si potřebu vytrvalosti, věrnosti a kázně. Pokleknout před jeho pastýřskou holí, pochopit konečně, proč jsme tolikrát trestáni, přijmout i tvrdé pokání a vydat se poslušně za ním, neboť on zná pevné cesty vedoucí z nejistých bažin tohoto věku k branám ráje. Nechme se tedy vést jím, následovat Kristovo evangelium. Nejen naši otcové, i my jsme sv. Vojtěchovi dlužní pochopení, úctu a především synovskou lásku. A zvedněme hlavu! Vždyť mezi námi stojí a žije otec, biskup, věrný sluha Boží, kníže Vojtěch a přináší nám pomoc a útěchu. Všem těm, kteří neztratili naději, zápasí, hledají a brání poklad ve svém srdci, ve svých rodinách, poklad víry, poklad Božího království. (Anonymus)

Humanitární sbírka

Římskokatolická farnost v Žamberku pořádá
na sobotu 21. dubna 2018 od 8.00-11.00 hod.
humanitární sbírku
za účelem poskytnutí materiální pomoci potřebným občanům po celé republice prostřednictvím Diakonie Broumov.

Co vše můžete darovat ?
  Letní a zimní oblečení (dětské, dámské, pánské) – nepoškození s fungujícími zipy;
  Lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony — čisté i mírně poškozené;
  Látky (minimálně 1 m2, prosíme, nedávejte nám odřezky a zbytky látek);
  Domácí potřeby – nádobí bílé i černé, skleničky – zabalené v krabici;
  Vatované a péřové přikrývky, polštáře a deky, peří
  Obuv – nepoškozená a v párech (svázaných gumičkou)
  Kabelky, batohy, drobné předměty z domácnosti
  Hračky – nepoškozené a kompletní, také plyšové
  Menší elektrospotřebiče – mohou být i nefunkční
  Knihy

Věci, které vzít nemůžeme?
Ledničky, televize, počítače a jinou elektrotechniku, matrace koberce
Nábytek,
Znečištěný a vlhký textil
Prosíme, noste vše čisté a použitelné do KAPLE Panny Marie Bolestné (za kostelem).

Děkujeme za ochotu pomáhat potřebným.

„Okuste a vizte, jak dobrý je Hospodin“

Písmo svaté ukazuje jídlo jako neoddělitelnou a přirozenou součást lidského  života. Je Božím darem, za který máme být Stvořiteli vděčni. Na samém počátku lidských dějin Hospodin praví: „Hle, dávám vám semenonosné rostliny, cokoliv jich na zemi jest, a všecky stromy, které chovají v sobě semena svých druhů, abyste je měli k potravě“ (Gn 1, 29). A své slovo stvrzuje i po potopě: „Všecko, co se hýbe a žije, bude vaší potravou; všecko vám dávám právě tak, jako zelenající se byliny“ (Gn 9, 3). Za: thedeum.cz

Děkuji Všem za pomoc, přípravu, a krásné společné nedělní odpoledne. Fotky můžete najít zde…

Jídlo a pití v Bibli

 

Dám vám nové srdce

Tak praví Hospodin:
„Vezmu vás z národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší   vlasti. Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí od všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z masa.
Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. Budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem.“ Ez 36, 24-28

V neděli jsme byli svědky křtu naši sestry v Kristu Veroniky (fotky najdete zde). Prosme Boha ať ji vede po správných cestách.

Farní knihovna

V neděli 29. dubna bude po mši svaté v Žamberku otevřena farní knihovna. Přijďte si vypůjčit něco zajímavého ke čtení.

Ježíši, důvěřuji Ti

V neděli Božího milosrdenství v naši farnosti konalo se slavnostní požehnání obrazu Božího milosrdenství. Dílo pana Slavka Krále bude nám připomínat nekonečnou Boží Lásku k nám.
Fotky zde..
 

