Ve středu 8. května se koná výlet na Andrlův Chlum. Tam pojedeme autobusem, odjezd je v 8:19 hod z autobusového nádraží v Žamberku, 8:22 od knihovny a 8:26 od zastávky u železniční stanice. V Ústí nad Orlicí půjdeme okolo kaple sv. Jana Pavla II. a pak směrem na Andrlův Chlum. Cestou budeme míjet kapličky křížové cesty, které vedou až téměř na vrchol. U jedné z nich si uděláme májovou pobožnost. Na vrcholu jsou různé atrakce a prolézačky pro děti, je tu i možnost občerstvení v chatě Hvězda. Kdo bude chtít, vystoupá na rozhlednu – Stříbrnou krasavici a bude se moci kochat výhledy do dálky. Zpět pojedeme vlakem s přestupem v Letohradu. Předpokládaný návrat je v 17:45 hod večer na vlakové nádraží v Žamberku. Za organizátory se těší Marie Souradová. O bližší informace si volejte na tel. 734 459 809
Ohlédnutí za SDM 2023 Obrigado! Tak se portugalsky řekne děkuji a přesně s takovým pocitem naplňujícím mé nitro sedím 6. srpna večer v letištní hale v Lisabonu a čekám na svůj let do Vídně. Obrigado Pánu za vše, co nám umožnil zde prožít. Obrigado za celý týden plný zážitků. Obrigado za všechna úžasná setkání se zajímavými lidmi z celého světa, z různých kontinentů. Obrigado za to, že nás sem mohlo přijet tolik ze žamberecké farnosti a že jsme mohli ten požehnaný čas trávit společně. A v neposlední řadě pak obrigado za to, že se tu nikomu z nás nic nestalo, nikdo se neztratil v davu, nikdo nebyl umačkán, netrpěli jsme žízní a celý týden jsme zůstali zdraví. A především obrigado za nádhernou, hlubokou a velmi silnou vigilii s papežem Františkem a za všechna jeho poselství, myšlenky a promluvy, které si odnášíme domů.
„Maria se vydala na cestu a spěchala.“ Tento citát z Lukášova evangelia (Lk 1,39) byl mottem letošních Světových dnů mládeže (SDM) v Lisabonu (anglicky World Youth Days, WYD; portugalsky Jornada Mundial da Juventude, JMJ). Jednalo se již o 16. mezinárodní setkání mládeže, která jsou určena mladým křesťanům (věkové rozpětí 16-30 let) a mají původ v iniciativě papeže Jana Pavla II. v 80. letech minulého století a od té doby se konají zhruba jednou za tři roky. Lisabon tak doplnil řadu měst, která setkání hostila, počínaje Římem v roce 1986, následovaného městy Buenos Aires (1987), Santiago de Compostela (1989), Čenstochová (1991), Denver (1993), Manila (1995), Paříž (1997), znovu Řím (2000), Toronto (2002), Kolín nad Rýnem (2005), Sydney (2008), Madrid (2011), Rio de Janeiro (2013), Krakov (2016) a Panamá (2019). Příští setkání má potom proběhnout v jihokorejském Soulu (2027).
Letošního setkání ve dnech 1.–6. srpna se podle odhadů zúčastnilo kolem 1,5 milionu lidí. Z Česka se přitom do Lisabonu vydalo 9 biskupů, kolem stovky kněží a celkem 3177 mladých věřících, mezi nimi i relativně početná skupinka nás 11 poutníků ze žamberecké farnosti. Většina z nás do Lisabonu dorazila již pár dní před samotným začátkem SDM, ale v kompletním počtu jsme se sešli skutečně až v úterý 1.8. večer. Ubytovaní jsme byli v tělocvičně jedné základní školy, kde jsme dostávali rovněž snídaně, ostatní jídla pak byla zajištěna stravenkovým systémem (scanováním QR kódu na poutnické kartě) a mohli jsme si vždycky zajít do některého z tisícovky podniků ve městě, které byly do akce zapojeny. Na výběr byla velmi různorodá strava, od tradičních portugalských restaurací přes Burger King až po benzínky a supermarkety.
Jelikož se první dny našeho pobytu zatím žádný oficiální program SDM nekonal, využili jsme je k poznávání krás velkoměsta, lisabonského pobřeží a pláží. Například úterní dopoledne jsme strávili u kláštera sv. Jeronýma, Belémské věže a památníku objevitelů, připomínajícím slavnou éru portugalských mořeplavců. Odpoledne pak bylo ve znamení koupání v Atlantském oceánu. Ochutnali jsme rovněž místní portugalskou specialitu – vynikající sladké pečivo Pastel de nata (dortíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem).
Večer jsme se pak přesunuli do parku Eduarda VII. v samotném srdci města na zahajovací mši sv. slouženou lisabonským kardinálem Manuelem. Poprvé jsme si tak pořádně užili davy poutníků nejen v samotném parku, ale i cestou přecpaným metrem, které na nejvytíženějších stanicích už ani nezastavovalo a zavezlo nás o pár stovek metrů dál, než jsme plánovali vystupovat. To jsme ještě netušili, že ve srovnání s programem v dalších dnech byla toto ještě poměrně komorní akce.
Ve středu dopoledne již byl pro české poutníky připravený program v Českém Národním centru ve farnosti Campo Grande v severní části města. Po katechezi otce biskupa Holuba prokládané hudbou následovala mše sv. celebrovaná o. biskupem Wasserbauerem. Odpoledne jsme se porozhlédli po centru města (vyhlídky, chrámy) a konečně pořádně nasáli portugalskou vlnu života. Na koncertě v rámci Youth festivalu jsme měli příležitost si povyměňovat nějaké předměty s lidmi z různých kontinentů – náramky, medailky, kartičky s pražským jezulátkem nebo žambereckým kostelem, misijní růženec apod. Potkali jsme mladé z Hondurasu, Kolumbie i Konga a v dalších dnech jsme do této sbírky doplnili ještě setkání s lidmi z Francie, Španělska, Slovinska, Brazílie, Filipín i malinkého afrického státu Guinea-Bissau.
