Prohlášení biskupů Čech, Moravy a Slezska

Drazí bratři a sestry,
všichni cítíme, jak silně pandemie koronaviru ovlivnila náš život. Mnozí z vás volají po větší aktivitě biskupů pro uvolnění bohoslužeb. S vládou jsme jednali mnohokrát a stížnost na neústavnost omezení bohoslužeb je i u Ústavního soudu. Podali ji senátoři. Vás jsme vyzvali k intenzivním modlitbám za ukončení pandemie, zvláště k modlitbám v rodinách a ke společné modlitbě růžence každý večer ve 20 hodin. Pohled na ty z vás, kteří onemocněli a prošli těžkou zkouškou, nebo na ty, kteří obětavě slouží nemocným nejen jako profesionálové, ale i dobrovolníci, nebo na ty, kteří se dostali do ekonomických těžkostí, či vzpomínka na ty, kteří zemřeli, nás vede k zintenzivnění modliteb, k nimž je dobré připojit i půst a almužnu. Nabídněme Bohu nejen svůj čas, ale i sami sebe, ochotu zřeknout se svých požadavků a hledat Boží vůli a třeba i osobně
pomáhat v první linii, zvláště ti, kteří jsou mladí a zdraví.

Brněnský biskup ve své diecézi vyhlásil na čtyři středy dobrovolný, vědomý a citelný půst za ukončení pandemie, k němuž je dobré přidat také almužnu na libovolný dobrý účel. To vše nadále ve spojení s modlitbou. Přidejme se k nim v celé naší zemi po první tři středy v prosinci – 2., 9. a 16. 12. Kéž nám mimořádný adventní půst pomůže otevřít srdce Bohu, kterým se necháme milovat, kterého budeme milovat a kterého necháme skrze sebe milovat lidi kolem nás. Nevíme, jak bude možné slavit Vánoce. Ukažme především svou ochotu přijmout Boha, který k nám o Vánocích přichází jako Zachránce v betlémském dítěti. Když k této Lásce skryté v malém Dítěti budeme volat, když se jí zasvětíme, když si doma vystavíme betlém, abychom se betlémskému Dítěti poklonili, zakusíme Boží ochranu na sobě i na svých blízkých. Klanějme se mu, projevujme úctu a vděčnost za sebe i jménem těch, kteří vděčnost neprojevují. Svěřme se jeho ochraně a věřme, že Bůh ukáže své slitování. Nebude se dívat na naše viny a nenechá nás samotné. On je Bůh věrný, i když my věrní nejsme. Betlémské Dítě, uctívané v našem národě taky jako Pražské Jezulátko, zve ke svornosti a lásce. Budeme-li ho milovat, naše láska změní nejen náš život, ale taky přemůže nenávist v mezilidských vztazích. Přichází naše chvíle, abychom se vrátili zpět ke své první Lásce, k Bohu. Už dnes vám přejí požehnané Vánoce a skutečnou radost z příchodu Spasitele i jeho darů
Vaši biskupové
Praha, 20. listopadu 2020

ZASVĚCENÍ DÍTĚTI JEŽÍŠ (Pro modlitbu u jesliček v rodině)

Ježíši, Božské dítě, věříme v tebe, doufáme v tebe, milujeme tě a klaníme se ti jako svému Králi. Svou moc a slávu jsi skryl do podoby malého dítěte. Mnoho národů světa tě takto uctívá. I my tě uctíváme ve tvém Dětství, jako našeho Pána, Spasitele a Boha, který všemu vládne a všechno tvoří nové. Věříme, že nás miluješ, proto chceme dnes začít nový život. Prosíme tě, smiluj se nad námi, odpusť nám naše hříchy a stvoř nám srdce čisté – srdce dítěte. Ty víš, že nejsme schopni bez tvé pomoci vykonat žádný dobrý skutek. Dej nám své požehnání, abychom byli schopni konat alespoň malé skutky lásky. Odevzdáváme se ti. Dívej se našima očima, usmívej se naším úsměvem, promlouvej našimi ústy, pracuj našima rukama. A kdybychom na tebe někdy zapomněli, připomeň se nám způsobem tobě vlastním – milosrdenstvím a něžnou láskou. Přijmi nás, malý Králi, do svého Nejsvětějšího Srdce jako své malé bratry a sestry a obejmi nás svou láskou. Amen.

Most modlitby za svobodu, demokracii a náš národ

“Člověk dostal od svého Stvořitele dar svobody. Svoboda však má svou cenu. Svoboda neznamená svévoli. Neexistuje svoboda bez vázanosti. Člověk je odpovědný sám za sebe, za svého bližního a za svět. A zodpovídá se přímo Bohu. Ve společnosti, ze které se vytrácí zodpovědnost, zákony a svědomí, jsou ohrožovány základy lidského života.” sv. Jan Pavel II, Nebojme se pravdy, Zvon, Praha 1997, 33

    Blíží se 17. listopad „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“. Je to den, který je úzce spjat s událostmi naší národní historie a to jak s těmi v roce 1939, které již sotva kdo osobně pamatuje, tak s těmi v roce 1989, které naopak pamatují mnozí z nás, a které zrodily dobu a společnost, kterou dnes prožíváme.

    První ze zmiňovaných událostí vedly k tomu, že jsme dali světu podnět k vyhlášení „Mezinárodního dne studentstva“, který byl vyhlášen v roce 1941 a v této nelehké době je myslím víc než symbolické, že se právě od tohoto dne u nás alespoň částečně obnoví prezenční výuka ve školách.

    Druhá ze zmiňovaných událostí (v návaznosti na první) přinesla souznění a soudržnost většiny národa v odporu proti útlaku a především v naději na svobodnou a lepší budoucnost.

