Podzemní církev aneb pobyt na horách

Ano opravdu tolik sněhu

Pondělí (4.2.) Přijíždíme do Pece pod Sněžkou a rozdělujeme si potraviny podle hesla: „Kdo má v batohu přebytečné místo, vyhrává“. Započali jsme výstup, ale hned od začátku se některým z nás nešlo moc dobře. Podle Wieška to bylo nedostatkem zkušeností s organizací věcí v batozích, a tak musíme přebalovat pár špatně zabalených batohů. Když jsme se konečně dostali do tempa, tak nám cesta ubíhala jedna radost. Asi po 2 hodinovém trmácení jsme došli na Růžohorky, kde se ti dospělejší občerstvili pivečkem a ti méně dospělí vodičkou. Po krátké přestávce tedy na nohy nasazujeme sněžnice a pokračujeme dál, jednak abychom neponičili běžkařskou stezku, ale hlavně ať je neneseme zbytečně, to dá přeci rozum. Asi po 1 km nás Wiešek odklonil na neznačenou stezku, takže se začínáme intenzívně modlit (alespoň my, co známe jeho zkratky z loňska). „Už se těším, až budu na chatě“ pomyslím si a v tu ránu chata přede mnou. Hurrrrrrá jsme tu. Řítíme se dovnitř, protože vidíme, že z komína stoupá dým (Wiešek vyslal kamarády z KRNAPu napřed), ale i tak mě zastavuje zzzzzzzzzzzzzzziiiiiiiiiimmmmmmaaaaaa (prostě z ledové jeskyně saunu za půlhodinu neuděláš). Takže rozmrznout, uvařit a spát.

Sňežka pohled na Studniční horu

Úterý. Probudím se a koukám, venku svítí slunce. Nejvíce jásají ti dospělejší, protože nám touží ukázat naši vlast z naší nejvyšší hory. Takže rychlá snídaně a už se řítíme na Sněžku. „Nádherné počasí“ opakuje cestou Wiešek. Většina z nás jde na Sněžku poprvé a hned v zimě, to se nepodaří jen tak někomu. „Nevím, co od toho mám čekat“ říkám ostatním, když stojíme na úpatí Sněžky, „třeba zažijeme nějaké překvapení.“ První překvapení: stoupáme nahoru v řadě za sebou a začíná nám být celkem teplo. Druhé překvapení: opravdu jsme nečekali, že tu bude tolik lidí. A konečně do třetice: zatímco dole bylo bezvětří, tak tady nahoře je vichřice. Když jsme se prodrali až nahoru, chce to nějakou „vrcholovku“. Dáváme si polévku, děláme pár fotek a už šup dolů, taky si přece musíme někdy odpočinout. Ale byl to nádherný den.

Hmmmm

Středa. Je tady třetí den, obvykle krizový, a proto i my musíme do civilizace, trochu si „zašopovat“ a podobně. Vyrážíme do Velké Úpy, s cílem jednak doplnit zásoby a za druhé nasát trochu civilizačního ruchu, vždyť už je nám z té lesní samoty úplně úzko. Cesta nám ubíhá rychle, jako by nás přitahoval magnet. Abychom udělali radost mládeži, krosíme lesem, vyrolbovaná cesta je přeci nuda a šeď. „Muž na měsíci“ nemá sněžnice, tak se trochu boří, ale jinak je to super. Po sjezdovce scházíme do Úpy a udivujeme lyžaře svou rychlostí. Takže honem do obchodu, hospoda už čeká, ale znáte to, zase mají výhody jen ti dospělejší. Posilněni v břiše i na duchu se vydáváme zpět na Braunovku. Večer si zpříjemňujeme lecjakou společenskou aktivitou, dospělejší z nás vzpomínají na „Starce na chmelu“, asi mají zase žízeň a i jinak je skvělá zábava.