Ve čtvrtek měl dopoledne katechezi o. biskup David a mši sv. sloužil „náš“ o. biskup Vokál. Hlavní událostí dne však bylo přivítání papeže Františka v parku Eduarda VII. Velkolepý příjezd papeže v podobě okružní jízdy v papamobilu byl doprovázen skandováním „Esta es la juventud del Papa!“ (lze přeložit jako „Toto je papežova mládež.“)
V pátek byla v rámci dopoledního programu v Českém centru nejprve katecheze o. biskupa Konzbula, poté adorace a modlitba smíření, a nakonec mše svatá celebrovaná o. biskupem Nuzíkem. Odpoledne jsme se pak spolu s ostatními poutníky sešli potřetí a naposledy v parku Eduarda VII., abychom spolu s papežem Františkem prožili Křížovou cestu, která byla uvedena slovy: „Často se zdá, že v našem životě neexistuje žádná budoucnost. Nevidíme žádné světlo na konci tunelu. Bojíme se dívat dopředu. Tehdy potřebujeme slyšet Mariin hlas. Vypráví nám o koncích, které jsou začátky, o zdánlivé smrti stromu v zimě, když se právě chystá rozkvést na jaře. O hrobech, které jsou dveřmi ke vzkříšení.“ Měli jsme se zamyslet nad životními starostmi a odpovědět si na otázku: „Pláču někdy? Jsou v životě věci, které mě nutí plakat?“ Papež František pak vysvětloval: „Všichni jsme v životě plakali a stále pláčeme. A tam je Ježíš s námi. Pláče s námi, protože nás doprovází v temnotě, která nás vede k pláči. Dnes s ním půjdeme po cestě jeho utrpení, po cestě našich starostí, po cestě naší samoty.“ A tak jsme prožili Křížovou cestu jako cestu doprovázení Ježíše. Každé ze čtrnácti zastavení reflektovalo obavy a problémy dnešního světa. Zamyšlení jednotlivých zastavení křížové cesty byla doprovázena hudebními a dramatickými vystoupeními či osobními svědectvími přítomných mladých lidí.
Hlavním bodem sobotního programu byla vigilie s papežem Františkem v parku Tejo poblíž mostu Vasca da Gamy, který je se svými 12 kilometry překlenujícími záliv Tejo 2. nejdelším mostem v Evropě a 13. nejdelším na světě. Jelikož do parku Tejo nevede žádná linka metra a pro vstup do areálu byly vyhrazeny pouze určité trasy, byla prakticky celá sobota ve znamení putování na místo určení. Už dopoledne bylo metro zacpané až k eskalátorům při vstupu do stanice, čekání na prázdnou soupravu se tak protáhlo na více než hodinu. Od vlakového nádraží Oriente jsme se pak pěšky vydali podél pobřeží na sever a cestou si ještě stihli vyzvednout potravinový balíček na víkend. Poslední kilometr trasy vedoucí po vyhrazené čtyřproudé dálnici k našemu určenému sektoru v parku Tejo jsme i přes šířku silnice postupovali velmi pomalu a občas jsme spíš jen stáli a čekali v davu. Slunce navíc tento den opravdu pálilo a teplota vzduchu dosahovala téměř 40 °C. Na tomto místě jsme si tak sáhli na úplné dno a získali lekci trpělivosti a tolerance. Ale i takové vykročení z komfortní zóny k celé akci patří.
Když jsme dorazili do sektoru C5 asi 1 km od hlavního pódia, který se měl stát na následujících skoro 24 hodin naším útočištěm, našli jsme si místo na spaní na prostranství mezi zaparkovanými kamiony blízko velkoplošné obrazovky. Na samotnou vigilii se někteří z nás vydali na nedaleký most s výhledem na celý park. Během vigilie doprovázené i dronovou show přirovnal papež František životní cestu k fotbalu. „Základem každého úspěchu je vytrvalost. Co se skrývá za gólem? Hodně tréninku. Co stojí za úspěchem? Hodně tréninku. Obtíže života jsou jako pády, které člověk může utrpět při výstupu na horu. Při takovém výstupu není důležité neupadnout, ale nezůstat na zemi – to je to, na čem záleží.“
V neděli ráno nás kolem 7 hod vzbudila hudba, která začala hrát z reproduktorů po celém areálu, na pódium vběhl DJ, který se tak postaral o to, abychom všichni byli připraveni v pravý čas na příjezd papeže Františka do areálu a následnou závěrečnou mši, kterou koncelebrovalo 10000 kněží a 700 biskupů. Po ní jsme byli vysláni do světa šířit víru a lásku. Hlavní pilíře, na kterých máme toto šíření postavit, jsou tři: zářit, naslouchat a nebát se. Papež František vysvětluje: „Žijeme ve velkých temnotách, které nás zaplavují v životě, a čelíme mnoha překážkám v životě. A abychom jim mohli čelit, potřebujeme světlo zmrtvýchvstalého Krista. Protože on je to světlo, které nehasne, které září v každé noci. Náš Bůh osvítil naši cestu. Zářící tvář máme tehdy, když přijímáme Ježíše a když se učíme milovat jako on, toto z nás dělá zářící lidi. Druhé sloveso je naslouchat. Poslouchej ho, poslouchej Ježíše, protože on ti říká, jaká je cesta, cesta Lásky. A do třetice – nebojte se! Nebojte se, mějte odvahu, myslete na velké věci. Chtěl bych se každému z vás podívat do očí a říct: neboj se. Neboj se možných životních neúspěchů a přijmi úkoly, o jejichž výsledku možná nevíš. Neboj se lásky, milovat neznamená být dokonalý. Nezáříme, když vystavujeme dokonalý, uspořádaný a pěkně upravený obraz, i když se takto cítíme silní a úspěšní. Ne, jsme prosyceni světlem a záříme, když přijmeme Ježíše a naučíme se milovat jako on. Nic není zdarma, za vše se platí. V životě existuje pouze jedna věc, která je zadarmo. Ježíšova láska.“
