Výprava za sněhem

Slavnostný vstup do chaty

Tentokrát jsme se vydali na výpravu do Orických hor. Naše dobrodružství trvalo od 10 -14 února. Ale už v ponděli nastali první komplikace kvůli velkému větru. Proto jsme nemohli vyrazit hned ráno, ale museli jsme chvíli počkat než se počasí trošku umoudří. Mezitím jsme šli nakupovat nějaké ty suroviny. V obchodě Roman prohlásil: ,,Vemte si každý vlastní košík. A co vám do něj dáme, to ponesete nahoru“. V tu chvíli, začala schovávačka po obchodě ale někteří to stejně schytali. Agáta to vyhrála s cibulí a česnekem a Kryštof s mlékem a chlebem. Naše košíky se začali nebezbečně plnit. Na faře jsme se nasvačili a mohli jsme vyrazit. Zaparkovali jsme auta v Říčkách, vyndali batohy z aut a mohli jsme vyrazit kupředu. Vzhledem k tomu že jsme šli přez sjezdovku, tak na nás lyžaři koukali dosti udiveně. Po cestě nás chytla mírná přeháňka krup. Wiesek na nás zavolal ať hledáme krmelec. Samozřejmě jsme mu na to všichni skočili a hedali jsme krmelec. On však myslel naší chatu, protože byla trochu menší. Když jsme jí uviděli, nevěděli jsme jestli je to ono a pak příšel vysmátý Roman a hned nám to všechno bylo jasný. Vešli jsme dovnitř a hned jsme zatopili, protože tam byla hrozná zima. Není divu, když je to letní chata. Ubytovali jsme se a trošku poupravili postele, abychom se vešli. Večer jsme udělali polívku a hrali jsme různé hry.

tučňaček 🙂

V úterý jsme se šli projít do ski areálu. Kde jsme našli obrovský kopec ze sněhu a začali jsme se klouzat, buď po zadku a nebo jako tučňáci po břiše. Po chvíli blbnutí a udivených pohledů od lyžařů jsme si šli sednout do stanu s občerstvením. Někdo si dal malinovku a někdo horkou čokoládu. Poté jsme se vydali na cestu k chatě. Po cestě se to ale zvrhlo k nekonečné koulovačce,schazování do sněho a zo nejvíc z toho druhého udělat sněhuláka, dělali jsme tzv. andílky do sněhu….

Anenský vrch

Ve středu nás čekala docela dlouhá procházka. Došli jsme na Anenský vrch a vylezli na rozhlednu. Jenže počasí si z nás dělalo srandu, když jsme byli nahoře rozhledny, bylo vše zatažené a nebylo nic vidět. A naopak když jsme slezli dolů začalo svítit sluníčko a mlha začala padat. Takle jsme nahoru vylezli dvakrát, než jsme aspoň něco viděli. Pak jsme se chtěli jít podívat do bunkru, jenže byl zamčený. Tak jsme se vydali do obchodu do Říček, abychom nakoupili nějaké zásoby, které nám už docházeli. Vraceli jsme se na chatu až za tmy. Jako odměnou nám byli langoše, které jsme si pak udělali. Jenže to těsto ne a ne přestat kynout. Všichni jsme byli už přecpaný a těsta bylo stále víc než dost. Tak ho Roman s Wieskem šoupli ven, ať zmrzne. Večer se opět hráli hry. Na říklad čelovka, jungle spead , uno a v hlavní roli.

Langoše:)

Ve čtvrtek jsme se vydali na další procházku. Cestou jsme se zastavili u Kunštácké kaple, ale náš cíl byla Homole. Cestou zpět, jsme šli prozkoumat jeden z mnoha bunkrů v lese. A pak zkusili udělat přepadení na Romana a Wieska, jenže se nám to uplně nepovedlo. Začali jsme se všichni smát, protože jediný kdo se držel ,,scénáře“ byla Agáta. Marcela zakopla a skutálela se dolů, zbytek jen tak vyběhl aby se neřeklo. Když jsme přišli k chatě, udělli jsme si tam skluzavku a jezdili jsme tam na igelitových pytlích. Večer jsme měli dvě možnosti, co k večeři. Buď budou těstoviny s nějakou omáčkou a nebo opět langoše. Samozřejmě vyhráli langoše. Tentokrát jsme si s tím vyhráli, Kryštof prohlásil, co takle udělat největší langoš a Eliška s Marcelou si udělali langošového panáčka.

