Mějme o Vánocích srdce otevřené k překvapení

Tématem poslední předvánoční audience byly Vánoce: překvapení, které se líbí Bohu. Papež František vyzval, abychom tyto svátky nepromarnili jejich zesvětštěním, ale abychom byli otevření překvapení, stejně jako Marie a Josef, abychom tento čas využili k pomoci alespoň jednomu chudému, který se podobá Bohu, jenž přišel na svět chudý o Vánocích, a abychom se v tichosti zastavili u jesliček.

Jaké  Vánoce chce vlastně Bůh?

V úvodním čtení zazněl úryvek z 1. kapitoly Janova evangelia (J 1, 9-12) a papež na něj navázal: „Za šest dní budou Vánoce. Všude je plno vánočních stromků, ozdob a světel, což nám připomíná, že i letos přijdou svátky. Reklamní mašinérie nás vybízí, abychom si stále vyměňovali nové dárky a překvapovali se. Ale jsou toto svátky, které se líbí Bohu? Jaké Vánoce by chtěl On? Jaké dárky? Jaká překvapení?“

Připomeňme si první Vánoce

„Podívejme se na první Vánoce v historii, abychom objevili Boží záměr. Tyto Vánoce byly plné překvapení, pokračoval dále papež a připomněl, jak Marii, Josefovu snoubenku, navštívil anděl a změnil jí celý život, z panny se stala matkou. Také pro Josefa bylo připraveno překvapení, stal se otcem, aniž by stvořil syna, jenž přišel na scénu v nejméně vhodném okamžiku – když byli Maria a Josef teprve zasnoubeni a dle Zákona spolu ještě nesměli žít. Tváří tvář skandálu, přestože mohl Josef Marii zapudit a zachránit tak své dobré jméno, tak překvapil a z dobré vůle se rozhodl Marii potají propustit, za cenu ztráty své pověsti. 
Dalším překvapením je Bůh, který vstupil Josefovi do snu a změnil jeho plány, požádal ho, aby Marii přijmul za svou manželku. Po narození Ježíše, když už měl Josef pro rodinu své plány, měl další sen, ve kterém mu bylo řečeno, že má odejít s rodinou do Egypta. „Stručně řečeno, Vánoce přinášejí nečekané životní zvraty. A pokud chceme prožít Vánoce, musíme otevřít naše srdce a být připraveni na nečekané změny v životě,“ uvedl papež František a dále pokračoval:
„Ale největší překvapení přichází o vánoční noci: Nejvyšším se stává malé dítě. Boží slovo se stává novorozenětem, což doslova znamená ´neschopným mluvit´. Přivítat Spasitele nepřišly autority oné doby a místa, ale obyčejní pastýři překvapení anděly během jejich práce v noci a kteří se bez prodlení vydali na cestu. Kdo by to byl čekal? Vánoce znamená oslavovat neslýchané Boží skutky, Boha překvapení, který převrací naši logiku a naše očekávání.  

Od Vánoc je Bůh Bohem s námi

„Slavit Vánoce tedy znamená, přijímat na zemi překvapení Nebe. Nelze žít jen ´pozemskými věcmi´, když Nebe přineslo na svět novinu. Vánoce otevírají novou epochu, kde se život neprogramuje, ale daruje; kde nelze již žít jen sami pro sebe, podle vlastní vůle, ale pro Boha a s Bohem, protože od Vánoc je Bůh Bohem s námi,“ uvedl dále papež František.
Prožít Vánoce znamená, nechat se touto novinkou překvapit. Vánoce v tomto smyslu nenabízejí uklidňující teplo krbu, ale božské chvění, které otřáslo dějinami. Vánoce jsou vítězstvím pokory nad arogancí, jednoduchostí nad hojností, tichem nad hlukem, vítězstvím modlitby Boha v nás.