Na celé setkání budeme dlouho vzpomínat a čerpat z něj. Celý týden byl nesmírně posilující, plný naděje a pozitivních emocí. Kéž nenecháme zhasnout plamen, který v těch dnech Pán zažehl v našich srdcích. Snažím se neustále mít na paměti slova papeže Františka: „Pamatujte si ve svém srdci ty nejkrásnější chvíle, a když potom přijdou nevyhnutelně chvíle únavy a neútěchy a možná také pokušení zastavit se na cestě nebo uzavřít se do sebe sama, oživte zkušenost a milost těchto dní. Každý z nás je vyzýván, aby se postavil velkým otázkám, které nemají zjednodušenou ani okamžitou odpověď, ale vybízejí k cestě, překročení sebe sama. Poutník je ten, který kráčí k cíli, a má cíl.“ Buďme proto poutníky nejen v Lisabonu, ale i doma v našich farnostech…
Letošní farní tábor, který se uskutečnil 20.-27. srpna, lámal hned několik rekordů. Ve Svratouchu v CHKO Žďárské Vrchy (nedaleko Hlinska) jsme měli pronajaté historicky největší tábořiště s asi 50 podsadovými stany. Kapacitu 100 osob jsme sice ani zdaleka nenaplnili, i tak se ale letošního tábora účastnil rekordní počet dětí (alespoň v kontextu posledního desetiletí). Mezi 43 dětmi přitom bylo hned 19 nováčků, čili dětí, které s námi jely letos poprvé. Své zastoupení přitom měl prakticky každý kout České republiky (včetně Zlína, Olomouce, Prahy, okresů Znojmo i Náchod). Jen „čistokrevných“ Žamberáků bylo spíše poskrovnu. Rekordní byl i počet organizátorů, kteří se podíleli na vaření. Vedle čtyř stabilních kuchařů „na plný úvazek“ se v kuchyni vystřídalo ještě šest vedoucích. .
Téma celotáborovky Letopisy Narnie asi není třeba dlouze představovat. Celý tábor se nesl v duchu osvobození Narnie od moci Bílé čarodějnice. Velkým oříškem pro nás vedoucí bylo ztvárnění lva Aslana – nakonec zvítězil nápad se stínohrou a lví maskou. V průběhu týdne se děti také setkali s rodinkou mluvících bobrů, mluvícím pavoukem (akromantule), lesními bytostmi a několika dalšími obyvateli Narnie. Postup celotáborovky byl symbolicky znázorněn na velké mapě, na které se postupně v průběhu týdne sejmutím ledových ker odkrývala krajina a cesta mezi tábořištěm a sídlem Bílé čarodějnice. Celý týden vyvrcholil nočním bojem s Bílou čarodějnicí a desítkou jejích nohsledů. Tím skončila věčná zima bez Vánoc a další den se tak celý nesl ve znamení oslav. Ráno děti probudily koledy, dopoledne si ozdobily stromeček a odpoledne si rozbalily dárky, které pod ním našly. Pak si mohly na jarmarku od trhovců koupit nějaké dobroty nebo hračky za stříbrné valounky, které sbíraly v průběhu týdne, a za peníze ukořistěné Pirátům, a také se zúčastnily soutěžního kvízu o ceny. Na úvod mše sv. v podvečer zaznělo „Hej mistře!“ a nechyběla ani sněhová nadílka v podobě hasičské pěny, o kterou se postaral SDH Svratka.
Silným zážitkem byla také mše svatá uprostřed týdne, která proběhla na velmi netradičním místě. Jelikož jsme se zrovna vydali na celodenní výlet a naším cílem bylo skalní městečko Zkamenělý zámek kousek od loveckého zámečku Karlštejn, proběhla mše doslova mezi skalami a jako oltář posloužil kamenný stůl, který jako by celé věky na tomto místě čekal na to, až bude k tomuto účelu použit. (Byl na vyvýšeném prostranství, což pěkně dokreslovalo celý koncept „lesní kaple“.). Mši sv. sloužil o. Olda Kučera, který to sem za námi neměl z Havlíčkova Brodu vlastně zas tak daleko.
Počasí nám po celý týden přálo – tábořiště uprostřed lesní mýtinky ve výšce 665 m n. m. nás docela chránilo před vedry, a navíc jsme měli možnost se jít zchladit do rybníku Chochol pár desítek metrů od tábořiště. I déšť se nám celý týden vyhýbal a počkal si až na poslední večer a závěrečnou noc, kdy jsme prožili takovou menší neplánovanou bojovku – nejprve jsme museli přerušit Letní kino v párty stanu kvůli výpadku proudu a utěšit děti, které se bály bouřky, a pak začít řešit přemístění spacáků a karimatek ze stanů do dvoupatrového srubu, kam jsme se rozhodli na noc uložit všechny děti, aby spaly pěkně v suchu a v teple a nebály se bubnování silného přívalového deště do stanové celty. Většina vedoucích však zůstala normálně spát ve stanech, abychom otestovali, jak tyto rozmary počasí přečkají, a mohli tak s klidem v duši vyhlížet příští léto, kdy se plánujeme s farním táborem do této krásné přírody na Vysočině vrátit.
Celý týden jsme si moc užili, jak můžete posoudit i sami vefotogalerii nebo po zhlédnutí dvou sestřihových videí dostupných na Youtube (fotosestřih; videosestřih).
Závěrem přikládám ještě naši letošní hymnu Narnie nás volá na melodii písně Chvalte služebníci (z modré hosany).
Emi G D Emi
R: Otvírejte brány, Narnie nás volá, Aslan král náš, ať zazní sláva.
Emi G D Emi
1. /: Zem kouzelná láká k svým branám, Narnie nás volá s láskou svou. :/ 2. /: Tam, šumí les, víly putují, Aslan vzkaz má pro nás pro všechny. :/ 3. /: K nám přidá se každé stvoření, a s Aslanem v srdci zpívají. :/ 4. /: Cíl vítězství je a naděje, Aslan s námi kráčí do boje. :/ 5. /: Bok po boku jdem a voláme: Za Narnii, za Aslana!! :/ 6. /: Lví síla nás už neopustí, náruč Aslana všechny objímá. :/ 7. /: Ať žije dál v klidu Narnie, Aslan nás chrání, ve jménu svém. :/
Pro aktuální informace o farním táboře sledujteNÁŠ FACEBOOK.
