Text modlitby Otče Náš

Žádost o schválení úpravy textu modliteb Otče Náš a Gloria se týká Italské biskupské konference. Ta ji podala již v roce 2018, tedy se jedná o lokální záležitost a výhradně italského jazyka. Žádných dalších národních jazyků se změna nedotkne. Na schválení ze strany papeže bychom v tomto případě měli nahlížet také z jeho postavení římského biskupa – primase Itálie. ČBK zatím žádné změny znění těchto modliteb neplánuje. Níže přinášíme také vyjádření ke změně textu ze strany kardinála Dominika Duky OP, předsedy ČBK.

Ilustrační foto: Wikipedia, Ondřej Žváček

Připomínka papeže Františka je samozřejmě relevantní, věta překladu modlitby Otče Náš: „…neuveď nás v pokušení…“ opravdu může působit problém, protože chápání kauzality v semitské kultuře je jiné než chápání naší řecké mentality a řeckého paradigmatu kauzality. Jde o otázku překladu, Kristus neučil apoštoly tuto modlitbu latinsky, museli bychom vycházet z aramejštiny. Je třeba vysvětlovat smysl tohoto textu, který volně přeložen říká: „Nedopusť, abychom upadli do pokušení; aby nás přemohlo pokušení; ať podlehneme pokušení.”

Náš překlad prozrazuje, že jsme se modlitbu Otče Náš modlili ještě před příchodem svatých Cyrila a Metoděje, původní překlad pochází z bavorské iroskotské misie. Modlitba pochopitelně není recitování textu, modlitba, liturgie má i svoji tradici. Změna textu se dotýká nejen celého pokladu naší duchovní kultury, ale i literatury, zpěvu a podobně. Není tedy snadné změnit text modlitby, kterou se modlíte celý život, jako máme zkušenost například s mariánskou modlitbou: „Pod ochranu Tvou se utíkáme…“.

Musím se přiznat, že se jí raději modlím latinsky než česky, protože si už nepamatuji třetí verzi změny překladu. Ovšem z naší strany tady určitě není neochota ke změně. Najde-li se vhodná příležitost a možnost, jakým způsobem vyřešit tuto otázku, není důvod, proč bychom tak neučinili.

Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský a předseda ČBK Za: církev.cz

Panna Maria Lurdská a Světový den nemocných

Pomazání nemocných v kostele sv. Václava

Dnešní památka nás zavádí do Francie, do poloviny 19. století. Tehdy v období od 11. února do 16. července  1858, došlo k osmnácti zjevením Panny Marie čtrnáctileté dívce Bernadetě Soubirousové. Panna Maria se v jednom ze svých tehdejších zjeveních představila jako Neposkvrněná. Potvrdila tím dávnou víru Církve, která věřila ve fakt, že Panna Maria byla při svém početí uchráněna dědičného hříchu. Tato víra byla právě krátce před lurdskými zjeveními potvrzena, když papež toto učení definitivně vyhlásil roku 1854.

            Při svých zjeveních Panna Maria Bernadetě nesdělila nic, co by již dříve Církev neznala z Písma svatého nebo z tradice předávané apoštoly. Přesto mají tato poselství velký význam. Potvrzují, že Církev je stále živým tělem Kristovým, že v ní stále působí Boží Duch, že Kristus stále provází svou Církev a posílá nám proroky, kteří posilují naši víru. Tím prorokem bývá nejčastěji Panna Maria. Protože ona je nejen Matkou Kristovou, ale i Matkou Církve. Matkou všech křesťanů, jež i ona stále provází a připomíná jim skrze svá poselství, jak je třeba  v dnešní době žít evangelium, jakých úskalí dnešního světa je potřeba se vyvarovat. Pravost lurdských zjevení byla po čase potvrzena církevní autoritou podobně jako i některá další mariánská zjevení. Jejich pravost se mimo jiné právě v Lurdech opírá o mnoho zázračných uzdravení lidí, kterým již lékařská věda nedávala žádnou naději na vyléčení. Známé jsou případy náhlých a dokonalých uzdravení z konečných stadií rakoviny nebo tuberkulózy, kdy lidé například měli již zcela zničené plíce a náhle byly zcela obnoveny. Lidé od narození ochrnulí z Lurd odcházeli zdraví. Tyto skutečnosti nám ukazují, že křesťanství není něčím mrtvým, ale stále živou vírou, cestou která nás má dovést k Bohu. Maria nám ve svých zjeveních připomíná, že musíme neustále usilovat o to, abychom žili jako dobří křesťané, že i pro nás platí přikázání Desatera. Často nás vyzývá k modlitbě, zvláště k modlitbě růžence, skrze níž se spojujeme s Kristem a s Marií,  jsme proměňováni a očišťováni. Proto se právě stala ta mnohá tělesná uzdravení v Lurdech, aby lidi přivedla k tomu, aby se také obraceli na Boha s prosbami o odpuštění, o navrácení víry, o vytrvalost v dobrém. Aby i ta naše byla uzdravena od mnoha zranění.