Obraz Milosrdného Ježíše
Dne 22. února 1931 ve vidění zjevuje Ježíš poprvé sestře Faustyně své přání, jak by měl být namalovaný jeho milostný obraz. Ona ve svém deníku píše:
„Večer, když jsem byla v cele, spatřila jsem Pána Ježíše oblečeného do bílých šatů. Jednu ruku měl pozdviženou k žehnání a druhá se dotýkala šatů na hrudi. Z poodhrnutých šatů na hrudi vycházely dva velké paprsky: jeden červený a druhý světlý … Po chvíli mi Ježíš řekl: ‚Namaluj obraz podle toho, co vidíš, s nápisem: Ježíši, důvěřuji Ti‘“
Sestra Faustyna se tedy snaží namalovat podle předlohy obraz Páně. Ale její umělecké schopnosti nepostačují. Po mnoha trápeních najde za pomoci svého zpovědníka malíře Evžena Kazimirowského. Tak vzniká podle jejích pokynů roku 1934 ve Vilně první obraz milosrdného Ježíše. Když sestra Faustyna spatří hotový obraz, zesmutní, neboť umělci se nepodařilo namalovat Pána tak pěkně, jak se jí ukázal ve vidění. Ale Ježíš ji utěšuje slovy: „Velikost tohoto obrazu nespočívá v kráse barev nebo v dovednosti malíře, nýbrž v mé milosti.“
Od 26. do 28 dubna 1935 je obraz poprvé vystaven k veřejné úctě ve Vilně (dnešní Litva) v ‚Úzké bráně‘ svatyně Ostra Brama, která je zasvěcená Panně Marii – Matce milosrdenství. Tento první obraz se dnes nalézá v kostele Ducha svatého v městě Vilno (Vilnius). Ale druhý obraz, proslavený na celém světě, pochází z jiné ruky. Na prosbu sester z Kongregace sestry Faustyny je Adolf Hyła pověřen namalovat pro klášter nový obraz podle týchž pokynů. Vzhledem k tomu, že obraz byl pro kostel příliš velký, měl ho namalovat ještě jednou tak, aby se vešel do výklenku bočního oltáře. Dne 16. dubna 1944, šest let po smrti sestry Faustyny, když se poprvé v kapli slavil i svátek Božího milosrdenství, byl posvěcen obraz, který je uctíván dodnes. Tak se doslova vyplnila prosba Páně:
„Toužím, aby tento obraz byl uctíván nejprve ve vaší kapli a potom i na celém světě.“

Šťastný člověk, který žije ve stínu mých paprsků
Na Velký pátek ve tři hodiny odpoledne, když jsem vešla do kaple, uslyšela jsem slova: Přeji si, aby tento obraz byl veřejně uctěn.‘ Tu jsem uviděla Pána Ježíše, jak umírá na kříži a silně trpí, a z Ježíšova srdce vyšly tytéž paprsky, které jsou na tom obraze.“
Když se sestra Faustyna ptala na význam paprsků, Pán prostými slovy vysvětluje: „Ty dva paprsky představují krev a vodu – světlý paprsek znázorňuje vodu, která duše ospravedlňuje; červený paprsek představuje krev, která je životem duší … Tyto dva paprsky vytryskly z nitra mého milosrdenství ve chvíli, kdy mé umírající Srdce bylo na kříži otevřeno kopím. Tyto dva paprsky chrání duše před hněvem mého Otce. Šťasten, kdo bude žít v jejich stínu, neboť ho nezasáhne spravedlivá Boží ruka .“

Co může znamenat ‚žít ve stínu těchto paprsků‘, mohla jednou sestra Faustyna prožít zcela konkrétně, když se modlila za jednoho umírajícího: „Viděla jsem umírajícího člověka ve strašných mukách a zápase. Bránil ho jeho anděl strážný, ale byl jakoby bezmocný vůči tak velké ubohosti té duše. Celé množství satanů na tu duši čekalo, ale během modlitby té korunky jsem uviděla Ježíše tak, jak je namalovaný na tom obrazu. Ty paprsky, které vytryskly z Ježíšova Srdce, zaplavily nemocného a síly temnoty poděšeně uprchly. Nemocný pokojně naposledy vydechl.“