Pohled na východ

Čtvrtek. Dnes nás čeká východ slunce. Pokud někam jedete s Wieškem a Romanem, určitě se této atrakci nevyhnete, i kdybyste měli vstávat o půlnoci a štrachat se kdovíjak daleko a vysoko. Ráno jsme si tedy přivstali a šli se podívat na východ slunce. Musím uznat, že to byla nádhera. Odměnou nám je to, že dneska zůstáváme v okolí chaty. Nejenže stavíme vysokorychlostní bobovou dráhu pro jízdu na pytlích, ale troufáme si i na podzemní kostel. Jen co začínáme kopat ve sněhu, Roman říká: „Vypadá to, že se z nás stává podzemní církev“. Super nápad pomyslím si. Nakonec jsme vykopali místo kostela jen tunel. Trvalo to věčnost, ale nakonec vidíme druhou stranu, kde si Wiešek s Odborníkem na pyrotechniku podávají ruce jako Pat a Mat. „ A je to!“ Prolézáme naším tunelem tam a zpět jako krtci. K večeři jsou skvělé langoše, ale nějak  se nedostalo na ty dospělejší, asi se během dne tolik nenadřeli. Nutno dodat, že byly velmi chutné. Jelikož je poslední noc na Braunovce, tak si to chceme pořádně užít. Při zpěvu a hrách nám čas rychle utíkal.

Cesta do Pece pod Sn.

Pátek.Hned ráno začíná velký úklid a ukazuje se, že ti dospělejší mají o čistotě jiné představy než my nedospělí. Všichni už jsou sbaleni, a tak zahajujeme sněžnicový sestup dolů do Pece pod Sněžkou. Někteří z nás se loudají, jelikož by si chtěli pobyt prodloužit, ale bohužel to není možné. Ani na závěr nejsme ušetřeni pohrom, Rampouchu prasknul batoh. Ještěže Roman je tak výkonný, a unese na zádech dva batohy i kytaru. Možná jsme měli vyzkoušet, jestli by jich dal víc. To už se ale blížíme k cíli naší cesty a na parkovišti se soukáme do aut, která nás dovezou do bezpečí domova. Škoda, že ta dobrodružná výprava už zase končí. Vyrobil Stařec na chmelu.

Pěnkavčí vrh

Účastníci zájezdu: Stařec na chmelu (Agáta), Odborník na pyrotechniku (Kryštof), Rampouch (Marcela), Muž na měsíci (Pavel), Žhář první třídy (Jirka), Kido (Honza), Nesahej mi na tu mikinu (Eliška), Promovaný inženýr (Markéta), Wiešek, Roman, více fotek najdete zde…

Zpátky z Panamy

Milí farníci, tak jsem zase zpátky z Ameriky z Panamy. Bylo to parádní, 16 dnů za oceánem uteklo jako voda a přivezl jsem si spoustu zážitků. Nejprve nás překvapilo velké teplo, stále přes 30°C, spousta mladých lidí, milé přijetí od panamských rodin, starost o nás a policejní ochrana. První týden jsme bydleli v městečku Bueno Vista a podnikali jsme výlety, sportovali, nechyběla mše a to vše s panamskými mládežníky. Druhý týden jsme se stěhovali k Panama City. Zážitků bylo mnoho, papeže jsem viděl i slyšel a ta úžasná atmosféra. I když jsme si jazykem nerozuměli, byli jsme naladěni na stejné vlně. Koupal jsem se v obou oceánech, poslední tři dny jsme cestovali. Přidávám pár fotek a více napíši do zpravodaje nebo bude beseda. Dík za vaši podporu. Foto

Panna Maria Lurdská a Světový den nemocných

Pomazání nemocných v kostele sv. Václava

Dnešní památka nás zavádí do Francie, do poloviny 19. století. Tehdy v období od 11. února do 16. července  1858, došlo k osmnácti zjevením Panny Marie čtrnáctileté dívce Bernadetě Soubirousové. Panna Maria se v jednom ze svých tehdejších zjeveních představila jako Neposkvrněná. Potvrdila tím dávnou víru Církve, která věřila ve fakt, že Panna Maria byla při svém početí uchráněna dědičného hříchu. Tato víra byla právě krátce před lurdskými zjeveními potvrzena, když papež toto učení definitivně vyhlásil roku 1854.