Mše sv.

V pátek po obědě naše skupina začala uklízet a připravovat chatu k odchodu.Umyli jsme nádobí, sbalili jsme si věci do batohů a vypili přebytečnou krabici mléka, protože nám bylo řečeno, že jí zpátky neponeseme. Vynesl se popel a zametlo se poslední smetí. Poté už jsme byli připraveni k odchodu. Batohy na záda , ještě poslední foto před chatou a už jsme si to štrádovali zpátky ke sjezdovce do Říček. Odtud jsme pak vyrazili auty domů. Po cestě jsme se stavili ještě v Rokytnici do muzea Sýpka. Zde jsme se podívali na zajímavou výstavu o Orlizkých horách. Jejích tradicích, živočišícha rostlinách co se tam nacházejí. Tato výstava nás zaujala na tolik, že jsme z toho dostali chuť na něco sladkého a tak jsme se ještě zastavili v restauraci Orličan. Někteří si dai palačinkový měšec a někdo waflový kornout a dospěláci si pochutnali na horkých malinách se zmrzlinou. Všem moc chutnalo. Pak už jsme nasedli do aut a Wiesek s Romanem nás rozvezli domů.

Sladká chvilka:)

Na závěr by jsme chtěli poděkovat Spravě Kolowratských Lesů za zapůjčení chaty, Wieskovi Kalembovi a Romanu Moskvovi za skvělé zážitky. A všem bez kterých by se toto nemohlo uskutečnit.

Markéta Stará, Eliška Starenková, Marcela Stará, Agáta Moskvová, Kryštof Josef Klíž a Honza Ježdík

Fotografie

SBÍRKA NA POMOC UPRCHLÍKŮM NA ŘECKÉM OSTROVĚ CHIOS

Sbírka proběhne v pátek 28. února 9-12 hod a 15 -18 hod a v sobotu 29. února 8 -11 hod v kapli Panny Marie Bolestné vedle chrámu svatého Václava v Žamberku

  • spacáky, stany, karimatky, deky (ne péřové), ručníky, kočárky
  • papírové plenky, vložky, kartáčky, pasty na zuby, mýdla, sprchové gely
  • prášky na praní, vlhčené ubrousky, kapesníky, krémy na opruzeniny
  • oblečení dámské/pánské/dětské: bundy, kalhoty (praktické, pohodlné)
  • tepláky, mikiny, svetry, ponožky, obuv (pohodlná, uzavřená, do terénu)

Boty ideálně svázat tkaničkami nebo gumičkou. Oblečení roztřídit dle typu a velikosti.

Pokud chcete přispět finančně na cestu dodávky do uprchlického tábora, můžete využít transparentní účet dobročinné organizace „My je v tom nenecháme“: 2901758993 / 2010, jako variabilní symbol zadejte 56401

Postní řád

1. Každý pátek je den pokání, neboť toho dne za nás umřel náš Spasitel. Kajícími skutky se připojujeme aspoň nepatrně k jeho oběti a tak se vděčně hlásíme k jeho kříži.

Páteční půst od masa patří už dlouho mezi církevní přikázání. Jeho zachovávání je nyní velmi ztíženo složitostí dnešního života. Proto tuto povinnost pozměňujeme tak, že věřící buď mohou dále zachovávat půst od masa, anebo si uložit nějaký projev pokání podle vlastní volby, buď půst nebo skutek zbožnosti nebo skutek lásky.

Půst: odepřít si masitý pokrm, alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavné pořady v televizi a podobně.

Nebo:

Skutek zbožnosti: účast na mši svaté, četba Písma, křížová cesta, modlitba sv. růžence, studium křesťanské nauky, meditace a podobně.

Nebo:

Skutek lásky: návštěva nemocných a péče o ně, pomoc bližním, konkrétní služba občanskému nebo církevnímu společenství a podobně.

