Ave, sanctum chrisma

Ve čtvrtek Svatého týdne dopoledne se ve všech katedrálách koná mše při svěcení olejů, latinsky missa chrismatis. Doslovně přeloženo mše křižma. Je to krásná bohoslužba, při níž je katedrála plná kněží z celé diecéze, kteří obklopují svého biskupa. Spolu s ním slaví eucharistii, připojují se k žehnání olejů pro nemocné a katechumeny a koncelebrují při svěcení směsi oleje a vonného balzámu nazývané křižmo. Slovo křižmo pochází z řeckého χρῖσμα – chrisma, ‚pomazání‘. Má stejný slovní základ jako slovo Kristus (Χριστός), pomazaný. Křesťané, kristovci, jsou tedy ti, kdo byli pomazáni.
 

Olej v životě církve

Olej v životě církve Církev zřejmě nejprve používala olej v souvislosti s rodící se svátostí nemocných (Mk 6,13; Jak 5,14). Ve starověku se olej stal součástí křestních obřadů, ve středověku obřadů svěcení biskupa či kněží. Používání oleje při křestních obřadech jako symbol daru Ducha Svatého nebylo původně jednotné – někde mělo své místo před křtem, jinde po křtu, takže nakonec se jeho užití zdvojilo: před křtem i po křtu. A protože před křtem se konalo také zřeknutí se Zlého a exorcismy, začal se rozlišovat též samotný olej: olej exorcismu či olej katechumenů pro pomazání před křtem, olej díkůčinění neboli křižma pro pomazání po křtu; a samozřejmě olej pro nemocné. Je zajímavé, že když ve středověku přibylo pomazání olejem při svěcení, nový „typ“ liturgického oleje se již nevyvinul. Církev zná samozřejmě ještě i další použití oleje, například jakožto pokrmu. Také tento olej je možné žehnat. Ale při misse chrismatis se setkáváme pouze se třemi zmíněnými oleji. 

Něco málo z historie

Žehnání oleje pro liturgické účely má své tradiční místo v rámci slavení eucharistie, na závěr eucharistické modlitby. K modlitbě nad plody země, révy a lidské práce se téměř jedním dechem připojila také modlitba nad plody olivovníku. Protože za nejvhodnější okamžik pro udílení křtu byla od starověku na Západě považována Veliká noc Kristova zmrtvýchvstání, ustálil se zvyk žehnat oleje pro iniciační svátosti v rámci poslední možné mše svaté. Když se začala mše slavit na Zelený čtvrtek na památku Večeře Páně, stala se právě ona tou mší, při níž se světí tři zmíněné oleje. V některých učebnicích liturgiky se lze dočíst, že se kdysi v Římě na Zelený čtvrtek slavily tři mše svaté: ke smíření kajícníků, ke svěcení olejů a na památku Večeře Páně. Je ale možné, že se jedná o mylný dojem vzniklý ze skutečnosti, že mnich opisující starověký sakramentář (liturgická kniha mešních modliteb) zařadil k Zelenému čtvrtku několik mešních formulářů za sebou. Až donedávna se na Zelený čtvrtek slavila jediná bohoslužba: biskup ve své katedrále, tak jako kněží ve svých kostelích, sloužil mši na památku Večeře Páně (před koncilem se ovšem slavila ráno!), biskup při té své navíc žehnal oleje. Až Pius XII. v roce 1956 vydělil missu chrismatis jako ranní mši k žehnání olejů a přesunul mši na památku Večeře Páně zpět do večerních hodin (a také do ní zařadil původně samostatné umývání nohou). Po Druhém vatikánském koncilu, na přání blahoslaveného Pavla VI., se součástí mše olejů stalo také obnovování kněžských závazků. 