11. únor – den, v němž si církev připomíná zjevení Panny Marie v Lurdech – byl zvolen k oslavě význačné události: Světového dne nemocných…. Světový den nemocných je velkou připomínkou, abychom znovu objevili důležitou přítomnost trpících v křesťanském společenství a stále více hodnotili jejich cenný přínos. Prostému lidskému pohledu se bolest a nemoc mohou jevit jako absurdní skutečnosti: když se ale člověk dá osvítit světlem evangelia, dokáže vyhmátnout její hluboký spásonosný význam. (Jan Pavel II.) Foto

„Pij lásku svatého Jana.“

Dva dny po slavnosti Narození Páně slavíme svátek apoštola Jana, evangelisty, jednoho ze skupiny kafarnaumských rybářů, které Ježíš povolal za rybáře lidí. Když se s bratrem Jakubem připojil k Pánu Ježíši, ten jim dal jméno Boaverges – Bouřliváci, pro jejich bouřlivou zapálenost pro vše dobré. Jakub umřel z apoštolů první, Jan (z apoštolů nejmladší) umřel jako poslední, téměř stoletý. Od smrti Jakubovy Jan pracuje ještě horlivěji, jako by chtěl pracovat za dva. 
Po seslání Ducha svatého začíná hlásat Krista po boku svatého Petra. Druhému pronásledování křesťanů v Jeruzalémě unikl tím, že před jeho vypuknutím odešel do Malé Asie, do Efezu, a působil tam jako biskup křesťanských obcí. S ním tam byla i Maria. Nějaký čas byl ve vyhnanství na ostrově Patmos a napsal tam poslední knihu Nového zákona: Zjevení, Apokalypsu. V Efezu napsal své evangelium a tři listy. Těchto pět Janových spisů nám pomáhá tušit tajemství vtěleného Slova, přebývajícího mezi námi. 
V jednom kostele mají betlém, který právě toto vyjadřuje: Nad betlémem se vznáší nápis z počátku Janova evangelia: „Slovo tělem stalo se a přebývalo mezi námi.” – A každý rozumí, že to je nejkrásnější vyjádření poselství betléma, nejvýmluvnější vánoční kázání. Kdybychom neměli od Jana nic víc než úvod jeho evangelia, stál by Jan přesto v první řadě největších světců. A jeho listy? Kterýsi teolog napsal, že se podobají věnci, zpletenému ze dvou ratolestí. Jedna je stálá výzva k pevné víře v Pána Ježíše, druhou ratolestí je výzva k vytrvání v lásce k Pánu. 
V tyto vánoční dny bylo ve všech kostelech světa předneseno mnoho vánočních kázání. Není nejkrásnějším a nejkratším shrnutím všech kázání ono Janovo: „Bůh je láska”? 
Vpravdě vánočním světcem, vánočním kazatelem je nám apoštol Jan. Vždyť my moc potřebujeme Janovo povzbuzování k lásce. Potřebujeme křídla Janova orla, aby nás zvedala z naší pasivity a zápecnosti. Potřebujeme Janův přehled v jeho věrné péči o Ježíšovu matku Marii, abychom brali jako Ježíšův příkaz z kříže, který platí i každému z nás osobně, že máme s trpělivou láskou pečovat o své rodiče, starat se o ně, dělat jim radost. Slyšíte dobře, vy mladí, vy děti? Jako by to byla maminka Pána Ježíše, tak máš své mamince dělat radost, pomáhat jí. Slyšíte dobře, vy dospělé děti starých rodičů? Kdo pečuje o staré rodiče jako Jan o Marii, ten se nemusí bát, že se odcizí s Mariiným Synem, s Pánem Ježíšem. A o tom Jan prohlásil: „A toto je vítězství, které přemáhá svět, naše víra!” 
Jan zemřel v Efezu kolem roku 100. A již ve 4. století stojí nad jeho hrobem krásná bazilika, dosvědčující pravdivost tradice o Janově působení v Efezu. U nás není mnoho chrámů zasvěcených svatému apoštolu Janovi. Ale mnoho je vás, muži, kteří nesete jeho jméno. Vy jste tedy živé chrámy, vy Jendové, Honzíci, Jeníkové. Vy chtějte být jako Jan: apoštoly Ježíšovy lásky, miláčky Pána Ježíše. 
A ještě zajedno dnes pochvalme apoštola Jana: že právě jeho prostřednictvím jsme byli všichni jako děti Boží svěřeni mamince Marii.