Srdečně zveme všechny děti – místní i přespolní – na letní tábor Letopisy Narnie, který se uskuteční v termínu 20. – 27. srpna 2023 v táborové základně u obce Svratouch v krásné krajině CHKO Žďárské vrchy. Těšit se můžete na podsadové stany, spoustu dobrodružství, hry v přírodě, koupání, tvoření a samozřejmě táboráky s kytarou. Vydejte se do kouzelné a pohádkové země Narnie spolu s farností Žamberk!
V týdnu 23. – 30. července se uskutečnil tradiční farní dětský tábor. Tentokrát jsme jej v počtu 50 osob (vč. vedoucích, kuchařů a všech dalších organizátorů) strávili ve skautské táborové základně ve Štěnkově u Třebechovic pod Orebem v okolí meandrů řeky Orlice (asi 7 km od soutoku Tiché Orlice a „naší žamberecké“ Divoké Orlice). Fotky najdete zde… nebo také ve fotogalerii zde na webu.
Podobně jako v loňském roce jsme spali v podsadových stanech, místo záchodu měli celkem pět latrín, ruce si myli ve venkovních umyvadlech a ke koupeli využívali venkovní sprchy nebo řeku, nejčastěji v podobě ranních otužovacích koupelí před rozcvičkou.
Téma letošního tábora bylo Rytíři svatého grálu– celý týden děti provázel Artuš spolu s kouzelníkem Merlinem. Děti se staly členy Artušovy družiny a usilovaly o zisk co nejvíce barevných odznaků prokazujících jednotlivé rytířské ctnosti(odvahu, sílu, čest, zbožnost, milosrdenství, zdrženlivost, smysl pro krásu, moudrost).
Tyto odznaky děti získaly za určitý počet barevných stužek, které dostávaly průběžně po celý týden. Během tábora tak plnily různé úkoly, mezi kterými nechyběly noční hlídky, lanové aktivity (vč. sjezdu asi 30m lanovky), pomoc při mši sv. (čtení, ministrování, výzdoba), „bobřík“ mlčení a hladu, tvorba uměleckého díla na téma tábor (obrázek, básnička) nebo vyřešení hlavolamů a Merlinových hádanek.
Když táborníci prokázali dostatek rytířských ctností, nakonec byli všichni Artušem pasováni na rytíře, aby se následně mohli vydat na výpravu za Svatým Grálem, o který museli svést souboj se zlou čarodějnicí Morganou a jejími nohsledy.
Po zisku Grálu se všichni táborníci účastnili slavnostní korunovace Artuše a den předtím si také mohli užít velkolepou hostinu (vafle, zmrzlinový pohár, chlebíčky) a taneční večer na jeho počest.
Před výpravou za Svatým Grálem si každý táborník vyrobil vlastní meč a také si všichni vyzkoušeli poskytování první pomoci (výroba nosítek, ošetřování raněných).
V rámci navození středověké atmosféry nám předvedl svůj um sokolník a v poslední večer tábora zase mohly děti strávit pár minut v sedle a projet se krajinou v okolí Štěnkova na koních z místního ranče Orlice.
Na výlet jsme se vypravili přes skanzen v Krňovicích s větrným mlýnem, pilou a kovárnou, dále Přírodním parkem Orlice až k tábořišti Suté Břehy a potom podél meandrů řeky Orlice zpátky do Štěnkova.
Starší děti se podobně jako loni na jednu noc vydaly přespávat ven mimo tábor pod plachtu, kde jejich odvahu prověřil noční přepad tajemných bytostí světla a tmy.
V programu nechyběly ani tradiční táboráky se zpěvem s kytarami, večerní „volné hry na přání“ (Buldok, Městečko Palermo, Trojnožka, Dotek) i rytmické mše svaté v neděli a ve čtvrtek (do hudebního doprovodu se letos zapojily i děti).
Celý tábor proběhl bez vážnějších zdravotních komplikací nebo úrazů. Až na jeden tropický den, kdy jsme kvůli úmornému vedru museli měnit připravený program, nám i počasí po celý týden přálo a prakticky vůbec jsme nezmokli.
Na závěr přikládám několik slok naší táborové hymny na melodii písně „Holky z naší školky“, kde může pozorný čtenář zachytit jak jména všech vedoucích, tak i názvy všech čtyř týmů.
Dubínek s Vaškem, Helčou, Honzou, Marťou, Maruškou, Marika s Vojtou, Lídou, Lukym, Tomem, Eliškou. Lupita s Verčou, Vítkem, Jirkou, Wieškem a Bárou, ti všichni tvoří tu tým vedoucích s kápou Frantou.
Jé, jé, jé – porady fakt dlouhé jsou a kde máme zazděný spánek a volno vysněný? Hu, e-e-e, hu, voláme při hrách před stanem, pak taky padáme na zem, buldokovi věrni zůstanem.
Červení Rytíři z Krabu i modří Vlci, a taky zelená Lvíčata a žlutí Župánci. Do historie farních táborů se zapsaly ty čtyři týmy co ve Štěnkově letos byly.
Jé, jé, jé – kdo by se Morgany snad bál, Vždyť přece Artuš byl náš král, na závěr jsme našli Svatý Grál. Čau, čau, čau, loučení vždycky smutný je, V sobotu do breku všem je, VŠAK ZA ROK zase to tu je.
Děkujeme všem rodičům za přízeň a těšíme se zase příští rok!
V týdnu od 7. do 14. srpna se v Mastech (část obce Bílý Újezd) u Dobrušky konal tradiční farní tábor, i když letos v poněkud novém a netradičním hávu. Fotky najdete zde…
Vůbec poprvé v historii letních táborů organizovaných naší farností totiž táborníci v počtu 30 dětí a 16 organizátorů spali po dvojicích ve stanech s podsadou, místo záchodu využívali latrínu či toitoiky, ruce si myli ve venkovních vojenských umyvadlech a ke koupeli měli možnost využít venkovní sprchy nebo řeku (Zlatý potok).