    Současná situace námsice znemožňuje se 17. listopadu sejít na náměstích nebo při společných kulturních akcích, ale je důležité na tento významný den nezapomínat. Připomeňme si společně s Festivalem svobody hodnoty, které sametová revoluce postavila na první místa motivů jednání většině národa – vzájemná ohleduplnost, sounáležitost, pospolitost a solidarita. Vždyť to jsou právě ty hodnoty, které potřebujeme všichni a to nejen v dnešní v době. R. Moskva

Fyzicky se sejít nemůžeme, ale duchovně jistě ano – zapalme za oknem, na náměstí nebo na místech spojených se sametovou revolucí svíčku, jako symbol naděje a připojme se v době od 16:40 (tedy v čase kdy začal pochod studentů z Albertova 17.11.1989) k duchovnímu mostu modlitby za svobodu, demokracii a náš národ. Naše propojení potvrdí i nejstarší online technický nástroj – zvony kostela, které se rozezní symbolicky v 17:11.

Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?

Farní tábor 2020 a pozvánka na příští rok

V srpnu 2020 proběhl tradiční farní tábor, jehož tématem letos byla archeologická expedice do Egypta a prozkoumávání starověkého chrámu podle pokynů profesora Toma Diggera.

Děti se během tábora dozvěděly něco o faraonech, dynastiích, mumifikaci, souhvězdích a vyzkoušely si psaní pomocí hieroglyfů. Během expedice museli táborníci archeologové prokázat odvahu i důvtip, když museli nejprve porazit divoké opice střežící vstup do chrámu, a poté vyluštit tajemný svitek popsaný podivným písmem a porazit bandity, kteří ukořistili rozbité střepy z dešifrovací destičky patřící původně vědmě Nitekeret. Na závěr expedice se také museli vypořádat se starověkou kletbou v podobě mumie, která průběžně sesílala různé egyptské rány, které archeologům zasahovaly do táborového režimu. Ale děti ji nakonec porazily s pomocí deseti vzácných artefaktů, a mohly se tak vydat pro poklad ukrytý nedaleko chrámu. Táborníci se také zasloužili o zatčení jednoho lumpa a překažení jeho nekalých plánů, které se týkaly krádeže cenného amuletu egyptskému sirotkovi Sechemu.

Více si o letošním táboře můžete přečíst v následujících odstavcích (s přiloženou fotodokumentací). Zároveň přijměte pozvání na příští letní tábor s tématem Hurá na palubu!, který se uskuteční 7.–14. srpna 2021 v překrásném údolí Zlatého potoka v Mastech kousek od Dobrušky. Po třech letech strávených na Hedeči se tedy přesuneme z „klášterního luxusu” do stanového tábora a užijeme si plavbu kolem světa plnou dobrodružství, her v přírodě, koupání, tvoření a samozřejmě táboráků a tradičního celodenního výletu. Děti se postupně naučí dovednostem potřebným pro přežití na moři. Zároveň se naučí toleranci, překonávání překážek a spolupráci. Dokáží se zhýčkaní pasažéři proměnit v ostřílené námořníky a vypořádat se s nebezpečími, která pobyt na moři přináší? Pojďte do toho s námi! Kontakt na organizátory: 737 610 164; Hodinkafrantisek@gmail.com, eliska.eli.pirklova@email.cz.  Bližší informace viz plakátek a přiložené mapy (adresa tábořiště je Masty 27, 518 01 Bílý Újezd):

Letošní farní tábor se již potřetí konal v areálu kláštera na Hoře Matky Boží na Hedeči u Králík. Celkem se zde ve dnech 16.–23. srpna sešlo 15 organizátorů a 25 dětí. Většina dětí si v přihlášce zvolila možnost spaní na pokojích v prvním patře kláštera (většinou po dvou či po třech), někteří ale raději trávili noci ve stanech na klášterní zahradě, stejně jako několik vedoucích. Tématem letošního tábora byla archeologická expedice do Egypta a prozkoumávání ztraceného starověkého chrámu bohyně Bathu. Děti se tak seznámily s některými aspekty egyptské kultury a životem v Egyptě v době před 5000–2000 lety a také s egyptským písmem.

Hned v neděli se děti seznamují s archeologem profesorem Tomem Diggerem, který jim předává své celoživotní dílo týkající se chrámu bohyně Bathu, aby se děti mohly pokusit chrám najít. Profesorovy zápisky jsou však poněkud zmatené, proto nebude lehké se v nich vyznat. Po odpoledních seznamovacích hrách a rozřazení do čtyř oddílů si nejprve každý z týmů archeologů měl zvolit svůj název, vytvořit vlajku a vymyslet nějaký úderný pokřik. Nakonec z toho vzešly tyto skupiny archeologů: Žluté ponorky, Kaktusáci, Skarabeové a Něco Červenýho. Po teplé večeři (buřtguláš) se ještě chvíli hrály některé z tradičních venkovních her na hřišti a poté následovala večerní modlitba, četba povídek Šimka a Grossmanna na dobrou noc a porada vedoucích.

V pondělí ráno po budíčku v 7:00, rozcvičce a snídani proběhl úklid jídelny a chodby. Po dopoledním nástupu, během něhož zazněly pokřiky všech čtyř týmů, děti absolvovaly první blok témátek. Jeden tým se dozvěděl něco o faraonech, dynastiích a hvězdářích, vytvořil si vlastní rodokmen a také otočnou mapu noční oblohy, další si vyrobil papyrus a vyzkoušel si napsat své jméno v hieroglyfech pomocí tuše, třetí tým stavěl pyramidu ze špaget a žvýkaček a dozvěděl se něco o mumiích a sfingách a poslední tým budoval zavlažovací kanály. Po obědě a poledním klidu, který některé děti strávily společně v knihovně hraním deskových her (vč. dobové egyptské hry Senet), následoval speciální program s hostem, který se dříve závodně věnoval vrhání nožů a zacházení s bičem i lasem. Po krátké exhibici si všechny děti mohly podle instrukcí vyzkoušet mrskání bičem nadzvukovou rychlostí, roztočení lasa i trefování noži na terč.