2. Na počátku a v závěru postní doby, to je na Popeleční středu a na Velký pátek, je nařízen půst zdrženlivosti od masitých pokrmů a zároveň půst újmy.

Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za den dosyta.

Tento spojený půst zdrženlivosti a újmy je závazný pro katolíky od dokončeného 18. do dokončeného 59. roku života. Mladistvým mezi 14. a 18. rokem a po dovršení 59. roku se v těchto dnech ukládá pouze půst zdrženlivosti od masitých pokrmů. Nemoc, těžká tělesná práce nebo jiný podobně vážný důvod od povinnosti újmy osvobozují. V tyto dva dny se sjednocují katolíci všech zemí společným vyjádřením ducha pokání a dosvědčují tak své spojení s Pánem (Poenitemini III). Vybízíme ty, kdo mají dostatečné příjmy, aby zvláště v době postní – jako výraz ochoty napravovat hříchy vlastní i cizí – přispívali na dobré účely, například na zmírnění bídy ve světě, podporu potřebných, opravu kostelů, potřeby duchovní správy. Farář nebo administrátor farnosti může ze spravedlivého důvodu od přísného postu udělit dispenz, příp. provést záměnu za jiné úkony zbožnosti.

3. Eucharistický půst:

1 hodina před sv. přijímáním (přírodní voda a lék půst neruší, zavazuje všechny přijímající.).

4. Každý katolík, který se dopustil smrtelného hříchu, je přísně zavázán vyzpovídat se svátostně aspoň jednou za rok. Stejně jako povinnost přijímat Tělo Páně, i tento závazek je možné splnit v kterémkoliv kostele a kdykoli během roku, avšak nejvhodnější je k tomu doba postní a velikonoční.

Důtklivě však vybízíme každého, aby po těžkém pádu neodkládal a obnovil své přátelství s Bohem ihned dokonalou lítostí a co nejdříve svátostí pokání.   Splněním nařízení alespoň jednou za rok svátostně se vyzpovídat a přijmout Nejsvětější Svátost vyhoví se sice zákonu, ale nejvyšší zákon je láska. Kdo chce skutečně růst ve své věrnosti ke Kristu, přijímá tyto svátosti častěji.

Všechny vnější projevy pokání ať vycházejí z upřímného srdce!

Tento postní řád nabývá platnosti dnem vyhlášení, to je od první neděle postní – 3. března 1974.

Vaši ordináři

Vidět Krista … a zemřít!

Uvedení Páně do chrámu

 Vidět Krista … a zemřít! Setkání s malým dítětem bylo totiž pro Simeona “tím největším, co mohlo být”. A jakým že to byl “životní vrchol”, to slyšíme v jeho prorockém hymnu.

Ale na základě čeho může tento stařec pronést takový chvalozpěv o nepatrném nemluvněti? Jak mu může prorokovat takové mimořádné poslání? Viděl snad proměněnou tvář tohoto dítěte? Ne. Upadl snad při pohledu na něj “do mystického vytržení”? Zřejmě také ne. Simeon měl jiné tajemství: on “byl přítelem” Ducha – natolik, že tento Duch byl v něm, řídil jeho kroky (do chrámu) a otevřel oči jeho srdce. Jen ve světle Ducha mohl Simeon “vidět” … pravou Ježíšovu tvář. Tolik lidí prošlo kolem malého dítěte, a přece jen Simeon a Anna rozpoznali, že je “to někdo víc než syn tesaře”. I my můžeme kráčet kolem Ježíše, a přece ho nepoznat. Můžeme slyšet jeho slovo – a nezakusit v něm působící božskou sílu. Paradoxně by se dalo říct, že nestačí “mít Ježíše ve svátostech” (“vidět ho” skrze viditelná znamení, resp. slyšet jeho hlas ve slovech Písma). Je třeba se “s Duchem spřátelit”: dovolit mu, aby měl volný přístup do našeho srdce – a mohl nám ukázat, že ve svátostech je “někdo víc…”, že ve výrocích Písma je “něco víc” než pouhé slovo …