O Redemptor 

Mši na Zelený čtvrtek ráno ve vyzdobené katedrále mají s biskupem koncelebrovat kněží ze všech částí diecéze, aby tak vynikla jednota celého presbyteria. Kněží po čteních o Hospodinově Pomazaném jednoduchým způsobem potvrzují, že i nadále chtějí být nezištnými a věrnými rozdavateli Božích tajemství a poctivě učit pravdu jako Ježíš (Kongregace pro bohoslužbu nedovolila, aby se k nim připojovali jáhni, neboť nebyli vysvěceni ke kněžství). K oltáři v průvodu s dary chleba a vína pak jáhni přinášejí také nádoby s olivovým či jiným přírodním olejem. Hymnus O Redemptor (Ó Vykupiteli, slyš píseň), který se při tom zpívá, složil jako chválu na plod olivy v 6. století na merovejském dvoře Venantius Fortunatus. V prefaci se připomíná tajemství kněžství a před velkou doxologií eucharistické modlitby biskup žehná olej pro nemocné, aby skrze něj Bůh „utišil jejich bolest, v slabosti je posilnil a vyléčil jejich nemoc“. Po modlitbě po přijímání (původně mezi přijímáním biskupa a věřících) biskup žehná olej katechumenů, aby jím pomazáni „stále lépe rozuměli Kristovu evangeliu a aby v nich rostlo odhodlání Krista následovat“, a světí křižmo. 

Ave, sanctum chrisma 

Na rozdíl od dvou zmíněných olejů, které se žehnají a které si v nouzi může požehnat i kněz sám, posvátné křižmo se světí a toto svěcení je vyhrazeno biskupovi. Ten nejprve do olivového oleje nalije směs vonných látek. Tento přídavek, používaný od 5. či 6. století, bývá tvořen nejčastěji balzámem z výtažků aromatických rostlin či pryskyřic, ale například Koptové přidávají myrhu, aloe, kadidlo, skořici, kasii, cukrovou třtinu, bodlák, mletý jantar a další druhy „koření“. Biskup nad vzniklou směsí může dechnout, což je zřejmě staré gesto exorcismu. Konsekrační modlitba pocházející ze 7. století je skutečnou eucharistickou modlitbou nad olejem – obsahuje rozpomínání se na roli olivy a pomazání v dějinách spásy (Noe, Áron, Ježíš), prosbu o Ducha Svatého i prosby za všechny, kdo budou tímto olejem pomazáni. Kdysi k této dlouhé modlitbě patřil dokonce dialog před prefací, pozdrav Ave sanctum chrisma, pokleknutí a políbení nádoby. Velikost křižma Cyril Jeruzalémský připodobňuje k tajemství proměněného chleba: „Hleď však, ať se nedomníváš, že je to prostá vonná mast. Neboť jako eucharistický chléb po vzývání Svatého Ducha již není obyčejným chlebem, ale tělem Kristovým, tak tato svatá vonná mast po vzývání již není pouhou, jak by někdo řekl sprostou, mastí, ale milostí Kristovou a přítomností Ducha Svatého, vzniklou jeho božským působením.“ Kdokoli je tímto olejem pomazán, je připodobněn Kristu: proto se křižma používá při křtu, biřmování, svěcení biskupa a kněží, zasvěcení oltáře a kostela, ale na rozdíl od minulosti nikoli při žehnání zvonů či kalicha. Jak prosíme v konsekrační modlitbě, kdokoli je pomazán tímto vonným olejem, „je posvěcen na kněze, proroka a krále, je oblečen do roucha neporušitelnosti a dostává moc, aby jeho čistý život vydával líbeznou vůni“.  za www.liturgie.cz

 

Fotky najdete v fotogalerii.

Hosana synu Davidovu!

   Po celý půst jsme se s církví připravovali na svátky smrti a vzkříšení našeho Pána. A dnes začínáme Svatý týden. Průvodem s ratolestmi nechceme jenom vzpomínat na Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, ale především chceme vyznat, že Kristus je náš Vykupitel a Pán. Chceme mu jít vstříc celým svým životem a radostně volat: Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově!

