Marie Souradova – Děkanství Žamberk

29. 9. 202529. 9. 2025

Videoreportáž z Jubilea mládeže v Římě

Nestihli jste na farním dnu naši besedu o Jubileu mládeže 2025 v Římě? Nebo vám nestačila porce fotek a videí, které jsme tam promítali?
Pusťte si krátký film dokumentující náš týden ve „Věčném městě“ a přeneste se na půl hodiny do Říma spolu s námi. Těšit se můžete na Vatikán, Svaté brány čtyř nejvýznamnějších křesťanských chrámů, Colosseum a další antické památky, trsající české biskupy, davy poutníků a samozřejmě také na Svatého Otce Lva XIV., kterého jsme viděli pěkně zblízka, a to dokonce hned 2x, když kolem nás projížděl ve svém papamobilu!
Videoreportáž Žamberáků v Římě je k dispozici na YouTube:

Lukáš Sourada

20. 9. 202520. 9. 2025

Farní tábor Hrdinové divokého západu

Rok se s rokem sešel a zase jsme se všichni setkali v neděli 17. srpna na tábořišti ve Svratouchu. Huráá! Všichni se zabydleli, seznámili, hry zahráli a užili si první prima večer.

V pondělí si naši mladí kovbojové mohli vybrat volitelné aktivity a prokázat tak, že mají v naší osadě své místo! Výroba vlajek, práce se dřevem, nácvik pohádky a vaření v kotlíku. Všichni byli moc šikovní a vzali jsme je do týmu. Po oběde následovala kovbojská olympiáda, která byla jen dalším důkazem, že to nejsou žádní zelenáči!

V úterý ráno jsme se probudili a zjistili, že nám přes noc místní proradná myš bohužel ujedla zásoby jídla… ale aspoň byla příležitost ověřit, zda jsou všichni schopni spojit síly a potravu sehnat. Ulovili jsme pár bizonů, vypěstovali zeleninu a také se nám podařilo podojit divoké krávy! takže večeře BYLA! Odpoledne si každý přizpůsobil své náladě – malování na tašky, výroba pistolek, lezení, maskování v přírodě, zdravověda, karetní triky a další kouzla…Jo a večer nás navštívil tajemný kovboj – odpadlík ze skupiny Daltonů! Nabídli jsme mu nocleh a byli jsme zvědaví, co všechno se od něho dozvíme.

V noci z úterý na středu nás přepadli banditi a museli jsme se postavit nejen jim, ale i vlastnímu strachu! Díky naší statečnosti jsme obdrželi důležité indicie k nalezení pokladu.

Hned ráno jsme se věnovali, jako správní kovbojové, práci ve stáji. Odpoledne jsme se opět setkali s bandity a povedlo se nám je zahnat. O zábavu se postaral večerní SALOON, kde jsme se utkali v karetní hře BANG, souboji v piškvorkách, v páce, přetahování s lanem, rozesmívání a další… jo a také nechyběla diskotéka . Zkrátka nabitý den!

Ve čtvrtek jsme se vydali na dlouhou výpravu a nalezli druhou polovinu šifry k nalezení pokladu. Během cesty jsme se setkali s kolegy místního Šerifa, kteří nám ukázali a řekli spoustu zajímavých věcí o jejich práci. Nesměla chybět nejoblíbenější hra Piráti, která naše 15 km dlouhé putování zakončila. K večeři byly sladké kolotoče a pak už jen zpívání s kytarou u ohně.

Hned v pátek ráno jsme se, jako správní kovbojové, věnovali koním a uspořádali závody. Naštěstí všichni vyvázli bez zranění. Po obědě jsme odhalili místního záškodníka – tedy spíše záškodnici, která nám schovávala věci a záškodničila. Po jejím vysvětlení a našem krátkém přemýšlení jsme se rozhodli dát ji druhou šanci. Aby toho nebylo málo, museli jsme se opět utkat s bandity a povedlo se nám nad nimi zvítězit a pochytat je! Protože v naší prérii máme dobrá srdce, domluvili jsme se, že se také polepší a budou nám v táboře pomáhat!

V sobotu se uskutečnila důležitá cesta plná šifer, díky kterým jsme obdrželi kód k získání pokladu! Odpoledne byl slavný Pub kvíz a přípravy na velkolepé oslavy, před kterými jsme si společně užili mši svatou! Také jsme se rozloučili s táborovými absolventy, kteří jeli letošní rok naposledy. Nejsme ale smutní, protože někteří z nich se třeba brzy stanou naši asistenti a vedoucí! Po skvělém dni jsme už jen společně zpívali, tančili a bavili se!

Ten týden tak utekl, že už nezbývá nic jiného, než se těšit na dobrodružství, které nás čeká zase za rok! Děkujeme všem vedoucím a kuchařkám, které se o nás celý týden starali ale hlavní dík patřím dětem a rodičům, kteří nás podporují, jezdí s námi a díky nim si můžeme vždy společně užít týden plný zábavy a dobrodružství! Těšíme se zase příště!

PS: Informace k potáborovému setkání a táboru 2026 se včas dozvíte!

Za tým FATAŽA, z.s. Karolína Dudková, alias K.J. Hoopoe

…

Jak to vidí účastníci

Po ranní rozcvičce byla snídaně a čas na hygienu. Naše dopoledne začínalo výpomocí po týmech v tábořišti (kronika, modlitby a pokřiky, pomoc v kuchyni, sběr dřeva a úklid tábořiště). Následovaly dopolední programy. Po obědě byl vždy polední klid a navazoval na něj odpolední program. Večer byl prostor na hry a hygienu. Celý den byl zakončen modlitbou u táboráku.

Letos byla dost chladná rána, ale teplý čaj nebo kakao a rozcvička nás vždy zahřály. Bonusem byly letos nové splachovací záchody.

Letošní týmy se jmenovaly :

Červení – Ohnivý fazole

Modří – Vraní oka

Fialoví – Vinaři

Žlutí – Šerifovy hvězdy

Zelení – Radioaktivní limetky

17.8.

První den, hned po příjezdu, byl zahájen hrou, při které jsme hledali svůj stan. Následovaly seznamovací hry a buldok. Večer jsme se společně setkali u táboráku a vedoucí nám rozdali kšiltovky v pěti různých barvách týmů

18.8.