A jakou Ježíšovu tvář mohl Simeon vidět? “Tvář zahalenou světlem”. To nám mají koneckonců připomínat i svíce, které dnes rozžíháme při liturgii: Ježíš je světlem pro nás (a pro všechny národy!). A pokud je Kristus tím jediným světlem, pak to znamená, že bez něj je náš život “temnota, skličující ponurost, šerý soumrak” (Iz 8,22). Abychom si uvědomili, jak je pro nás světlo důležité, připomeňme si, jak na nás působí zamračená obloha – ponuré počasí snadno přivodí “šeď” v srdci člověka. A oproti tomu jak snadno slunce přináší dobrou náladu a rozptyluje mnohé problémy. A pokud na nás takto působí vnější světlo, tím spíš Kristus! On je pro nás “skutečným sluncem” rozptylujícím úzkosti, zamračenost. A toto objevujeme ve světle Ducha, právě tak jako Simeon.

Malého, a přece velkého. Slabého, a přece mocného. Takového Ježíše uviděl Simeon. Takového “vidíme” i my. Kristus v nás, v církvi či svátostech se snadno jeví jako “malý a slabý”. Avšak pokud se spřátelíme s Duchem, objevíme jinou Kristovu tvář, zahalenou světlem. Tvář prozářenou sluncem, které dodává elán a radost kráčet dál – radost z toho, že už teď vidíme, aspoň v mlze, světlo Boží blízkosti.

Autor: Scarano Angelo, zdroj: pastorace.cz

Svátek uvedení Páně do chrámu v naši farnosti foto.

Děkujeme všem andělům

Sbírka pro Magdalénku

“A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa” Ez 11,19

Magdalenka

Rádi bychom upozornili, že v současné době probíhá veřejná sbírka pro malou Magdalenku z Kunvaldu. Mnozí z Vás, kteří se zúčasťnujete farního dne, jste se s maminkou Veronikou setkali, když se svým otcem p. Tomanem  2 x doprovázeli naše společné setkání hudbou a zpěvem. V srpnu loňského roku 4 letá Magdalenka vběhla v lese mezi Kunvaldem a Bartošovicemi pod auto, následky byly tragické. Diagnoza – polytrauma (těžká poranění mozku – axonálni porušení, ischemie v levé hemisféře) podle lékařů mohla vyústit v mnohaleté vigilní kóma. Naštěstí se stav pomalu zlepšoval, kóma ustoupilo, i díky bazální stimulaci, kterou rodiče začali používat. Do této doby Magdalenka absolvovala pobyt v hyberbarické komoře v Ostravě a rehabilitaci v Luži -Košumberku.
Vzhledem k tomu, že mozek se vyvíjí do šestého roku dítěte, je teď priorita Magdalenku rozpohybovat, protože největších změn lze dosáhnout do roka od úrazu. Jen vzhledem k tomu, že má tracheostomii, přes kterou dýchá a je vyživována přes peg, je omezený počet rehabilitačních zařízení, kde ji mohou přijmout. Péče hrazená pojišťovnou v ČR sice je, ale není dostačující pro maximální možný pokrok. Z toho důvodu oslovili slovenské lázně Adeli v Piešťanech, které mají s takovou léčbou velké zkušenosti. 14 denní pobyt dítěte však stojí několik set tisíc Kč a je třeba jej opakovat. Toto je odkaz na slovenské lázně Adeli. Po novém roce byla vyhlášena veřejná sbírka trvající rok a  založen transparentní účet: https://ib.fio.cz/ib/transparent?a=2801738821 , ze kterého může rodina Magdalenky pouze rok hradit pobyt ve výše zmíněných lázních. Jelikož Magdalenka bude kromě pobytu v lázních potřebovat i různé pomůcky, lázeňskou a rehabilitační péči i v dalších letech, byl městysem Kunvald zřízen účet, ze kterého může rodina čerpat pro tyto účely prostředky bez časového omezení.