V druhé půlce odpoledne museli táborníci získat povolení k archeologickému průzkumu Egypta. Postupně tedy obíhali různé úředníky, kteří jim vydávali potvrzení o bezinfekčnosti, bezdlužnosti, trestní bezúhonnosti, psychické způsobilosti, hygienické způsobilosti zubního kartáčku atp. Na každém úřadě ale museli splnit drobný úkol (jazykolam, hádanku, hlavolam), aby nakonec měli vyplněný formulář. Během této hry se také děti na Českém velvyslanectví v Káhiře seznámily se sirotkem Sechem, který vlastní zvláštní amulet ve tvaru šestibokého hranolu jako vzpomínku po rodičích.

Také poznaly jeho krutého strýce Hardžedefa, který pořád Secheho nutí, aby pro něj pracoval v hotelu, který vlastní. Děti pomohly Sechemu se sbíráním vzácných květů pro trh a on jim na oplátku pomohl rozluštit profesorovy zmatené zápisky týkající se chrámu bohyně Bathu a nasměroval je k soše na Mariánském kopci (postava člověka mezi dvěma pilíři). Také jim poradil, jak se druhý den vypořádat s divokými opicemi střežícími vstup do chrámu. Večer jsme si užili pohádku týmu Žluté ponorky a opékání buřtů se zpěvem s kytarami při táboráku.

V úterý dopoledne proběhl druhý blok témátek, u nichž se týmy protočily. Odpoledne se pak děti vydaly k chrámu. Okolí chrámu ovšem střežily divoké opice (pět vedoucích), které nechtěly nikoho pustit dovnitř. Děti s nimi musely svést boj pomocí míčků, kterými se do nich trefovali dva útočníci vybraní z každého týmu, a zbytek týmu potom představoval nosiče, kteří míčky podávali útočníkům a nosili je nabíjet na základnu. Jednotlivé opice byly postupně vyřazovány ze hry a nakonec tak táborníci archeologové mohli jít prozkoumat chrám, který byl ale skoro prázdný, jen na hlavě sochy ležela schránka, v níž děti nalezly svitek papyru popsaný podivným písmem. Otevřením schránky táborníky byla ale vyvolána strašlivá pradávná kletba. Jako ztělesnění zla povstala mumie, která se poprvé objevila před dětmi hned cestou zpět do tábora a vyvolala první z egyptských ran (děti po návratu do tábora zjistily, že šťávu ve várnici nahradila krev). Večer se děti během videohovoru s profesorem dozvěděly, že mumii lze zničit jen pomocí deseti velmi mocných artefaktů. Po večeři pak následovala pohádka týmu Skarabeové a tradiční hry na zahradě (Ponorky, Dotek, Městečko Palermo, Pravěk, Buldok, Klobouk).

Ve středu jsme se vydali na celodenní pěší výlet přes Šanov a Červenou Vodu na Suchý Vrch a poté kolem pevnosti Bouda do Mladkova. Tradiční domácí sekaná s chlebem, hořčicí a zeleninou k obědu na nás čekala v jednom přístřešku v Šanově, kam ji z tábora zavezl jeden z vedoucích. Tam také děti narazily na vědmu Nitekeret, o které věděly, že by jim snad ohledně svitku mohla pomoci. Nitekeret jim předala část střepů z rozbité dešifrovací destičky, potřebné k rozluštění tajemného písma ze svitku. Zbytek střepů bohužel Nitekeret ukradli nějací bandité, po kterých už v Šanově nebyly ani stopy. Svitek byl tedy stále nerozluštitelný, protože většina střepů z dešifrovací destičky dětem chyběla. Cestou do Šanova jsme na rozmoklé louce hráli hru Piráti a táhlé stoupání z Červené Vody na Suchý vrch jsme si zpříjemnili hraním Stupida, při němž cesta rychle utíká. Těsně před vrcholem se spustil déšť, takže výhledů jsme si letos moc neužili. Zpět do Králík jsme jeli vlakem z Mladkova, kdy jsme měli za sebou již dvacet kilometrů, a před závěrečným výstupem na Horu Matky Boží se děti mohly posilnit sladkostmi nakoupenými ve městě. Kousek nad městem děti narazily na zraněného pocestného v bezvědomí, jehož přepadli bandité, o kterých děti slyšely již od Nitekeret. Děti ho podpíraly při cestě do kláštera, kde se o něj postarala zdravotnice. On jim na oplátku za jejich pomoc věnoval dva z artefaktů nezbytných pro závěrečný boj s mumií. Po večeři jsme hráli spíše klidnější hry v knihovně (Džungle, Farář vikář, Noviny) a zájemci pozorovali barevný západ slunce a poté také souhvězdí letní oblohy spolu s výraznými planetami Jupiter a Saturn. Při tom si také mohli všimnout nad hlavou přelétajících družic ze skupiny Starlink společnosti SpaceX.

