Misijní fon solidarity

Papežská misijní díla zřizují na podporu misijních zemí Misijní fon solidarity Misijní země se stejně jako Česká republika potýkají s pandemií koronaviru. Izolace nám znepříjemňuje každodenní život, ale pro chudé lidi v misiích jsou dlouhodobá karanténní opatření ještě mnohem náročnějšíŽivotní podmínky jim neumožňují vytvářet si dostatečné zásoby jídla, ani dodržovat základní nezbytná hygienická opatření, např. časté mytí rukou. Ve slumech téměř není možné zamezit sociálním kontaktům. Velmi nízká je také úroveň a dostupnost lékařské péče. Koronavirová pandemie pro ně proto představuje mnohonásobně větší problém. Misionáři a naši projektoví partneři stojí při lidech v různých těžkostech neustále, nyní o to více. Je to patrné i z dopisů z misií, které jsme nedávno obdrželi.

Dary prosím zasílejte na číslo účtu 72540444/2700, variabilní symbol 19, poznámka: KORONA

Děkujeme za vaši pomoc!

Více informací najdete na: missio.cz

Velikonoční výzva českých a moravských biskupů

Milí věřící, bratři a sestry,

Až na výjimky nebude pro Vás možné zúčastnit se vrcholu celého liturgického roku – slavení Velikonoční vigilie.
 
Proto navrhujeme, abychom v době, kdy se Velikonoční vigilie slaví, tedy na Bílou sobotu po setmění, zapálili za okny našich domů svíčku, případně vystavili obraz našeho Pána Ježíše Krista, který v této slavné noci vpravdě vstal z mrtvých. Je to stará velikonoční tradice, kterou bychom přivedli k životu a vydali tak svědectví, že Ježíš je Světlem našeho života, světlem, které nezná západu, jak o tom o velikonoční noci s radostí a rozechvěním zpíváme.
 
Děkujeme Vám, že se k této výzvě připojíte.
Z celého srdce Vám žehnáme
Čeští a moravští biskupové

Zdroj: cirkev.cz

Sbírka pro Česko

ČBK, jako zřizovatel Charity ČR, jednoznačně podporuje vyhlášenou Sbírku pro Česko: Na vlně pomoci proti bezmoci. Čeští a moravští biskupové proto vyzývají věřící, aby dle svých možností, na tuto sbírku přispěli. Katolická církev se tak v této zcela mimořádné situaci aktivně hlásí na pomoc společnosti a státu, a chce podpořit finančně ty, kteří to nyní nejvíce potřebují.

„Protože se v kostelích nekonají veřejné bohoslužby, nejsou ani kostelní sbírky, z toho důvodu organizuje církev pomoc nejpotřebnějším u nás prostřednictvím Charity,“ říká olomoucký arcibiskup Jan Graubner, místopředseda ČBK a předseda Komise pro Charitu.

Sbírka je dle Charity ČR „určena na přímou finanční pomoc lidem, kteří kvůli pandemii onemocnění covid-19 a s tím spojenými vládními opatřeními přišli o peníze nutné k zajištění základních životních potřeb. Vybrané peníze budou použity na přímou pomoc lidem v nouzi, v kritické životní situaci, dětem a matkám s dětmi, těžce nemocným, lidem bez domova a bez přístřeší, opuštěným nebo starým lidem, kteří se v této výjimečné situaci ocitli v tísni.
 
Číslo sbírkového účtu: 44665522/0800                             VS: 90619

DMS ve tvaru CHARITAPOMOC 30, 60 nebo 90              na číslo 87 777

DMS ve tvaru TRV CHARITAPOMOC 30, 60 nebo 90      na číslo 87 777

Je možné také přispět platební kartou pomocí portálu DARUJME https://www.darujme.cz/projekt/1202849
 
Peníze získané z veřejné sbírky budou průběžně rozdělovány konkrétním potřebným lidem na základě zmapování jejich nepříznivé situace prostřednictvím tzv. sociálního šetření, které provádějí sociální pracovníci sítě Charity po celé České republice.

Více o sbírce naleznete zde.

