Výzva ke zvonění zvonů 17. listopadu 2019

V listopadu letošního roku si naše společnost připomíná 30. výročí pádu komunistického režimu, totality, která po dlouhá desetiletí devastovala naši zemi.

Na Českou biskupskou konferenci se obrátila organizace Post Bellum s prosbou, zda by se naše farnosti mohly připojit k oslavě tohoto výročí zvoněním na kostelní zvony v neděli 17. listopadu.

Prosíme tímto všechny duchovní správcem, aby zajistili, aby se v neděli 17. listopadu, symbolicky v 17 hodin 11 minut rozezněly kostelní zvony jako připomínka listopadových událostí roku 1989.

P. ThLic. Ing. Stanislav Přibyl, Th.D., CSsR

generální sekretář České biskupské konference

„A zvony zvoní“

Dne 21. září si celý svět připomíná Mezinárodní den míru a v rámci Evropského roku kulturního dědictví proběhne v tento den opět akce „A zvony zvoní“. Česká biskupská konference vyzývá k připojení se k této iniciativě, jejímž cílem je v jeden okamžik rozeznít v celé Evropě co největší počet zvonů jako symbolů míru.

„Zvuk zvonů ať ohlašuje mír“
V Evropě po dlouhá staletí zvony ohlašovaly čas na práci, odpočinek a modlitbu. Zvony byly neoddělitelnou součástí náboženského a světského života. Po celé Evropě i dnes je možné slyšet miliony zvonů denně. Zvony kostelních věží, městských síní, hřbitovů a pamětních míst jednoznačně představují základní evropskou hodnotu, která je nejen vidět, ale i slyšet. Proto se v den přimínky míru připojujeme k ostatním evropským zemím a chceme zvonit na oslavu Mezinárodního dne míru. za: www.bip.cz

Prosíme tímto všechny duchovní správce, aby zajistili, aby se v pátek 21. září v době od 18.00 do 18.15 hodin rozezněly kostelní zvony jako připomínka Mezinárodního dne míru.

Laudato si´

Milí kněží, vychovatelé z celé České republiky.
Datum 1.9. není pouhým počátkem nového školního roku, jak máme všichni zafixováno, ale je to také Světový den modliteb za péči o stvoření, který se slaví v křesťanských církvích již několik desítek let. Římskokatolická církev se přidala ke slaveni toho dne v roce 2015 v návaznosti na vznik encykliky papeže Františka: Laudato Si – Buď pochválen – Encyklika o péči o společný domov. Naše výzva letos směřuje ke společné modlitbě za Zemi. Jak píše v úvodu Encykliky sv. otec František: „Tato sestra (Země) protestuje proti zlu, které ji působíme nezodpovědným užitím a zneužíváním dober, která do ní vložil Bůh. … Někteří z křesťanů jsou oddaní věřící, chodí do kostela, pravidelně se věnují modlitbě, ale starost o životní prostředí berou jako příliš pozemskou a materiální. Chybí nám ekologická konverze, která vede k tomu, že umožníme, aby ve vztazích se světem, který nás obklopuje, vyšly najevo všechny důsledky našeho setkání s Ježíšem.“ Laudato si výzva je výzvou mladých mládeži a všem farním společenstvím. Konkrétně vyzývá k modlitbě v přírodě kdykoliv během 1. 9., nejlépe u nějakého křížku nebo poutního místa. Nádherné inspirace ke společné modlitbě můžeme najít přímo v závěru encykliky. Modlitba za Zemi může mít mnoho podob. Ať už zazní po slavení nedělní mše svaté, kdy se ji může účastnit celé farní společenství nebo může proběhnout přímo v přírodě u některého z křížů ve vaší farnosti. Drobný farní výlet k tomuto zastavení se může proměnit také v inspiraci, jak se do péče o stvoření může prakticky zapojit farnost i jednotlivec (úklid lesa, výsadba stromů, tříděný odpad na faře i minimalizace odpadů v domácnostech apod.) Ať už zvolíte jakoukoliv formu, důležitý je vždy obsah: důvěra v Boha a rozhodnutí pečovat o stvoření také vlastními silami. Prosím o vytištění a vyvěšení plakátku a informaci v ohláškách. Také je možné zapojit modlitbu za stvoření do přímluv při mši svaté. Tato výzva směřující k modlitbě i akci, kterou morálně zaštiťuji, vznikla ve společenstvích mladých lidí v rámci iniciativ signály.cz (komunitní web pro mládež), Laudato si, z.s. (spolek inspirovaný encyklikou a motivující k ochraně přírody) a Sekce pro mládež České biskupské konference. Věříme, že se zapojí mladí také z vaší farnosti, nebojte se je oslovit a společně dát této výzvě podobu, která bude pro vaše farní společenství ta pravá.