Archeolog prof. Tom Digger, vědma Nitekeret a egyptský sirotek Seche

Ve čtvrtek dopoledne se děti opět protočily u témátek, při nichž se navíc každému týmu podařilo získat jeden artefakt potřebný pro boj s mumií. Po poledním klidu se celý tábor vydal k doupěti banditů získat zbytek střepů z rozbité dešifrovací destičky k rozluštění svitku. Cestou k doupěti se ale objevila již potřetí mumie a seslala na táborníky další egyptskou ránu – všichni oslepli, tedy kromě pocestného se čtveřicí dětí, kteří zrovna prozkoumávali terén v okolí doupěte. Tato pětice se musela postarat o zbytek tábora a zavést děti i vedoucí jednoho po druhém k Mariánskému prameni, jehož léčivá voda všem pomohla znovu nabýt zrak. Mezitím ale skupinu slepců přepadli bandité, kteří slyšeli hluk v okolí doupěte, a zajali čtyři děti. Zbytek tábora se je po nabytí zraku vydal zachránit. Po divokém boji s šesticí banditů nalezli archeologové v doupěti jak čtyři zajatce, tak hledaný zbytek střepů. Po návratu do kláštera se dětem konečně podařilo rozluštit svitek nalezený v chrámu bohyně Bathu. Text hovořil o pokladu ukrytém v podzemí chrámu a o mapě k pokladu, jež je ukryta v šestibokém amuletu. Děti si popis amuletu spojily s amuletem, který viděly u Secheho, ten ale zrovna nebyl nikde k nalezení. V 17:00 jsme šli všichni na mši sv. do chrámu Nanebevzetí Panny Marie, která byla sloužena místním páterem Karlem Moravcem. Postarali jsme se o rytmický doprovod (dvě kytary, flétna, klarinet, zpěv), čtení, žalm i přímluvy. Několik táborníků také ministrovalo. Po mši se děti spojily s profesorem, aby ho o všem informovaly. Po večeři měl pohádku tým Něco Červenýho a poté už následoval volný program (hry na hřišti a v knihovně), modlitba na dobrou noc a porada vedoucích.

V pátek se mumie objevila už ráno na rozcvičce a seslala egyptskou ránu, kdy se všem dětem ztratily bačkůrky, takže do odpoledne chodily v klášteře jen v ponožkách. Dopoledne proběhl poslední, čtvrtý blok témátek, během nichž děti získaly poslední čtyři artefakty. Odpoledne se děti připravovaly na boj s mumií. V lese absolvovaly finskou stezku (překážková dráha v hustníku) a v areálu kláštera zase písečnou bouři. Večer jsme se odreagovali u her Buldok, Trojnožka a Městečko Palermo a zhlédli jsme pohádku týmu Kaktusáci. Následovala modlitba a povídky Šimka a Grossmanna. Jelikož se během dne ukázalo, že Secheho amulet, pravděpodobně obsahující mapu k pokladu, byl ukraden a podezření padlo na Secheho strýce Hardžedefa, měly děti i v noci plné ruce práce. Rozhodly se totiž, že se pokusí získat amulet zpátky a chytit Hardžedefa při činu, až bude amulet prodávat kupci. Nitekeret totiž zná recept na přípravu lektvaru pravdy, který by stačilo přidat do pálenky, kterou si bude Hardžedef s kupcem připíjet. Po hromadném probuzení kolem půlnoci se proto archeologové vydali po týmech s baterkami lesem k Mariánskému prameni pro vodu a na louce kolem kláštera sbírali rostliny dle seznamu. Pak vše postupně smíchali v lektvar, který vařila Nitekeret v kotlíku na zahradě a kterým se pak v sobotu ráno řízla Hardžedefova pálenka, s níž si bude připíjet s kupcem. Po druhé hodině ranní mohli všichni jít spát.

V sobotu jsme děti po noční hře nechali spát až do 8:00, a pak jsme je místo rozcvičky vzali na rozhlednu Val s výhledem na Křížovou Horu, Králický Sněžník, Stezku v oblacích u Slamníku i celé pohoří Hrubého Jeseníku s dominantami jako jsou Praděd, Šerák či Obří skály. Po snídani, ranní hygieně a službách jsme díky nastražené kameře mohli všichni společně sledovat živý přenos z kůlny, kde probíhalo setkání Hardžedefa se zákazníkem. Oba aktéři byli pod vlivem lektvaru pravdy nenápadně přidaného do připravené pálenky, a tak Secheho strýc během schůzky vše prozradil. Jelikož byla schůzka nahrávána, představoval živý přenos dostatečný důkazní materiál pro policii, kterou mezitím přivedla Nitekeret. Strážmistr vtrhnul spolu s dětmi do kůlny, kde provedl zatčení Hardžedefa i kupce. Amulet se vrátil Sechemu a za pomoci mapy ukryté uvnitř něj se tak děti mohly vydat hledat poklady z  podzemí chrámu, které představoval místní hřbitov. Kolem něj ale hlídkovala mumie, tu bylo proto nejprve nutné porazit. Protože se v předchozích třech dnech podařilo dětem získat všech deset artefaktů, mohly se o to nyní pokusit. Mumie měla sice více životů, ale po šesti kolech (6 duelů) se ji dětem podařilo zneškodnit i díky artefaktům, které jim dodávaly sílu. Mumie padla na zem v posmrtné křeči a děti jí mohly sebrat klíč z krku, kterým se dala odemknout truhla s pokladem na hřbitově.

Po poledním klidu proběhla olympiáda, během níž si děti vyzkoušely tyto disciplíny: petanque, kohoutí zápasy, skákání přes švihadlo, házení míčků do obručí, slalom a odhadování času. Poté následovalo slavnostní vyhlášení výsledků v jednotlivých kategoriích podle věku a pohlaví, a Seche také předal každému archeologovi část pokladu z truhly jako odměnu za pomoc se získáním amuletu a překažení Hardžedefových nekalých plánů. Potom jsme pořídili fotky týmů, vedoucích i celého tábora a přesunuli jsme se k táboráku a zpívali jsme zhruba do půlnoci.

V neděli dopoledne jsme pakovali a vyklízeli pokoje. V 10:00 jsme mohli poděkovat za vydařený tábor a týden plný zážitků při mši sv. sloužené páterem Karlem Moravcem. Po luxusním obědě (smažené vepřové řízky s bramborovým salátem) s poslední modlitbou před jídlem a pokřikem „Ó náš Pane, tobě dík vzdáváme…“ jsme na zahradě naposledy nastoupili do týmů v plné sestavě a úderem druhé hodiny odpolední si už pro táborníky začali přijíždět rodiče. Poslední vedoucí odjížděli z kláštera někdy po půl čtvrté.