Zdroj: cikev.cz

Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život

Meditace Petrova nástupce při mimořádné pobožnosti Urbi et Orbi, nám. sv. Petra

Papež František

»Téhož dne večer« (Mk 4,35). Tak začíná evangelium, které jsme slyšeli. Již několik týdnů se zdá, že nastal večer. Husté temnoty zahalily naše náměstí, ulice a města; ovládly naše životy a vyplnily všechno ohlušujícím tichem a bezútěšnou prázdnotou, ochromujícími cokoli se namane. Je to cítit ve vzduchu, je to patrné na gestech a vyjadřují to pohledy. Dolehly na nás obavy a rozpaky. Jako učedníci z evangelia ocitli jsme se náhle v neočekávané a zběsilé bouři. Uvědomili jsme si, že jsme na stejné lodi, všichni zranitelní a dezorientovaní, ale zároveň důležití a nezbytní, všichni jsme povoláni veslovat společně, všichni se potřebujeme navzájem těšit. Na této lodi… jsme všichni. Jako oni učedníci, kteří jedním hlasem a s úzkostí říkají: »Hyneme« (v.38), tak i my jsme postřehli, že nemůžeme jít každý dál na vlastní účet, nýbrž pouze společně.

Je snadné vžít se do této příhody. Obtížné je pochopit Ježíše. Zatímco učedníci jsou přirozeně vylekaní a zoufalí, On byl na zádi, v té části lodi, která se potápí nejprve. A co dělá? Navzdory pozdvižení klidně spí, s důvěrou v Otce – v evangeliu vidíme Ježíše spát pouze tady. Když je probuzen, utiší vichr a vody a obrátí se k učedníkům vyčítavým tónem: »Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?« (v.40).

Snažme se porozumět. V čem spočívá nedostatek víry učedníků, který je protikladem Ježíšovy důvěry? Nepřestali v Něho věřit, vždyť se na Něho obracejí. Podívejme se však, jakým způsobem: »Mistře, je ti to jedno, že hyneme?« (v.38). Je ti to jedno. Mysleli, že Ježíšovi na nich nezáleží, nestará se o ně. Je to jedna z nejhorších věcí, slyšíme-li mezi sebou, v našich rodinách slova: „Nezáleží ti na mně?“. Tato věta zraňuje a rozbouří srdce. Otřásla také Ježíšem, protože nikomu jinému na nás nezáleží více než Jemu. A vskutku, jakmile je požádán, zachraňuje svoje  malomyslné učedníky.

Bouře demaskuje naši zranitelnost a odhaluje falešné a povrchní jistoty, na kterých jsme vystavěli své  programy a plány, zvyky a priority. Ukazuje nám, že jsme nechali usnout a opustili to, co živí, podporuje a posiluje náš život a naši komunitu. Bouře odkrývá všechny snahy o vytěsnění a opominutí toho, co oživuje duši našich národů, odhaluje každý pokus o umrtvení pomocí zdánlivě „spasitelných“ návyků, neschopných dovolávat se našich kořenů a evokovat paměť našich starců, čímž se zbavujeme imunity nezbytné pro vyrovnání se s protivenstvím.

Bouří spadly masky oněch stereotypů, jimiž jsme zastírali svoje „ego“ ve stálé snaze o vlastní image, a znovu byla odhalena ona (požehnaná) sounáležitost, od níž se nelze odtrhnout: sounáležitost bratří.

»Proč se bojíte? Proč ještě nemáte víru?«. Pane, tvoje Slovo nás dnes večer zasáhlo a dotýká se všech. V tomto našem světě, který miluješ více než my, jsme se hnali vpřed plnou rychlostí a měli dojem, že jsme mocní a schopní všeho. Chtiví zisku, jsme se nechali pohltit věcmi a strhnout spěchem. Nezastavili jsme se na tvoje volání, neprocitli jsme tváří v tvář planetárním válkám a nespravedlnostem, neslyšeli jsme křik chudých i naší těžce nemocné planety. Vyzývavě jsme pokračovali a mysleli si, že budeme v nemocném světě navždy zdrávi. Nyní, když jsme na rozbouřeném moři, tě prosíme: „Probuď se, Pane!“.