S úctou k tomuto obrazu Ježíš spojil mimořádné přísliby, které nás mají povzbudit k horlivému šíření: „Slibuji, že duše, která bude tento obraz uctívat, nezahyne. Slibuji také už zde na zemi vítězství nad nepřáteli a obzvlášť v hodině smrti. Já sám ji budu bránit jako svou slávu.“

Sestra Faustyna zažila uskutečnění těchto příslibů mnohokrát už během svého života. Jedna dojímavá příhoda se odehrála v únoru 1937, kdy kvůli tuberkulóze byla už sama v nemocnici. Píše:
„Dnešní den je pro mne tak mimořádný, přestože jsem zakusila tolik utrpení, ale má duše se velice raduje. Na sousedním pokoji ležela těžce nemocná Židovka, před třemi dny jsem ji byla navštívit, pocítila jsem v duši bolest, že již brzy zemře a její duši neobmyje milost svatého křtu. Promluvila jsem o tom s ošetřující sestrou, že bychom jí, až by se blížila poslední chvíle, udělily svatý křest, ale potíž byla, že u ní stále byli Židé. Avšak pocítila jsem v duši vnuknutí pomodlit se před tím obrazem, který jsem měla z Ježíšova příkazu namalovat; mám brožurku a na obálce je kopie toho obrazu Božího Milosrdenství. A řekla jsem Pánu:
‚Ježíši, sám jsi mi řekl, že budeš dávat skrze tento obraz hodně milostí, tak tě prosím o milost svatého křtu pro tu Židovku, je jedno, kdo ji pokřtí, hlavně aby byla pokřtěna.‘
Po těchto slovech jsem se cítila zvláštním způsobem uklidněná a mám úplnou jistotu, že navzdory obtížím voda svatého křtu na její duši splyne.
Když byla velice slabá, vstávala jsem k ní v noci třikrát, abych nepromeškala vhodný okamžik k udělení té milosti. Ráno se cítila jakoby lépe, odpoledne se začala přibližovat poslední chvíle; ošetřující sestra říká, že bude těžké udělit jí tuto milost, protože jsou u ní. A přišel okamžik, kdy nemocná začala ztrácet vědomí, a tak začali pobíhat, jedni pro lékaře, jiní zase někam jinam, aby nemocnou zachránili, takže nemocná zůstala sama a ošetřující sestra jí udělila svatý křest. A než se všichni seběhli, její duše už byla krásná, ozdobená Boží milostí, a vzápětí začala umírat; umírání trvalo krátce, úplně jako by usnula. Náhle jsem uviděla její zázračně krásnou duši, jak vystupuje do nebe. Jak krásná je duše v posvěcující milosti; v mé duši zavládla radost, že jsem před tím obrazem dostala tak velkou milost pro tuto duši.“