   Původ, který na památku slavného vjezdu konáme, má původ v Jeruzalémě. Podle svědectví z konce čtvrtého století se v odpoledních hodinách, po přečtení příslušného úryvku z evan­gelia, konal průvod z Olivové hory do města. Biskup seděl na oslu a průvod pomalu kráčel dolů. Když průvod došel k bazilice Vzkří­šení, byl večer a slavily se nešpory. Děti nesly ratolesti bud’ pal­mové, nebo olivové. V Novém zákoně jsou palmové ratolesti sym­bolem mučednictví a znamenají vítězství nad smrtí.
   Tento způsob slavení Květné neděle se pak dále rozšířil i do Egypta, do Sýrie a Malé Asie. V 5. století je průvod doložen v Konstantinopoli. Později (v 6. a 7. století) se průvod konal ráno. V této době bylo také zavedeno svěcení ratolestí. A pak se tento zvyk rozšířil dále na Západ.
   Při svěcení se zpívají antifony: “Hosana synu Davidovu, po­žehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, Král izraelský Hosana na výsostech.” – “Hebrejské děti nesly olivové ratolesti vstříc Pánu a volaly: Hosana na výsostech.” – A při průvodě zněl hymnus “Glo­ria, laus et honor tibi sit” (Bud’ Ti sláva, chvála a čest), který v přetlumočení do češtiny a s jiným nápěvem je v kancionálu jako píseň č. 318.
   Východní katolická ukrajinská církev byzantského obřadu (pů­sobící též v Americe) používá také jako my vrbové ratolesti – ko­čičky a Květná neděle se také nazývá Vrbová. V sobotu před Květ­nou nedělí slaví tato církev vzkříšení Lazara.
   Při svěcení ratolestí zpívá církev byzantského obřadu tento troparion (zpěv, v němž se objasňuje význam svátku nebo svět­ce):
Ó Kriste, náš Bože, před svým utrpením jsi vysvobodil Laza­ra od smrti a tak potvrdil vzkříšení pro každého. Proto i my, jako děti Izraele, neseme symboly vzkříšení a voláme ti, Přemožiteli smrti, Hosana na výsostech, požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně. (za Fer 3/2003)

Fotky najdete v fotogalerii

Velikonoční pořad bohoslužeb

Velikonoční pořad bohoslužeb farností Žamberk  Slatin nad Zdobnicí

Pondělí až středa Svatého týdne (26.-28. března) – Platí pravidelný pořad bohoslužeb. 

Zelený čtvrtek – 29. březen
9: 30 Mssa chrismatis – katedrála Hradec Králové
17:00 Slatina – Mše svatá na Památku poslední večeře
19:00  Žamberk – Mše svatá na Památku poslední večeře, přenesení Svátosti oltářní do Getsemanské zahrady

Velký pátek – 30. březen 
Začíná novéna k Božímu milosrdenství.
Od 07:00 do 17:30 je otevřen kostel pro osobní modlitbu.
 7:00 Žamberk – Ranní chvály
15:00 Písečná – Velkopáteční obřady
16.30 Slatina – Velkopáteční obřady
18:00 Žamberk – Velkopáteční obřady
19.30 Žamberk – Křížová cesta v zámeckém parku

Bílá sobota – 31. března
Od 07:00 do 19:30 je otevřen kostel pro osobní modlitbu u Božího hrobu.
 7.00 Žamberk – Ranní chvály
15.00 Žamberk – Novéna k Božímu milosrdenství
18:00 Slatina – Vigilie Zmrtvýchvstání Páně
20:30 Žamberk – Vigilie Zmrtvýchvstání Páně (udělení iniciačních svátostí)

Boží hod velikonoční (Slavnost Zmrtvýchvstání Páně) – 1. dubna
Při všech bohoslužbách bude se konat žehnání velikonočních pokrmů.
8: 00 Lišnice– Mše svatá
9:30 Žamberk – Mše svatá
11:00 Písečná – Mše svatá

Velikonoční pondělí – 2. dubna
08:30 Žamberk – Mše sv.

