Diecézní část biskupské synody o synodalitě v církvi

Otec biskup Jan zve kněze, jáhny a zástupce pastoračních rad farností na zahájení diecézní fáze biskupské synody o synodalitě, které se uskuteční v neděli 17. října 2021. Začneme ve 14:00 krátkým přípravným programem, na nějž bude od 15:00 navazovat slavnostní liturgie k Duchu Svatému

Drahé sestry a drazí bratři!
Celá církev se v těchto dnech vydává na společnou cestu, aby zakusila synodalitu.
Slovo synoda znamená doslova „společně na cestě“. Jde o nový impuls papeže
Františka a jeho spolupracovníků, abychom my všichni znovuobjevili své místo ve
společenství církve, aktivně se podíleli na jejím životě a usilovali o naplnění
poslání církve.
Od neděle 17. října 2021 začíná v každé diecézi na celém světě první fáze synody
2021–2023, která má formu naslouchání Božímu lidu v jeho celku. Chceme i v našich
diecézích a apoštolském exarchátu vykročit společně a necháme se vést Duchem
Svatým, který vytváří jednotu v různorodosti. Celá tato společná cesta je cestou
učedníků, kteří následují Krista a vydávají svědectví o Bohu. Je také cestou, kterou se
vydáváme k sobě navzájem, abychom si naslouchali, chápali se, měli účast na
těžkostech, dělili se o radosti. Do synodálního procesu jsou přizváni i lidé jiných
křesťanských církví, jiných náboženství i ti, kdo v Boha zatím nevěří.
Při zahajovací mši svaté v neděli 17. října v katedrálách, stejně jako ve farních
kostelích po všech našich diecézích a v apoštolském exarchátu, budeme vzývat Ducha
Svatého a prosit ho, aby nám ukázal správnou cestu, po které se máme vydat.
K samotnému setkávání ve skupinkách v rámci farností a jiných pastoračních celků je
určeno deset témat, z nichž je možno si vybrat. Pro každou diecézi je ustanoven
diecézní koordinátor, který bude v kontaktu s koordinátory na úrovni farností, pro
které zprostředkuje materiály a poskytne základní informace.
Vybízíme každého z vás, abyste se ve spolupráci s duchovním správcem a
koordinátory ve farnostech, zapojili do této společné cesty. V první řadě modlitbou,
pak nasloucháním a následně vzájemným sdílením. My všichni máme
spoluzodpovědnost za církev!
Synodální proces v diecézích trvá jen pár měsíců, již v únoru 2022 se mají zpracovávat
podněty ze synodálních skupinek ve farnostech a z jiných pastoračních celků. Těmi se
pak budou zabývat zástupci na celonárodní a kontinentální úrovni. Završením této
cesty pak bude zasedání vlastní biskupské synody v Římě, které je plánováno na
podzim 2023, a účastníci synody se na něm budou shromážděnými podněty zabývat.
Již nyní vám všem děkujeme za váš aktivní přístup, kterým můžete přispět ke
společnému dobru. Svatý apoštol Pavel nás k tomu povzbuzuje slovy: „Projevy Ducha
jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný“ (1 Kor 12,7).

Vaši čeští a moravští biskupové

V Praze 5. října 2021

Vodacké putování Lužnice 2021

Mše sv. v kempu

Jako každý rok jsme se i letos vydali na vodácké putování. Tentokrát si na řeku Lužnici, která se nachází v Jihočeském kraji a říká se jí též “komáří řeka“.

Foto najdete v galerii

Sešli jsme se v neděli 18.7. 2021 před farou v Žamberku. Měl tam na nás čekat náš oblíbený autobus Škoda RTO, jenže se den před tím porouchal. Cesta náhradním autobusem ubíhala o poznání rychleji, možná i proto, že se řidič, který s námi jel opravdu nebál šlápnout na plyn. Poté, co jsme dorazili do prvního kempu, který se nacházel v Suchdolu nad Lužnicí jsme se rozdělili do stanů a někteří odvážlivci spali hned první den pod širým nebem. Po postavení stanů jsme se posadili kolem ohně, kde jsme se spolu seznámili (ti co se ještě neznali) a rozdělili jsme si vodácká trička. Poté, co jsme se rozdělili do skupinek na služby nastala naše oblíbená část večerního programu, a to tradiční guláš! I s plnými žaludky někteří šli hrát badminton, házenou, nebo si šli jen sednout k ohni a hrát písničky.