Maminka a dědeček Magdalenky na farnim dnu v Žamberku

Číslo účtu, na který můžete primárně posílat pomoc: 123-1107390277/0100

Děkujeme všem, kteří se na finanční pomoci chtějí a mohou podílet. Pro ty, kteří by chtěli volit variantu příspěvku v hotovosti, podáme v blízké době další informace. Marie Jägrová

A ještě krásná modlitba rodičů Furových:

Děkujeme andělům , za to, že nám vrátili Majdu zpět z temnoty a dali jí druhou šanci.Děkujeme andělům  v nemocnici, kteří bojovali jako lvi, aby vyrvali Majdu ze spárů smrti.Děkujeme andělům, kteří svými přímluvami a modlitbami po celé zemi, byli s námi ve chvílích nejtěžších.Děkujeme andělům, kteří nás podporovali a navštěvovali, když my jsme se hroutili.Děkujeme všem andělům, kteří sledují náš příběh a účastní se neuvěřitelné solidarity na podporu naší Majdičky. Tento váš zájem nás nabíjí ohromnou pozitivní energii, protože se nebudeme muset bát, že Majdičku do budoucna nezajistime, tak jak by potřebovala. Jsme dlužníky vás všech a nikdy nebudeme schopni tuto ohromnou podporu vrátit, o to více jsme dojati a nesmírně si všeho ceníme.
Budeme rádi, když budete náš příběh sledovat společně s námi. Když je nás tolik, musí skončit šťastně.

Děkujeme Furovi

Neděle Božího slova

„Neznalost Písma je neznalostí Krista“, tvrdil sv. Jeroným, od jehož smrti uplynulo šestnáct století (420).

Katolická církev bude slavit Neděli Božího slova, poprvé 26. ledna 2020. Vatikán o památce svatého Jeronýma, překladatele Písma svatého, zveřejnil dokument papeže Františka, který o zavedení dne s tímto úmyslem rozhodl.

Půjde vždy o třetí neděli v liturgickém mezidobí, která připadá na období, kdy se koná Týden modliteb za jednotu křesťanů i aktivity zaměřené na společné starozákonní kořeny s židovskou vírou. Papež napsal, že k zavedení Neděle Božího slova ho inspirovala konstituce druhého vatikánského koncilu Dei Verbum a závěry biskupské synody z roku 2008. “Kéž v životě našich lidí nikdy nechybí tento životně důležitý vztah k živému Slovu Božímu, skrze které Pán neustále promlouvá ke své nevěstě (církvi), aby mohla růst v lásce a ve svědectví víry,” napsal František v dokumentu ve formě motu proprio (sdělení na základě vlastního papežova rozhodnutí). Uvedl ho slovy ze závěru evangelia svatého Lukáše: “Tehdy jim otevřel mysl k pochopení Písem (Lk 24,45).” Zdroj: https://zpravy.proglas.cz/udalosti/papez-rozhodl-o-zavedeni-nedele-boziho-slova/

Papež František

Dokument psaný formou motu proprio a nazvaný Aperuit Illis stanovuje, že III. neděle liturgického mezidobí má být ve všeobecné církvi věnována „slavení a šíření Božího slova a úvaze nad ním“. Vydání papežského motu proprio komentuje předseda Papežské rady pro novou evangelizaci, arcibiskup Rino Fisichella:

Tímto listem papež reaguje na mnohé žádosti, které obdržel od pastýřů a laiků po jubilejním roce. V apoštolském listě Misericordia et Misera v závěru Roku milosrdenství naznačil, že by se v církvi měla věnovat jedna neděle Božímu slovu. Nezapomínejme, že každou neděli slavíme oběť Ježíšovy smrti a vzkříšení, a přesto od třináctého století slavíme slavnost Božího Těla. Je sice pravda, že každou neděli nasloucháme Božímu slovu, ale můžeme o jedné určité neděli toto Slovo hlásat slavnostněji a doprovodit jej reflexí i viditelnými znameními, která poukazují na jeho důležitost v církvi“.