            Při svých zjeveních Panna Maria Bernadetě nesdělila nic, co by již dříve Církev neznala z Písma svatého nebo z tradice předávané apoštoly. Přesto mají tato poselství velký význam. Potvrzují, že Církev je stále živým tělem Kristovým, že v ní stále působí Boží Duch, že Kristus stále provází svou Církev a posílá nám proroky, kteří posilují naši víru. Tím prorokem bývá nejčastěji Panna Maria. Protože ona je nejen Matkou Kristovou, ale i Matkou Církve. Matkou všech křesťanů, jež i ona stále provází a připomíná jim skrze svá poselství, jak je třeba  v dnešní době žít evangelium, jakých úskalí dnešního světa je potřeba se vyvarovat. Pravost lurdských zjevení byla po čase potvrzena církevní autoritou podobně jako i některá další mariánská zjevení. Jejich pravost se mimo jiné právě v Lurdech opírá o mnoho zázračných uzdravení lidí, kterým již lékařská věda nedávala žádnou naději na vyléčení. Známé jsou případy náhlých a dokonalých uzdravení z konečných stadií rakoviny nebo tuberkulózy, kdy lidé například měli již zcela zničené plíce a náhle byly zcela obnoveny. Lidé od narození ochrnulí z Lurd odcházeli zdraví. Tyto skutečnosti nám ukazují, že křesťanství není něčím mrtvým, ale stále živou vírou, cestou která nás má dovést k Bohu. Maria nám ve svých zjeveních připomíná, že musíme neustále usilovat o to, abychom žili jako dobří křesťané, že i pro nás platí přikázání Desatera. Často nás vyzývá k modlitbě, zvláště k modlitbě růžence, skrze níž se spojujeme s Kristem a s Marií,  jsme proměňováni a očišťováni. Proto se právě stala ta mnohá tělesná uzdravení v Lurdech, aby lidi přivedla k tomu, aby se také obraceli na Boha s prosbami o odpuštění, o navrácení víry, o vytrvalost v dobrém. Aby i ta naše byla uzdravena od mnoha zranění.

11. únor – den, v němž si církev připomíná zjevení Panny Marie v Lurdech – byl zvolen k oslavě význačné události: Světového dne nemocných…. Světový den nemocných je velkou připomínkou, abychom znovu objevili důležitou přítomnost trpících v křesťanském společenství a stále více hodnotili jejich cenný přínos. Prostému lidskému pohledu se bolest a nemoc mohou jevit jako absurdní skutečnosti: když se ale člověk dá osvítit světlem evangelia, dokáže vyhmátnout její hluboký spásonosný význam. (Jan Pavel II.) Foto

Uvedení Páně do chrámu

Dnešní Svátek je jakýmsi posledním dozvukem vánoc v liturgii Církve. Znovu zde září ty vánoční svíčky, které se dnešního dne světí v kostelích. Máme se rozpomenout ještě jednou na tu noc, která se proměnila noc v jasný den, když v náručí svaté Matky zazářilo děťátko – Světlo k osvícení národů. On je tím světlem, jenž přichází, od něhož pochází světlo všeho, co svítí, neboť on zahání ty nejtemnější temnoty a všechno osvěcuje. I ve vyznání víry recitujeme, že Kristus je Bůh z Boha, Světlo ze Světla. Musíme ovšem ten symbol světla chápat v duchovním smyslu, světlo Kristovo je světlem, které zahání temnoty nevědomosti, vede nás k pravému poznání, jehož vrcholem je poznání Boha. Zahání temnoty zla a hříchu, který Ježíš na svém těle zničil, když za nás zemřel.  Naší odpovědí pak má být to, že se otevřeme tomuto světlu, necháme se jím osvítit, Božím světlem necháme prozářit naší duši, která má být chrámem Ducha, aby také k nám mohl přijít stejně, jako tehdy do chrámu v Jeruzalémě. Ježíš by k nám naopak přijít nemohl, kdyby naše srdce bylo postiženo temnotou hříchu a nelásky.