Dopoledne byly workshopy (malování týmových vlajek, práce se dřevem, zálesácké vaření, nacvičování pohádky). Odpoledne vyplnila různá stanoviště s úkoly (vzduchovka, luk, lezení po laně, hod lasem, šipky, cornhole…).

19.8.

V dopoledním programu jsme museli prokázat schopnosti zkolit bizony a vypěstovat plodiny, abychom měli co jíst, protože nám myši snědly zásoby jídla. V následující aktivitě jsme po týmech dojili na koních krávy, abychom získali co nejvíce “mléka”. Později za námi přijel otec Jakub Brabenec, který celebroval mši svatou.

20.8.

Dlouhou odpolední hrou jsme vyléčili zraněného bratra Odpadlíka neboli Bílého muže, kterého jsme díky naší spolupráci při bojování proti banditům zachránili. V noci byla večerní hra a její náplní bylo získat ztracenou a roztrhanou část dopisu od Odpadlíka.

21.8.

Celodenní túru, během které jsme našli druhou část vzkazu od Bílého muže, nám zpestřila přednáška od policie ČR. Zastávka v Quantu nás posílila na další část výletu, kterou jsme jeli vlakem. Při cestě nemohla chybět hra Piráti.

22.8.

Dopolední program obsahoval závody na koních a společné focení. Odpoledne jsme šli do Svratouchu ověřovat výpovědi kuchařek a hráli jsme Piráty proti banditům.

23.8.

V dopolední části jsme hledali poklad v týmech. Zhruba okolo oběda nás přijeli navštívit Tomáš Ježdík, Maruška Souradová a Dorotka Ježdíková s Bernadetkou. Odpoledne bylo volné až do mše, kterou sloužil kněz Josef Roušar. Večer bylo společné ukončení tábora.

24.8.

Poslední den jsme se už balili zpátky domů a uklízeli jsme tábořiště. Po obědě už nás vítali naši rodiče a my s pláčem odjížděli domů😭.

STŘÍPKY OD DĚTÍ:

AMÁLKA: Na táboře mě bavily hry polokrevných a plnokrevných, Dotek a Trojnožka. Super byly taky mše. Bavilo mě sbírání odznáčků. Dobré byly i pokřiky, jídlo a nástupy.

MÁJA: Líbilo se mi hledání pokladu a to, že jsme si mohli zase něco koupit v Qantu.

KÁJA: Jsem ráda, že jsem tam byla, protože to jako vždy byl nezapomenutelný týden plný zážitků. Líbilo se mi, že jsme hráli hru Piráti a že jsme si vyrobili své vlastní hobby horse. Také se mi líbilo, že jsme skoro pokaždé zpívali u táboráku písničky, a že jsme i opékali špekáčky. Jsem moc ráda, že jsem si tento rok velice užila, a těším se na další.❤

KAKO: Letos byl farní tábor opravdu výjimečný. Kromě zábavy, radosti, duchovního klidu, výborného jídla a spousty her se totiž zúčastnili noví asistenti vedoucích. Moc se mi líbil program, společné modlitby a pokřiky, hry a chtěla bych všem zúčastněným za vše poděkovat.

VOJTA: Na táboře mě moc bavily hry. Jsem rád, že jsem tam jel. Téma bylo dobré.. Jídla mi také moc chutnala.

MATY: Na táboře se mi líbilo všechno, obzvlášť hry Piráti, Buldok a Trojnožka. Všechna jídla byla super, ale nejvíce mi chutnaly špízy.

Na závěr bychom chtěli srdečně poděkovat všem vedoucím za jejich neúnavnou energii, kreativitu a péči, kterou vkládali do každého dne tábora. Díky nim byl program nejen zábavný, ale i plný nezapomenutelných zážitků. Velké poděkování patří i našim kuchařům (zejména kuchařkám), kteří nám po celý pobyt připravovali výtečná jídla, která nás vždy potěšila a dodala energii pro další dobrodružství. Další díky patří i všem dětem, s kterými jsme vytvořili super kolektiv. Děkujeme, že jste byli součástí tohoto nezapomenutelného tábora!

Barbora Vávrová a Kristýna Jägerová

20. 9. 202529. 9. 2025

Žamberáci v Římě

…aneb ohlédnutí za Jubileem mládeže 2025

Statisíce nových tváří, všudypřítomná radost naděje, slavnostní prostory chrámů, atmosféra protknutá Duchem svatým, nespočet vlajek různých států, radostný povyk všude okolo, Vatikán otevírající svou náruč, prosluněná Tor Vergata, haly plné poutníků…

To všechno a ještě mnohem více bylo součástí Jubilea mládeže, konaného v Římě od 28. července do 3. srpna 2025, v jubilejním roce, který je vyhlašován jednou za 25 let.

Naše farnost nashromáždila deset poutníků, což se dá rozhodně považovat za požehnané číslo. Všichni jsme se sešli v Hradci Králové, kde jsme po milém přivítání s dalšími poutníky z diecéze odjeli autobusovou dopravou směr Itálie.

Po dlouhé cestě jsme dorazili do onoho města, do něhož vedou všechny cesty. Poznali jsme kostel Santa Maria Regina Mundi, české centrum, římskou MHD a v neposlední řadě také ubytování v římském výstavišti Fiera di Roma.

Každý den jsme vstávali brzy kvůli dopravě na dopolední program, který se často odehrával v českém centru. Někdy jsme vyráželi i na další hromadné akce anebo putovali po vlastní ose.

Navštívili jsme baziliky se svatými branami, v bazilice sv. Pavla za hradbami se konala mše svatá v češtině, spoustu dalších chrámů, Kalixtovy katakomby, někteří i Vatikánská muzea a Sixtinskou kapli a dvakrát jsme také viděli projíždět papeže Lva XIV., jak na zahajovací mši, tak na generální audienci. V českém centru byla možnost svátosti smíření, v chrámech byla cítit duchovní atmosféra, zároveň jsme spatřili spoustu uměleckých a historických památek, jako třeba Koloseum nebo zbytky antického města. Jedno odpoledne jsme také jeli do města Ladispoli k Tyrhénskému moři, kde jsme si to velmi užili.

V závěru týdne nastalo vyvrcholení poutě – sobotní pouť na Tor Vergata, kde se konala večerní vigilie a nedělní dopolední mše se Svatým otcem. I přes sluneční žár a milion spolupoutníků a nepřílišný komfort jsme si to tam moc užili a zároveň jsme se cítili spojováni v té různosti národů vírou v trojjediného Boha.