Pyramida týmu Kaktusáci a vlajka týmu Skarabeové

Pro úplnost zde na závěr článku doplňuji pokřiky našich čtyř týmů archeologů:

KAKTUSÁCI: My kaktusy rádi máme, ale neobjímáme. Kaktus píchá pich, pich, pich, my křičíme ich, ich, ich!

NĚCO ČERVENÝHO: Co to je, to nikdo neví, ale všichni to milují. Ham!

SKARABEOVÉ: Skarabeus už se řítí, nakope tě a seš v řiti!

ŽLUTÉ PONORKY: Naše žlutá ponorka je rychlá jak motorka. Září jako sluníčko, dáme úsměv na líčko!

Za organizátory Lukáš Sourada

FOTKY ZDE

Modlitba za zemřelé – plnomocné odpustky

V prvních listopadových dnech vždy vzpomínáme na ty, kteří už zemřeli, a přicházíme na jejich hroby, abychom položením kytice nebo věnce vyjádřili svůj živý vztah k našim drahým zemřelým.

„Protože zemřelí věřící, kteří se očišťují, jsou také členy téhož společenství vatých, můžeme jim pomáhat, mimo jiné tím, že pro ně získáváme odpustky, aby byli zproštěni časných trestů, které si zasloužili za své hříchy,“ stojí dále v katechismu. (KKC 1479)

Mnozí z nich však ještě čekají, že jim také pomůžeme zkrátit očistcová muka, aby už mohli plně zakoušet Boží lásku. Právě tyto dny nám k tomu dávají velikou příležitost.

  1. listopadu odpoledne a 2. listopadu po celý den můžeme při návštěvě kteréhokoliv kostela získat plnomocné odpustky pro duše v očistci, když splníme obvyklé podmínky:
  • svátost smíření (stačí i pravidelná měsíční)
  • svaté přijímání
  • modlitba na úmysl sv. Otce (libovolná)

k nimž je potřeba ještě se v kostele pomodlit modlitby OTČE NÁŠ A VĚŘÍM V BOHA.

Od 1. až do 8. *listopadu můžeme získat pro duše v očistci denně plnomocné odpustky, když splníme tři obvyklé podmínky a na hřbitově se pomodlíme (třeba jen v duchu) za zemřelé.

* Pro ty, kteří v tyto dny ze závažných důvodů nemohou navštívit hřbitov, uděluje Svatý Stolec věřícím českých a moravských diecézí povolení získat plnomocné odpustky přivlastnitelné duším v očistci již od 25. října. Toto povolení platí od 8. října 2012 na dobu 7 let.

V ostatní dny během roku lze takto získat duším v očistci odpustky částečné. Je proto nanejvýš žádoucí, abychom na hroby nekladli pouze kytice květů, ale především kytce modliteb!

Děkujeme všem andělům … jak to bylo dál.

V srpnu tomu byl rok, co již pětiletou Magdalénku srazilo auto. Má za sebou dlouhý spánek v kómatu, několika měsíční pobyt v nemocnici, kdy se lékaři a terapeuti snažili a dosud snaží pomoci těžce poškozenému mozku obnovit některé činnosti. Byla vyhlášená veřejná sbírka na zajištění finanční pomoci na léčbu, rehabilitaci a potřebné pomůcky, do které se zapojila i naše farnost. Proběhlo mnoho benefičních akcí nejen po našem okrese, jejichž výtěžek, nebo jejich část, byla rovněž věnována na tento účel. Během posledního půl roku Magdalénka absolvovala další 2 velmi důležité rehabilitační pobyty, v dubnu v léčebně Luže – Košumberk, kde kromě fyzioterapie probíhaly terapie za pomocí počítačových programů s oční lištou, hipoterapie, a ještě jiné procedury. Po absolvování nastalo zlepšení po pohybové stránce, vyžaduje ale pravidelné cvičení s tatínkem, který se ji plně věnuje. Velký problém je polykání, oční komunikace a práce s chodítkem. Tento pobyt však musel být předčasně ukončen kvůli zánětu ucha, ke kterému se následně připojila i komplikace spojená s tracheostomií. Zdravotních problémů bylo více, nakonec v nemocnici v Hradci Králové se opakovaně musela podrobit operaci tracheostomie. Léčebna Košumberk Magdalénku pohybově připravila na přijetí do Adeli v Piešťanech. Tento ústav nabízí intenzivní komplexní neurorehabilitaci a specielní léčebný program s velmi dobrými výsledky. A tak se 30. srpna Magdalénka s tatínkem na 21 dní ubytovala v tomto komplexu. Od té chvíle je v jednom kole, 2 hod. cvičení v kuse každý den i se třemi terapeuty, probíhá cvičení na vibrační desce, kryokontrastní terapie, absolvuje biolampu, hydroterapii, logopedii, to je jen nahodilé vyjmenování toho, co má v léčebném programu. A pak procházky s tatínkem do krásného okolí léčebny, kolem Váhu atd. V čase, kdy se píše tento článek, pobyt Magdalénky v Adeli končí a chystají se na návrat. Maminka Magdalénky zveřejňuje na soc. sítích, co z peněz za přispění dárců museli v poslední době pořídit, a to mj. nové větší auto (v prosinci přivítali na svět malou Broničku), logopedické pomůcky, multifunkční vertikalizační zařízení, které trénuje správný postoj, hodiny hipoterapie, elektrické lůžko Latera Thema s laterálním náklonem, které je jako prevence proti proleženinám. Velkou položkou teď byla faktura za léčbu v Adeli – 183 tis. Kč, pojišťovny ji nehradí. Rozhodují se nad koupi počítače s komunikačním programem a oční lištou, kde by Magdalénka cvičila vzájemnou spolupráci obou očí, např. očima „chytí“ předmět. Další možností je transplantace kmenových buněk, o které manželé Furovi uvažují. Vzhledem k tomu, že maminka Veronika se musí věnovat malé Broničce, veškerý doprovod do nemocnic a lázní absolvuje tatínek, který se dceři i doma celodenně věnuje, cvičí s ní, stimuluje podněty pozornosti atd., chodí na procházky do míst, která měla ráda. Rodiče Magdalénky se jí snaží poskytnout maximum toho, co její zdravotní stav dovoluje, je jí prospěšné a zahrnují ji bezmeznou láskou. Jsou velmi vděční za podporu, která se jim dostává jakýmkoliv způsobem. Ke konci roku se po dvě neděle uskuteční jednorázová sbírka na další léčbu Magdalénky a odvede se na níže uvedený účet. Ten bude i nadále zveřejněný na stránkách farnosti pro další dárce. Na této adrese najdete množství fotografií i některá videa Magdalénky.


www.facebook.com

Přejeme celé rodince i nadále hodně síly, vytrvalosti a Boží ochrany. Magdalénce trpělivost a odhodlání projít úspěšně celou léčbou.