Zkrátka ani pitná voda nebyla na tábořišti samozřejmostí a musela se denně dovážet v barelech. Pouze kuchařky vařily své pochoutky a speciality v přilehlé budově, jinak se veškerý táborový život odehrával na prostranství před stany nebo ve velkém vojenském stanu, který sloužil jako jídelna, společenská místnost a divadlo v jednom.
Název letošního tábora zněl Hurá na palubu. Z táborníků se hned po příjezdu stali pasažéři luxusního zámořského parníku Victoria. Ještě v sobotu večer se ale při bouřce loď utrhla, ztratila kurz a byla unášena na širé moře, děti tak musely posléze převzít kontrolu nad lodí a doplnit řady posádky. V dalších dnech se tedy z táborníků stali námořníci, kteří se vydali prozkoumávat opuštěné ostrovy a hledat legendou opředený poklad kapitána Johna Blackscruffa. Během týdne stráveného na rozbouřeném moři děti postupně odrazily útok pirátů, poradily si i s divokou šelmou, našly zdroj otravy vody a po rozluštění zašifrovaného receptu (Braillovo písmo) vyrobily lék pro postižené. Také opravily díru v lodi a doplnily lodní zásoby potravin. Na závěr pak v noci nalezly čtyři klíče k pokladu za pomoci orientace podle hvězd a u pokladu pak za svitu loučí, svíček a svítících tyčinek přemohly pětici duchů, kteří jej střežili. Když následujícího dne spravily i lodní motor, mohly odplout z ostrova i s pokladem. Chamtivou dvojici kumpánů kuchaře Berta Percha a číšníka Nicka Frima, kteří jim způsobili mnohé peripetie, ale nechaly na ostrově a daly jim šanci začít nový život bez zločinných pohnutek a plánů.
Během dopoledních témátek si táborníci vyrobili lodičky ze dřeva, naučili se vázat několik základních uzlů a soutěžili v lezení na bedny od piva až do koruny vzrostlého stromu (rekordní počet 20 beden představoval výšku asi 5 metrů). Jinde si zase vyzkoušeli střelbu z luku na terč, poznávali a kreslili souhvězdí a naučili se pracovat s buzolou a otočnou mapou oblohy a taky zkoušeli péct bramborové placky, vyrobit domácí máslo a v kotlíku na ohni vařit čaj.
Fyzičku táborníků prověřil celodenní výlet v půlce tábora, jehož trasa (cca 15 km) vedla kolem židovského hřbitova v Podbřezí, zámku Skalka, hradiště Chábory a Podchlumského rybníka. Táborníci si také vyzkoušeli půlhodinové noční hlídky a starší děti se na jednu noc vydaly přespávat ven mimo tábor. V parném pátečním odpoledni se pak děti vyřádily u řeky při vodní bitvě nebo při hrách na namydlené plachtě (klouzání, „krasojízdy“, hokej), zatímco v lese na připravené finské stezce mohl každý poměřit svou rychlost a mrštnost.
Celý program zpestřovaly ranní budíčky s osvěžující koupelí v řece, táboráky se zpěvem s kytarami i rytmické mše sv. v neděli a ve čtvrtek. Ve večerním volném programu nechyběly tradiční hry jako Buldok nebo Trojnožka. Zajímavý byl také výlet do blízkého okolí Mastů, kdy měl každý ze čtyř týmů za úkol najít a vyfotit v okolní přírodě co nejvíc živočichů, rostlin či objektů ze seznamu (např. plaz, ryba, obojživelník, socha, nápis v cizím jazyce, stopa zvířete, ovocný strom, tvor s peřím).
Celý týden v Mastech utekl jako voda Zlatého potoka a ostřílení mořští vlci tak v sobotu 14. srpna odpoledne opustili parník Victoria a rozjeli se s rodiči do svých domovů. Kolem šesté hodiny večerní už po 25 podsadových stanech a velkém vojenském stanu zbyly na tábořišti v Mastech pouze slehlé a prošlapané čtverce trávy.
Zbývá jen dodat, že počasí nám po celou dobu plavby přálo a až na bouřku během první noci jsme strávili týden prakticky bez deště a nedošlo ani k žádným vážnějším úrazům. Věříme, že si všichni táborníci roli námořníků užili tak jako autor/ka následující anonymní zpětné vazby:
Těšíme se na vás příští rok v termínu 23.-30. července.
V srpnu 2020 proběhl tradiční farní tábor, jehož tématem letos byla archeologická expedice do Egypta a prozkoumávání starověkého chrámu podle pokynů profesora Toma Diggera.
Děti se během tábora dozvěděly něco o faraonech, dynastiích, mumifikaci, souhvězdích a vyzkoušely si psaní pomocí hieroglyfů. Během expedice museli táborníci archeologové prokázat odvahu i důvtip, když museli nejprve porazit divoké opice střežící vstup do chrámu, a poté vyluštit tajemný svitek popsaný podivným písmem a porazit bandity, kteří ukořistili rozbité střepy z dešifrovací destičky patřící původně vědmě Nitekeret. Na závěr expedice se také museli vypořádat se starověkou kletbou v podobě mumie, která průběžně sesílala různé egyptské rány, které archeologům zasahovaly do táborového režimu. Ale děti ji nakonec porazily s pomocí deseti vzácných artefaktů, a mohly se tak vydat pro poklad ukrytý nedaleko chrámu. Táborníci se také zasloužili o zatčení jednoho lumpa a překažení jeho nekalých plánů, které se týkaly krádeže cenného amuletu egyptskému sirotkovi Sechemu.