Nechme se inspirovat Svatou rodinou

„Prožít Vánoce znamená, jednat jako Ježíš, který přišel pro nás potřebné, vyjít k těm, kteří nás potřebujíJednat jako Marie: důvěřovat a být poslušní Bohu, i když Jeho jednání nechápeme. Jednat jako Josef: vstát a realizovat Boží plán, i když není v souladu s plánem naším,“ vyzval papež František a dále se zmínil, že postava sv. Josefa je překvapivá, neboť v evangeliích nikdy nemluví a Pán k němu promlouvá v tichosti, ve snu. 

Setrvejme v tichosti u jesliček

„Vánoce znamená upřednostnit tichý Boží hlas před hlukem konzumu. Pokud dokážeme stát před jesličkami v tichosti, Vánoce budou i pro nás překvapením a ne něčím, co jsme již viděli. Být v tichosti před jesličkami: toto je pozváním Vánoc. Najděte si na to čas, běžte v tichosti k jesličkám a setrvejte u nich. A uslyšíte, uvidíte překvapení…,“ vyzval papež k novému prožití Vánoc.

Nezesvětšťujme Vánoce

„Bohužel ale člověk může udělat chybu a před novinkami Nebe dát přednost běžným světským věcem. Pokud Vánoce zůstanou jenom tradičním svátkem, kde jsme v centru my a ne On, bude to promarněná příležitost. Prosím vás, nezesvětšťujme Vánoce! Neodsunujme stranou toho, koho oslavujeme, jako když ´přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.´(J 1,11), varoval papež. 
Již první neděli adventní nás Pán v evangeliu varoval, abychom se měli na pozoru a neoddávali se jen rozptýlení a světským záležitostem (Lk 21,34). V těchto dnech máme možná více na pilno než během roku, ale tak jednáme opačně, než Ježíš chce. Obviňujeme z toho okolnosti a rychlost dnešního světa, ale Ježíš neobviňoval svět, chce od nás, abychom se nenechali světem přemoci, ale byli bdělí a modlili se v každý čas (Lk 21,36).

Nechme se tyto Vánoce překvapit

„Takže Vánoce budou Vánocemi, pokud jako Josef dáme prostor tichu, jestli jako Marie řekneme Bohu ´tady jsem´, jestli jako Ježíš budeme blízcí těm, kteří jsou sami, jestli jako pastýři vyjdeme ze svých přístřešků, abychom byli s Ježíšem. Budou to Vánoce, pokud najdeme světlo v chudé betlémské jeskyni.
A nebudou to Vánoce, pokud budeme hledat jen třpyt světa, jestli se zahltíme dárky, obědy a večeřemi, ale nepomůžeme alespoň jednomu chudému, který se podobá Bohu, protože Bůh přišel chudý o Vánocích,“ uvedl v závěru své promluvy papež František a dodal: 
Krásné Vánoce, plné Ježíšova překvapení! Tato překvapení se mohou zdát nepohodlnými, ale to je Boží záměr. Pokud těmto výzvám řekneme ano, bude to pro nás samotné velkým překvapením. Každý z nás má v srdci ukrytou schopnost být překvapen. Nechme se tyto Vánoce Ježíšem překvapit… Svěřme se Marii a Josefovi, aby nás naučili přijmout tento velký dar: Immanuela, Boha s námi.
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce) Za církev.cz