Navíc volba padla na neděli s ekumenickým dosahem…

„Ano. Papež zvolil třetí neděli v mezidobí, kdy evangelium představuje Ježíše jako hlasatele Božího království. Zároveň se ale jedná o časový úsek, do něhož spadá Den dialogu s judaismem a Týden modliteb za jednotu křesťanů. Papež výslovně říká, že den věnovaný Bibli nemá být jednou za rok,  nýbrž slaví se jednou s celoroční platností, abychom získali důvěrnější vztah k posvátným textům. Zde se totiž dotýkáme velice smutného bodu – naprostá většina našich věřících Písmo nezná a naslouchá mu jedině v neděli. Bible je sice nejrozšířenější kniha, ale také nejvíce pokrytá prachem, protože ji nikdo nebere do rukou. Papež nás tímto listem vyzývá, abychom naopak Boží slovo co možná nejvíce a každodenně drželi v rukou a učinili z něj svou modlitbu. Pomysleme, jak důležitá je modlitba slovy žalmů, protože každý žalm odkazuje k určité životní situaci Božího lidu i každého muže či ženy. Potom je zde lectio divina a schopnost většího ponoru do Slova, jeho interpretace v dějinách, která vede k bohatství smyslů a netušených významů. Boží slovo se též vyjadřuje v našem svědectví a k této jeho charitativní dimenzi papež silně odkazuje podobenstvím o boháči a chudém Lazarovi. Schopnost naslouchat Božímu slovu v nás probouzí vnímavost vůči krajním životním situacím, které označujeme za existenciální periferie a s nimiž se denně setkáváme.“

Toto jsou konkrétní papežova doporučení všem pokřtěným. 

Zdroj: https://www.vaticannews.va/cs/papez/news/2019-09/petruv-nastupce-vyhlasil-nedeli-boziho-slova.html

Tříkrálová sbírka 2020

“Co je pro člověka větší štěstí než štěstí někoho obdarovat?”– Robert Walser
Celkové jsme v Žamberku vybrali 98 675 Kč.

Kolednici Žaberk

Veronika Jedličková 8 582 Kč, Lída Šlesingrová 4 105 Kč, Markéta Marková 5 643 Kč, Anna Vyplelová 6 644 Kč, Elen Fišerová6 014 Kč, Jan Dolejš 9 183 Kč, Zdenka Dušková   8 931 Kč, Ludmila Kladivová 7 630 Kč, Jakub Kladivo 12 888 Kč, Petr Filip 3 573 Kč, František Mazura 9 700 Kč. Tomáš Ježdík 15 782 Kč.
Velký dík všem dětem – koledníkům, dospělým, skautům i vám všem, kteří jste přispěli.

Tříkrálová sbírka 2020 ve farnosti Slatina nad Zdobnicí = 30.026,- Kč  Probíhala v sobotu 11. 1. 2020 – celkem 4 skupinky: 1. skupinka – vedoucí Tomáš Mazura koledníci: Natálie Hynková, Alžběta Mihulková, Adéla Lhotáková  2. skupinka – vedoucí Martin Bednář koledníci: Václav Mazura, Ondřej Mazura,  Dorotka Bednářová 3. skupinka – vedoucí Michaela Kailová koledníci: Natálie Bednářová, Kristinka Bednářová, Emílie Mazurová, 4. skupinka – vedoucí Lenka Saligerová koledníci: Veronika a Pavel Zákoutích, Marie Macháčková . Děkujeme všem koledníkům i dárcům!

Dlouhoňovice: 30.000,- Kč
              Jana Jägerová 15.953,- Kč Jitka Moskvová 14.047,- Kč

Helvíkovice: 2 skupinky 11.770,- Kč

Líšnice: 4 skupinky 32.380,- Kč

Písečná: 6 skupinek 22.727,- Kč

Celkem za všechny naše farnosti :                                                                               225.578,- Kč
Trochu statistiky :  V roce 2019 to činilo: 225.201,- Kč, takže letos o 377,- Kč více. MM

Tříkrálová sbírka

V naší farnosti probíhá tříkrálová sbírka. … pro naše koledování dej Vám P. Bůh své požehnání . Dnes v kostele sv. Václava konal se obřad požehnání koledníků.