»Proč se bojíte? Proč ještě nemáte víru?«. Pane, obracíš se k nám výzvou, výzvou k víře. Výzvou, v níž nejde ani tak o to věřit, že Ty existuješ, nýbrž jít za Tebou a důvěřovat Ti. V této postní době zní tvoje naléhavá výzva: „Změňte smyšlení“, »obraťe se ke mně celým svým srdcem« (Jl 2,12). Voláš nás, abychom se chopili tohoto času zkoušky jako času volby. Není to čas tvého soudu, ale našeho soudu: čas vybrat si mezi tím, na čem záleží, a tím, co pomíjí, oddělit to, co je nezbytné, od toho, co nezbytné není. Je to čas k opětovnému usměrnění běhu života vstříc Tobě, Pane, a vstříc druhým. A cestou můžeme hledět na mnohé naše příkladné druhy, kteří vprostřed strachu reagovali odevzdáním svého života. Tak působí moc Ducha, jež se vylévá a přetváří v odvážnou a velkodušnou odevzdanost. Život Ducha je s to vykoupit, docenit a ukázat, jak jsou naše životy spřádány a neseny obyčejnými lidmi, kteří jsou obvykle opomíjeni a nevyskytují se na titulních stranách novin a časopisů, ani na velkých přehlídkách nejnovějších show, ale nepochybně dnes píší rozhodující události našich dějin: lékaři, ošetřovatelé a ošetřovatelky, zaměstnanci supermarketů, uklízečky, pečovatelky, dopravci, pořádkové síly, dobrovolníci, kněží, řeholnice a mnoho a mnoho dalších, kteří pochopili, že nikdo se nezachrání sám. Tváří v tvář utrpení, v němž se poměřuje opravdový rozvoj  našich národů, objevujeme a zakoušíme Ježíšovu velekněžskou modlitbu: »ať všichni jsou jedno« (Jan 17,21). Kolik jen lidí denně prokazuje trpělivost a dodává naději, snaží se nerozsévat paniku, nýbrž sdílenou odpovědnost. Kolik otců, matek, prarodičů a učitelů ukazuje našim dětem nepatrnými všedními gesty, jak čelit a překonat krizi novým uzpůsobením zvyklostí, pozvednutím zraku a podnětem k modlitbě. Kolik lidí se modlí, obětuje a přimlouvá za dobro všech. Modlitba a tichá služba jsou naše vítězné zbraně.

»Proč se bojíte? Proč ještě nemáte víru?«. Počátkem víry je uznání, že potřebujeme spásu. Nejsme soběstační, sami se utopíme: potřebujeme Pána jako kdysi mořeplavci hvězdy. Pozvěme Ježíše  na loďky svých životů. Odevzdejme mu svoje obavy, aby je přemohl. Jako učedníci zakusíme, že s Ním na palubě neztroskotáme. Vždyť v tom je Boží moc, že obrací v dobro všechno, co se stane, i to nepěkné. On vnáší klid do našich bouří, protože s Bohem život nikdy neumírá.

Pán nás uprostřed bouře interpeluje a vybízí, abychom vzbudili a aktivovali solidaritu a naději, jež jsou s to upevnit, podpořit a dát smysl těmto hodinám, kdy se zdá, že všechno ztroskotává. Pán se probouzí, aby probudil a oživil naši velikonoční víru. Máme kotvu: v Jeho kříži jsme byli spaseni. Máme kormidlo: v Jeho kříži jsme byli vykoupeni. Máme naději: v Jeho kříži jsme znovuzrozeni a obejmuti, aby nás nic a nikdo neoddělil od Jeho výkupné lásky. Uprostřed izolace, v níž trpíme nedostatkem přízně a setkání, zakoušíme nedostatek mnohého, slyšme ještě jednou zvěst, která je naší spásou: vstal z mrtvých a žije vedle nás. Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život, který nás čeká, hleděli na ty, kteří se nás dovolávají, posílili, rozpoznali a podnítili milost, která v nás přebývá. Nezhášejme skomírající plamínek (Iz 42,3), který nikdy neochoří, a dejme vzplanout naději.