Ad-venio

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818-1883) v povídce Jarní vody ztvárnil postavu ženy, která na pohled vypadá velmi sympaticky, ale skrývá v sobě velkou zlobu: svou lehkomyslností a poživačností přivede do neštěstí mnohé lidi. Proč to dělá. Ona sama říká: “Hlavní je nemyslet na důsledky!”  Nemyslíme jen dnešek?
Směřujeme k němu, je to věc naší budoucnosti, jsme na cestě. Čas nám daný k tomuto putování je nutné dobře využít. Je to vzácný dar od Boha pro správné využívání přítomnosti. Protože nemůžeme změnit minulost ani ovládnout budoucnost, zůstává nám jen přítomnost, která nám skutečně patří.
Ve starověku zaznělo to známé antické “Carpe diem” – Využívej dne! My křesťané můžeme tomuto pohanskému heslu dát hlubší náplň. Viděno křesťansky pro nás znamená:
Čas hledání Boha je život, čas nacházení Boha je smrt, čas mít Boha je věčnost. Proto uchopme šanci, kterou nám nabízí přítomnost, pevně do rukou a uvědoměle se vydejme na další putování.
Doba adventní má dvojí ráz. Do 16. prosince jsou všechny myšlenky zaměřeny k druhému příchodu Pána Ježíše. A od 17. prosince jsou zaměřeny k přípravě na oslavu jeho narozenin. To znamená, že větší část je zaměřena na očekávání jeho druhého příchodu.
Moment očekávání. Lidé se snaží dosáhnout všeho hned, často bez vnější i vnitřní přípravy. Důsledek okamžitého uchvácení něčeho je pak velikým ochuzením a zklamáním. Jestliže člověk není dostatečně připraven, nemůže pak prožít opravdovou radost. Přeji všem požehnanou adventní dobu. wk

Pro zajímavost:
Železná neděle – první adventní neděle Na první adventní neděli zapalujeme první fialovou svíčku, tzv. svíci proroků. Tato svíčka je památkou na proroky, kteří předpověděli narození Ježíše Krista.
Bronzová neděle – druhá adventní neděle. Na druhou adventní neděli zapalujeme druhou fialovou svíčku, tzv. betlémskou, která reprezentuje lásku a představuje Ježíškovy jesličky
Stříbrná neděle – třetí adventní neděle. Na třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, tzv. pastýřskou, která vyjadřuje radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz.
Zlatá neděle – čtvrtá adventní neděle. Na čtvrtou adventní neděli zapalujeme poslední fialovou svíčku, tzv. andělskou, která představuje mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle může připadnout na Štědrý den.

Příprava na mimořádný misijní měsíc říjen 2019

„Zvu každého křesťana na jakémkoli místě a v jakékoli situaci k tomu, aby se hned dnes navrátil ke svému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň aby učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat a že ho bude každý den bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se ho toto pozvání netýká, protože „z radosti, kterou dává Bůh, není nikdo vyloučen.“ Kdo riskuje, nebude Pánem zklamán, a kdo učiní malý krůček směrem k Ježíši, objeví, že On už na jeho příchod čekal s otevřenou náručí. Toto je chvíle, kdy je třeba říci Ježíši Kristu: „Pane, nechával jsem se oklamávat, tisícero způsoby jsem unikal před tvou láskou, ale nyní jsem znovu zde, abych obnovil svoji smlouvu s tebou. Potřebuji tě. Vysvoboď mne znovu, Pane, přijmi mne opět do své Vykupitelské náruče.“ Moc nám prospěje vrátit se k němu, poté co jsme se ztratili!“ apeluje papež František ve své exhortaci Evangelii Gaudium. 

Misijní činnost každého křesťana je odpovědí na trvalý Ježíšův příkaz: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu.“ (Mk 16,15) 30. listopadu 2019 uběhne 100 let od vydání apoštolského listu Maximum illud, kterým chtěl dát tehdejší papež Benedikt XV. po zničujícím světovém konfliktu nový impuls misijnímu úkolu hlásat evangelium. V listu zdůrazňuje, že jediným motivem misijní činnosti má být poselství a láska Pána Ježíše, šířené svatostí vlastního života a dobrými skutky. Papež František klade opět důraz na tento úkol, který byl církvi svěřen, a proto si přeje, aby se v celém světě slavil říjen 2019jako Mimořádný misijní měsíc, kterému by měla předcházet celoroční příprava. Za a více informaci najdete na: missio.cz

V pátek 30. 11. od 19.00 na faře v Žamberku uskuteční se listopadová misijní příprava na Mimořádný misijní měsíc říjen 2019 vyhlášený papežem Františkem.

Liturgické sešitky pro děti

Od 1. adventní neděle by naše farnost ráda nabídla dětem (přibližně od 3 let a dětem mladšího školního věku) pomůcku k hlubšímu porozumění a prožívání bohoslužeb.