Více si o letošním táboře můžete přečíst v následujících odstavcích (s přiloženou fotodokumentací). Zároveň přijměte pozvání na příští letní tábor s tématem Hurá na palubu!, který se uskuteční 7.–14. srpna 2021 v překrásném údolí Zlatého potokav Mastech kousek od Dobrušky. Po třech letech strávených na Hedeči se tedy přesuneme z „klášterního luxusu” do stanového tábora a užijeme si plavbu kolem světa plnou dobrodružství, her v přírodě, koupání, tvoření a samozřejmě táboráků a tradičního celodenního výletu. Děti se postupně naučí dovednostem potřebným pro přežití na moři. Zároveň se naučí toleranci, překonávání překážek a spolupráci.Dokáží se zhýčkaní pasažéři proměnit v ostřílené námořníky a vypořádat se s nebezpečími, která pobyt na moři přináší? Pojďte do toho s námi! Kontakt na organizátory:737 610 164; Hodinkafrantisek@gmail.com, eliska.eli.pirklova@email.cz. Bližší informace viz plakátek a přiložené mapy (adresa tábořiště je Masty 27, 518 01 Bílý Újezd):
Letošní farní tábor se již potřetí konal v areálu kláštera na Hoře Matky Boží na Hedeči u Králík. Celkem se zde ve dnech 16.–23. srpna sešlo 15 organizátorů a 25 dětí. Většina dětí si v přihlášce zvolila možnost spaní na pokojích v prvním patře kláštera (většinou po dvou či po třech), někteří ale raději trávili noci ve stanech na klášterní zahradě, stejně jako několik vedoucích. Tématem letošního tábora byla archeologická expedice do Egypta a prozkoumávání ztraceného starověkého chrámu bohyně Bathu. Děti se tak seznámily s některými aspekty egyptské kultury a životem v Egyptě v době před 5000–2000 lety a také s egyptským písmem.
Hned v neděli se děti seznamují s archeologem profesorem Tomem Diggerem, který jim předává své celoživotní dílo týkající se chrámu bohyně Bathu, aby se děti mohly pokusit chrám najít. Profesorovy zápisky jsou však poněkud zmatené, proto nebude lehké se v nich vyznat. Po odpoledních seznamovacích hrách a rozřazení do čtyř oddílů si nejprve každý z týmů archeologů měl zvolit svůj název, vytvořit vlajku a vymyslet nějaký úderný pokřik. Nakonec z toho vzešly tyto skupiny archeologů: Žluté ponorky, Kaktusáci, Skarabeové a Něco Červenýho. Po teplé večeři (buřtguláš) se ještě chvíli hrály některé z tradičních venkovních her na hřišti a poté následovala večerní modlitba, četba povídek Šimka a Grossmanna na dobrou noc a porada vedoucích.
V pondělí ráno po budíčku v 7:00, rozcvičce a snídani proběhl úklid jídelny a chodby. Po dopoledním nástupu, během něhož zazněly pokřiky všech čtyř týmů, děti absolvovaly první blok témátek. Jeden tým se dozvěděl něco o faraonech, dynastiích a hvězdářích, vytvořil si vlastní rodokmen a také otočnou mapu noční oblohy, další si vyrobil papyrus a vyzkoušel si napsat své jméno v hieroglyfech pomocí tuše, třetí tým stavěl pyramidu ze špaget a žvýkaček a dozvěděl se něco o mumiích a sfingách a poslední tým budoval zavlažovací kanály. Po obědě a poledním klidu, který některé děti strávily společně v knihovně hraním deskových her (vč. dobové egyptské hry Senet), následoval speciální program s hostem, který se dříve závodně věnoval vrhání nožů a zacházení s bičem i lasem. Po krátké exhibici si všechny děti mohly podle instrukcí vyzkoušet mrskání bičem nadzvukovou rychlostí, roztočení lasa i trefování noži na terč.
V druhé půlce odpoledne museli táborníci získat povolení k archeologickému průzkumu Egypta. Postupně tedy obíhali různé úředníky, kteří jim vydávali potvrzení o bezinfekčnosti, bezdlužnosti, trestní bezúhonnosti, psychické způsobilosti, hygienické způsobilosti zubního kartáčku atp. Na každém úřadě ale museli splnit drobný úkol (jazykolam, hádanku, hlavolam), aby nakonec měli vyplněný formulář. Během této hry se také děti na Českém velvyslanectví v Káhiře seznámily se sirotkem Sechem, který vlastní zvláštní amulet ve tvaru šestibokého hranolu jako vzpomínku po rodičích.
Také poznaly jeho krutého strýce Hardžedefa, který pořád Secheho nutí, aby pro něj pracoval v hotelu, který vlastní. Děti pomohly Sechemu se sbíráním vzácných květů pro trh a on jim na oplátku pomohl rozluštit profesorovy zmatené zápisky týkající se chrámu bohyně Bathu a nasměroval je k soše na Mariánském kopci (postava člověka mezi dvěma pilíři). Také jim poradil, jak se druhý den vypořádat s divokými opicemi střežícími vstup do chrámu. Večer jsme si užili pohádku týmu Žluté ponorky a opékání buřtů se zpěvem s kytarami při táboráku.
V úterý dopoledne proběhl druhý blok témátek, u nichž se týmy protočily. Odpoledne se pak děti vydaly k chrámu. Okolí chrámu ovšem střežily divoké opice (pět vedoucích), které nechtěly nikoho pustit dovnitř. Děti s nimi musely svést boj pomocí míčků, kterými se do nich trefovali dva útočníci vybraní z každého týmu, a zbytek týmu potom představoval nosiče, kteří míčky podávali útočníkům a nosili je nabíjet na základnu. Jednotlivé opice byly postupně vyřazovány ze hry a nakonec tak táborníci archeologové mohli jít prozkoumat chrám, který byl ale skoro prázdný, jen na hlavě sochy ležela schránka, v níž děti nalezly svitek papyru popsaný podivným písmem. Otevřením schránky táborníky byla ale vyvolána strašlivá pradávná kletba. Jako ztělesnění zla povstala mumie, která se poprvé objevila před dětmi hned cestou zpět do tábora a vyvolala první z egyptských ran (děti po návratu do tábora zjistily, že šťávu ve várnici nahradila krev). Večer se děti během videohovoru s profesorem dozvěděly, že mumii lze zničit jen pomocí deseti velmi mocných artefaktů. Po večeři pak následovala pohádka týmu Skarabeové a tradiční hry na zahradě (Ponorky, Dotek, Městečko Palermo, Pravěk, Buldok, Klobouk).