Byl to opravdu Boží zážitek a je škoda, že už je dávno za námi. Každopádně, již za dva roky bude celosvětové setkání mládeže v Soulu v Jižní Koreji, což je naprosto úžasná zpráva, že tam narůstá počet křesťanů.

Děkujeme Ti, Pane Ježíši, za požehnané setkání!

Barbora Lehká

…

Letos v létě jsme opět měli možnost setkat se s mladými křesťany z celého světa. Tentokrát se nejednalo o Světové dny mládeže, jako tomu bylo před dvěma lety v Lisabonu. Letos se totiž v Římě po 25 letech konalo Jubileum mládeže na oslavu Jubilejního roku a my, mladí Žamberáci, byli u toho.

Celé setkání pro nás začínalo 27.7. v Hradci Králové, protože právě odtud vyjížděl náš autobus. V autobuse jsme byli nejen s dalšími mládežníky z naší diecéze, ale i knězem Tomášem Hoffmannem, který pro nás měl na cestu připravený krátký duchovní program.

Do Říma jsme dorazili po asi dvaceti hodinách rovnou k českému centru – malému kostelíku na východním okraji Říma. Zde jsme dostali potřebné informace a následně jsme se vydali na naše ubytování.

Celý týden jsme byli ubytovaní na výstavišti Fiera di Roma, které bylo od centra vzdáleno asi 2 hodiny cesty vlakem, což nebylo příliš praktické. Navíc zde byla ubytována další spousta lidí, takže v noci býval velký „šumraj“. Organizátoři naštěstí nás Čechy nijak nerozptýlili, takže jsme byli všichni pohromadě v jedné hale.

Vzhledem k vzdálenosti našeho ubytování od Českého centra jsme další den bohužel nestihli dopolední český program, ovšem neotáleli jsme a šli jsme si prohlédnout první papežskou baziliku, Santa Maria Maggiore (bazilika Panny Marie Sněžné). Zde jsme navštívili hrob papeže Františka a také jsme prošli svatou branou, která se otevírá pouze při speciálních příležitostech. Papežské baziliky jsou v Římě celkem čtyři, tedy i čtyři svaté brány. Nám se naštěstí za celý týden podařilo projít všechny, za což jsme vděční. Večer tohoto dne jsme se ještě účastnili zahajovací mše svaté, po které nás přijel ze svého papamobilu pozdravit sám papež Lev.

Další dny probíhaly v podobném duchu. Dopoledne byl program v českém centru, který jsme ne vždy stihli, a odpoledne byl program mezinárodní. A pokud zrovna program nebyl, tak jsme náš volný čas využili naplno, ať už prohlížením památek nebo koupáním v moři.

Celé setkání zakončila závěrečná sobotní vigilie na pláni Tor Vergata, po které jsme na místě přespali pod širákem, s následnou nedělní mší svatou, které se účastnilo asi milion mladých křesťanů z celého světa. Po mši svaté jsme se už pouze dopravili do českého centra, odkud jsme vyrazili naším autobusem zpátky do Česka.

Pouť do Říma pro nás byla intenzivním zážitkem a velkým posílením ve víře, a tak na ní jen tak nezapomeneme.

Celý průběh týdne byl zdokumentován televizí Noe, což, jak víme, mnozí z vás sledovali. Těšíme se, že se podrobněji s vámi podělíme o naše zážitky během farního dne 28. září.

Vojta a Vítek Faltusovi

16. 7. 202516. 7. 2025

Kdo je Carlo Acutis… aneb první mileniál, který bude svatořečen

7. září 2025 papež Lev XIV. svatořečí hned dva světce, kteří jsou inspirací pro dnešní mladé, jak může vypadat cesta ke svatosti ve 20. a 21. století. Budou to bl. Pier Giorgio Frassati a bl. Carlo Acutis. Pojďme si představit druhého jmenovaného.

Tento teenager je díky svým mimořádným schopnostem při práci s PC známý jako „ajťák Boží“. Byl to v podstatě úplně normální kluk, který si rozuměl s počítači, zároveň měl ale hodně speciální vztah k Bohu – měl bohatý vnitřní svět zaměřený plně a intenzivně na Krista a byl nesmírně zapálený do eucharistie, kterou označoval za „dálnici do nebe“.

Narodil se 3. května 1991 v Londýně v bohaté italské rodině jako jediné dítě. Ještě téhož roku se rodina přestěhovala do italského Milána, kde Carlo strávil celé dětství. Ačkoli byl pokřtěn, rodiče nebyli praktikující a k víře jej vedl dědeček z matčiny strany. V 7 letech přistoupil k prvnímu svatému přijímání a ve 12 letech byl biřmován. Eucharistii se snažil přijímat co možná nejčastěji. Známý je jeho citát: „Když trávíme čas na slunci, opálíme se. Když přijímáme Krista, staneme se svatými.“ Často také před nebo po mši svaté rozjímal před svatostánkem. Jednou týdně chodil ke zpovědi.

Svoje nadání pro práci na PC hraničící až s genialitou (má se za to, že jeho schopnosti programování byly na úrovni vysokoškoláků) využil mj. k vytvoření online databáze eucharistických zázraků z celého světa, která je dodnes dostupná na webu a zároveň existuje i jako putovní výstava (viz https://www.miracolieucaristici.org/en/Liste/list.html).

Z dalších citátů Carla Acutise přikládám na zamyšlení ještě: „Najděte Boha, a najdete smysl svého života.“; „Všichni se rodí jako originály, ale někteří umírají jako fotokopie.“; „Ty skutečné bitvy bojujeme sami se sebou.“; „Růženec je tou nejromantičtější schůzkou dne.“

Staral se o přátele z rozvedených rodin, zval je do svého domu, aby je podpořil a potěšil. Ve škole se zastával utiskovaných či zdravotně postižených vrstevníků. Rád cestoval, z poutních míst nejraději navštěvoval Assisi a sv. Františka si také zvolil jako svůj životní vzor.