Sekce pro mládež ČBK
P. Kamil Strak, ředitel

Text modlitby 

Nejvyšší Pane, přítomný v celém vesmíru i v tom nejmenším ze svých tvorů, Ty, který zahrnuješ svojí něhou všechno co existuje, sešli na nás sílu svojí lásky, bychom pečovali o život a krásu.Zaplav nás pokojem, abychom žili jako bratři a sestry a nikomu neškodili. Otče chudých, pomoz nám vykoupit ty, kdo jsou na této zemi opuštěni a zapomenuti a kteří jsou v tvých očích tak drahocenní. Ozdrav náš život, abychom chránili svět a nepustošili jej, abychom rozsévali krásu a nikoli znečištění a zkázu. Dotkni se srdcí těch, kdo hledají pouze výhody na úkor chudých a této země. Nauč nás objevovat hodnotu každé věci, rozjímat s úžasem, poznávat, že jsme na naší cestě k tvému nekonečnému světlu hluboce spojeni se všemi tvory. Díky, že jsi s námi po všechny dny. Buď nám, prosím, oporou v našem boji za spravedlnost, lásku a pokoj. Amen.

Koruna sv. Anežky České

Naše farnost se připojila ke projektu koruna sv. Anežky České.

Podrobnosti najdete zde…..

Modlitba k svaté Anežce České

Bože, Tvá služebnice Anežka šla za Tvým voláním,
zřekla se bohatství a zamilovala si chudobu,
následovala Tvého ukřižovaného Syna
a došla do nebeské radosti.
Prosíme Tě za Církev a za naši vlast,
abychom si vážili daru svobody,
abychom se na přímluvu svaté Anežky České
a všech našich patronů v hluboké pokoře
vrátili cestou pokání a smíru
ke svým křesťanským kořenům, a tak došli
ke šťastné budoucnosti celé naší země.
O to Tě prosíme skrze Krista našeho Pána.
Amen.

Mějme na rtech jméno Milovaného

Slavíme slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Dovolte, několik málo myšlenek k hlubšímu porozumění svátku. Jsou to slova papeže Františka ke kněžím. Celou meditaci najdete v odkazu dole.

“Není náhodou, že dnes spolu slavíme slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Pán si přál, abychom se v tento den zamysleli nad nekonečnou a milosrdnou láskou Otce, která se vyjadřuje v srdci Syna Ježíše oživující silou Ducha svatého. Kéž se kněží dají přetvářet láskou – trojiční láskou. Blahoslaveného2 Pavla VI. se jednou zeptali, jaký jediný biblický citát by si vybral, kdyby musel volit. Bez váhání odpověděl: Bůh je láska. Povolání ke služebnému kněžství je především povoláním lásky. Naše odpověď je odpovědí z lásky. Je pravdou, že nikdo z nás, když vyslovuje své první „ano“, není ve svých úmyslech naprosto poctivý. Jistěže poctivost a úmysl jsou tu stále, ale je tu ještě cosi druhotného… Teprve postupně a plynutím času se vše pročišťuje. Děje se tak na pouti svatosti procházející láskou. Ježíš volá vás – i nás – právě takto, z lásky. “