Ráno služba vstávala v 7:00 a ostatní v 7:30. Nasnídali jsme se, sbalili stany a šli jsme si rozebrat lodě, vesty, barely na věci a pádla. Po přendání věcí do barelů a dalších nezbytných věcech jsme se rozesadili do kroužku, kde jsme se seznámili s pravidly, která se na vodě musí dodržovat, pomodlili se a přečetli si prvních pár kapitol z knížky MALÝ PRINC, která nás provázela po celý týden. Poté jsme se naučili zacházet s házečkou (záchranou pomůckou, která se používá, když někdo vypadne z lodi a nemůže se dostat na břeh), některým to šlo hned, ale některým to létalo pořád vedle.

Vyplulo se a ze začátku to šlo dobře, pár zatáček tu bylo, ale žádné velké komplikace. Jenže za chvíli nastal úsek, na kterém byl jeden meandr (ostrá zatáčka) za druhým. Meandry byly ke všemu zarostlé vrbičkami, kterým se téměř nedalo vyhnout, takže jste zaručeně nabrali větve, listí a občas i nějaký ten hmyz, včetně všudypřítomných komárů. Tato cesta se zdála téměř nekonečná a to, že začalo pršet moc nepomáhalo. Někteří z toho začali být úplně zoufalí, ale nejhorší deště jsme naštěstí přečkali pod velkým dubem a meandrovitou část jsme také zdárně překonali. Všechno jsme zvládli tak dobře, že jsme nakonec dokonce jeli dál, než bylo původně v plánu. I s druhým, naštěstí již celkem klidným úsekem, jsme tedy urazili celkem 24 km. V kempu jsme vyčistili lodě (že to byla ale fuška po těch meandrech), šli se převléct do suchého, postavit stany a služba připravit večeři. Po večeři, samozřejmě s dostatečnou časovou rezervou, byla mše, přečetla se zase část Malého prince a zhodnotili jsme naši plavbu. Všichni jsme dostali pochvalu, za to, že jsme úspěšně absolvovali nejdelší a nejnáročnější trasu, která na vodáku kdy byla!

Druhý den ráno jsme se nasnídali, sbalili se, přečetli pár kapitol a mohlo se vyrazit.  Tohle byl o dost jednodušší úsek, a tak nám cesta šla o poznání snáz. Jelikož řeka byla dosti jednotvárná bavili jsme se tím, že jsme se navzájem převraceli a dělali různé další blázniviny. Když jsme dopluli do kempu, který byl mimochodem speciální tím, že přímo skrz něj vedla silnice, začali přípravy na večeři a na mši svatou. Jako kázání bylo, že křesťané mají být šílený a rozdávat světu radost. Po mši jsme přečetli pár kapitol Malého prince. A najednou jsme uslyšeli od jiné skupiny, jak zpívají „aleluja“, a protože jsme se chytli dnešního kázání, tak jsme za nimi někteří šli. Byli hodně překvapení a zaražení, ale vzali nás mezi sebe. Zazpívali jsme si s nimi pár písniček a chvilku s nimi pobyli. Pak jsme se vrátily do naší části kempu a jako každý večer seděli u ohně a zpívali, popřípadě hráli hry.

Další ráno, probíhalo úplně stejně jako všechna ostatní a i plavba, byla velice klidná. Ale protože bylo moc hluboko, tak se tolik nepřeklápělo. Zato, jsme potkali jeden úžasný (nutno podotknout, že bezpečný) jez, na který jsme si vylezli, vyfotili se, koupali se a zkrátka si užívali vody. Nebojte, byli jsme opatrní, ale hlouposti, jsme si neodpustili. Taky jsme tu měli možnost, vyzkoušet si házečku přímo ve vodě, naštěstí nanečisto. Dojeli jsme do kempu, který byl pro spoustu lidí ten nejlepší, protože v něm byla skvělá klouzačka přímo do řeky. Takovou příležitost jsme si nenechali ujít, a tak jsme v řece strávily spoustu času, a to včetně některých dospělých. Také jsme se tam potkali s rodinou Hronovských, kteří s námi několik dní zůstali. Večer, když už to chtěli vedoucí zabalit, jsme je přemluvili, aby nám zahráli původně jen tři písničky na přání některých z nás. No a určitě tušíte správně, že u tří písniček to neskončilo.