Carlo Acutis zemřel 12. října 2006 v 15 letech na agresivní formu leukémie. Když mu byla nemoc diagnostikována, zbýval mu asi týden života. Tehdy prohlásil: „Nabízím všechno utrpení, které budu muset trpět, Pánu za papeže a církev.“ Zemřel naprosto vyrovnaný a smířený – na otázku ošetřujícího lékaře, zda trpí bolestí, odpověděl: „Existují lidé, kteří trpí mnohem víc než já“.

Dnes je pochován v bazilice Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore) v Assisi, kde se lze pomodlit přímo u jeho ostatků v proskleném sarkofágu (prakticky neporušené balzamované tělo).

Pro více informací o jeho životě doporučuji zhlédnutí videa na Youtube: VIDEO 1 nebo VIDEO 2.

Lukáš Sourada

16. 7. 202516. 7. 2025

Přes Assisi do Říma a přes Pompeje zase zpět

Přes Assisi do Říma a přes Pompeje zase zpět
…aneb nejenom o Národní pouti a putování po stopách Carla Acutise, Františka z Assisi a dalších světců

Na přelomu března a dubna se skupinka Žambereckých farníků vydala na celostátně organizovanou Národní pouť do Říma, které se účastnilo celkem 2000 Čechů.

Ve čtvrtek 27. března za rozbřesku jsme se po noci strávené v autobuse probudili v Itálii, já konkrétně jen pár kilometrů před Assisi, naší první větší zastávkou. Už zdálky bylo jasné, že nápadná zástavba na kopci před námi, připomínající středověkou tvrz, nemůže být nic jiného, než právě tento cíl prvního dne naší pouti. Jako kdyby se před námi zhmotnilo království z nějaké vánoční pohádky. Už v 7:00 nás řidiči vysadili kousek před bazilikou sv. Františka z Assisi. Na její prohlídku jsme si ale museli ještě počkat s ohledem na brzkou hodinu příjezdu. Vydali jsme se tedy na průzkum křivolakých velmi strmých kamenných uliček, kde jsme se několikrát divili, že zde zvládnou projíždět auta, a zároveň si posteskli, že by zde mohli také vybudovat nějaké chodníky pro pěší. Každopádně ještě přede mší sv., kterou sloužil o. Nowatkowski v podzemní kapli baziliky sv. Františka, jsme stihli navštívit baziliku Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore), kde je pochován blahoslavený Carlo Acutis, známý jako „ajťák Boží“ nebo také jako první mileniál, který bude svatořečen (konkrétně již letos 7. září). Těch pár minut strávených před jeho ostatky, přesněji řečeno prakticky neporušeným balzamovaným tělem v proskleném sarkofágu, bylo jedním z nejsilnějších duchovních momentů celé Národní pouti. Více o tomto inspirativním světci, který zemřel v 15 letech na leukémii, se dočtete v samostatném článku ZDE.

Po mši svaté jsme si také důkladně prohlédli baziliku sv. Františka včetně krypty, kde je pochován. Odpoledne jsme kromě katedrály sv. Ruffina, kostela Panny Marie Růžencové a pevnosti nad městem přidali ještě návštěvu kostela sv. Kláry, která je v Assisi rovněž pochována. Celkem jsme tedy během prvního dne naší pouti navštívili hned tři světce a myslím, že lépe jsme duchovní přípravu na sobotní vrchol pouti ve Vatikánu zahájit nemohli. Ještě za světla jsme opět nastoupili do autobusu, abychom se mohli ještě téhož večera ubytovat v hotelu Artis při východním okraji Říma.

V pátek už nás čekalo oficiální zahájení České národní pouti. Ráno jsme proto vyrazili pěšky na nedalekou zastávku metra Alessandrino, ze které jsme dojeli metrem bez řidiče (sednout si přímo k čelnímu sklu byl zajímavý zážitek) až přímo před lateránskou baziliku, přesněji Arcibaziliku Nejsvětějšího Spasitele a sv. Jana Křtitele a Jana Evangelisty. Ta byla jako první křesťanská bazilika postavena již ve 4. století a až do 14. století byl přilehlý komplex budov sídlem papežů – formálně jde o katedrálu, která je sídlem papeže jakožto římského biskupa dodnes. Ze slavnostní zahajovací mše sv., jejímž hlavním celebrantem byl o. arcibiskup Nuzík, mi v paměti utkvěla především homilie o. biskupa Holuba a také nekonečný průvod biskupů, kněží, bohoslovců a jáhnů, procházejících bezprostředně vedle nás, protože jsme si zabrali místa přímo ve středu chrámové lodi. Byl to neskutečný pocit, když tuto „matku a hlavu všech kostelů světa“ zaplnilo na dva tisíce českých poutníků a rozezněly se v ní české liturgické zpěvy. O hudební doprovod se postarala studentská schola ze Žďáru nad Sázavou.

Po mši sv. jsme se vydali k bazilice sv. Klementa, kde jsou uloženy ostatky sv. Cyrila, patrona Moravy. Poté jsme se prošli kolem světoznámého antického Kolosea, monumentálního oválného amfiteátru v historickém centru města z 1. století. Prohlédli jsme si také kruhovou rotundu sv. Štěpána, kde jsou po obvodu velmi expresivní malby s výjevy různých mučednických smrtí. Odpoledne jsme se přesunuli do druhé ze čtyř papežských bazilik, baziliky sv. Pavla za hradbami, kde proběhla společná křížová cesta.

V sobotu bylo v programu pouti volné dopoledne, původně vyhrazené pro audienci s papežem Františkem, která se s ohledem na jeho zdravotní stav nemohla uskutečnit. My jsme se vydali pěšky od hotelu k salesiánskému volnočasovému středisku pro mládež s bazilikou sv. Jana Boska. Přestože tato bazilika nepochybně nepatří mezi obvyklé cíle návštěvníků Říma (v průvodcích se zmínky o ní nedohledáte), bohatá vnitřní výzdoba (sochy, mozaiky, vitráže) i monumentálnost celé stavby s obří kupolí v nás zanechaly silný dojem. Poté jsme přejeli do centra města a pěšky kolem řeky Tibery doputovali před Andělský hrad, kde se postupně shromáždilo všech 2000 českých poutníků a společně jsme se vydali v průvodu s vlajkami a za zpěvu písní do baziliky sv. Petra ve Vatikánu. Zde byla vrcholem celé národní pouti mše sv., kterou celebroval Dominik kardinál Duka, Emeritní arcibiskup pražský. O hudební doprovod se tentokrát postaralo těleso z našich končin – Cecilská hudební jednota z Ústí nad Orlicí. Po mši následovala ještě modlitba u oltáře sv. Václava kousek od hlavního oltáře a baldachýnu nad hrobem sv. Petra. Celý odpolední program v bazilice byl zakončen zpěvem svatováclavského chorálu a české státní hymny.