“Mlujte, dávejte se milovat, otevřete srdce Pánu. A nejenom Ježíše nazírejte, nýbrž povolte, aby na vás pohlížel. Není to jednoduché, protože jsme často unavení, máme spoustu problémů, někdy nás přemůže spánek a člověk před svatostánkem usne. To je ale krásné, protože Ježíš na nás pohlíží, když spíme, jako otec na spící dítě. Jestliže jsi před Nejsvětějším a usneš, nedělej si starosti, ale choď za ním. Jdi ke svatostánku, neopouštěj ho! V naší diecézi jsem se kněží ptával: Jak se ukládáš ke spánku? Jak končíš svůj den? Většinou otázku nechápali a mnozí odpovídali: No, něco sním, pak si zapnu televizi a jdu spát. Jak smutné, jaká škoda! Zakončil jsi den, aniž bys pohlédl na svého přítele. Svatostánek může být nudný a není to televize, ale najdete v něm lásku. Pokud nevíte, co jí říci, nebo jste-li unavení, řekněte jí to. Když usneš, víš, že se Ježíš na tebe bude dívat, Duch svatý se za tebe bude modlit a že vše vyvstalo z tohoto mlčenlivého dialogu lásky beze slov. “

“V Buenos Aires žije jeden velký zpovědník, o tři roky mladší než já. Je to řeholník a má pro tuto svátost charisma. Tráví celé dny ve zpovědnici, před kterou stále stojí zástup lidí. Jsou v něm všichni – kněží, prostí, ale také méně prostí lidé. Je to zástup hříšníků, připomínající lid, který chodil za Janem Křtitelem a vyznával své hříchy. Jednou zpovědník řekl: „Mám strach, že jsem Pánu nevěrný. Zdá se mi, že hodně a možná příliš odpouštím. Jsou dny, kdy mi to dělá starost.“ Odpověděl jsem mu: „A co, Luigi, děláš, když máš takové výčitky?“ A on povídá: „Kleknu si před svatostánek, dívám se na Pána a svěřuji se mu: Odpusť mi, dnes jsem příliš odpouštěl, ale není to moje vina. Ty jsi mi dal špatný příklad!“ Opakujte si tuto modlitbu, buďte milosrdní, skutečně buďte takoví. “

Celá meditace zde…

Text modlitby Otče Náš

Žádost o schválení úpravy textu modliteb Otče Náš a Gloria se týká Italské biskupské konference. Ta ji podala již v roce 2018, tedy se jedná o lokální záležitost a výhradně italského jazyka. Žádných dalších národních jazyků se změna nedotkne. Na schválení ze strany papeže bychom v tomto případě měli nahlížet také z jeho postavení římského biskupa – primase Itálie. ČBK zatím žádné změny znění těchto modliteb neplánuje. Níže přinášíme také vyjádření ke změně textu ze strany kardinála Dominika Duky OP, předsedy ČBK.

Ilustrační foto: Wikipedia, Ondřej Žváček

Připomínka papeže Františka je samozřejmě relevantní, věta překladu modlitby Otče Náš: „…neuveď nás v pokušení…“ opravdu může působit problém, protože chápání kauzality v semitské kultuře je jiné než chápání naší řecké mentality a řeckého paradigmatu kauzality. Jde o otázku překladu, Kristus neučil apoštoly tuto modlitbu latinsky, museli bychom vycházet z aramejštiny. Je třeba vysvětlovat smysl tohoto textu, který volně přeložen říká: „Nedopusť, abychom upadli do pokušení; aby nás přemohlo pokušení; ať podlehneme pokušení.”