Každý jistě ví, že když se od jedné svíčky zapálí druhá, plamen té první se nezmenší, neoslabí se tím, že své světlo předal. Jedna svíce může zapálit mnoho jiných svící, aniž tím ztratí svou sílu. Stejně tak je to u nás, lidí. Když se snažíme být takovou svící a vnášíme světlo do temných koutů světa kolem sebe, jiným prospějeme a sami nic neztratíme, ba mnoho získáme. Máme tedy druhým rozdávat svou lásku, svou víru, svou naději, vést druhé lidi k Bohu. A neříkejme si přitom, že já nejsem tak dokonalý a pokročilý křesťan, abych dokázal vést k Bohu druhé lidi, že na to nestačím. I když to naše světlo není dokonale jasné, i s námi Pán počítá. Už staletí před příchodem Ježíšovým to věděl a pěkně řekl biblický spisovatel:

Ty se možná považuješ za zcela bezvýznamného, ale v očích Božích jsi důležitý a můžeš být Světlem Páně.  I když tvé světlo je jen slabé, může jím Bůh ve své moudrosti osvítit jiné, dokonce i takové, kteří tě převyšují schopnostmi a nadáním. Pak je dobro, co oni tebou povzbuzeni vykonají, i tvou zásluhou. – Hleď své světlo přinést tam, kde je ho zapotřebí.”  Kéž nás tedy dnešní svátek naplní radostí z víry, chtějme být světlem lidem kolem nás. Tak si také doneseme to Boží světlo až na konec našeho života a budeme moci říci se spravedlivým starcem Simeonem, když se dočkal příchodu Spasitele: Nyní můžeš Pane propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy, světlo k osvícení pohanů a k slávě tvého izraelského lidu. Těmi pohany, o kterých Simeon mluvil, to jsme vlastně my, kterým se dostalo světlo spásy, my, kteří jsme se setkali s Kristem v jeho Církvi. Nám se dostalo toho světla, které nemůže pohltit temnota ani takové skutečnosti jakou je smrt. Protože Ježíš je tím, který přišel, proto, abychom měli život a měli jej v hojnosti. “anonim”

Slovo k naší Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

24. ledna 2019

 Včerejší den jsme mohli sledovat zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pod vedením jejího pana místopředsedy, předsedy KSČM. Byli jsme svědky rozhodnutí a schválení zákona, který narušuje ústavnost a právní jistotu v naší zemi.

Chtěl bych poděkovat především těm poslancům, kteří hlasovali proti tomuto zákonu a měli věcné připomínky. Dále bych rád poděkoval těm, kteří se zdrželi, nebo opustili sál věrni svému svědomí. Těm, kteří vyjádřili své ano, bych chtěl položit otázku, zda se ptali svého svědomí podle přísahy, kterou se zavázali nám občanům, anebo zda se domnívají, že svědomí již není dnes zapotřebí. Poslancům KSČM bych chtěl ocitovat slova, která zazněla na jejich sjezdu: „Soudružky a soudruzi, to čemu říkáte „Vítězný únor“, byl ve skutečnosti prohraný únor a víte proč? Protože vytvořil monopol moci… Nejdříve justiční vraždy politických oponentů, Heliodora Píky, Milady Horákové a dalších… Jinými slovy to nebyly deformace. Přestaňme si lhát do kapsy. To nebyly chyby, to byly zločiny a jako zločiny je musíme umět pojmenovat, chceme-li mluvit pravdu.“

