Konec školního roku 2018

“Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.”

V sobotu na farní zahradě ve Slatině jsme společně oslavili konec školního roku, jelikož je to radostná událost sekání opakovali jsme v neděli odpoledne na farní zahradě v Písečné. Děkuji všem za přípravu a společné chvíle. Veliký dík patří učitelům a dětem za jejich celoroční přací.
Čas na odpočinek si vždycky musíme najít, kdybychom neodpočívali: škodíme nejen sobě, ale i našim bližním. Když je někdo přetížený a neodpočatý podléhá svým špatným náklonostem, vášním, hledá i nevázané rozptýlení mnohem snáze, než člověk odpočatý a silný. Člověk přetížený je v nebezpečí, že ho nepřemůže jen únava ale, že ho přemůže i podrážděnost způsobí třeba i velké nedorozumění. Přejí všem krásné prázdniny.

Fotky se společného setkání můžete najit zde…

 

Srdce Ježíšovo

“Mé Božské Srdce plane tak silnou láskou k lidem, že už nemůže v sobě zadržet plameny hořící lásky. Žádá si, aby se co nejvíce rozšířily tvým prostřednictvím, zasáhly všechny lidi a obohatily je svými poklady.”

Pobožností ke cti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova budou se konat každou  neděli června od 17.00 v kapli na Rozárce. 

Svátek Nejsvětějšího Srdce Ježíšova ustanovil r. 1856 Pius IX. na třetí pátek po letnicích. Srdce Ježíšovo – termín náboženské úcty, charakaterizující Kristovu lásku ke všem lidem. Tato úcta se rozšířila ve středověku zásluhou sv. Jana Eudese (1601-1680), ale především díky sv. Markétě Marii Alacoque (1647-1690), která po řadě vidění doporučila křesťanům praxi prvních pátků v měsíci. 

“Zdá se mi, že veliká touha našeho Pána po tom, aby se jeho nejsvětějšímu Srdci prokazovala zvláštní úcta, směřuje k tomu, aby se v nás obnovovaly účinky vykoupení. Neboť jeho svaté Srdce je nevyčerpatelný pramen a netouží po ničem jiném než se rozlévat do pokorných srdcí a způsobit, aby na ničem nelpěla a byla připravena se vydávat podle jeho přání.

Z tohoto božského Srdce neustále vytékají tři proudy milosti. Prvním se vylévá milosrdenství na hříšníky a dává jim ducha lítosti a pokání. Druhým je láska, přinášející pomoc všem, kdo se lopotí, a zvláště těm, kdo musí překonávat překážky na cestě k dokonalosti. A třetím se rozlévá láska a světlo na Ježíšovy dokonalé přátele, s nimiž chce být v nejužším spojení a dávat jim účast na svém poznání a na svých úmyslech, aby se, každý svým způsobem, úplně zasvětili šíření jeho slávy.

Toto božské Srdce je hlubina všeho dobra, a chudí mají do ní pohroužit všechny své potřeby. Je to hlubina radosti, a máme do ní ponořit všechny své smutky. Proti naší pošetilé domýšlivosti je to hlubina pokory, pro ubožáky hlubina slitování, je to hlubina lásky, v níž se má utopit všechna naše bída.

Je tedy třeba, abyste se spojili se Srdcem našeho Pána Ježíše Krista: na začátku obrácení, abyste získali správné smýšlení, a potom, abyste přinášeli dostiučinění. Nedaří se vám například modlitba? V tom případě vám stačí přinést Bohu modlitby, které za nás koná Spasitel v nejsvětější svátosti oltářní, a nabídnout jeho vřelost, aby vynahradila všechnu naši vlažnost. A kdykoli něco konáte, modlete se takto: „Můj Bože, budu to konat – nebo snášet – ve spojení se Srdcem tvého Syna a podle jeho svatých úmyslů, a přináším ti je jako náhradu za všechno, co je v mých skutcích špatného nebo nedokonalého.“ A podobně to dělejte ve všech ostatních životních okolnostech. A kdykoli na vás dolehne nějaké trápení, soužení nebo křivda, řekněte si sami pro sebe: „Přijmi, co ti posílá nejsvětější Srdce Ježíše Krista, aby si tě k sobě přitáhlo.