Náš překlad prozrazuje, že jsme se modlitbu Otče Náš modlili ještě před příchodem svatých Cyrila a Metoděje, původní překlad pochází z bavorské iroskotské misie. Modlitba pochopitelně není recitování textu, modlitba, liturgie má i svoji tradici. Změna textu se dotýká nejen celého pokladu naší duchovní kultury, ale i literatury, zpěvu a podobně. Není tedy snadné změnit text modlitby, kterou se modlíte celý život, jako máme zkušenost například s mariánskou modlitbou: „Pod ochranu Tvou se utíkáme…“.

Musím se přiznat, že se jí raději modlím latinsky než česky, protože si už nepamatuji třetí verzi změny překladu. Ovšem z naší strany tady určitě není neochota ke změně. Najde-li se vhodná příležitost a možnost, jakým způsobem vyřešit tuto otázku, není důvod, proč bychom tak neučinili.

Dominik kardinál Duka, arcibiskup pražský a předseda ČBK Za: církev.cz

Skutky milosdenství

   Klasický výčet skutků tělesného duchovního milosrdenství má své kořeny v biblických textech, které takto zestručňuje:

Skutky tělesného milosrdenství: sytit hladové, napájet žíznivé, přijímat pocestné, odívat ty, kdo nemají co na sebe, navštěvovat nemocné, utěšovat vězněné, pohřbívat mrtvé.

Skutky duchovního milosrdenství: napomínat hřešící, učit nevědomé, dobře radit pochybujícím, těšit zarmoucené, trpělivě snášet křivdy, odpouštět bližním, modlit se za živé i zemřelé.

Katechismus katolické církve charakterizuje skutky milosrdenství především jako skutky lásky, které odpovídají na potřeby člověka:

   “Skutky milosrdenství jsou činy lásky, kterými pomáháme svému bližnímu v jeho tělesných nebo duchovních potřebách. Učit, radit, těšit, posilovat — to jsou skutky duchovního milosrdenství, stejně jako odpouštět a trpělivě vše snášet. Skutky tělesného milosrdenství spočívají obzvláště v tom, že dáváme najíst tomu, kdo má hlad, že hostíme toho, kdo nemá střechu nad hlavou, že odíváme toho, kdo nemá co na sebe, že navštěvujeme nemocné a vězněné, že pohřbíváme zesnulé. Dávat almužnu chudým je mezi těmito skutky jedno z hlavních svědectví bratrské lásky; je to také úkon spravedlnosti, který se líbí Bohu: „Kdo má dvoje šaty, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádné. A kdo má něco k jídlu, ať jedná stejně“ (Lk 3,11). „Raději dejte to, co je v mísách, jako almužnu a pak vám bude všechno čisté“ (Lk 11,41). „Když bratr nebo sestra nebudou mít do čeho se obléci a budou mít nedostatek denní obživy, a někdo z vás jim řekne: ‘Tak s Pánem Bohem! Zahřejte se a najezte se’ — ale nedáte jim, co potřebují pro své tělo, co je (jim) to platné?“ (Jak 2,15-16). (KKC 2447)

   Konat skutky milosrdenství neznamená „sbírat body“ dobrých skutků pro sebe sama, ale dělit se o to, co díky Bohu máme a odpovídat tak na nouzi druhých. Milosrdné skutky tedy může konat člověk, který si je vědom svých obdarování a chce se o ně podělit. Základem všeho křesťanského milosrdenství je milosrdný a obdarovávající Bůh. Za: www.pastorace.cz

Novéna k Božímu milosrdenství

   “Toužím, abys během těchto devíti dní přiváděla duše k prameni mého milosrdenství, aby načerpaly síly a osvěžení i všechnu milost, kterou potřebují v těžkostech života, a zvláště v hodině smrti. Každého dne přivedeš do mého Srdce jinou skupinu duší a ponoříš je do toho moře mého milosrdenství. A já všechny tyto duše uvedu do domu mého Otce. (…) Každého dne budeš prosit mého Otce o milosti pro tyto duše pro mé bolestné utrpení.”

Text novény najdete zde.