Ježíši, důvěřuji Ti
Tato věta se malíři zdá být příliš dlouhá. Podle jeho názoru na ni není na obraze dost místa. Když se na to sestra Faustyna ptá Ježíše, on na tom trvá: „Slova ‚Ježíši, důvěřuji Ti‘ musí být umístěna viditelně.“ Tato slova jsou takříkajíc klíčem, který otevírá bránu k Božímu milosrdenství.
Znovu a znovu promlouvá Ježíš k sestře Faustyně o moci, která je skryta v těchto slovech: „Sám se činím závislým na tvé důvěře. Když bude tvá důvěra velká, má štědrost bude nekonečná.“ „Jak velmi miluji duše, které mi zcela důvěřují – udělám pro ně všechno.“
Nikdo nemá nekonečnou důvěru; ani sestra Faustyna. Její vztah plný dětské důvěry k Bohu roste tím, že se pokaždé znovu navenek nebo vnitřně bezvýhradně vydává těžkým situacím. A pak v důvěře v Ježíše prožívá zázraky; jako například během noviciátu:
„Když mne v noviciátu matka novicmistrová určila do kuchyně, polekala jsem se toho, neboť jsem nedokázala zvládnout hrnce, protože byly hrozně veliké. Nejtěžší pro mne bylo slévat brambory, někdy se mi polovina vysypala. … Avšak tato obtíž se nezmenšovala, protože mi den za dnem ubývalo sil, a protože jsem neměla sílu, držela jsem se stranou, když se měly slévat brambory … V poledne při zpytování svědomí jsem si Bohu stěžovala na nedostatek sil. Vtom jsem v duši zaslechla tato slova: ‚Ode dneška ti to půjde velice snadno. Přidám ti na síle.‘ Večer, když je čas slévat brambory, s důvěrou v Pánova slova pospíchám jako první. Snadno zvedám hrnec a docela dobře jsem je slila. Ale když jsem zvedla poklici, aby se brambory odpařily, uviděla jsem v hrnci namísto brambor kytice červených růží tak krásných, že je těžké je popsat. Ještě nikdy jsem takové neviděla. Velmi mě to udivilo, nerozuměla jsem jejich smyslu, ale v tu chvíli jsem zaslechla v duši hlas:
‚Tvou těžkou práci proměňuji v kytice nejkrásnějších květů a jejich vůně stoupá k mému trůnu‘“
Vše záleží na tom, jestli opravdu Bohu důvěřujeme, že nás chce obdarovat daleko nad naše představy a přání. Ježíš to vysvětluje na zcela jednoduchém příkladu:
„Má dcero, představ si, že jsi vládkyní celé země a máš moc rozhodovat o všem, jak se ti zlíbí. Můžeš prokazovat libovolné dobro, jak se ti zachce; vtom zaklepe na tvé dveře malé dítě. Celé se chvěje a se slzami v očích, ale s velkou důvěrou ve tvou dobrotu prosí o kousek chleba, aby nezemřelo hladem. Jak by ses k tomu dítěti zachovala? Odpověz mi, má dcero.“ Řekla jsem: „Ježíši, dala bych mu všechno, o co mne prosí, ale ještě tisíckrát víc.“
Pán mi řekl: „Stejně zacházím já s tvou duší.“

Důvěra není přístupem k Božímu Srdci pouze při vnějších těžkostech, ale především v niterných nouzích, kde jde o posvěcení duše: „Milosti mého milosrdenství lze čerpat jedinou nádobou, a tou je důvěra. Čím více duše důvěřuje, tím více dostane.“
Těm, kteří žijí v hříchu daleko od Boha, Pán praví: „Napiš to pro ztrápené duše: když duše uvidí a pozná tíži svých hříchů, a když se jí před očima ukáže celá propast ubohosti, do níž klesla, ať si nezoufá, ale ať se s důvěrou vrhne do náruče mého milosrdenství – jako dítě do objetí milované matky. Tyto duše mají přednostní právo na mé slitovné srdce, na mé milosrdenství.“
Duše, které touží po dokonalosti, „ať se … vyznačují bezmeznou důvěrou k mému milosrdenství. O posvěcení takových duší se starám já sám, dám jim vše, co bude potřeba k jejich svatosti.“
Nikoli slabosti nebo hříchy nám nejvíc brání na cestě ke svatému životu, ale „nejvíc mě zraňuje nedůvěra v mou dobrotu“. (580)
„Duše, které mi bezmezně důvěřují, jsou mou velkou radostí, neboť do těchto duší vlévám všechny poklady svých milostí. Raduji se, když žádají mnoho, neboť mou touhou je mnoho, velmi mnoho dávat.“ Za: www.klaster.cz

Farní dětský tábor.

Zveme všechny menší a mladé nadšence (7 až 15 let – po první až deváté třídě) na farní  dětský  tábor.
KDY:              Tábor proběhne od 14.7.(sobota) do 21.7.(sobota) 2018
KDE:              Areál kláštera – Hora Matky Boží, Králíky
PROČ:            Pestrý program pro všechny děti + trocha dobrodružství.
Přihlásit se můžete nejpozději do 31. května v papírnictví vedle fary nebo na faře.

Přihláška na tábor 2018