Na kruhovém svatopetrském náměstí tak dobře známém z televizních přenosů jsme ještě stihli prohodit pár slov s početnou skupinou farníků z Dolní Dobrouče a pak se vydali na vyhlídku nad městem. S téměř 20 kilometry v nohou za celý den jsme si potom dopřáli zasloužený gastronomický zážitek v jednom z podniků ve vyhlášené čtvrti Trastevere s neskutečně rychlou obsluhou, která se dorozumívala vysílačkami. Ochutnali jsme tradiční rajskou polévku podávanou ve zdánlivě bezedném talíři, rýžové kuličky, topinky s rajčaty, saltimboccu s opečenými bramborami i pravou italskou pizzu.

Nedělní dopoledne bylo ve znamení poznávací procházky centrem města, kolem nejznámějších památek jako jsou Španělské schody, Fontána di Trevi, Forum Romanum nebo Monument Viktora Emanuela II. na vrcholu Kapitol se sochou vlčice krmící dvojčata Romula a Rema. Posilněni ochutnávkou italské zmrzliny jsme došli kolem baziliky sv. 12 apoštolů s ostatky sv. Filipa a Jakuba až k bazilice Panny Marie Sněžné, kde byla naším o. biskupem Vokálem sloužena mše sv. k oficiálnímu zakončení pouti. O homilii se postaral rovněž „náš“ o. biskup Brož a hudební doprovod zajistil sbor z Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži. Po mši sv. jsme se urychleně přesunuli k hotelu, kde na nás již čekal autobus, který nás ještě ten večer převezl k hotelu Smeraldo v obci Qualiano poblíž Neapole s ikonickou sopkou Vesuv v pozadí.

Zatímco v Římě jsme se my Žamberáci pohybovali víceméně na vlastní pěst, na zbytek zájezdu jsme se již připojili ke zbytku autobusu. V pondělí jsme se vydali po stopách sv. Filoménky do obce Mugnano del Cardinale, kde nám o této světici povykládal rektor místního sanctuaria Guiseppe Autorino (samozřejmě s překladem naší hlavní průvodkyně paní Frančákové z Koclířova) a prohlédli jsme si i místní muzeum, nakoupili nějaké duchovní předměty a pomodlili se u Filoménčiných ostatků. Na odpoledne jsme už přejeli do Pompejí, kde jsme nejprve navštívili katedrálu Panny Marie Růžencové a poté jsme měli možnost si spíše v rychlosti projít alespoň část rozlehlého komplexu rozvalin starověkého města, které se r. 79 stalo obětí výbuchu sopky Vesuv.

V úterý 1. dubna nás čekal odjezd domů. Cestou jsme se ještě zastavili v Orvietu, malém městečku severně od Říma, kde jsme po zážitku z výjezdu strmou lanovkou – zubačkou došli ke gotické katedrále Nanebevzetí Panny Marie. Po prohlídce a modlitbě v chrámu jsme měli v podzemní kryptě poslední mši svatou na zájezdu, kterou sloužil opět o. Nowatkowski z Vamberka. Pak jsme plní zážitků a duchovních impulzů po návštěvě tolika různých míst spjatých se světci vyrazili na zpáteční cestu přes Rakousko do ČR. Za jízdy jsme se ještě pomodlili Růženec a znovu jsme se v myšlenkách vraceli ke společně prožitým chvílím, silným momentům pouti a průchodům svatými branami, a tím se zároveň utvrzovali v rozhodnutí, které právě průchod svatou branou v Jubilejním roce vyjadřuje: následovat Ježíše, který je Dobrým pastýřem, a nechat se jím vést – a to nejenom v čase společného putování, ale především v našich každodenních pracovních povinnostech, které na nás tam doma po návratu čekají…

s vděčností v srdci Lukáš Sourada

18. 1. 202518. 2. 2025

Farní tábor

Již tradičně zveme všechny děti, místní i přespolní, na letní tábor, tentokrát s tématem Hrdinové Divokého západu, který se uskuteční v termínu 17.-24. srpna 2025 v táborové základně u obce Svratouch v krásné krajině CHKO Žďárské vrchy. Těšit se můžete na podsadové stany, spoustu dobrodružství, hry v přírodě, tvoření, westernový Saloon, střelbu ze vzduchovky, Bang! turnaj a samozřejmě táboráky s kytarou. Zažijte Zlatou horečku spolu s námi! Přihlašování je možné do konce dubna pod odkazem níže.

6. 9. 202417. 9. 2024

Farní tábor ve Svratouchu

V předposledním týdnu letních prázdnin se v malebné krajině Žďárských vrchů uskutečnil letní dětský tábor pořádaný naší farností. V neděli 18. srpna dorazilo do táborové základny ve Svratouchu u Hlinska 44 dětí a 13 organizátorů. Společně se vydali na dobrodružnou cestu po stopách pilota, známého z příběhu Malého prince, který se ho nyní snaží znovu najít. Děti musely během svého putování najít několik postav, které jim postupně předávaly cenné indicie – setkaly se s liškou, výhybkářem, obchodníkem, hvězdářem, a nakonec s hadem, aby na konci cesty objevily samotného letce.

Pojďme ale hezky popořádku. V neděli se děti ubytovaly v podsadových stanech, navzájem se seznámily a rozdělily se do čtyř týmů, které si vybraly originální názvy: Hašlerky, Pouštní lišky, Nakřáplá kuřátka a Chrochtýši. Následně spojily síly a začaly se připravovat na Tour de Sahara, dobrodružný závod, který vyžadoval nejen fyzickou zdatnost, ale i týmovou spolupráci. Večer se všichni sešli u slavnostního táboráku.

V pondělí děti vyrazily na první etapu závodu Tour de Sahara, kdy musely jednoho člena týmu nést na bobech. Závod byl však nečekaně přerušen, když se na scéně objevili pouštní bandité a ukradli klíče od závodních vozidel, čímž nás nechali uvězněné uprostřed pouště. Po banditech ale zůstala na místě tajuplná černá skříňka, díky které jsme se navečer setkali s Malým princem při čtení deníku letce. Den jsme zakončili tradičními táborovými hrami, jako jsou Noviny, Farář, vikář a Džungle.