Útoky na církve, náboženské společnosti a Federaci židovských obcí, kdy jsme stavěni do role zlodějů a podvodníků, si můžete přičíst na konto svého svědomí. Budete-li zpytovat své svědomí, pak vám doporučuji: „Nezapomeňte, že pokání očišťuje, že pokání je předstupněm odpuštění a také předstupněm k morálnímu životu.“ Pohlédněte do očí obětem holokaustu, pohlédněte do očí těm stovkám občanů, kteří byli zavražděni za vaší vlády, pohlédněte do očí téměř 250 000 politických vězňů. Církev netvoří nenažraný preláti, ale jsou to občané této země, kteří v době nacismu i komunismu pracovali, snášeli perzekuci, které jste připravili o jejich domovy, o jejich statky, o jejich majetek. To všechno jsou členové našich církví, nejenom té katolické. Je skutečně smutné, že tento návrh, který byl předložen bez jakékoliv dokumentace zmíněných tvrzení, mohl spatřit světlo světa v budově parlamentu, který před třiceti lety sliboval nápravu a návrat právního řádu. Hovoříte o politické dohodě, která rozhodla. Zde máte pravdu, ale parlamentní komise i vzorkový průzkum jednotlivých položek odbornou firmu Ernst& Young potvrdila pravdivost a nepřemrštěnost cen. Církvím byl majetek konfiskován vaší stranou po nástupu vaší vlády a zůstává pravdou, že jste nás, zmíněné subjekty, s bičem v ruce finančně udržovali v živoření. Mohli jsme v roce 1989 převzít ve svobodném státě plnou odpovědnost, ale přebytek sto šedesáti miliard, který byl výsledkem hospodaření na našich majetcích, jste si ponechali. Rovněž tak řešení tohoto majetkového vyrovnání během existence České republiky přineslo do státní pokladny po odečtení nákladů na provoz církví k roku 2012 dvacet miliard. Zřekli jsme se nemovitého a movitého majetku, který výrazně přesahuje finanční odškodnění. Dvacet let jednání s vládami ČR, které se snažily snížit devastaci vámi způsobenou, která byla stanovena odbornou studií TU Brno na počátku devadesátých let ve výši čtyřiceti miliard, přepočtěme do cen z roku 2012. Tato slova neříkám jako zahořklý škarohlíd, ale konstatuji, aby zazněla pravda. Jmenovaný zákon č. 428/2012 Sb. začíná slovy: „O majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi… Parlament pamětliv trpkých skutečností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly na území dnešní České republiky potlačovány, odhodlán rozvíjet a střežit zděděné duchovní bohatství, veden snahou zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány komunistickým režimem v období let 1948 až 1989, vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jako předpoklad plné náboženské svobody a umožnit tak obnovením majetkové základny církví a náboženských společností svobodné a nezávislé postavení církví a náboženských společností, jejichž existenci a působení pokládá za nezbytný prvek demokratické společnosti, se usnesl na tomto zákoně České republiky.“ Dovolte, abych se zeptal, nenesou tyto vaše kroky známky porušování zákona o zločinnosti komunismu?

K řešení tohoto problému zmírnění křivd a částečného narovnání došlo za 21 let a to zejména proto, že stát byl více zatížen zabezpečením financování církví podle zákona č. 218/1949 Sb. Smlouvu, kterou jsme podepsali v případě římskokatolické církve, bylo možné uzavřít na základě zmocnění Svatého stolce. Nechápu tedy, proč je zmiňován Modus vivendi z doby první republiky, neboť existuje nový Modus vivendi podepsaný vládou ČR zastoupenou ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou. Svatý stolec tehdy zastupoval apoštolský nuncius Erwin Josef Ender. V důvodové zprávě k přijaté novele zákona 428/2012 Sb. se uvádí: „Ke zmíněnému kroku vedla předkladatele především skutečnost, že restituce církevního majetku se výrazně liší od dosud realizované restituční legislativy.“ Ano to je pravda, církve souhlasily s tím, že vydávat se nebude majetek obcí a právnických osob. Církve se vzdaly náhrady za znehodnocení. Církve se vzdaly za mrtvý a živý inventář. To vše v ostatní legislativě bylo. Je to ve smlouvě. Platí tato smlouva? Zmíněné žaloby na určení majitele představují nepatrný zlomek restitučních kauz, mnohé vznikly z důvodu, kdy vydávání majetku bylo politickými nástroji znemožňováno proti platnosti zmíněného zákona. Dále se jedná o majetek, který byl zpronevěřen státní správou a chráněný blokačními paragrafy. Zůstává pro mne tajemstvím, proč stát nekoná, aby se mu tento majetek navrátil, a rovněž nepopírám, že v některých případech určitých nejasností stát i církevní právnické osoby nejednaly ve shodě a je zde na místě soudní řešení, protože snad věříme naší justici.

Dovolte mi otázku, kam půjde tato salámová metoda vytvářená KSČM dále? Tak jako po roce 1948? Po církvi sedláci, po sedlácích živnostníci a další? Protože rozesmáté tváře poslanců KSČM milují pobavení, dovolte, abych i já skončil trochu veselou notou. Meritorně tedy platí onen vtip, že parlament ČSSR je něco mezi divadlem a muzeem? Doufám, že tomu nebude v demokratickém státě. Na břevnovském hřbitově může ve večerních hodinách návštěvník zaslechnout slova písně, kterou si pobroukává Karel Kryl s arciopatem Anastázem Opaskem: „Na rohu ulice vrah o morálce káže“ a zloděj křičí chyťte zloděje. Asi trochu černý humor, ale víte, že jsem před několika měsíci vyslovil naději, že v současné KSČM vedle stoupenců stalinské diktatury jsou také rozumní, a dej Bůh, čestní lidé.