Ve čtvrtek s námi vyrazili i naši hosté. Děti jsme si rozdělili do dvou lodí a jeli jako „porceláni“, místo barelů, které jeli doprovodným vozidlem. Rodiče měli samostatnou loď. Tento den byl ve znamení potápění. Začalo to původně konfliktem dvou posádek, ve kterých byli sourozenci, ale zapletla se do toho loď s faráři a další a další lodě, až nakonec nezůstal suchý až na posádku jedné lodi nikdo. Když jsme se zastavili na svačinu, tak bylo vyhlášeno, že kdo potopí poslední loď dostane prémii. Loď, která celou vodní válku začala, chtěla vyplout co nejrychleji, aby dostala bonus, ale kvůli zbrklosti se převážili, takže spravedlnost opravdu funguje. Dojeli jsme do kempu a jen co jsme se převlékli, dali si sušit věci a zabydleli se, byla vyhlášena soutěž slepý kormidelník. Ta spočívala v tom, že v lodi seděl kormidelník, který měl pádlo a zavázané oči a háček, který viděl, ale pádlo neměl a kormidelníka navigoval tak, aby se co nejrychleji dostali na druhý břeh a zpátky. Byla to velmi zajímavá a vtipná soutěž. Někdo se chvíli točil dokolečka, někdo vzal všechny vrbičky na druhé straně a někdo, když dojížděl do cíle, se moc rozjel a naboural to do betonového mola.  Po vyhlášení vítězů byla, jako každý večer, mše svatá. Kázání navazovalo na Malého prince a bylo to o tom, že si každý má zanechat to dítě v sobě a nebýt tak upjatý. Po mši byla večeře, po ní se zase četlo z Malého Prince. Pak někteří zůstali u ohně a někteří si jen tak povídali.

Páteční ráno se nelišilo nijak od těch ostatních, akorát se s námi rozloučili naši hosté. 

Tento den jsme sjeli snad nejvíce jezů za celý týden, protože na většině těch, co jsme potkali za předtím se museli lodě přenášet. Některé jezy se ale museli sjíždět jen s jedním členem posádky v lodi, takže ti, co si to chtěli zkusit, nebo ti, co se jezů nebojí to sjeli a zbytek to přešel po souši. Na oběd jsme se zastavili na nějakém hřišti, na kterém jsme si vzali k srdci kázání a začali jsme si jako správné děti hrát. Největší úspěch měla houpačka pro čtyři, na které jsme se snažili navzájem převažovat, zpočátku děti mezi sebou a potom se děti snažili převážit vedoucí. Potom, co jsme dorazili do kempu jsme rychle vyčistili lodě, naskládali věci z barelů zpátky do tašek, a vyrazili jsme na do nedalekého poutního místa v Táboře-Klokotech, kde jsme měli mši svatou i s místními farníky. Bylo to tam moc pěkné. Došli jsme zpět do kempu, dali si večeři, přečetly poslední část Malého Prince a část lidí byla u ohně, ostatní si jen tak povídali.

V sobotu ráno, jsme ještě pořádně uklidili kemp, zabalili jsme si poslední věci a mohlo se vyrazit.  Jenže vznikli nějaké komplikace s autobusem, tak jsme si ještě zahráli lidské netradiční lidské člověče nezlob se. Vytvořili jsme čtyři týmy, každý z týmu házel kostkou, dokud mu nepadla šestka, poté hodil znovu a určil tak, kolikrát musí oběhnout kolečko. Aby to nebylo tak jednoduché, tak když hráče někdo doběhl musel se pomalejší vrátit do domečku, vyhrál tým, jehož hráči doběhli jako první. Nakonec autobus přijel až za námi do kempu, i když jsme se původně měli sejít v Klokotech. Bohužel si řidič v úzkých uličkách odřel dveře, ale naštěstí to nebylo nic fatálního, takže jsme se mohli vydat na cestu. Cesta uběhla rychle, hlavně proto, že jí většina lidí velkou část prospala, a tak jsme plni zážitků šťastně dorazili domů.

Za celé toto putování bychom všichni chtěli poděkovat Wiešku Kalembovi, Romanu Moskvovi, Vašku Jansovi, Marku Faltusovi, Janu Semerákovi,

otci Janovi a řiditeli Tomášovi za skvělý program, super zážitky. Velké dík taky celé naší partě a všem, co se podíleli na tom, aby tento super vodák dopadl.