Ve středu jsme se vydali na celodenní pěší výlet přes Šanov a Červenou Vodu na Suchý Vrch a poté kolem pevnosti Bouda do Mladkova. Tradiční domácí sekaná s chlebem, hořčicí a zeleninou k obědu na nás čekala v jednom přístřešku v Šanově, kam ji z tábora zavezl jeden z vedoucích. Tam také děti narazily na vědmu Nitekeret, o které věděly, že by jim snad ohledně svitku mohla pomoci. Nitekeret jim předala část střepů z rozbité dešifrovací destičky, potřebné k rozluštění tajemného písma ze svitku. Zbytek střepů bohužel Nitekeret ukradli nějací bandité, po kterých už v Šanově nebyly ani stopy. Svitek byl tedy stále nerozluštitelný, protože většina střepů z dešifrovací destičky dětem chyběla. Cestou do Šanova jsme na rozmoklé louce hráli hru Piráti a táhlé stoupání z Červené Vody na Suchý vrch jsme si zpříjemnili hraním Stupida, při němž cesta rychle utíká. Těsně před vrcholem se spustil déšť, takže výhledů jsme si letos moc neužili. Zpět do Králík jsme jeli vlakem z Mladkova, kdy jsme měli za sebou již dvacet kilometrů, a před závěrečným výstupem na Horu Matky Boží se děti mohly posilnit sladkostmi nakoupenými ve městě. Kousek nad městem děti narazily na zraněného pocestného v bezvědomí, jehož přepadli bandité, o kterých děti slyšely již od Nitekeret. Děti ho podpíraly při cestě do kláštera, kde se o něj postarala zdravotnice. On jim na oplátku za jejich pomoc věnoval dva z artefaktů nezbytných pro závěrečný boj s mumií. Po večeři jsme hráli spíše klidnější hry v knihovně (Džungle, Farář vikář, Noviny) a zájemci pozorovali barevný západ slunce a poté také souhvězdí letní oblohy spolu s výraznými planetami Jupiter a Saturn. Při tom si také mohli všimnout nad hlavou přelétajících družic ze skupiny Starlink společnosti SpaceX.
Archeolog prof. Tom Digger, vědma Nitekeret a egyptský sirotek Seche
Ve čtvrtek dopoledne se děti opět protočily u témátek, při nichž se navíc každému týmu podařilo získat jeden artefakt potřebný pro boj s mumií. Po poledním klidu se celý tábor vydal k doupěti banditů získat zbytek střepů z rozbité dešifrovací destičky k rozluštění svitku. Cestou k doupěti se ale objevila již potřetí mumie a seslala na táborníky další egyptskou ránu – všichni oslepli, tedy kromě pocestného se čtveřicí dětí, kteří zrovna prozkoumávali terén v okolí doupěte. Tato pětice se musela postarat o zbytek tábora a zavést děti i vedoucí jednoho po druhém k Mariánskému prameni, jehož léčivá voda všem pomohla znovu nabýt zrak. Mezitím ale skupinu slepců přepadli bandité, kteří slyšeli hluk v okolí doupěte, a zajali čtyři děti. Zbytek tábora se je po nabytí zraku vydal zachránit. Po divokém boji s šesticí banditů nalezli archeologové v doupěti jak čtyři zajatce, tak hledaný zbytek střepů. Po návratu do kláštera se dětem konečně podařilo rozluštit svitek nalezený v chrámu bohyně Bathu. Text hovořil o pokladu ukrytém v podzemí chrámu a o mapě k pokladu, jež je ukryta v šestibokém amuletu. Děti si popis amuletu spojily s amuletem, který viděly u Secheho, ten ale zrovna nebyl nikde k nalezení. V 17:00 jsme šli všichni na mši sv. do chrámu Nanebevzetí Panny Marie, která byla sloužena místním páterem Karlem Moravcem. Postarali jsme se o rytmický doprovod (dvě kytary, flétna, klarinet, zpěv), čtení, žalm i přímluvy. Několik táborníků také ministrovalo. Po mši se děti spojily s profesorem, aby ho o všem informovaly. Po večeři měl pohádku tým Něco Červenýho a poté už následoval volný program (hry na hřišti a v knihovně), modlitba na dobrou noc a porada vedoucích.
V pátek se mumie objevila už ráno na rozcvičce a seslala egyptskou ránu, kdy se všem dětem ztratily bačkůrky, takže do odpoledne chodily v klášteře jen v ponožkách. Dopoledne proběhl poslední, čtvrtý blok témátek, během nichž děti získaly poslední čtyři artefakty. Odpoledne se děti připravovaly na boj s mumií. V lese absolvovaly finskou stezku (překážková dráha v hustníku) a v areálu kláštera zase písečnou bouři. Večer jsme se odreagovali u her Buldok, Trojnožka a Městečko Palermo a zhlédli jsme pohádku týmu Kaktusáci. Následovala modlitba a povídky Šimka a Grossmanna. Jelikož se během dne ukázalo, že Secheho amulet, pravděpodobně obsahující mapu k pokladu, byl ukraden a podezření padlo na Secheho strýce Hardžedefa, měly děti i v noci plné ruce práce. Rozhodly se totiž, že se pokusí získat amulet zpátky a chytit Hardžedefa při činu, až bude amulet prodávat kupci. Nitekeret totiž zná recept na přípravu lektvaru pravdy, který by stačilo přidat do pálenky, kterou si bude Hardžedef s kupcem připíjet. Po hromadném probuzení kolem půlnoci se proto archeologové vydali po týmech s baterkami lesem k Mariánskému prameni pro vodu a na louce kolem kláštera sbírali rostliny dle seznamu. Pak vše postupně smíchali v lektvar, který vařila Nitekeret v kotlíku na zahradě a kterým se pak v sobotu ráno řízla Hardžedefova pálenka, s níž si bude připíjet s kupcem. Po druhé hodině ranní mohli všichni jít spát.