Tyto řádky jsem napsal vpředvečer výročí pohřbu Jana Palacha. Na začátku jubilejního roku 2019. Budeme slavit Mnichov anebo 17. listopad? V úctě

Dominik kardinál Duka arcibiskup pražský a primas český předseda České biskupské konference.

(citace z projevu prezidenta ČR na sjezdu KSČM, 21. duben 2018) (citace zákona č. 248/2012 Sb.) Za: cirkev.cz

Týden modliteb za jednotu křesťanů 2019

Ekumenickými nešporami v Bazilice sv. Pavla za hradbami zahájil papež František Týden modliteb za jednotu křesťanů s mottem: „Budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost“ (Dt 16,20). Homilii Svatého otce přinášíme v plném znění:

Dnes začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů, který nás všechny vybízí, abychom prosili Boha o tento veliký dar. Jednota křesťanů je plodem Boží milosti a my se máme připravit k jejímu přijetí se srdcem  velkorysým a ochotným. Dnes večer mne obzvláště těší, že se mohu modlit společně s představiteli dalších církví zastoupených v Římě, jimž patří můj srdečný a bratrský pozdrav. Zdravím také ekumenickou delegaci z Finska, studenty Ekumenického institutu z Bossey, kteří jsou na návštěvě Říma s cílem seznámit se hlouběji s katolickou církví, a mladé pravoslavné a východní pravoslavné studenty podporované Výborem pro kulturní spolupráci s pravoslavnými církvemi, působícím při Papežské radě pro jednotu křesťanů.

Pátá kniha Mojžíšova předestírá obraz Izraelského lidu tábořícího na moábských planinách, v okamžiku, kdy se chystá vstoupit do země, kterou mu Bůh přislíbil.  Mojžíš, jako starostlivý otec a vůdce vyvolený Hospodinem, opakuje lidu Zákon, nabádá jej a připomíná mu povinnost žít věrně a spravedlivě až se usadí v zaslíbené zemi.

Úryvek, který jsme právě vyslechli, předkládá směrnice o slavení tří hlavních svátků roku. Jsou to Pesach (vyjití z Egypta, svátek nekvašených chlebů), Šavu´ot (předání zákona Mojžíšovi na hoře Sinaj, svátek týdnů) a Sukot (svátek stánků). Každý z těchto svátků volá Izrael  k vděčnosti za dobrodiní obdržená od Boha. Slavení svátku si žádá účast všech. Nikdo nesmí být vyloučen: „A budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec, který žije v tvých branách, i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří jsou mezi vámi“ (Dt 16,11).

Na každý z těchto svátků je třeba vykonat pouť „na místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno“ (v. 2). Tam má věrný Izraelita předstoupit před Boha. Přestože všichni Izraelité byli v Egyptě otroky, bez osobního vlastnictví, nikdo se “neukáže před Hospodinovou tváří s prázdnou“ (v. 16) a dar, který přinese, bude podle míry, v níž mu Hospodin požehnal. Všichni tedy obdrží svůj podíl z bohatství země a z Boží dobroty.

Neměla by nás překvapovat skutečnost, že biblický text přechází od slavení tří hlavních svátků k jmenování soudců. Svátky samotné nabádají lid ke spravedlnosti, připomínají zásadní rovnost všech jeho členů, když ukazují, že všichni stejným způsobem závisejí na Božím milosrdenství, a vybízejí každého ke sdílení obdržených dobrodiní s dalšími. Pocta a díkuvzdání Hospodinu ve svátcích jde ruku v ruce s poctou a spravedlností vůči bližnímu, zejména je-li slabý a potřebný.

Když se indonéští křesťané zamýšleli nad volbou tématu pro tento týden modliteb, rozhodli se pro slova Páté knihy Mojžíšovy: „Budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost“ (Dt 16, 20).  Odráží se v nich obava, že ekonomický rozvoj jejich země, vedený logikou konkurence, ponechá mnohé v chudobě a jen malému množství lidí dopřeje veliké bohatství. Ohrožena je harmonie společnosti, v níž lidé různých etnik, jazyků a náboženství žijí pospolu a sdílejí smysl pro vzájemnou odpovědnost.