Podle křesťanské tradice apoštol Jan kdysi požehnal nádobu s otráveným vínem a zbavil tím jed jeho účinku. Žehnání vína v den svátku tohoto světce připomíná tuto událost a zdůrazňuje i přikázání lásky zaznamenané v jeho spisech. Žehnání vína fotky.

sv. Kateřiny Alexandrijské

V neděli jsme oslavili poutní svátek ke cti sv. Kateřiny Alexandrijské v Písečné. Děkuji všem za společné chvíle a přípravu. Fotky můžete shlédnout zde..

Všemohoucí, věčný Bože, Tys dal svému lidu blahoslavenou pannu a nezdolnou mučednici Kateřinu; na její přímluvu nás posiluj ve víře a vytrvalosti, abychom usilovně pracovali pro jednotu církve. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

Příprava na mimořádný misijní měsíc říjen 2019

„Zvu každého křesťana na jakémkoli místě a v jakékoli situaci k tomu, aby se hned dnes navrátil ke svému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň aby učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat a že ho bude každý den bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se ho toto pozvání netýká, protože „z radosti, kterou dává Bůh, není nikdo vyloučen.“ Kdo riskuje, nebude Pánem zklamán, a kdo učiní malý krůček směrem k Ježíši, objeví, že On už na jeho příchod čekal s otevřenou náručí. Toto je chvíle, kdy je třeba říci Ježíši Kristu: „Pane, nechával jsem se oklamávat, tisícero způsoby jsem unikal před tvou láskou, ale nyní jsem znovu zde, abych obnovil svoji smlouvu s tebou. Potřebuji tě. Vysvoboď mne znovu, Pane, přijmi mne opět do své Vykupitelské náruče.“ Moc nám prospěje vrátit se k němu, poté co jsme se ztratili!“ apeluje papež František ve své exhortaci Evangelii Gaudium. 

Misijní činnost každého křesťana je odpovědí na trvalý Ježíšův příkaz: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu.“ (Mk 16,15) 30. listopadu 2019 uběhne 100 let od vydání apoštolského listu Maximum illud, kterým chtěl dát tehdejší papež Benedikt XV. po zničujícím světovém konfliktu nový impuls misijnímu úkolu hlásat evangelium. V listu zdůrazňuje, že jediným motivem misijní činnosti má být poselství a láska Pána Ježíše, šířené svatostí vlastního života a dobrými skutky. Papež František klade opět důraz na tento úkol, který byl církvi svěřen, a proto si přeje, aby se v celém světě slavil říjen 2019jako Mimořádný misijní měsíc, kterému by měla předcházet celoroční příprava. Za a více informaci najdete na: missio.cz

V pátek 30. 11. od 19.00 na faře v Žamberku uskuteční se listopadová misijní příprava na Mimořádný misijní měsíc říjen 2019 vyhlášený papežem Františkem.

Misijní večer

V sobotu večer před misijní neděli uskutečni se misijní večer. V 19.30 bude beseda s národním ředitelem Papežských misijních děl v ČR jáhnem Leošem Halbrštátem  a v 21.00 v kostele sv. Václava v Žamberku spojíme se s celým světem v modlitbě za misie.

Konec školního roku 2018

“Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.”

V sobotu na farní zahradě ve Slatině jsme společně oslavili konec školního roku, jelikož je to radostná událost sekání opakovali jsme v neděli odpoledne na farní zahradě v Písečné. Děkuji všem za přípravu a společné chvíle. Veliký dík patří učitelům a dětem za jejich celoroční přací.
Čas na odpočinek si vždycky musíme najít, kdybychom neodpočívali: škodíme nejen sobě, ale i našim bližním. Když je někdo přetížený a neodpočatý podléhá svým špatným náklonostem, vášním, hledá i nevázané rozptýlení mnohem snáze, než člověk odpočatý a silný. Člověk přetížený je v nebezpečí, že ho nepřemůže jen únava ale, že ho přemůže i podrážděnost způsobí třeba i velké nedorozumění. Přejí všem krásné prázdniny.

Fotky se společného setkání můžete najit zde…

 

Pozor změna!

Po dobu oprav transeptu v kostele sv. Václava v Žamberku mše sv. během týdne budou se konat v kapli PM Bolestné.

Realizace projektu koná se s podporou:  Města Žamberk, Ministerstva kultury, Pardubického kraje a lidí dobré vůle. Podrobné financování bude zveřejněno na konci realizaci. Všem dárcům děkuji .