V sobotu jsme děti po noční hře nechali spát až do 8:00, a pak jsme je místo rozcvičky vzali na rozhlednu Val s výhledem na Křížovou Horu, Králický Sněžník, Stezku v oblacích u Slamníku i celé pohoří Hrubého Jeseníku s dominantami jako jsou Praděd, Šerák či Obří skály. Po snídani, ranní hygieně a službách jsme díky nastražené kameře mohli všichni společně sledovat živý přenos z kůlny, kde probíhalo setkání Hardžedefa se zákazníkem. Oba aktéři byli pod vlivem lektvaru pravdy nenápadně přidaného do připravené pálenky, a tak Secheho strýc během schůzky vše prozradil. Jelikož byla schůzka nahrávána, představoval živý přenos dostatečný důkazní materiál pro policii, kterou mezitím přivedla Nitekeret. Strážmistr vtrhnul spolu s dětmi do kůlny, kde provedl zatčení Hardžedefa i kupce. Amulet se vrátil Sechemu a za pomoci mapy ukryté uvnitř něj se tak děti mohly vydat hledat poklady z podzemí chrámu, které představoval místní hřbitov. Kolem něj ale hlídkovala mumie, tu bylo proto nejprve nutné porazit. Protože se v předchozích třech dnech podařilo dětem získat všech deset artefaktů, mohly se o to nyní pokusit. Mumie měla sice více životů, ale po šesti kolech (6 duelů) se ji dětem podařilo zneškodnit i díky artefaktům, které jim dodávaly sílu. Mumie padla na zem v posmrtné křeči a děti jí mohly sebrat klíč z krku, kterým se dala odemknout truhla s pokladem na hřbitově.
Po poledním klidu proběhla olympiáda, během níž si děti vyzkoušely tyto disciplíny: petanque, kohoutí zápasy, skákání přes švihadlo, házení míčků do obručí, slalom a odhadování času. Poté následovalo slavnostní vyhlášení výsledků v jednotlivých kategoriích podle věku a pohlaví, a Seche také předal každému archeologovi část pokladu z truhly jako odměnu za pomoc se získáním amuletu a překažení Hardžedefových nekalých plánů. Potom jsme pořídili fotky týmů, vedoucích i celého tábora a přesunuli jsme se k táboráku a zpívali jsme zhruba do půlnoci.
V neděli dopoledne jsme pakovali a vyklízeli pokoje. V 10:00 jsme mohli poděkovat za vydařený tábor a týden plný zážitků při mši sv. sloužené páterem Karlem Moravcem. Po luxusním obědě (smažené vepřové řízky s bramborovým salátem) s poslední modlitbou před jídlem a pokřikem „Ó náš Pane, tobě dík vzdáváme…“ jsme na zahradě naposledy nastoupili do týmů v plné sestavě a úderem druhé hodiny odpolední si už pro táborníky začali přijíždět rodiče. Poslední vedoucí odjížděli z kláštera někdy po půl čtvrté.
Pyramida týmu Kaktusáci a vlajka týmu Skarabeové
Pro úplnost zde na závěr článku doplňuji pokřiky našich čtyř týmů archeologů:
KAKTUSÁCI: My kaktusy rádi máme, ale neobjímáme. Kaktus píchá pich, pich, pich, my křičíme ich, ich, ich!
NĚCO ČERVENÝHO: Co to je, to nikdo neví, ale všichni to milují. Ham!
SKARABEOVÉ: Skarabeus už se řítí, nakope tě a seš v řiti!
ŽLUTÉ PONORKY: Naše žlutá ponorka je rychlá jak motorka. Září jako sluníčko, dáme úsměv na líčko!
V neděli 6.9.2020 se na pouť sv. Rozárky konala v kostele sv. Václava v Žamberku svátost biřmování. Bylo krásné nedělní dopoledne, když v 9.30 hod. slavnostní mši zahájil průvod ministrantů, biřmovanců, jejich kmotrů, pomocného biskupa královéhradeckého, + Josefa Kajneka a našeho P. Wieslawa Kalemby za hudebního doprovodu chrámového sboru.
Na úvod slavnosti P. Kalemba představil všem přítomným věřícím, přátelům a rodinám biřmovanců pomocného otce biskupa J. Kajneka i všech 22 biřmovanců, kteří se aktivně při mši zapojili se čtením písma svatého, zpěvu žalmů, čtení proseb a přinášení obětních darů (chléb a víno). Biřmovanci obnovili svůj křestní slib a za doprovodu svých kmotrů přijali od biskupa pečeť daru Ducha Svatého a řekli své biřmovací jméno.
Tuto krásnou slavnostní mši jsme zakončili poděkováním otci +Josefu Kajnekovi za to, že přijal pozvání do naší farnosti a celebroval mši svatou. Velké poděkování patří i P. Wieslawu Kalembovi za jeho práci s přípravou biřmovanců. Byla to náročná a skvěle provedená práce. Poděkování patří chrámovému sboru za hudební doprovod, paní Hance Skalické za přípravu ceterigu (příprava slavnostního obědu na faře), paní Jitce Moskvové a květinářství Markytka za výzdobu kostela, paní kostelnici Martě Marešové a všem, kteří se podíleli na úklidu kostela a fary před slavností. Panu fotografovi, který nám slavnost nafotil, patří také velké díky.
Krásné počasí a společnost báječných lidí nechá v našich srdcích velkou vzpomínku na tento významný den. Všichni potřebujeme svátosti, abychom neochabovali na cestě do domu Otcova. Bůh nám dává svátosti jako své dary, zcela zdarma a bez naší zásluhy. Takovému Božímu jednání říkáme milost. Milost je projev lásky Boží k člověku, která nehledí na zásluhy, ale sklání se k člověku pouze z čisté lásky. Skrze milost v nás Bůh probouzí dobré myšlenky a čisté úmysly. Stojí při nás a naplňuje nás odvahou ,abychom vytrvali v dobrém. Skrze milost nás Bůh posvěcuje, a proto je to milost posvěcující. Děkujeme a těšíme se na další setkání. Biřmovanci 🙂