Číslo účtu, na které můžete směrovat Vaši případnou pomoc

123-1107390277/0100

Marie Jägerová

Výuka náboženství ve školním roce 2020/2021

Milí rodiče,

i v novém školním roce 2020/2021 Vám nabízíme možnost doprovázet vaše děti na cestě víry prostřednictvím katechezí a výuky náboženství.

Výuka náboženství pro děti školního věku ze Žamberka, Písečné a Líšnice bude probíhat na faře v Žamberku v pondělí 1x za 14 dnů. Děti budou rozděleny do skupin podle věku. Úvodní hodina bude 21. září 2020 1.-3. ročník 14:0015:00 4-6. ročník 15:30 – 16:45 7.-9. ročník 16:45-18:00.

Výuka náboženství pro děti ze Slatiny nad Zdobnicí od 1. do 9. třídy bude probíhat na ZŠ Slatina nad Zdobnicí.

Prosíme o odevzdání vyplněné přihlášky do 20. září na faru v Žamberku nebo ji můžete naskenovanou odeslat na e-mail: farnost.zamberk@gmail.com                                                      

Ježíš řekl: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal v temnotě.“ (Jan 12,46)

Náboženská výchova pomáhá objevovat to, co nás přesahuje a otevřít se křesťanské víře.

Víra dává životu člověka velkolepost a plnost. Církev nikdy nepokládá víru za samozřejmý fakt, ale ví, že tento Boží dar musí být živen a posilován.

Přihláška ke staženi zde. 

FRANTA JE BOREC – Podyjí 2020

Tábor se sv. Františkem z Assisi

Tento rok si na nás vedoucí připravili netradiční program. Nebyli jsme celý týden na vodě, ale byli jsme ubytovaní v bývalé škole v Havraníkách (Znojmo). Nedaleko od tohoto místa je NP Podyjí, který jsme měli v plánu aspoň z části prozkoumat. Celý tento týden se nesl v duchu života sv. Františka z Assisi, pod názvem FRANTA JE BOREC. Každý den jsme měli různá témata, která se týkala života Františka.

V neděli, když jsme se v Havraníkách ubytovali, jsme se sešli v zasedací (herní) místnosti, kde jsme si rozdali táborová trička a dostali první úkol – napsat pět pro nás nejdůležitějších věcí na kus papíru. O půl deváté jsme se sešli před školou. Odtud jsme šli ke kapličce, kde byla připravená scénka, kdy se sv. František narodil. Ovšem jeho pravé jméno bylo Giovanni Bernardone a byl synem bohatého kupce látek. Uběhlo několik let a František odmítal žít život naplánovaný jeho otcem. Poté jsme se vrátili do školy a připravili jsme společně večeři. Což byl již tradičně guláš. Pak nastalo rozdělování služeb – nádobí, kuchyně, úklid.

Hned v pondělí nás ráno vzbudil lidský kohout, kterého ztvárnil vedoucí Vašek. Většinu z nás málem trefilo, když tam začal kokrhat jako kohout, ale vzápětí jsme se začali smát. Ještě než jsme mohli jít na snídani, byla další scénka a s tou přišlo první téma – NEBOJ SE. Scénka ukazovala na to, jak se František bál že ho lidé zavrhnou, ale Bůh mu dodal odvahu a on se stal poutníkem. Ale nevyhnul se posměchu svých přátel, avšak Františkovi to nevadilo, protože byl s Bohem. Po scénce jsme šli do školy a služba, která měla na starosti snídani, nakrájela vánočku a perník. Když jsme se všichni najedli, šli jsme si zabalit jídlo a pití na túru (17km). Šli jsme na Prauznické Údolí a na vyhlídku Sealsfieldův kámen, sešli jsme k Dyji na kamenná moře a šli jsme k devíti mlýnům, jeden z nich je bývalá papírna. Pak jsme se vraceli zpět, a ačkoliv mělo pršet, my jsme nezmokli. Vedoucí nás po chvíli svolali, ať se převlékneme do něčeho, co nám nebude líto, že se to roztrhá. Což v nás vyvolalo úsměvnou otázku, co to zase vymysleli. Sešli jsme se na louce a dozvěděli se, že hrajeme hru Hutututu. Rozdělili jsme se na dva týmy, každý tým měl ohraničené území. Vždy jeden z týmu vyběhl do druhého a u toho musel tutat aniž by se nadechl, při tom se snažil dotknout co nejvíce lidí a co nejrychleji zdrhnout. V tom týmu, se ho snažili chytit a držet dokud se nenadechl. Jestli se ptáte, kdo vyhrál, jsou to ti, kdo přežili a neudusili se :-). Vzhledem k tomu, že bylo vedro, šli jsme se převléknout do plavek. Následovala další hra- ponorky. Udělali jsme týmy po pěti a všichni kromě jednoho člena měli závazné oči. Cílem bylo sestřelit další ponorky domluvenými signály. Vyhrál ten tým, který neměl nikoho sestřeleného. A konečně jsme se šli vykoupat. Ačkoli to nadšení nás přešlo hned, jak jsme do rybníku vlezli. Víc než rybník to připomínalo bahenní koupel. A nebylo by to ono, kdyby nevypukla obří bahenní válka. Proto jsme všichni absolvovali osobní myčku na auta (vylili na nás dva kýble vody a vydrhli nás koštětem), abychom mohli projít do budovy do sprch, kde jsme se minimálně další půl hodinu drhli od bahna ve vlasech. Někteří to měli i za ušima a v očích, což nebylo zrovna příjemné. Pak čisťounký jako batolata jsme se odebrali na mši svatou a pak na večeři. K večeři byly těstoviny s omáčkou. Po večeři nastoupila služba na nádobí. Zbytek měl zábavu dle vlastního výběru – hrály se různé stolní hry (UNO, jungle speed, tipni si atd..), badminton, fotbal a nebo se jen povídalo. Večer jsme se sešli u ohně. Zpívali se písničky a pak nám Wieszek dal za úkol vytrhnout jednu věc z našeho seznamu a spálit ji. Co se týče spaní, no moc jsme toho nenaspali.