  Ale především si uchovejte v srdci pokoj, neboť ten převyšuje všechny poklady. K jeho uchování není nic užitečnějšího než zříkat se vlastní vůle a na její místo klást vůli božského Srdce, aby nás vedla k tomu, co přispívá k jeho slávě, a my se jí s radostí podřizujme a zcela odevzdávejme.”

Z dopisů svaté Markéty Marie Alacoque

za: www.pastorace.cz

Slavnost Těla a krve Páně

Dnes neoslavujeme ustanovení NSO (to se oslavuje na Zelený čtvrtek, ale přítomnost Kristovu mezi námi v NSO.
   Boží tělo se slaví už od 13. století. Zavedl ho pro celou církev v r. 1264 pepž Urban IV. (předtím byl zaveden r. 1206 v Luttichu na výzvu Juliany z Luttichu).
Historie, která o vzniku svátku vypráví má český “nádech”.
   V 11. a 12. století se v církvi šířil blud, který popíral přítomnost Ježíšovu v chlebě a víně po proměňování v eucharistii. Eucharistie je prý jen znamení či jakýsi symbol Kristova těla. Někteří duchovní i laici na základě tohoto mylného učení začali pochybovat o přítomnosti Pána Ježíše ve svaté Hostii. Podle tradice mezi ně patřil i jakýsi kněz Petr, který pocházel z Prahy. Byl to kněz opravdu zbožný a pochybnosti, které ho napadaly ho velmi trápily.
Často, když při mši svaté vyslovoval slova proměnění, se mu vtírala myšlenka, zda skutečně v té chvíli dochází k opravdové proměně, zda má v ruce opravdové Tělo Páně. A prosil Boha o pomoc ve víře. Když pochybnosti neustávaly, rozhodl se, že vykoná pouť do Říma ke hrobu svatého Petra a tam si vyprosí posilu a jasno v této věci.
Na své cestě přišel do až města Bolseny v Itálii chtěl zde (přes své rozpoložení svědomitě) sloužit mši svatou, jak je povinností kněze. Než přistoupil k oltáři, modlil se vroucně u hrobu svaté Kristiny o pevnou víru… A dostal odpověď.
Když pronesl slova: “Toto je mé Tělo” a pozvedl proměněnou Hostii, neměl v té chvili v prstech už nekvašený chléb, ale živé maso, z něhož počala kapat krev na korporál. Kněz se tak ulekl, že přestal celebrovat, a spěšně krvácející hostii zabalil do korporálu a odešel do sakristie. Dokonce i na dlaždicích zůstaly stopy krve.
   V nedalekém městě Orvietu pobýval v té době papež Urban IV. Petr k němu přišel a vyznal se mu ze svých pochybností a oznámil mu, co se mu přihodilo. Papež tedy poslal orvietského biskupa, aby korporál přinesl do Orvieta. Vyšel pak biskupovi naproti s velkým průvodem kněží a věřících, vkleče přijal zkrvavený korporál i kalich s Hostií a odnesl je do orvietského chrámu. V Orvietu pak byl zbudován dóm, v němž se korporál uchovává dodnes.
   Po tomto zázraku ustanovil Urban IV. svátek Božího Těla pro celou církev (bulou “Transiturus”). Sv. Tomáš Akvinský k tomuto svátku složil hymnus “Chval, Sione, Spasitele”, který zpíváme i dnes. V bolsenském chrámu sv. Kristiny byly mramorové dlaždice s kapkami krve vyňaty z dlažby a umístěny v kostele na oltáři. O svátku Božího Těla se nosí ještě nyní v průvodu. Obě místa – Bolsena a Orvieto se nacházejí ve vzdálenosti asi 100 km od Říma.

Fotky najdete zde..