Jedná se o barevné sešitky, schválené Českou biskupskou konferencí, které obsahují zkrácené texty bohoslužby slova, příběh ze života dětí a hádanku, která navazuje na evangelium. Pokud se dětem podaří hádanku vyluštit a vhodit správnou odpověď do připravené krabice v kostele, bude je pak další neděli čekat malé překvapení.(Toto se týká kostela sv. Václava v Žamberku. V jiných farnostech by si to musel vzít na starost někdo z dospělých.)

Sešitky jsou s pěknými obrázky a mohou dětem napomoci k lepšímu soustředění se na mši svatou. Sešitky budou zakoupeny na celý církevní rok (cyklus C), pro každou nedělní mši svatou. K sešitkům dostanete i velice pěkný šanon, do kterého se sešitky vkládají.

Vyžaduje to ovšem spolupráci vás, rodičů, kteří své děti na mši svatou doprovázíte. Sešitky si můžete doma buď den předem nebo pak v neděli po mši svaté s dětmi prohlédnout, společně přečíst nebo s nimi dál pracovat. Více informací najdete na webových stránkách: www.liturgieprodeti.cz

Farnost tyto sešitky zakoupí a zaplatí, ale je potřeba vědět alespoň přibližný počet zájemců. Zájemci se mohou nahlásit katechetce Marii Souradové do neděle 18. listopadu.

Den Bible

Dne 18. listopadu, v neděli, slavíme Den Bible. Po nedělní mši svaté bude otevřena farní knihovna, kde si můžete prohlédnout výstavku různých vydání Bible.

Tento den, večer od 18 hod můžete přijít na faru v Žamberku, kde pro vás budou připraveny biblické hry, kvíz o Bibli a pomodlíme se společně biblický růženec. Zároveň získáte informace o biblických postavičkách. Zvány jsou všechny věkové kategorie.

Fotky můžete shlédnout zde…

Děkuji Všem za krásny a občas překvapivý večer. Velky dík patři pani katechetce Marii Souradové za přípravu.

“Komu se v životě dobře daří, neměl by zapomínat na ty, kteří žijí v nouzi”

Sv. Martin pocházel z území dnešního Maďarska a jako syn důstojníka římské posádky začal v Itálii vojenskou kariéru. Jako voják se dostal do Amiens v Galii, kde se v době svého katechumenátu podělil o svůj důstojnický plášť s chudákem, trpícím nouzí. Po odchodu z armády žil jako poustevník, stal se knězem a v Ligugé poblíž Poitiers založil nejstarší klášter. Konal misie i zázraky. V r. 371 se stal biskupem města Tours a apoštolsky působil v širokém okolí až do 80 let.

V neděli 11.11 jsme společně oslavili svátek sv. Martina fotky můžete shlédnout zde… Děkuji všem za krásné společné chvíle a přípravu setkání.

Modlitby otců

   Zveme všechny může na „Modlitby otců“. První setkání uskutečni se v pondělí 5.11 v 19.30 na faře v Žamberku.

“V Modlitbách otců se snažíme spolupracovat s Pánem na obnově otcovství skrze modlitbu. Hlavním prvkem spirituality tohoto hnutí je hledání Boží vůle v životech otců prostřednictvím úplného odevzdání se do Božích rukou, v plné důvěře  v Jeho plány. Modlíme se za všechny otce (duchovní i fyzické) a za Boží požehnání pro naše rodiny – manželky a děti.  Modlitby otců jsou součástí Solace Community (Společenství Útěcha). Velký dík za vznik Modliteb otců patří Modlitbám matek, které vznikly jako první z tohoto společenství a v krátkém čase se rozšířily do celého světa. Třetí větví Společenství Útěcha jsou Děti víry.” Více informaci najdete zde..