Obejmout Jeho kříž znamená najít odvahu obejmout všechny rozpory nynější doby, vzdát se na chvíli svého bažení po všemohoucnosti a majetku a dát prostor kreativitě, kterou může vzbudit jedině Duch svatý. Znamená to najít odvahu otevřít prostory, kde všichni pocítí, že jsou povoláni, a dopustit nové podoby pohostinnosti, bratrství a solidarity. V Jeho kříži jsme byli spaseni, abychom přijali naději, které umožníme posilovat a podporovat všechna možná opatření a cesty, jež nám mohou pomoci se opatrovat a chránit. Obejmout Pána, abychom objali naději: to je síla víry, která osvobozuje od strachu a dává naději.

»Proč se bojíte? Proč ještě nemáte víru?« Drazí bratři sestry, z tohoto místa, které vypráví o skálopevné Petrově víře, chtěl bych dnes večer svěřit vás všechny Pánu na přímluvu Madony, Spásy jeho lidu, mořské hvězdy uprostřed bouře. Z této kolonády, která objímá Řím a svět, ať na vás sestoupí Boží požehnání jako útěchyplné objetí. Pán ať žehná světu, daruje zdraví tělu a útěchu srdci. Žádáš nás, abychom neměli strach. Naše víra je však slabá a jsme bázliví. Ty však, Pane, nenechej nás napospas bouři. Zopakuj znovu: »Vy se nebojte« (Mt 28,5). A my, spolu s Petrem, »hoďme na Něj všechnu svou starost, vždyť Tobě na nás záleží« (srov. 1 Petr 5,7).

Přeložil Milan Glaser, Zdroj: Rádio Vaticana

Učme se milovat a objímat svůj kříž!

Pastýřský list biskupa Jana Vokála

Bp. Jan Vokál

Milovaní bratři a sestry v Kristu,

křesťan se pozná nikoliv podle toho, že nese svůj kříž, ale podle toho, jak jej nese: miluje jej a objímá, čímž se podobá Pánu. Přijímá svůj kříž s láskou stejně jako On, když Ho vedli na popraviště, kde jej proměnil v nástroj spásy. 

Už léta žijeme v klidné a hojné době, která nás svou mírností ukolébala a snad i přivedla k duchovní pohodlnosti či lhostejnosti. Zvykli jsme si křížem se žehnat, o kříži často mluvit, ale málokdy ho musíme v každodenním životě skutečně nést, natož abychom si trpělivě osvojovali dovednost objímat ho a milovat. A ona je to skutečně dovednost, nejenom rozhodnutí nebo postoj. Snažíme se být jako náš Pán, ale nedaří se nám to. Jsme hříšní a slabí, někdy i lhostejní, a proto neustále potřebujeme trpělivě se učit lásce k Bohu a ke svým křížům.

Každoroční školou lásky ke kříži je zejména postní doba. V posledních desítkách let jsme si v ní museli někdy i složitě vymýšlet, čeho se vzdáme, co uděláme pro druhé a jak prohloubíme svou modlitbu. Letošní postní doba je jiná. Sama před nás postavila reálné kříže. Nemusíme už hloubat, čeho se zřekneme, protože skončila veškerá zábava mimo naše domovy. Nemusíme se ptát, komu pomoci, protože kolem nás a s námi žije ohromné množství potřebných, pro které je najednou životním ohrožením jít si nakoupit potraviny. Nemusíme se ptát, jak oživit jednotvárnost své modlitby, když i účast na nedělní bohoslužbě je náhle nemyslitelná a přístup ke svátosti smíření velmi obtížný.


Milovaní bratři a sestry v Kristu,

modleme se za překonání současných obtíží, zasazujme se podle svých možností o jejich zmírnění, ale pokoušejme se je přijímat také jako dar. Jako nový dar, který je pro nás velikou příležitostí a výzvou obejmout reálný kříž. Pokorně se obrátit k Bohu, litovat svých hříchů, s vděčností Pánu pokleknout, vzít do ruky Růženec, breviář, Písmo svaté a zcela konkrétně pomoci potřebným. Je to příležitost učit se své kříže nejenom nést, ale i objímat a milovat.