Neplatí to však pouze pro Indonésii. S touto situace se setkáme po celém světě. Pokud společnost neklade do základů princip solidarity a společného dobra, jsme svědky pohoršlivé situace, kde lidé v krajní bídě žijí vedle mrakodrapů, impozantních hotelů a luxusních obchodních center, symbolizujicích závratné bohatství. Zapomněli jsme na moudrost Mojžíšova zákona, která říká, že není-li bohatství sdíleno, společnost se rozštěpí.

Sv. Pavel v listě Římanům vztahuje stejnou logiku na křesťanské společenství; ti, kdo jsou silní, se mají postarat o slabé.  „Mít zalíbení sami v sobě“ (srov. 15,1) není křesťanské. Po Kristově příkladu se máme snažit o růst těch, kdo jsou slabí. Solidarita a společná odpovědnost musejí platit jako zákony, na nichž je založena křesťanská rodina.

Jako svatý lid Boží stojíme také my neustále před vstupem do Království, které nám Pán přislíbil. Avšak jelikož jsme rozdělení, potřebujeme si připomínat pobídku ke spravedlnosti, s níž se k nám Bůh obraci. Také mezi křesťany hrozí, že převládne logika, jakou znali Izraelité v dávných dobách i mnoho národů dnešní doby, že totiž při úsilí o hromadění bohaství zapomínáme na slabé a potřebné. Je snadné zapomenout na základní rovnost, která je mezi námi, na to, že jsme původně všichni otročili hříchu a že nás Pán zachránil ve křtu, když nás povolal za své syny. Je snadné považovat duchovní milost, která nám byla dána, za své vlastnictví, za něco, co nám náleží a patří. Je rovněž možné, že dary, které jsme od Boha dostaly, nás učiní slepými k darům, přiděleným jiným křesťanům. Je těžkým hříchem zlehčovat či pohrdat dary, které Pán udělil jiným bratřím, a myslet si, že jsou jaksi méně privilegovanými před Bohem. Pokud v sobě živíme tyto myšlenky, dovolujeme, aby se milost, kterou jsme obdrželi, stala zdrojem pýchy, nespravedlnosti a rozdělení. Jak bychom pak mohli vstoupit do zaslíbeného Království?

Kult, který patří k tomuto Království, je kultem, který si žádá spravedlnost, je svátkem zahrnujícím všechen lid, svátkem, v němž jsou obdržené dary dány k dispozici a sdíleny. Abychom mohli učinit první kroky k oné zaslíbené zemi, jíž je naše jednota, musíme především s pokorou uznat, že požehnání, kterých se nám dostalo, nejsou našimi podle práva, nýbrž jako dar, a že nám byla dána, abychom je sdíleli s ostatními. Za druhé pak musíme uznat hodnotu milosti udělené jiným křesťanským komunitám. Z toho pak bude plynout naše přání mít účast na darech druhých. Křesťanský lid, obnovený a obohacený touto výměnou darů, bude lidem, který je s to kráčet pevným a důvěřivým krokem po cestě vedoucí k jednotě.

Přeložila Johana Bronková, Za: radiovaticana.cz

Světové dny mládeže v Panamě

Milí farníci, už jste možná četli ve farních listech, že se chystám na SDM do Ameriky do Panamy. Oslovil nás p.Tomáš Hofman (ředitel DCŽM Vesmír) a vyzval nás, abychom tuto jedinečnou akci sdíleli se svou farností. A Panama se blíží! Odlétám už v úterý 15. ledna, přípravný tým už je na místě a průběžně nás informuje, co nás čeká. První týden strávíme v diecézi Colón, ubytováni budeme v rodinách. Už mám připravené dárky které povezu s sebou (maminka nazdobila perníčky, nemůže chybět české pivo a náš kostel sv.Václava na kalendáříkách). Čeká nás zde pouť, festival hudby a sportu, mše svaté, vigílie. 21.1. se přesouváme do Panamy, kde bude hlavní setkání. Papež František přiletí 23.1. a my se budeme těšit na setkání s ním. Mnoho mladých přiletí až na druhý týden SDM, který vyvrcholí společnou nedělní bohoslužbou. Můžete nás sledovat na televizi Noe (možná i jinde). Chtěl bych vás poprosit o modlitbu za nás mladé, papeže i všechny účastníky SDM. To víte, mamka má strach,  abych se z té ciziny v pořádku vrátil. Z naší diecéze nás letí 6, budeme prosit za naší diecézi, naše farnosti i za všechny blízké. Děkuji všem, kteří mi pomohli s organizací cesty, děkuji Pánu Bohu, že zrovna já můžu letět. Pokud bude možnost, přihodím z pobytu pár fotek. Díky za přímluvu. Kuba