“Chci, řekl Pán Ježíš sestře Faustyně, aby ten obraz (…) byl slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem Milosrdenství. (Dn 49) Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. (Dn 699) Tento svátek vytryskl z nitra vytryskl z nitra (mého milosrdenství), aby utěšil celý svět… (1517) a je stvrzen v hlubinách mého slitování. (420)”

” Kdykoliv uslyšíš, jak hodiny odbíjejí třetí, celá se ponoř do Mého Milosrdenství, veleb je a oslavuj…je to hodina velkého milosrdenství pro celý svět. “(Dn 1572)

   V řadě zjevení pověřil Pán Ježíš sv. Faustynu Kowalskou (+1938 v Krakově), aby vybízela lidstvo k hluboké a neochvějné důvěře v Boží milosrdenství. Novéna k Božímu milosrdenství, kterou ji Ježíš přikázal napsat a konat před svátkem Milosrdenství, začíná na Velký pátek a končí v sobotu před 2. nedělí velikonoční. Tato neděle je svátek Božího milosrdenství. Novéna uvedená v deníčku sv. Faustyny byla poprvé vytištěna v Krakově v r. 1937, rok před smrtí světice.

Postní Kapky

Chvála Kristu!

Postní doba se pomalu blíží. I letos se připravuje pastorační aktivita pro toto období přípravy na velikonoce. „Postní kapky 2019“ jsou každodenní inspirace, které mohou „osvěžit“ tvůj život.

  • Myšlenky papeže Františka z katechezí o Desateru
  • Liturgická modlitba pro daný den
  • Biblický citát s inspirativní myšlenkou
  • Nedělní liturgické texty a zamyšlení

Prostřednictvím mobilní aplikace, e-mailu nebo webových stránek můžeš každý den dostat krátké inspirace.

Věříme, že Ti tyto impulzy pomohou dobře prožít postní dobu a dobře se připravit na přijetí svátosti smíření před velikonočními svátky.

ZAČÍNÁME NA 
POPELEČNÍ STŘEDU 
6. 3. 2019

P. Petr Hofírek —

MOBILNÍ APLIKACE

Postní kapky 2019 si můžeš stáhnout na Google Play.

KAPKY DO E-MAILU

Postní kapky 2019 ti mohou pravidelně každý den ráno chodit do tvého e-mailu. Stačí vyplnit jednoduchý webový formulář.

POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE K POSTNÍ DOBĚ 2019

„ Vždyť tvorstvo v očekávání touží po zjevení Božích synů. “

(Řím 8,19)

Drazí bratři a sestry!

Prostřednictvím Matky církve nám Bůh každý rok „dává připravovat se ve zbožnosti a horlivé lásce na slavnost velikonočních tajemství (…) v nichž rosteme k plnosti synovství skrze našeho Pána Ježíše Krista“ (srov. První preface postní). Tak můžeme kráčet od jedněch Velikonoc ke druhým směrem k naplnění spásy, kterou jsme již získali díky Kristovu velikonočnímu tajemství, „neboť naše spása je předmětem naděje“ (Řím 8,24). Tajemství spásy v nás během našeho pozemského života už působí a je dynamickým procesem, který zahrnuje také dějiny všeho stvoření. Svatý Pavel dokonce říká: „Vždyť tvorstvo v očekávání touží po zjevení Božích synů“ (Řím 8,19). V této perspektivě bych chtěl nabídnout několik podnětů k úvaze, jež by nás během nastávající postní doby doprovázela na naší cestě ke konverzi.

1. Spása stvoření

Slavení velikonočního tridua Kristova utrpení, smrti a zmrtvýchvstání, vrchol liturgického roku, nás pokaždé vyzývá, abychom prožívali přípravu na ně s vědomím, že naše připodobnění Kristu (srov. Řím 8,29) je nedocenitelným darem Božího milosrdenství.