Kostel sv. Václava – kolednici

Fotografie zde…

Začátkem ledna už podvacáté zaplaví ulice našich měst a obcí tříkráloví koledníci, aby lidem přinesli radostnou zprávu o příchodu malého Ježíška na svět. Až u vás zazvoní, popřejí vám vše dobré v novém roce a napíší na dveře požehnání K + M + B + 2020, prosím přispějte jim také do kasičky na pomoc nemocným a potřebným. Děkujeme Vám! Dobročinná Tříkrálová sbírka, kterou každoročně pořádá Charita ČR, slaví kulaté 20. narozeniny. V naší diecézi se bude koledovat nejvíc kolem 6. ledna. Koledníci Charity vybírají příspěvky do úředně zapečetěné pokladničky s charitním logem a obdarovávají dárce drobnou pozorností. Vedoucí skupinky je vybaven průkazem. V Hradci Králové jim požehná generální vikář Mons. Jan Paseka 7. 1. v 8 h. v katedrále Sv. Ducha. Výtěžek sbírky pomůže nemocným a potřebným především v regionech, kde se sbírka koná. Část výnosu bude věnována na humanitární pomoc do zahraničí. Například na Hradecku a Pardubicku z výtěžku sbírky podpoří hospicovou péči. Ve Dvoře Králové n/L a okolí budou lidé přispívat na centrum Klubko, které pomáhá pěstounským rodinám. Oblastní charita Červený Kostelec z vybraných peněz vymění stará okna v Domově sv. Josefa pro nemocné s roztroušenou sklerózou v Žirči. Na Kutnohorsku z tříkrálových darů podpoří dobrovolnické programy v nemocnicích a sociálních zařízeních. Na Ústeckoorlicku a Chrudimsku použijí vykoledované peníze na podporu charitní pečovatelské služby. Novohradská Charita z výtěžku sbírky rozšíří Dům sv. Josefa v Chotovicích. Část výtěžku věnují naše Charity také na humanitární projekty v Indii, které realizuje Diecézní charita Hradec Králové, konkrétně na kvalifikační kurzy pro mladé lidi bez vyučení a dětské večerní vzdělávání v oblasti Bangalore, dále také na podporu projektu Univerzita v oblasti Belgaum. Charity pro vás připravily i spoustu doprovodných akcí, často ve spolupráci s farností – tříkrálové koncerty a průvody, živé betlémy a zajímavé akce pro koledníky jako poděkování. Informace o záměrech sbírky a akcích naleznete na www.hk.caritas.cz a v Charitních listech. Charita ČR připravuje k 20. Výročí také tříkrálovou fotosoutěž pro koledníky na sociálních sítích. Tříkrálová sbírka je největší dobrovolnickou akcí v ČR. Její realizace by však nebyla možná bez vzájemné spolupráce Charit a farností při její organizaci. Děkujeme, že se koledníci z vašich farností opět vydají na pouť za „světlem dobrých skutků“ a všem posílám své požehnání.

Mons. Pavel Rousek prezident Diecézní katolické charity Hradec Králové

KAŽDÁ KORUNA POMÁHÁ. DĚKUJEME VÁM!

Do sbírky lze přispět i dárcovskou SMS ve tvaru: DMS KOLEDA 30, 60 nebo 90 na číslo 87 777 (cena SMS je 30, 60 a 90 Kč) anebo odesláním finančního daru na účet: 66008822/0800 u ČS, VS: 777. Pomůžete i sledováním TŘÍKRÁLOVÉHO KONCERTU v neděli 5. 1. v 18 h. na ČT 1. Vystoupí: Lake  Malawi, Sebastian, Marta Jandová, VUS Ondráš nebo Markéta Konvičková. Moderují: Martina Kociánová a Jan Čenský. Více na www.trikralovasbirka.cz. Sledujte také tříkrálový Facebook a nově i Instagram.

Je mi lito – rodiče nevedeme!

Žehnání rodinám

Zaměstnaní rodiče společně spěchají před narozeninami své dcerky do obchodu s hračkami a vysvětlují prodavačce: “Jsme v důsledku zaměstnání po celý den mimo domov. Potřebujeme něco, co naši malou potěší na dlouho zabaví, zbaví ji pocitu osamocení, rozveselí, upokojí, rozptýlí, uklidní,…” “Je mi líto”, odpovídá prodavačka, “rodiče nevedeme!”