Tříkrálová sbírka poděkování


Do sbírky v Žamberku se zapojilo 11 skupinek koledníků. Vybralo se celkem 94 655 Kč.

Do sbírky v Žamberku se zapojilo 11 skupinek koledníků. Vybralo se celkem 94 655 Kč.
Skupinka:
Zdenky Duškové – 10 365 Kč                 
 Šárka Kladivová – 6 505 Kč                 
 František Mazura – 16 050 Kč                   
Veronika Jedličková – 6 720 Kč                 
Jakub Kladivo – 8 255 Kč                   
Kristýna Tylšová – 9 203 Kč                 
Terka Dušková – 5 128 Kč                   
Petr Filip – 3 881 Kč                   
Ludmila Kladivová – 5 996 Kč                   
Tomáš Ježdík – 15 360 Kč                   
Markéta Marková – 5 212 Kč                   
V kostele – 1 960 Kč
Děkuji všem dětem koledníkům a dospělým, kteří se do sbírky zapojili. Velký dík vám všem, kteří jste přispěli. Ludmila Kladivová

Tříkrálová sbírka 2019 ve farnosti Slatina nad Zdobnicí = 33.363,- Kč

Probíhala v sobotu 5. 1. 2019 – celkem 4 skupinky                  

1.     skupinka – vedoucí Mazura Tomáš 

koledníci: V. Ferbasová, V. Bednář, Š. Syrovátka, 

2.     skupinka – vedoucí Saliger Martin

koledníci: V. Saligerová, P. Saliger, N. Bednářová, 

3.     skupinka – vedoucí Michaela Kailová

koledníci: N. Hynková, A. Mihulková, P. Vodáková

4.     skupinka – vedoucí David Ulrych

koledníci: E. Ulrychová, M. Macháčková, K. Špilarová, doprovod na kytaru Machala Tomáš

Dlouhoňovice – 2 skupinky – celkem 25.733,- Kč
1.Jitka Moskvová – 12.265,- Kč
2.Jana Jägerová – 13.468,- Kč + 10 EUR
Helvíkovice – 3 skupinky – 12.232,- Kč
Líšnice – 4 skupinky – 29.334,- Kč
Písečná – 6 skupinek – 29.884,- Kč
Celková částka za všechny farnosti činila : 225.201,- Kč + 10 EUR

Tříkrálová Sbírka

Dobročinnou akci Tříkrálová sbírka pořádá Charita Česká republika v celostátním měřítku od roku 2001. Koledující skupinky tří králů mohou lidé potkávat po Novém roce, nejvíce kolem 6. lednaTříkráloví koledníci putují dům od domu a přinášejí lidem radostné poselství Vánoc o narození Jezulátka. Přitom prosí o dar na pomoc lidem v nouzi. Koledníci Charity vybírají finanční příspěvky do úředně zapečetěné kasičky opatřené charitním logem a obdarovávají dárce drobnou pozorností – cukříky a kalendáříky. Vedoucí skupinky je vybaven průkazem koledníka. Tříkrálová sbírka je největší sbírkovou a dobrovolnickou akcí v ČR.

Výtěžek sbírky je věnován na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším potřebným především v regionech, kde se sbírka koná. Část výnosu sbírky putuje na humanitární pomoc do zahraničí. Pravidla pro rozdělení výtěžku Tříkrálové sbírky naleznete zde.

Začněte i vy nový rok dobrým skutkem!

Do sbírky lze přispět i dárcovskou SMS ve tvaru: DMS KOLEDA 30, 60 nebo 90 na číslo 87 777 (cena jedné SMS je 30, 60 a 90 Kč) anebo odesláním finančního daru na účet: 66008822/0800 u České spořitelny, VS: 777.

Požehnání koledníkům fotky