Pouť Nad Betlémem

Dnes v odpoledních hodinách jsme oslavili poutní slavnost Kaple Nejsvětější Trojice Nad Betlémem. Počasí nám přálo. Děkuji Všem za účast a přípravu. Veliký dík patří těm, kteří se podíleli na renovaci kaple v letošním roce. Několik málo fotek můžete shlédnout zde…

Vaječina

   V nedělní odpoledne jsme společně ukončili slavení Velikonočních svátků tradiční vaječinou. Vejce je starým symbolem života a vyfouklé kraslice znázorňují prázdný hrob. Smažení vaječiny má připomenout konec velikonočních svátků.Tentokrát jsme se setkali u Brůnů v Líšnici. Děkuji všem za přípravu a účast. Několik málo fotek můžete shlédnout v fotogalerii.

Přijď, dechu života

Upevni, Bože, co jsi v nás vykonal, a bud stráží těch, kdo v tebe věří: ať v nich navěky zůstane dar tvého Svatého Ducha, aby měli odvahu vyznávat svého ukřižovaného a vzkříšeného Pána, Ježíše Krista, a s láskou plnili jeho přikázání.

 

   Mehdi Dibaj. Narodil se v Iránu v pohádkově bohaté muslimské rodině. Během svého studia na universitě ve Spojených státech se seznámil s evangeliem Ježíše Krista a uvěřil v něho. Nakonec se stal členem misijní skupiny, která odjela do jeho rodné země. Nepůsobil dlouho a už musel do vězení. Na poprvé dostal 2 měsíce za šíření “nepřátelské ideologie”. O pár let později už to byly 3 roky a z toho plných 25 měsíců na samotce. Jeho životní situace se zhoršovala. Manželka se s ním rozvedla a pod hrozbou smrti (vlastní příbuzní jí hrozili ukamenováním) přestoupila zpět na islámskou víru. Měli čtyři děti, starala se o ně Církev. Pak se znovu ocitl ve vazbě a svému synovi tento laický misionář napsal: “Není mi zde smutno, cítím, že Pán je se mnou. Mám také radost, že netrpím za své skutky, ale pro Krista. Ty víš, že jsem ochoten pro něj i zemřít.” A tak se i stalo. Začátkem roku 1995 byl propuštěn z vězení. Okamžitě, se vydal na misijní cestu po celém Iránu. Mluvil o Kristu, hlásal Krista. A po šesti měsících byl zavražděn.
    Není pochyb o tom, že zemřel pro svou víru. Stal se jedním z té dlouhé řady mučedníků, kteří nepovažovali svůj život za tak důležitý, aby kvůli němu zradili Pána Ježíše.
   Kdo má tohoto Ducha Božího, Ducha Kristova, ten se stává nepřemožitelným svědkem. Je to Duch synovství, který přivedl Pána Ježíše poslušností k Otci až k vrcholné oběti za spásu světa. Je to Duch lásky, oběti a veliké síly, která posiluje následovníky Krista ke stejné oběti.
   A dvakrát si nyní podtrhněme, že Duch Svatý nepůsobí jen skrze vynikající a vyjmečné lidi. Jak o tom rádi mluvíme a nasloucháme. Že nepůsobí jen při vyjmečných událostech. Tento Duch Svatý působí v celém světě, všude tam, kde mu lidé otevírají svá srdce…

“Tak pra­ví Pán, Hospodin: Přijď, dechu života, od čtyř větrů a věj na tyto zabité, ať ožijí!“ Když jsem prorokoval, jak mi poručil, vešel do nich dech života, ožili a po­stavili se na nohy – byl to velmi veliký zástup.” (Ez 37,… )

Svatodušní vigilie foto…

Farní dětský tábor.

Zveme všechny menší a mladé nadšence (7 až 15 let – po první až deváté třídě) na farní  dětský  tábor.
KDY:              Tábor proběhne od 14.7.(sobota) do 21.7.(sobota) 2018
KDE:              Areál kláštera – Hora Matky Boží, Králíky
PROČ:            Pestrý program pro všechny děti + trocha dobrodružství.
Přihlásit se můžete nejpozději do 31. května v papírnictví vedle fary nebo na faře.

Přihláška na tábor 2018