Další den jsme se vydali za první postavou z mapy, nalezené, stejně jako deník letce, v černé skříňce – liškou. Děti ji osvobodily a na oplátku získaly první moudrou radu: Co je důležité, je očím neviditelné. Po obědě děti běhaly po táboře a jeho okolí, sháněly „potravu“ a sestavovaly potravní řetězce v rámci hry Ekosystémy. Řetězce se skládaly z různých organismů: řasa – perloočko – bělice – štika, komár – žába – čáp a oříšek – veverka – kuna. Každý živočich potřebuje pro své přežití dva o stupeň nižší. Hra se odehrávala v průběhu čtyř ročních období, kdy v každém z nich žijí různí tvorové a rostou odlišné rostliny. Každý tým si proto zvolil jednoho člena jako Mozek, který podle tabulky výskytu organismů v daném ročním období strategicky vysílal ostatní členy – Běžce – na patřičná místa podle mapy. Večer jsme společně slavili mši svatou, kterou vedl otec Jakub Brabenec, který za námi přijel z Kunvaldu.

Ve středu dopoledne děti navštívily výhybkáře. Ten jim výměnou za pomoc s jednou směnou na železnici poskytl důležité rady o dalším postupu a přidal životní moudro: Kdo jde pořád rovně, daleko nedojde. Po obědě se část táborníků vydala hledat vodu, zatímco ostatní vyráběli náramky z paracordu nebo si vyzkoušeli adrenalinovou Finskou stezku – překážkovou dráhu zahrnující podlézání laviček, válení sudů, chůzi poslepu po provázku, tahání klády a přeručkování potoka po laně. Večer si děti připravily vlastní pizzy, což představovalo nejen kulinářskou výzvu, ale především týmovou spolupráci. Za soumraku jsme si pak užili tradiční oblíbené pohybové hry jako je Trojnožka a Buldok.

Ve čtvrtek se celý tábor vydal na celodenní výlet na vrchol Devět skal, jednu z dominant Žďárských vrchů. Cestou si děti musely poradit s lesními piráty a pomoci obchodníkovi posbírat zboží rozházené po okolí a donést ho do trezoru, aniž by je zloději, kteří zatarasili cestu, „plácli“, uhodili řemdihem nebo přečetli číslo na jejich čele, což byla pořádná výzva. Za svou pomoc se děti dozvěděly, že jejich další kroky povedou ke hvězdáři, a od obchodníka dostaly speciální pilulky proti žízni. Samotný výstup na vyhlídku Devět skal přinesl pořádnou dávku adrenalinu pro děti i vedoucí. Po úspěšném zdolání vrcholu jsme zamířili do Křižánek na autobus, který nás následně zavezl přímo před obchůdek ve Svratce, kde si děti nakoupily dobroty a suvenýry jako zaslouženou odměnu za celodenní výkon.

V noci se děti jedno po druhém vydaly na cestu ke hvězdáři, kam je vedly tajemné tklivé flétnové melodie a cesta osvícená svíčkami. Hvězdář jim předal hlubokou životní pravdu: Správně vidíme jedině srdcem. Zároveň je varoval, že při hledání letce nemusí být klíčem překonání dlouhých vzdáleností nebo prozkoumání všech koutů světa. Někdy může být to, co hledáme, mnohem blíže, než si myslíme.

V pátek dopoledne jsme se společně s LatrinGirl vypořádali s pouštními infekcemi a zahráli si táborovou klasiku, populární bojovku, bez které by žádný ročník nebyl kompletní: Piráty. Odpoledne přišel čas, aby děti zužitkovaly všechna životní moudra, která během tábora získaly. Utkaly se se lstivým hadem v duelu slov a pomocí tiché pošty v lese zjistily, kde hledat letce a jak pomoci Malému princi.

V sobotu dopoledne se dětem podařilo najít ztraceného letce, pomohly mu zalít krásnou růži a zprostředkovaly mu šťastné setkání s Malým princem. Odpoledne jsme vše oslavili na putovním jarmarku, kde nechyběly sladkosti, osvěžující nápoje a nejrůznější atrakce. Na návštěvu za námi dorazili hosté ze ZZS Pardubického kraje, kteří dětem přiblížili práci záchranářů a ochotně zodpověděli všechny jejich zvídavé otázky. Celý tábor pak zakončila slavnostní mše svatá s rytmickým hudebním doprovodem.

Večer se nesl v duchu oslav a loučení. Rozloučili jsme se s rekordními sedmi táborníky, kteří letos tábor zažili jako děti už naposledy (někteří s námi strávili neskutečných 9 let!).

Na závěr bychom rádi poděkovali všem rodičům za jejich důvěru a dětem za skvělé společně strávené chvíle. Už teď se těšíme na další ročník a věříme, že bude stejně kouzelný jako ten letošní!

Za kolektiv vedoucích Lukáš Sourada

6. 5. 20246. 5. 2024

Výlet pro rodiny s dětmi na Andrlův Chlum

Ve středu 8. května se koná výlet na Andrlův Chlum. Tam pojedeme autobusem, odjezd je v 8:19 hod z autobusového nádraží v Žamberku, 8:22 od knihovny a 8:26 od zastávky u železniční stanice. V Ústí nad Orlicí půjdeme okolo kaple sv. Jana Pavla II. a pak směrem na Andrlův Chlum. Cestou budeme míjet kapličky křížové cesty, které vedou až téměř na vrchol. U jedné z nich si uděláme májovou pobožnost. Na vrcholu jsou různé atrakce a prolézačky pro děti, je tu i možnost občerstvení v chatě Hvězda. Kdo bude chtít, vystoupá na rozhlednu – Stříbrnou krasavici a bude se moci kochat výhledy do dálky. Zpět pojedeme vlakem s přestupem v Letohradu. Předpokládaný návrat je v 17:45 hod večer na vlakové nádraží v Žamberku. Za organizátory se těší Marie Souradová. O bližší informace si volejte na tel. 734 459 809

1. 1. 202414. 1. 2024

Přihlašování na tábor spuštěno!