Křížová cesta v zámeckém parku

Již dva tisíce let nás posiluje jistota víry, že na život nejsme sami. Těsně před svým návratem k Otci přislíbil Pán Ježíš svým učedníkům: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20). Tím ale řekl totéž i všem generacím věřících, vždyť on žije a je „stejný včera i dnes i navěky“ (Žid 13,8). Každý z věřících v Krista na sobě může zakoušet jeho věrnost tomuto zaslíbení; stačí, že se mu s vírou otevře a spolehne se na něj. Modlitba křížové cesty potom není jen příležitost, jak si uvědomit, že náš život je plný temných a bolavých skutečností; to víme i bez ní. Je to především jedinečný způsob, jak vědomě propojit to těžké v našem životě s Kristem a s mocí jeho lásky, jak si uvědomit a prožít, že na životní těžkosti nejsme sami.

Společná modlitba Křížové cesty se uskuteční na Velký pátek v 19.30.

Počátek na parkovišti vedle zámecké kapli.

PROČ se modlit křížovou cestu? (podle Vojtěcha Kodeta)

Poselství Svatého otce Františka pro 33. světový den mládeže

Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha (Lk 1,30).

Drazí mladí, světový den mládeže 2018 představuje další krok na cestě přípravy mezinárodního světového dne,který se bude konat v Panamě v lednu 2019. Tato nová etapa našeho putování spadá do roku, na který je svoláno řádné shromáždění biskupské synody na téma „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“. Je to pěkná shoda. Pozornost církve, její modlitba a úvahy se zaměří na vás mladé v touze pochopi ta především „přijmout“ onen vzácný dar, jímž jste vy pro Boha, pro církev a pro svět. Jak již víte,rozhodli jsme se, že se na této cestě necháme doprovázet příkladem a přímluvou Panny Marie, dívky
z Nazareta, kterou si Bůh vyvolil za Matku svého Syna. Ona jde s námi vstříc synodě a Světovému dni mládeže v Panamě. Jestliže vloni nás vedla slova jejího chvalozpěvu „Veliké věci mi učinil ten, který je mocný“ (Lk 1,49), jež nás učila pamatovat na minulost, pak letos se budeme snažit společně s ní naslouchat Božímu hlasu, který šíří odvahu a dává potřebnou milost k tomu, abychom odpovídali na jeho volání: „Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha“ (Lk 1,30). Jsou to slova, jimiž se Boží posel archanděl Gabriel obrací na Marii, obyčejnou dívku z malé vesnice v Galileji.

1. Neboj se!
Je pochopitelné, že náhlý andělův příchod a jeho tajemný pozdrav: „Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou“ (Lk 1,28) vyvolal v Marii velké rozpaky; byla překvapena …Poselství 2018 SDM celý text.

Postní strom

  V postní době budeme s dětmi proměňovat postní strom ve strom dobra. Každou neděli nás budou čekat úkoly, které nám poskytnou příležitost šířit dobro. Děti budou při nedělních bohoslužbách v Žamberku v 9:30 hod dostávat náměty k šíření dobra a budou moci následující neděli přinést až sedm vybarvených lístků, na kterých bude z druhé strany vždy napsáno, co se jim podařilo. Lístky budou děti přinášet v obětním průvodu a po mši svaté s katechetkou nalepovat na postní strom. Ten se bude postupně více zelenat, stávat se stromem dobra. Každým lístkem děti vyjadřují, že chtějí patřit k Ježíšovi, být také nositeli dobra, naděje, lásky a pokoje.   M. Souradová

Slovo na “Květnou”

   V minulosti, když jsem byl ještě ministrantem, vždycky jsem se velice těšil a netrpělivě očekával květnou neděli. Vždyť tuto ne­děli jsem měl jako ministrant jedinou možnost číst evangelium. Byl jsem hrdý, když jsem četl roli Piláta. Dnes ovšem člověk uvažuje trošku jinak a uvědomuje si, že toto umučení není jen historií, starou dva tisíce let. Toto drama se odehrává i dnes.

