Postní doba
Popeleční středa je tradičním dnem postu, je to začátek čtyřicetidenní postní doby, která nás má připravit na to, abychom dokázali naplno prožít velikonoční radost, radost z nového života, z jeho vítězství nad smrtí. Toto vítězství je ovšem vítězství Kristovo. Má-li stát i naším vítězstvím nad smrtí a zlem, musíme být s Kristem těsně spojeni. K tomu nám má právě pomoci doba postní, kdy rozjímáme nad utrpením, křížovou cestou a smrtí Ježíše Krista, Božího Syna. Děláme to proto, abychom lépe pochopili nekonečnou Boží lásku, která se nejvíce projevila právě skrze tajemství kříže. Tato Boží láska má potom očistit také naše nitro, postní doba má být časem k poznání stavu naší duše, toho jaká je naše láska k Bohu a k druhým lidem, máme poznat i to nedobré a hříšné, co se v naší duši za poslední měsíce nahromadilo. A právě půst, snaha něco si odříci z toho, co je jinak dovolené, nám má pomoci v našem snažení o čistotu srdce. Již odedávna je půst, askeze, prostředkem k tomu, abychom se dokázali více otevřít Božímu působení, abychom získali vnitřní sílu k přemáhání našich neřestí a slabostí. Jestliže jsme totiž stále dobře najedení, máme všeho dostatek, tak nás to jakoby ukolébává a uspává. Skrze zřeknutí se něčeho, co nějak výrazněji pocítím, se pak výrazněji na povrch dostává to, co ve mně není v pořádku, začínám vidět, co mne nějak spoutává a vnitřně omezuje. Když přestanou působit různá náhražková uspokojení, vycházejí na povrch naše dříve někde zasuté touhy, přání nebo i dřívější zranění. Půst dokáže odkrýt, kým opravdu jsem, ukáže mi, kde musím začít s obrácením, s bojem se svými chybami. Prosme tedy našeho Pána, aby on sám nás vedl touto postní dobou:
Pomoz nám Bože, abychom využili tento čas spásy. Dej abychom nyní dokázali hlouběji poznat tvého Syna, se kterým jsi kvůli nám zacházel jako s hříšníkem, a který byl pro nás ukřižován. Usmířeni tvou nekonečnou láskou budeme moci žít v síle pokorné lásky, která nežádá jinou odměnu než tebe samého. Amen