30. 9. 202330. 9. 2023

Za papežem do Lisabonu

Ohlédnutí za SDM 2023
Obrigado! Tak se portugalsky řekne děkuji a přesně s takovým pocitem naplňujícím mé nitro sedím 6. srpna večer v letištní hale v Lisabonu a čekám na svůj let do Vídně. Obrigado Pánu za vše, co nám umožnil zde prožít. Obrigado za celý týden plný zážitků. Obrigado za všechna úžasná setkání se zajímavými lidmi z celého světa, z různých kontinentů. Obrigado za to, že nás sem mohlo přijet tolik ze žamberecké farnosti a že jsme mohli ten požehnaný čas trávit společně. A v neposlední řadě pak obrigado za to, že se tu nikomu z nás nic nestalo, nikdo se neztratil v davu, nikdo nebyl umačkán, netrpěli jsme žízní a celý týden jsme zůstali zdraví. A především obrigado za nádhernou, hlubokou a velmi silnou vigilii s papežem Františkem a za všechna jeho poselství, myšlenky a promluvy, které si odnášíme domů.

„Maria se vydala na cestu a spěchala.“ Tento citát z Lukášova evangelia (Lk 1,39) byl mottem letošních Světových dnů mládeže (SDM) v Lisabonu (anglicky World Youth Days, WYD; portugalsky Jornada Mundial da Juventude, JMJ). Jednalo se již o 16. mezinárodní setkání mládeže, která jsou určena mladým křesťanům (věkové rozpětí 16-30 let) a mají původ v iniciativě papeže Jana Pavla II. v 80. letech minulého století a od té doby se konají zhruba jednou za tři roky. Lisabon tak doplnil řadu měst, která setkání hostila, počínaje Římem v roce 1986, následovaného městy Buenos Aires (1987), Santiago de Compostela (1989), Čenstochová (1991), Denver (1993), Manila (1995), Paříž (1997), znovu Řím (2000), Toronto (2002), Kolín nad Rýnem (2005), Sydney (2008), Madrid (2011), Rio de Janeiro (2013), Krakov (2016) a Panamá (2019). Příští setkání má potom proběhnout v jihokorejském Soulu (2027).

Letošního setkání ve dnech 1.–6. srpna se podle odhadů zúčastnilo kolem 1,5 milionu lidí. Z Česka se přitom do Lisabonu vydalo 9 biskupů, kolem stovky kněží a celkem 3177 mladých věřících, mezi nimi i relativně početná skupinka nás 11 poutníků ze žamberecké farnosti. Většina z nás do Lisabonu dorazila již pár dní před samotným začátkem SDM, ale v kompletním počtu jsme se sešli skutečně až v úterý 1.8. večer. Ubytovaní jsme byli v tělocvičně jedné základní školy, kde jsme dostávali rovněž snídaně, ostatní jídla pak byla zajištěna stravenkovým systémem (scanováním QR kódu na poutnické kartě) a mohli jsme si vždycky zajít do některého z tisícovky podniků ve městě, které byly do akce zapojeny. Na výběr byla velmi různorodá strava, od tradičních portugalských restaurací přes Burger King až po benzínky a supermarkety.

Jelikož se první dny našeho pobytu zatím žádný oficiální program SDM nekonal, využili jsme je k poznávání krás velkoměsta, lisabonského pobřeží a pláží. Například úterní dopoledne jsme strávili u kláštera sv. Jeronýma, Belémské věže a památníku objevitelů, připomínajícím slavnou éru portugalských mořeplavců. Odpoledne pak bylo ve znamení koupání v Atlantském oceánu. Ochutnali jsme rovněž místní portugalskou specialitu – vynikající sladké pečivo Pastel de nata (dortíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem).

Večer jsme se pak přesunuli do parku Eduarda VII. v samotném srdci města na zahajovací mši sv. slouženou lisabonským kardinálem Manuelem. Poprvé jsme si tak pořádně užili davy poutníků nejen v samotném parku, ale i cestou přecpaným metrem, které na nejvytíženějších stanicích už ani nezastavovalo a zavezlo nás o pár stovek metrů dál, než jsme plánovali vystupovat. To jsme ještě netušili, že ve srovnání s programem v dalších dnech byla toto ještě poměrně komorní akce.

Ve středu dopoledne již byl pro české poutníky připravený program v Českém Národním centru ve farnosti Campo Grande v severní části města. Po katechezi otce biskupa Holuba prokládané hudbou následovala mše sv. celebrovaná o. biskupem Wasserbauerem. Odpoledne jsme se porozhlédli po centru města (vyhlídky, chrámy) a konečně pořádně nasáli portugalskou vlnu života. Na koncertě v rámci Youth festivalu jsme měli příležitost si povyměňovat nějaké předměty s lidmi z různých kontinentů – náramky, medailky, kartičky s pražským jezulátkem nebo žambereckým kostelem, misijní růženec apod. Potkali jsme mladé z Hondurasu, Kolumbie i Konga a v dalších dnech jsme do této sbírky doplnili ještě setkání s lidmi z Francie, Španělska, Slovinska, Brazílie, Filipín i malinkého afrického státu Guinea-Bissau.

Ve čtvrtek měl dopoledne katechezi o. biskup David a mši sv. sloužil „náš“ o. biskup Vokál. Hlavní událostí dne však bylo přivítání papeže Františka v parku Eduarda VII. Velkolepý příjezd papeže v podobě okružní jízdy v papamobilu byl doprovázen skandováním „Esta es la juventud del Papa!“ (lze přeložit jako „Toto je papežova mládež.“)

V pátek byla v rámci dopoledního programu v Českém centru nejprve katecheze o. biskupa Konzbula, poté adorace a modlitba smíření, a nakonec mše svatá celebrovaná o. biskupem Nuzíkem. Odpoledne jsme se pak spolu s ostatními poutníky sešli potřetí a naposledy v parku Eduarda VII., abychom spolu s papežem Františkem prožili Křížovou cestu, která byla uvedena slovy: „Často se zdá, že v našem životě neexistuje žádná budoucnost. Nevidíme žádné světlo na konci tunelu. Bojíme se dívat dopředu. Tehdy potřebujeme slyšet Mariin hlas. Vypráví nám o koncích, které jsou začátky, o zdánlivé smrti stromu v zimě, když se právě chystá rozkvést na jaře. O hrobech, které jsou dveřmi ke vzkříšení.“ Měli jsme se zamyslet nad životními starostmi a odpovědět si na otázku: „Pláču někdy? Jsou v životě věci, které mě nutí plakat?“ Papež František pak vysvětloval: „Všichni jsme v životě plakali a stále pláčeme. A tam je Ježíš s námi. Pláče s námi, protože nás doprovází v temnotě, která nás vede k pláči. Dnes s ním půjdeme po cestě jeho utrpení, po cestě našich starostí, po cestě naší samoty.“ A tak jsme prožili Křížovou cestu jako cestu doprovázení Ježíše. Každé ze čtrnácti zastavení reflektovalo obavy a problémy dnešního světa. Zamyšlení jednotlivých zastavení křížové cesty byla doprovázena hudebními a dramatickými vystoupeními či osobními svědectvími přítomných mladých lidí.