  Je mnoho lidí, kteří zpívají radostné Hosana, stojí v dlouhých řadách u zpovědnic. Je ovšem otázkou, pro kolik z nich je to jen jakási tradice, protože se blíží svátky… pak přichází nejeden velký pátek, kdy svými hříchy a nevěrou přibíjíme Krista na kříž ve velkém. Každý z nás může najít samého sebe v událostech, které se odehrávaly tehdy v Jeruzalémě. Po tom, co jsme slyšeli, podívejme se na hlavní “herce”, přemýšlejme, možná tam někde najdeme i svou roli.

  Především dav lidí, který je možno lehce ovlivňovat a který rychle mění svůj názor. Jeden den přijímají Ježíše s radostným Hosana a za několik dní budou křičet Ukřižuj. Způsob, kterým farizeové ovládali dav, není zdaleka mrtvý. Tímtéž způsobem fanatizovali lid nacisté a později komunisté: Podle známého hesla: Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Dnes můžeme pro změnu pozorovat, jaký vliv na nás mají třeba opakované televizní reklamy, o vlivu na děti již nemluvě.

  Apoštolové: Byli přesvědčeni, že Ježíš se zmocní vlády, bude králem a jim se dostane pěkných postaven Když ovšem přichází zkouška a Ježíš prožívá v Getsemanech bolestnou agónii, usínají. Když je zatčen, utečou. Věřit je snadné, když přijdou svátky, ale co se děje s naší vírou, když přijde doba zkoušky, neúspěch, utrpení…?

  Pilát: Vysoce postavený člověk, který by se rád vyhnul této nepříjemné záležitosti. Umývá si ruce – výmluvné gesto. Není člověkem špatným, ale slabým. Dělá, jako by hledal pravdu, ale v podstatě má strach, že přijde o své postavení. Ježíš je ces­ta, pravda i život. Dovedu tuto Pravdu přijmout a hájit ji dokonce i tehdy, když se zdá na první pohled nepohodlnou a není v můj prospěch?

  Petr: Člověk proměnlivý, citlivý – věrný, ale zároveň nestálý. Jednou je připraven nasadit život za Krista a vzápětí jej zapře před služkou. Jen z dálky pozoruje Kristovo,utrpení. Vzpomeň­me si na Kristova slova: “Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo.koná vůli mého Otce.”

  Šimon z Kyreny: Obyčejný člověk, který se vracel unavený z práce a kterého přinutili, aby pomohl nést Ježíšovi kříž. S velikou ochotou to asi nedělal, ale i tak se stal pomocníkem v díle našeho vykoupení. Nezapomínejme, že potřebujeme Boha, ale i on potřebuje nás pro dobro našich bližních. Potřebuje nás i tehdy, když jsme unaveni a pro únavu se nám nechce modlit, jít do kostela, pomoci někomu…

  Jidáš: Člověk závistivý, falešný, neklidný – zradil Ježíše. Kolik je dnes na světě lidí, pro které jsou  peníze nejdůležitější záležitostí a pro které jsou.schopni zradit i nejlepšího přítele!

  Dobrý lotr: Obrátil se k Bohu v posledním okamžiku svého života. Můžeme jej nazvat prvním svatým Nového zákona. Je příkladem pro ty, kteří jsou v nebezpečí smrti a mají pocit, že jim Bůh již nemůže odpustit. Ale je varováním i pro nás: Obraťte se, pokud máte ještě čas.

  Jsou ještě i jiní: Kaifáš, římští vojáci, Josef z Arimatie, Vero­nika a další. Jsou dokonce lidé, kteří opakují Kristova slova: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Tak volávají ti, kteří se cítí být zrazeni, opuštěni od svých nejbližších, nebo jimi zklamáni. Patří sem ti, kdo nemají domov, hladoví, či ti, kteří klesají pod břemenem kříže a není, kdo by jim pomohl.

  Kristovo utrpení pokračuje i dnes, stále jsou pronášeny rozsudky nad ním. Kristus tím bude procházet do konce světa. Tuto dobu nelze prospat, jak se stalo apoštolům. Každý máme svoje místo v tomto velkém dramatu. Přemýšlejme o něm. wk.