Děkujeme Ti, Pane, náš Bože,
za překrásný dar otcovství.
Dej, abychom měli vždy
pěkný vztah s našimi dětmi
a daruj nám trpělivost a naslouchající srdce,
abychom rozpoznali jejich potřeby
a abychom v nich viděli Tebe.
Kéž nikdy nezapomeneme,
Jak důležité je být otcem.

Život za smrtí

Život za smrtí – život na věky slibuje Ježíš těm, kdo v něj uvěří. Jak tomu rozumět? 
Po druhé světové válce šel v Londýně po ulici katolický kněz. Najednou se k němu rozběhl neznámý muž a začal chvatně mluvit: ”Pane faráři, musím vám povědět, co jsem zažil, když jsme osvobodili Řím. Váš papež si nás pozval na audienci. Když k nám mluvil o hrdinské smrti, neudržel jsem se a vykřikl jsem: ,Před čtyřmi týdny mi syn, letec, shořel v sestřeleném letadle. Uvidím ho ještě?
Papež se ke mně obrátil a řekl: ,Synu vaše otázka je krátká, ale potřebuje delší odpověď. Zvu vás k sobě po audienci.` A potom se mnou hodinu seděl a vysvětloval mi, co rozumí Bible pod slovem ,věčný život`.„ 
Bratři, když jsem před časem o tom četl, pomyslel jsem si, že by takovou audienci u papeže potřebovalo víc lidí, než jen ten tatínek – voják. 
Dnešní doba se k zemřelým mnohdy chová nelidsky, nedává jim žádnou šanci na přežití smrti. Nad umírajícím potřásáme rameny a říkáme: ten už nemá žádnou naději. Nad mrtvým říkáme: ten už má všechno za sebou. 
Bůh však se k zemřelým nechová nelidsky. Když člověk ztrácí svoje člověčenství, nabízí mu Bůh svůj život, svoje bytí, jako formu další existence. Bůh nabízí člověku vytržení z tohoto časoprostoru a další trvání v silokřivkách jeho tvůrčí energie, ve výhni jeho lásky. 
Ale pozor. Tento slib života v Bohu se netýká až budoucnosti, bytí za smrtí, nějakého záhrobí! Naše věčnost už je tu! Naše věčnost začíná teď, tady, kde žijeme. Je-li Bůh čirá výheň lásky, pak vrůstáme do této Boží věčnosti každým činem z lásky, každým dobrým skutkem, vším dobrým, co z lásky a v lásce děláme. 
Kdo si zaživa zvykne libovat v ubližování druhým, v týrání jiných, v pomstychtivosti, ve zlu v jakékoliv podobě, ten si tím volí formu své věčnosti: zlo. Lidově se tomu říká peklo. 
Kdo se za živa vytrvale snaží o dobro, i když se mu to vždy nedaří, – kdo cení dobro víc než zlo, – kdo se raději zasměje než zanadává, – kdo mávne rukou a odpustí, místo aby se mstil, – kdo se snaží žít v lásce, ten už si staví své nebe. 
Vidíte, nejsou to nějaké podivínské manýry, o co se nám, křesťanům, zde hraje. Proto nebude náboženství v žádné lidské společnosti zbytečností, ale nade vše potřebným základem lidských vztahů. To nám kážou hroby těch, kteří nás předešli na věčnost.

Odpustkový řád

 