Pomoc Moravě

Vážení duchovní a věřící,

prosím, všechny nás hluboce zasáhly následky přírodní katastrofy a osudy postižených lidí na jižní Moravě. Oblastní charity Hodonín a Břeclav již bezprostředně pomáhají přímo v postižených obcích. Naše partnerská Diecézní charita Brno také vyhlásila veřejnou sbírku na pomoc lidem zasaženým čtvrtečním tornádem na Hodonínsku a Břeclavsku.

Charita Česká republika již uvolnila z krizového fondu pro mimořádné události částku 500 tisíc korun na pomoc jižní Moravě. Diecézní charita Hradec Králové a naše regionální Charity poskytnou do postižených oblastí vysoušeče a potřebnou potravinovou i materiální pomoc.

Prosím, pokud můžete, také pomozte. Děkujeme vám!

Finanční dary lze posílat na číslo účtu: 4211325188/6800, variabilní symbol: 2002. Pro mezinárodní platby: IBAN CZ36 6800 0000 0042 1132 5188, SWIFT / BIC VBOE CZ 2X.

Můžete přispět také formou DMS na číslo: 87 777 ve tvaru DMS DCHB 30, 60, 90 nebo trvala DMS TRV DCHB 30, 60, 90.

Charita již dovezla operativně přes tisíc baget pro zasahující a organizuje další pomoc prostřednictvím sbírkového účtu. Dary budou využity pro následnou pomoc v konkrétních obcích. Vyjíždí krizový tým a připravují se další psychosociální týmy, které budou mapovat situaci a pomáhat na místě ve spolupráci s Krizovým štábem Jihomoravského kraje. Charita plánuje koordinovat i materiální pomoc. V oblastech rozdá hygienické prostředky, pracovní nářadí nebo potravinové balíčky.

Pozvání k účasti na Mezinárodním eucharistickém kongresu v Budapešti

Pro církev má od jejích počátků veliký význam pouť, tedy putování na místa, kde se ve společenství a v modlitbě zvlášť intenzivně setkáváme s druhými i s Pánem. Cílem poutí zpravidla bývají chrámy či sanktuária, ale jeden druh pouti překonává hranice konkrétních míst. Zaměřuje se přímo na Nejsvětější Svátost oltářní, kdekoliv se kolem ní scházíme. Je to eucharistický kongres.

Slovo „kongres“ možná zní trochu úředně, ve skutečnosti jde o náboženské setkání, které je příležitostí ve společenství prožít a oslavit skutečnost, že Eucharistie je největším darem, který nám Pán odkázal. Kromě eucharistických kongresů v jednotlivých diecézích či zemích – v České republice byl naposledy před šesti lety – se pravidelně koná také kongres mezinárodní, organizovaný Svatým stolcem. Ten nejbližší je svolán do Budapešti v termínu od 5. do 12. září letošního roku a papež František plánuje osobně předsedat slavnostní závěrečné mši svaté v neděli 12. září.

Rádi bychom Vás proto do Budapešti co nejsrdečněji pozvali – každého osobně i celá farní či jiná společenství.

Aby byl eucharistický kongres skutečně světový, musí začínat už na úrovni jednotlivých farností. S myšlenkou na to, že se s námi ve stejných chvílích spojují křesťané z celého světa, postavme Eucharistii do centra svých společných aktivit. Zdůrazněme již letošní oslavy Těla a Krve Páně („Božího Těla“), pořádejme adorace, místní poutě i vzdělávací akce, modleme se společně za to, aby mezinárodní eucharistický kongres byl bohatým duchovním přínosem pro nás i pro svět.

Kdo by se chtěl zapojit do české delegace mířící do Budapešti, může sám či přes duchovního správce kontaktovat Poutní centrum královéhradecké diecéze, které přípravu cesty koordinuje. E-mail: poutnik@bihk.cz nebo telefon: 731 598 752. Potřebné informace najdete rovněž na stránkách www.cirkev.cz. Doufejme, že cestování po Evropě – za předepsaných hygienických podmínek – bude bezproblémové. Blíže budou jednotliví účastníci informováni podle vývoje. Ostatní věřící vyzýváme, aby se k eucharistickému kongresu připojili modlitbou právě ve farnostech či jiných společenstvích.

Vaši čeští a moravští biskupové