Veškeré postní odříkání i modlitby se musí vždycky projevit ve skutcích lásky. Křesťané, tedy Kristovi učedníci, se poznají podle lásky (viz Jan 13,35), nikoliv podle vnitřního hnutí mysli. Křesťanská láska není souborem pocitů, ale skutků. Dnes vidíme skutky lásky všude kolem sebe, a to velice spontánní. Kolik z Vás chodí někomu jinému nakoupit, šije roušky, hlídá děti, či jinak pomáhá! Chtěl bych Vám za to vyjádřit převeliký dík, stejně jako lékařům, ošetřovatelům, zdravotníkům, pracovníkům charity a dalších podobných služeb, záchranářům, ale i prodavačům, řidičům dopravních prostředků, policistům a všem, kdo nezůstávají doma, protože musí sloužit i přes velké riziko, které z toho pro ně plyne.

Srdečně rovněž děkuji duchovním, kněžím a jáhnům, řeholnicím a řeholníkům, kteří ani přes zavřené kostely nepřestali plnit svou službu obětovat se Bohu za svěřený lid, slavit Eucharistii, nabízet konkrétní pomoc duchovní i praktickou. Má zvláštní podpora patří kněžím, kteří udělují svátost smíření v jakékoliv situaci, zejména nemocným. Zavřené chrámy nemohou zavřít naše srdce. Čím vzácnější je nám účast na bohoslužbě, tím hlouběji jsme zváni hovořit se svým Pánem v dialogu vlastního srdce i v rodinném společenství. Využijme tohoto období k obnově rodinné modlitby. Dopřejme dětem, aby znovu zakusily společnou modlitbu s rodiči, neboť ta je bude formovat a posvěcovat.

Zvlášť mysleme také na seniory, kteří zakoušejí veliké období samoty. Jejich vnoučata nechodí do školy, přesto se s nimi prarodiče nemohou potěšit. Blízcí jim často mohou jen přinést nákup a nechat ho přede dveřmi. Kéž je Vám, starým či nemocným, povzbuzením naše společná modlitba, ale i aktivita. Pišme seniorům dopisy, volejme jim, pomáhejme jim na dálku a modlitbou doprovázejme i všechny, kdo se o ně a o nemocné starají. Nezapomínejme, jak krásné pro ně je, když jim děti či vnoučata přijdou alespoň zamávat pod okno. Staří a nemocní lidé teď více než kdy jindy zakoušejí chvíle, kdy Ježíš z kříže volal na svého Otce, proč Ho opustil. I jejich kříž však vede k lásce. Můžeme říci, že je to láska o to větší, vznešenější a účinnější.

Milovaní bratři a sestry v Kristu,

už teď je jasné, že letošní období postního sebezáporu neskončí ani Velikonocemi. Budeme je patrně slavit ve svých domovech, podrobnější pokyny obdržíte v blízké době. Chtěl bych Vás poprosit, abyste i takové Velikonoce v rodinách pojali skutečně svátečně a zbožně. Věřím, že během nich pocítíte, že kříž, který se po celý život společně učíme milovat a objímat, nás neubíjí, ale je nástrojem Boží spásy a věčnosti, která daleko přesahuje dny a roky, jež jsou nám vyměřeny na tomto světě. Až soudobé těžkosti pominou, kéž z nich vyjdeme pokornější a moudřejší, hlouběji zamilováni do Krista a jeho kříže.

Píši tento dopis o slavnosti Zvěstování Páně, jež je skrze naši nebeskou Matku Pannu Marii hmatatelným příslibem naší záchrany, vykoupení. Je svátkem naděje, ujištěním, že po noci se znovu rozední. S touto nadějí proto zdvihněme své kříže a vykročme ve šlépějích Toho, který svůj kříž objímá a ten můj pozvedá, abych s Ním měl podíl v Božím království. On a Jeho láska vítězí, proto zvítězí i ten, kdo obejme svůj kříž. 