Svátek Všech svatých

Oslavujeme svátek Všech svatých. Těch svatých, které uctíváme, ke kterým se obracíme v modlitbách, jejichž příklad máme následovat. Můžeme se stát svatými i my? Mnoho lidí by asi na to řeklo, že svatost, to není pro něho: svatí jsou prý zvláštní lidé, něco jako neskutečné pohádkové postavy. Také prý ještě nikdy žádného svatého nepotkal, snad je ty, kteří se dělají svatými. Ovšem když svatý apoštol Pavel píše svým obcím, zdraví je třeba: všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých. Křesťané v Římě nebo v Korintě jsou svatí nikoliv vlastní silou nebo silou své vůle, nýbrž protože je Bůh chtěl posvětit; Pavel je nazývá svatými v Kristu. Kristus posvěcuje Církev. Pavel povzbuzuje křesťany v prvním listě k Soluňským, aby žili tak, aby se líbili Bohu a aby v tom vynikali ještě více…, neboť to je Boží vůle: vaše posvěcení. Bůh nás totiž, jak Pavel dále píše, nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení.
Všichni jsou tedy povoláni ke svatosti. Jak však Bůh posvěcuje člověka? Co pro to můžeme udělat my? Podívejme se na ty kanonizované svaté! Jak rozličné jsou cesty Boží v jednotlivých lidech: Bůh každému dává najít poklad, kvůli kterému je pro nálezce všechno ostatní druhořadé. Tento poklad se nazývá Kristus, láska Kristova. Když Platón říká, že počátkem filozofie je úžas, my můžeme jít ještě dále: Úžas, že jsme tak velice milováni Ježíšem, je v nás počátkem svatosti. Pro toho, kdo nalezl tento poklad, nestačí, že je milován, ale daruje tuto lásku zpět a daruje ji dále. Každý světec žije z Kristovy lásky, v lásce k Němu a je poznamenán Kristovou láskou ke každému člověku. Svatý je každý autentický, věrohodný křesťan. Žije ze své víry, žije s Bohem, pokud se od něho vinou své slabosti a hříchu vzdálí, hned se vrací zpět skrze lítost a pokání. To, co koná a říká, je pravé. Tato pravost je ovšem zpravidla doložena až po jeho smrti, uznána spíše od dalších generací než od jeho současníků. V tom se světcům vede jako Ježíši Kristu.Ježíš vypráví často učedníkům o tomto odporu, o pronásledování a o tom, co nejvíce bolí, o odmítání vlastními lidmi Především se tyto reakce projevují ve zkušenosti mučedníků. Oni nám svědčí o tom, že věrnost Kristu stojí výše než pozemský život.  V románu Alexandra Solženicyna vystupuje postava vězně, křesťana Aljoši. Zatímco ostatní v táboře si stěžují na nespravedlivé odsouzení, Aljoša se večer modlí nebo čte Bibli. Aljoša si nestěžuje, vždy říká spoluvězňům, že se nemají bouřit proti tomu, co je nezměnitelné. Tu jeden z nich se závistí a s uznáním odpoví: „Ty máš svého Krista a víš, proč trpíš, ale jak my můžeme za to, že Stalin uchvátil moc? Ten muž říká něco podstatného: Kdo věří pevně v Krista, mnoha věcem sice nerozumí, ale přesto je přesvědčený, že všechno má svůj smysl. Když zažije něco dobrého, může se z toho vděčně radovat, když ho postihne něco těžkého, jako nemoc, utrpení, ví o své podobnosti s Kristem; když ho zabíjejí nebo umírá, ví, co je to „být u Pána“.
Dlouhé uvažování o těch známých svatých by u nás nemělo vyvolat touhu dělat právě to, co oni. To by vedlo k určité křečovitosti. Každý má svou vlastní cestu ke Kristu. Nemůžeme, jak se říká, sahat po hvězdách, ale můžeme se podle nich orientovat. Na velkých svatých můžeme nejsilněji cítit Boží vedení a přítomnost v životě a šanci obstát s Kristem v nejrůznějších životních situacích.
Známe všichni z historie mnoho známých postav panovníků, hrdinů, vědců, víme, kde jsou jejich  hroby. Víme ale, že existují i hroby neznámých vojáků, kteří s nasazením svého vlastního života bojovali třeba za naši svobodu. Podobně existují i neznámí svatí. Žena, která po desetiletí ošetřuje svého nemocného muže, trpícího dlouhotrvající těžkou nemocí; misionář, který v primitivních podmínkách hlásá evangelium; žena, která se vzepře potratu a kvůli tomu ztratí partnera; nemocný, který prožívá svou bolest s velkou trpělivostí, mladý člověk, který dokáže jít proti proudu převažujícího konzumního stylu života. Jestliže každý poctivě žije na místě, kam jej Pán poslal, snaží se rozdávat Kristovu lásku, proč by neměl být započten mezi anonymní světce? Laťka je nepochybně nasazena vysoko, ale je možno ji dosáhnout, když se dobře zamyslíme, jistě každý si z nás vzpomene na řadu lidí, se kterými se setkal, kteří to dokázali. Bůh opravdu chce naše posvěcení, protože jenom tak můžeme dospět do jeho společenství, do společenství všech svatých.