Hlavním bodem sobotního programu byla vigilie s papežem Františkem v parku Tejo
poblíž mostu Vasca da Gamy, který je se svými 12 kilometry překlenujícími záliv Tejo 2. nejdelším mostem v Evropě a 13. nejdelším na světě. Jelikož do parku Tejo nevede žádná linka metra a pro vstup do areálu byly vyhrazeny pouze určité trasy, byla prakticky celá sobota ve znamení putování na místo určení. Už dopoledne bylo metro zacpané až k eskalátorům při vstupu do stanice, čekání na prázdnou soupravu se tak protáhlo na více než hodinu. Od vlakového nádraží Oriente jsme se pak pěšky vydali podél pobřeží na sever a cestou si ještě stihli vyzvednout potravinový balíček na víkend. Poslední kilometr trasy vedoucí po vyhrazené čtyřproudé dálnici k našemu určenému sektoru v parku Tejo jsme i přes šířku silnice postupovali velmi pomalu a občas jsme spíš jen stáli a čekali v davu. Slunce navíc tento den opravdu pálilo a teplota vzduchu dosahovala téměř 40 °C. Na tomto místě jsme si tak sáhli na úplné dno a získali lekci trpělivosti a tolerance. Ale i takové vykročení z komfortní zóny k celé akci patří.

Když jsme dorazili do sektoru C5 asi 1 km od hlavního pódia, který se měl stát na následujících skoro 24 hodin naším útočištěm, našli jsme si místo na spaní na prostranství mezi zaparkovanými kamiony blízko velkoplošné obrazovky. Na samotnou vigilii se někteří z nás vydali na nedaleký most s výhledem na celý park. Během vigilie doprovázené i dronovou show přirovnal papež František životní cestu k fotbalu. „Základem každého úspěchu je vytrvalost. Co se skrývá za gólem? Hodně tréninku. Co stojí za úspěchem? Hodně tréninku. Obtíže života jsou jako pády, které člověk může utrpět při výstupu na horu. Při takovém výstupu není důležité neupadnout, ale nezůstat na zemi – to je to, na čem záleží.“

V neděli ráno nás kolem 7 hod vzbudila hudba, která začala hrát z reproduktorů po celém areálu, na pódium vběhl DJ, který se tak postaral o to, abychom všichni byli připraveni v pravý čas na příjezd papeže Františka do areálu a následnou závěrečnou mši, kterou koncelebrovalo 10000 kněží a 700 biskupů. Po ní jsme byli vysláni do světa šířit víru a lásku. Hlavní pilíře, na kterých máme toto šíření postavit, jsou tři: zářit, naslouchat a nebát se. Papež František vysvětluje: „Žijeme ve velkých temnotách, které nás zaplavují v životě, a čelíme mnoha překážkám v životě. A abychom jim mohli čelit, potřebujeme světlo zmrtvýchvstalého Krista. Protože on je to světlo, které nehasne, které září v každé noci. Náš Bůh osvítil naši cestu. Zářící tvář máme tehdy, když přijímáme Ježíše a když se učíme milovat jako on, toto z nás dělá zářící lidi. Druhé sloveso je naslouchat. Poslouchej ho, poslouchej Ježíše, protože on ti říká, jaká je cesta, cesta Lásky. A do třetice – nebojte se! Nebojte se, mějte odvahu, myslete na velké věci. Chtěl bych se každému z vás podívat do očí a říct: neboj se. Neboj se možných životních neúspěchů a přijmi úkoly, o jejichž výsledku možná nevíš. Neboj se lásky, milovat neznamená být dokonalý. Nezáříme, když vystavujeme dokonalý, uspořádaný a pěkně upravený obraz, i když se takto cítíme silní a úspěšní. Ne, jsme prosyceni světlem a záříme, když přijmeme Ježíše a naučíme se milovat jako on. Nic není zdarma, za vše se platí. V životě existuje pouze jedna věc, která je zadarmo. Ježíšova láska.“

Na celé setkání budeme dlouho vzpomínat a čerpat z něj. Celý týden byl nesmírně posilující, plný naděje a pozitivních emocí. Kéž nenecháme zhasnout plamen, který v těch dnech Pán zažehl v našich srdcích. Snažím se neustále mít na paměti slova papeže Františka: „Pamatujte si ve svém srdci ty nejkrásnější chvíle, a když potom přijdou nevyhnutelně chvíle únavy a neútěchy a možná také pokušení zastavit se na cestě nebo uzavřít se do sebe sama, oživte zkušenost a milost těchto dní. Každý z nás je vyzýván, aby se postavil velkým otázkám, které nemají zjednodušenou ani okamžitou odpověď, ale vybízejí k cestě, překročení sebe sama. Poutník je ten, který kráčí k cíli, a má cíl.“ Buďme proto poutníky nejen v Lisabonu, ale i doma v našich farnostech…

Jaká byla celá akce pohledem nás Žamberáků se můžete také podívat ve videoreportáži na YouTube nebo ve fotogalerii.

Refrén Oficiální mezinárodní verze hymny Há Pressa no Ar:

Todos vão ouvir a nossa voz,
Levantemos os braços, há pressa no ar.
Jesus vive e não nos deixa sós:
Não mais deixaremos de amar.

Refrén české verze hymny
Důvěřuj:

Důvěřuj, zázraku přijde čas,
Ježíš srdce ti dává, tak pozvedni hlas,
chválu vzdej, na cestu vyjdi s Ním,
světlo naděje nést potřebným.

S vděčností v srdci Lukáš Sourada