Všechny Vás v této těžké době svěřuji pod mateřskou ochranu Panny Marie, vyprošuji Vám hojnost darů Ducha Svatého, pevné zdraví, odvahu a ze srdce Vám žehnám!

Váš

biskup + Jan

Děkujeme všem andělům

Magdalenka

Jak pokračuje uzdravování Magdalenky
Před více než 2 měsíci jsme mohli zaznamenat výzvu spolku Dej kus štěstí k finanční sbírce na Magdalenku a poprvé si přečíst příběh toho nešťastného srpnového dne. Za Dej kus štěstí se skrývají 2 mladé ženy, které z přijatých přihlášek vybraly 2 rodiny a lidé na facebooku rozhodli, kterou letos podpoří a pro ni pak organizují benefiční projekt. Na jejich transparentní účet se povedlo vybrat přes 1 mil. Kč, aby peníze rodina mohla začít využívat, byly převedeny na účet zřízený městysem Kunvald v rámci vypsané veřejné sbírky ve prospěch Magdaleny Furové (č.registrace Krajského úřadu Pardubice KrÚ 1925/2020). Proto nesmím zapomenout zmínit benefiční akci „Společně pro Majdu“ organizovanou spolky Sokol a SDH Kunvald pod záštitou obce, jejíž plánování započalo dříve než rodina dostala nabídku přihlásit se do projektu Dej kus štěstí. Maminka Veronika zveřejňuje na sociálních sítích informace o akcích, které na podporu Magdalenky již proběhly, a zároveň jak Majdička prospívá. S jejím svolením několika slovy shrnuji. Je úžasné, jaký ohlas a vlnu solidarity příběh vyvolal, rodina opakovaně vyjadřovala své poděkování. V širokém okolí proběhly i celodenní benefiční sportovní a společenské akce, 1⁄2 maraton, přednášky, divadlo, plesy. Zapojili se i jednotlivci, např. aukce obrazu, poskytovatelka služeb, firma, která daruje procenta z prodeje svých přípravků atd. Velký obdiv a díky všem, kteří se zapojili. V lednu zaznamenali u Majdičky první úsměv při felinoterapii s kočičkou. Paráda! Má však stále zavedenou tracheostomii, která začala zarůstat, proto na konci ledna musela podstoupit v Hradci Králové laserovou operaci. Po komplikované domácí výměně kanyly už dojíždí na výměnu do nemocnice v ÚO. Několikrát za den musí rodiče s Majdou provádět logopedická cvičení, stimulační cviky a specielní rehabilitaci. Nezbytným pomocníkem je vertikalizační zařízení, jízda na motomedu a specielní sedačka do auta. Velkou radostí pro rodinu je zjištění, že Majda poznává své blízké, úsměv jí vykouzlí holoubek, kterého chodila krmit. Seznamuje se s klisnou Bonitou, s níž bude podstupovat hypoterapii. Během měsíce dubna měla nastoupit na rehabilitační pobyt v ČR a možná v červnu vytoužené lázně na Slovensku. Vzhledem k současné situaci to však může být zcela jinak. Kromě těchto možností by mohla přicházet v úvahu i náročná léčba kmenovými buňkami. Maminka Veronika doprovází své zprávičky na soc sítích krásnými fotkami z akcí, z rodiny a z vítání občánků její sestry Broničky. Věří, že s Boží ochranou a společnou péčí o Magdalenku se jim podaří zvrátit nejistou prognózu lékařů. Vždyť zázraky se dějí i dnes!

Marie Jägerová

Mysleme na Magdalenku ve svých modlitbách.