Rodina je životodárnou buňkou národa, nenahraditelnou budovatelkou “civilizace lásky” (Pavel VI.) ve společnosti. Domov se nevytváří vnějšími podmínkami – společným bydlením, pohodlím,… ale neviditelnými vztahy lásky, rodinným stylem života a komunikací s druhými. Funkční rodina je základem domova. Ne dům, zahrada, příroda, ale rodina, v níž je láska.

Francouzský spisovatel Saint-Exupéry kdesi vyslovil myšlenku: “Zkušenost učí, že láska nespočívá jen v tom, že se jeden druhému zamilovaně dívá do očí, ale spíše v tom, že oba hledí jedním směrem.” Společný cíl může rodinu velmi utužit. Tyto cíle však mohou být různé: pozemské, lidské, duchovní. Společné podnikání, péče o nemocného člena rodiny, přežívání rodiny v těžkých podmínkách, pronásledování,… . to vše rodinu utužuje.

Betlém Písečná

A zde právě Svatá rodina může našim rodinám ukázat nejvznešenější cíl – tajemství šťastné rodiny. Tím cílem byl Bůh. Každý člen sv. rodiny jednotlivě i společně – šli k Bohu: “Josef vzal ženu a dítě a odešel do Egypta”, Maria pokorně slouží Pánu, Ježíš vysvětluje, proč zůstal v chrámě a poukazem na “dům svého Otce” – a celá rodina to přijímá, sjednocuje se. To bylo to, co je tak hluboce a pevně spojovalo – láska, která hledí stejným směrem, láska zaměřená k dobru, k pravdě, k Bohu.

Že to není pouhá teorie, ale opravdu účinný recept, jak rodinu nejen udržet pohromadě, ale rozháranou dát opět dohromady, to jistě může i mnohý z vás dosvědčit ze zkušenosti. Jednou se mi svěřila jedna známá, jakou krizi její rodina prodělala, a to – jak přiznávala – především její vinou. Když děti odrostly, začala zase pracovat a v zaměstnání poznala kolegu, který byl galantněji a dvornější než její manžel, a tak si s ním začala poměr. Když na to její manžel přišel, hrozil rodině rozvrat. Zvláště když se to z hádek dozvěděly i děti. To však ženou přece otřáslo. “Udělala jsem pořádek ve svém životě, odprosila manžela i děti a začala zase chodit na bohoslužby jako dřív. Napřed se mnou chodila jen mladší dcerka, ale pak se přidal i manžel, syn a nakonec i dcera nejstarší, která rozkolem v rodině nejvíce trpěla. O Vánocích jsme byli už zase všichni společně v kostele, Bůh nás zase svedl dohromady, vyprávěla se slzami vděčnosti v očích ona žena.

Někdy se ptáme – proč se to vše hezké, co bylo na začátku manželství vytratí. Proč šeď života překryje to krásné a barevné ve vztahu? Proč průzračnost, jednoduchost a oběť vymizí? Čím je to? Je to asi tím, že je málo víry. Že se Pán Bůh “vystrká” někam na periférii vztahu. A přece On by měl být u nás doma. Víra totiž pomáhá snášet i ty nejbolestnější těžkosti a nedostatky, stmeluje, dává odpověď a doplňuje i to, co v srdci chybí. Společný pohled k Bohu nejvíce obohacuje manželský vztah. Překonávat nedobré vlastnosti své i druhého – sami (při pohledu na druhého) je velmi těžké. Pokud se však zahledíme ke společnému cíli – k Bohu, pak už není vidět bariéru našich chyb, co nás dělí – ale vidíme Boha. Manželství tvoři dva – muž a žena. Šťastné manželství tvoři tři – ti dva a Bůh.

Dnes o svátku sv. Rodiny chceme prosit o pomoc svatého Josefa, Pannu Marii a především Pána Ježíše, aby naše rodiny se stále více podobali svaté rodině z Nazareta aby na nich zjevný odlesk života lásky Kristovi. wk

Milosrdný a dobrý Bože, svěřujeme do Tvé ochrany náš domov, celou rodinu a všechno co máme. Žehnej nám, střež nás od zlého, chraň v nebezpečí, zachovej od neštěstí a upevňuj naši víru. V zármutku a utrpení dej pevnou naději. Dej, abychom byli neustále spojeni s Tebou. Amen.