V úterý ráno nás opět vzbudil kohout. Dalším tématem byla – SVOBODA. Před snídaní jsme se opět sešli venku, kde vedoucí měli další scénku. Poukazovala na to, že jedině svoboda nám umožní žít. Ne žádné sociální sítě, likey, mobily, atd. … Zašli jsme na snídani a poté jsme si šli do dvojice sbalit jídlo a pití na cestu. Naše cesta začínala v Čížově, kde na nás čekal doprovod. Tento park je známý svou minulostí. Byla zde železná opona, která byla pod elektrickým proudem (10 000 voltů) do poloviny 60let. V NP Podyjí je úžasná krajina v kaňonu, je to domov zelených ještěrek, dobrého vína, vřesovišť, stepí, největších našich hadů a dubových stromů. Naší cestu jsme zakončili za hranicemi ČR v nejbližším městě Hardeggu. Tam si někteří dali zmrzlinu, nějaké jídlo anebo se jen šli projít k hradu. Po malém rozchodu, jsme se vydali na cestu zpět.  Nebyli by to ale naši vedoucí, kdyby si na nás nevymysleli nějakou kulišárnu. Svolali nás do herní místnosti a ukázali nám ukázku z filmu ,,Forrest Gump“. Pak nám řekli, ať si dáme časomíru na 8 minut. Ukázali nám trasu, kudy máme běžet a až nám odpípá 8 minut, máme se zastavit a přečíst si to, co je napsané na papírku, co nám dali. A tak si tak hezky běžím, říkám si, že asi nějaký poklad či co. Odpípá mi 8 min. Otevřu papírek, a co nevidím. Nápis ,,Proč utíkáš Forreste?“ a dole ,,PS: sejdeme se na základně“. V tu chvíli jsem měla strašnou chuť se smát, ale taky si to jít vyřídit s Romanem, který tohle měl na starosti. Pak byla večeře a program dle vlastního výběru.

Ve středu, jak jinak, nás zbudil opět kohout. Dnešním tématem bylo – VNÍMEJ. K tomu byla udělaná i scénka. Jáno (Trutnovský Farář) ztvárnil slepého muže a Vašek mu podával květiny na přičichnutí. Po snídani jsme se rozdělili do pěti skupin. Čekala nás brigáda v NP Podyjí. Dostali jsme mapu, pytle na odpad a srandovní kleště na sbírání odpadků, které jsem okamžitě zabavila a hrála si s nimi celou cestu. Stejně jako Marky s kleštěmi na větve. Cesta se zatím vyvíjela naprosto v poklidu. Podezřele až moc v klidu. Stihli jsme dojít i na vyhlídku mimo naši trasu. Pak jsme se ale koukli na čas a pohodička skončila. Zbývalo nám 5km a hodina na to, abychom došli na určené místo! Myslím, že takhle rychle jsem ještě nešla. Tato cesta se rovnala zázraku. I přes příšerné kamenné kopce a samé ostré zatáčky, jsme na místo došli za 45minut. Kde na nás čekal pán, který se podílí na udržování čistoty NP. Odvezl nás zpátky do Havraníků a tam jsme se dozvěděli, že jsme úplně první! Pak postupně přivezli i ostatní. Když jsme se všichni sešli nahoře v herní místnosti, hráli jsme hry na naše smysly. Malování na papír poslepu, hráli hru slepí, němí a bezrucí. Pak si Wieszek s Vaškem připravili velmi vtipnou hru. Jeden si stoupl na takový hranatý dřevěný kůl a ukázali mu, že ho budou zvedat. A Marek, že ho bude chytat. Pak si ten dotyčný zavázal oči a stoupl si na to. Oni ho však nezvedali, jen Marek se snižoval, aby to vypadalo, že jde nahoru a pak mu řekli, ať skočí. Ale protože byl tak 30 cm nad zemí, spadnul na podlahu dost vtipně. Smáli jsme se tomu jako blázni. Pak následovala další ukázka z filmu ,, Osobní strážce“ a opět se z toho vyklubala dost zábavná hra na filmové hvězdy a bodyguardy. Vedoucí byli banditi a šli po hvězdách s pistolkou. Bodyguardi měli jen papírovou kouli. A tou mohli ,,zabít“ vedoucího. Tato hra trvala dva dny. Středa a Čtvrtek. Během dne vedoucí vyhlásili klid zbraní a hrála se další hra. Byli tři týmy po většinou sedmi lidech. Jeden z týmu byl mozek a ostatní plnili to, co jim nakázal. Dostali jsme papír a tam potravinový řetězec živočichů. Člověk, který byl mozek, dával rozkazy, co kdo má přinést za živočicha, aby všechny nakrmil. Tato hra byla hodně běhací, ale sranda tam taky nechyběla. Po mši svaté jsme měli večeři a pak jsme se sešli u ohně, ostatně jako vždycky. Udělal se kruh a každý mohl poděkovat Bohu za to, co se mu na tom dni líbilo. Pak kdo chtěl, mohl jít spát, a nebo jít s Wieszkem a Romanem koukat na hvězdy. Také byla vidět kometa, která se objeví jednou za 6766 let. Byl to nádherný pohled.