Číslo účtu, na které můžete směrovat Vaši případnou pomoc
123-1107390277/0100

Slovo ke krizovému opatření Vlády České republiky z 15. března 2020

V souvislosti s nařízením Vlády ČR z 15. března 2020 přinášíme stanovisko
místopředsedy ČBK Jana Graubnera k dalším opatřením v rámci katolické církve

Drazí bratři a sestry,
situace se během několika dnů opět změnila a nyní se nacházíme v naprosto výjimečné
situaci, kdy je celá naše země v karanténě. Je to rozumné opatření, je třeba ho respektovat a omezení pohybu dodržovat. Neneseme v těchto dnech odpovědnost jen sami za sebe, ale také za všechny ty, s nimiž se setkáváme. Nevíme, kdo z nás by mohl být infekční a koho by mohl nakazit a tím ohrozit na zdraví a na životě. Z nařízení vlády vyplývá, že není možné konat veřejné bohoslužby, a to ani v malém počtu. Duchovní ovšem mohou podle bodu I.g.3 tohoto nařízení vykonávat individuální duchovní péči a službu. To tedy znamená, že kostely mohou být otevřeny a kněz zde může být připraven takovouto individuální službu poskytnout. Stejně tak je možné – bude-li to opravdu nutné – aby duchovní navštívil věřící v jejich domově a udělil například svátost pomazání nemocných nebo viatikum. Obhajitelné je i slavení bohoslužby vysílané například přes televizi, rádio nebo sociální sítě, avšak s jen takovým počtem osob, bez něhož by
nebylo možné bohoslužbu uskutečnit. Nemocniční kaplani ať konají svou službu se
souhlasem vedení nemocnic a opatřeni ochrannými pomůckami. Milí spolubratři kněží a jáhnové, spoléháme na Vaši rozumnost. Snažme se všichni být k dispozici, ale nechovejme se tak, abychom se stali možnou příčinou rizika nákazy. Využívejme možnost být v kontaktu se sobě svěřenými telefonem nebo přes sociální sítě.
Svým příkladným dodržováním zásad karantény dávejme svým spoluobčanům dobrý příklad. Drazí, to, co nám vždy zůstane, je modlitba. Prosíme, nezapomínejme se modlit za sebe i za druhé, za nemocné a ty, kdo jsou v nebezpečí smrti, za zdravotníky a další, kdo v těchto dnech čelí obrovskému nasazení a vyčerpání, za ty, kdo svými rozhodnutími za nás nesou odpovědnost a za brzké ukončení této epidemie. Přijměme tuto podobu postní doby jako svého druhu duchovní cvičení, jako nabídku od Pána, kterou nám dal způsobem, jaký bychom si sami nepřipravili, ale který může být pro každého z nás i pro Církev příležitostí ke skutečné změně smýšlení, k níž jsme byli vyzýváni na Popeleční středu.

  1. března 2020
    Jménem biskupů Čech a Moravy
    Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, místopředseda ČBK

Doplněk k instrukci:

  1. Je vhodné, aby si kněz vedl kontakty na lidi, jimž poskytl individuální službu, kvůli
    případné karanténě.
  2. Doporučení k pohřbům: Považuji za vhodné rozloučení v úzkém rodinném kruhu u hrobu
    a zádušní mše svatá může být soukromě bez účasti lidu a po zrušení opatření pak ve
    společenství farnosti.

V naší farnosti

  • V naší farnosti připravujeme živý přenos bohoslužby v neděli prostřednictvím internetu. Zkušební transmise bude v neděli cca v 11.00 na kanále Youtube „DekanstviZamberk“ . Toto vysílání sponzoruje „Alberon Letohrad s.r.o.“. (Je to zkušební provoz !!!) Seznam on-line přenosů bohoslužeb je k nalezení například zde: https://www.mseonline.cz.
  • Soukromě mše svaté na dane úmysly, budu sloužit v obvyklou hodinu jak to bývalo v kostele.
  • Farní kostel bude otevřen v hodinách od 9.00 do 18.00 (zadní část) pro soukromou modlitbu (pro omezený počet návštěvníků – maximálně 10 lidí.) .
  • V pátek v hodinách od 15.00 do 18.00 bude otevřen farní kostel (hlavní loď) ke soukromé adoraci NSO (pro omezený počet návštěvníků – maximálně 10 lidí a dbejte prosím na zachování odstupu.)
  • Manuál pro domácí nedělní bohoslužbu
  • O další opatřeních v naši farnosti budete postupně informováni.
  • Setrvávejme v modlitbě každý den o uzdravení nemocných a za ukončení šířeni nemocí ve světě.