Misijní neděle

Minulou neděli 21.10 jsme slavili misijní neděli. Děkuji všem za společnou modlitbu a dary věnované na misie. Fotky můžete shlédnout zde.

Světový den modliteb za misie, slavený každoročně předposlední neděli v říjnu, je v České republice známý pod názvem Misijní neděle. Tento den je spojený s finanční sbírkou na podporu misijních oblastí a v celé církvi se začal poprvé slavit v roce 1926. „Misijní neděle je zvláštní příležitostí, která připomíná Božímu lidu neustálou platnost jejího misijního mandátu, neboť misie je věcí všech křesťanů…“ (Jan Pavel II.) Slaví se jako den modlitby a podpory misií v každé diecézi, farnosti a instituci katolického světa. Papež k této příležitosti vydává poselství, národní ředitel Papežských misijních děl píše dopis, který je rozesílán do všech farností. Věřící ve všech katolických farnostech světa se tedy během Misijní neděle společně modlí a finančně přispívají do světového fondu solidarity, ze kterého jsou podporovány projekty na pomoc potřebným ve všech kontinentech skrze Papežské misijní dílo šíření víry, jehož počátky sahají do roku 1818. Tato pomoc se dostává do misijních oblastí na základě žádostí od místních odpovědných lidí. Vedoucí projektů jsou povinni vždy doložit způsob využití darovaných finančních prostředků na příslušný generální sekretariát v Římě.

Ze získaných prostředků se v rámci PMD ŠV zajišťuje kvalitní a systematická pomoc nejchudším v 1.100 diecézích světa, na které se podílí téměř 650 tisíc biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic, katechetů, bohoslovců a laických spolupracovníků. Podporují se katechetické, vzdělávací, charitativní a sociální projekty, školy, nemocnice, domovy pro sirotky a staré lidi, střediska pomoci a leprosária, stavby a opravy kostelů a jiné.

Papežská misijní díla vždy vyžadují od místních lidí na jednotlivých projektech spoluúčast, vychovávají a vedou lidi z misijních oblastí k umění hospodařit a k postupné samostatnosti. Systematické zlepšování situace v těchto krajinách je koordinováno skrze místní biskupy, kteří jsou garanty jednotlivých projektů. Národní ředitelé Papežských misijních děl spolu s jejich diecézními řediteli a spolupracovníky na celou pomoc dohlížejí a koordinují. „Organizování Misijní neděle a využití sbírek se řídí přesnými pravidly, která vycházejí z pokynů papeže a celosvětových Stanov PMD. Všechny peníze, které PMD sesbírají ve všech farnostech a diecézích různého ritu na celém světě, se musí všechny rychle a pravidelně odevzdávat příslušné národní kanceláři PMD. Tyto peníze, sesbírané skrze PMD pro misie ad gentes na Světový den misií nebo při jakékoliv jiné příležitosti „v každé diecézi, farnosti a institutu katolického světa“ se nesmí použít na jiné účely; tvoří Fond solidarity pro zřízení programu všeobecné pomoci. Jeho cílem je poskytovat ekonomickou pomoc církvím v misijních územích věnujícím se evangelizaci, církevnímu a sociálnímu rozvoji, jakož i výchově a materiální podpoře. Je to znakem jednoty víry, lásky a spravedlnosti, která ve světě sjednocuje všechny členy církve, obzvláště církve ve společenství všeobecné Církve, protože do něj přispívají věřící církví ve všech částech světa.“                                   

Podle Stanov PMD