Ve čtvrtek jsme konečně jeli na vodu. Jak již bylo řečeno ve středu, tak jsme pokračovali ve hře Bodyguard, akorát jsme si vyměnili role. Ráno začalo jako každé jiné probuzením od kohouta a scénkou na téma – RYTÍŘSTVÍ. Následující snídaně byla díky našemu šéfkuchaři výborná, jako vždy. Poté jsme vyrazili Krakobusem do Znojma do loděnice. Tam jsme si půjčili věci na plavbu po řece Dyji. Už jsme byli všichni nachystaní na to, že vyjedeme, když v tom nám zavřeli stavidlo. Omezilo nás to v tom, že voda netekla tak rychle, a proto jsme se více nadřeli – “uf”. Plavba byla klidná až do prvního jezu. Někteří neměli s takovými věcmi ještě zkušenosti, a tak nevěděli, co je čeká, ale nakonec jsme to skoro všichni zvládli. Ano správně řekla jsem skoro všichni, jelikož nás byl lichý počet, jedna loď, která se jmenuje Samba, byla pro tři osoby. Je to skoro nepotopitelná loď. Ale našim holkám se povedlo ji potopit hned na dvou jezech ze čtyř. Pro nás to byla naprosto neuvěřitelná věc. Plavbu jsme si všichni užili. Po cestě jsme se párkrát koupali nebo dělali blbosti. Po posledním jezu byla jedna zákeřná zatáčka, na té se převrhla většina posádek. Avšak někteří to zvládli. Po asi 200 metrech jsme končili v jednom kempu, kde jsme čekali, až přijede autobus. Poté jsme se vypravili zpět do školy. Chvilku potom, co jsme se vrátili, jsme měli mši svatou s místním farářem a pár lidmi. Následovala vynikající večeře (kolena z prasete).

Pátek byl super. Na budíček byla změna, místo Vaška nás budil v převleku Wieszek. Někteří z nás málem dostali infarkt. Já jsem to třeba zjistila, protože kohout kokrhal mnohem hlasitěji než předtím. Dneska jsme vyrazili na další túru. Před snídaní byla další scénka, která se týkala dalšího tématu – MILUJ. Tato scénka ukazovala na všední život. Honzík šel okolo maminky, ta tam vařila oběd a ptala se, jestli by jí podal misku, on že né, že musí ven. Tam potkal kamaráda, který se ho ptal, jestli mu nedá bonbóny, které Honzík držel v ruce. Odpověď zněla ,,Ne sám nemám”. Šel dál a potkal řidiče autobusu a začal nadávat, proč jede tak rychle. Pak si klekl a prosil Boha, aby mu pomohl, že po něm furt někdo něco chce, ať se naučí mít rád. Šel k mamince, umyl nádobí, pak šel za kamarádem, rozdělil se o bonbony. Pak šel dál a potkal opět řidiče autobusu. Honzík sepnul ruce a řekl: Bože, opatruj tohoto šílence, ať dobře dojede. Než jsme ale vyrazili, začali jsme hrát celodenní hru. Jmenuje se Anděl strážný. Spočívá to v tom, že si vylosujete jméno člověka, kterému musíte pomáhat, aniž by to zjistil. Nejdřív jsme se byli vykoupat v lomu u Mašovic. Byla tam nádherně čistá voda a příjemné počasí, prostě ideální podmínky na koupání. Sice se nám moc nechtělo z vody, ale museli jsme vyrazit. V půlce cesty jsme došli k vinicím. Byla tam také ochutnávka vína pro dospělé. Po krátké přestávce jsme pokračovali v cestě a dorazili jsme k houpacímu lanovému mostu přes vodu. Bylo na něm napsáno “Nehoupat!”, ale to bychom nebyli my, abychom se o to nepokusili. Šlo to skvěle a byla z toho dobrá houpačka :). Když jsme došli, někteří usnuli vyčerpáním. Následovala mše svatá. Netradičně po mši jsme měli Silentium Sacrum. Pro ty co nevědí co to znamená, je to posvátné mlčení. V průběhu mše jsme zapalovali svíčky, které jsme po bohoslužbě nesli v rukou a šli ke kapličce sv. Cyrila a Metoděje. Nahoře jsme byli pasování na Kristovy rytíře (nám ale lépe zní Boží rytíře, chápete, jako že jsme super :)). Poté jsme měli večeři. Naše chvilka poezie po večeři v podání Jirky Skalického, neboli něco o historii Národního parku, Znojma a Havraníků. Následovala Agapé (neboli žranice), všichni jsme dostali vafle a připili jsme si dětským šampaňským.  Potom jsme seděli u ohně a říkali si, co se nám líbilo, pomodlili jsme se a šli spát (někteří :)).

V sobotu ráno jsme uklízeli celou školu a balili se domů. Spoustu z nás říkalo: “Ach jo proč tady nemůžeme zůstat déle.” Bohužel to nešlo a tak jsme se vydali Krakobusem domů. Celou cestu jsme zpívali různé písničky, také jsme kousek svezli dva stopaře. No prostě sranda všeho druhu. Pak přišla ta nejsmutnější část a to bylo loučení v Žamberku.

Závěrem bychom chtěli poděkovat našim vedoucím: Wieszkovi Kalembovi, Romanu Moskvovi, Vašku Jansovi, Marku Faltusovi, Danu Klížovi, Janu Semerákovi, otci Janovi a řiditeli Tomášovi za skvělý program, super zážitky a přepravu Krakobusem. Velké dík taky celé naší partě a správcům Národního parku Podyjí.

Fotky zde