Pokud člověk žije jako dítě Boží, pokud žije jako člověk vykoupený, pokud se nechává vést Duchem Svatým (srov. Řím 8,14) a dokáže poznávat a uvádět do praxe Boží zákon, počínaje zákonem vepsaným do jeho srdce a do přírody, pak koná dobro i pro stvoření a spolupracuje na jeho vykoupení. Proto si stvoření, jak říká svatý Pavel, toužebně přeje, aby se projevily Boží děti, tedy aby ti, kdo se těší z milosti Ježíšova velikonočního tajemství, naplno prožívali jeho plody, jež mají dosáhnout své plné zralosti vykoupením samotného lidského těla. Když Kristova láska promění život svatých – ducha, duši i tělo – oni vzdávají Bohu chválu a modlitbou, kontemplací a uměním do ní zapojují i tvory, jak to podivuhodně ukazuje Píseň bratra slunce sv. Františka z Assisi (srov. encyklika Laudato si’, 87). Avšak harmonie vytvořená vykoupením je na tomto světě stále ještě ohrožována negativní silou hříchu a smrti.

2. Zmocňující sila hříchu

Když totiž nežijeme jako Boží děti, často se chováme vůči bližnímu i vůči ostatním tvorům – ale také vůči sobě – zničujícím způsobem a více či méně vědomě akceptujeme, že je můžeme využívat ke svému potěšení. Převládající nestřídmost pak vede k životnímu stylu, který překračuje hranice respektu k našemu lidství i k přírodě. Řídíme se neovladatelnými touhami, které jsou v Knize moudrosti připisovány bezbožníkům, anebo těm, kdo při svém konání nedbají na Boha ani na budoucí naději (srov. 2,1-11). Pokud nejsme trvale zaměřeni na Velikonoce, na horizont Zmrtvýchvstání, je jasné, že se nakonec prosadí logika mít všechno hned a mít stále více.

Víme, že příčinou všeho zla je hřích. Od chvíle, kdy se mezi lidmi objevil, přerušil naše spojení s Bohem, s ostatními lidmi i se stvořením, s nímž jsme spjati především prostřednictvím svého těla. Jakmile se přerušilo spojení s Bohem, byl narušen i harmonický vztah lidských bytostí s prostředím, v němž jsme povoláni žít, a zahrada se proměnila v poušť (srov. Gen 3,17-18). V důsledku hříchu se člověk považuje vůči stvoření za boha, cítí se být jeho naprostým pánem a neužívá jej pro cíle stanovené Stvořitelem, ale k vlastnímu zájmu, na úkor stvoření a druhých lidí.

Když opustíme zákon Boží, zákon lásky, prosadí se zákon silnějšího proti slabšímu. Hřích, který sídlí v srdci člověka (srov. Mk 7,20-23) a projevuje se jako nenasytnost, touha po přehnaném blahobytu, nezájem o dobro druhých a často i o své vlastní, vede k vykořisťování tvorstva, lidí a životního prostředí s nenasytnou chtivostí, jež považuje každé přání za právo a dříve či později zničí i toho, kdo je jí ovládán.

3. Ozdravná síla pokání a odpuštění

Tvorstvo proto naléhavě potřebuje, aby se ukázali Boží synové a dcery, kteří by se stali „novým stvořením“: „Je-li tedy někdo v Kristu, je novým stvořením: to staré zaniklo, je zde to nové“ (2 Kor 5,17). Tím, že se oni projeví, i samotné stvoření může „slavit Velikonoce “; může se otevřít novým nebesům a nové zemi (srov. Zj 21,1). Jít směrem k Velikonocům znamená obnovu naší tváře a našeho srdce křesťanů skrze pokání, konverzi a odpuštění, abychom mohli prožívat celé bohatství milosti velikonočního tajemství.

Tato „netrpělivost“ a očekávání tvorstva dojdou svého naplnění, až se projeví Boží děti, tedy až křesťané a všichni lidé s rozhodností podstoupí „námahu“ konverze. Celé stvoření je spolu s námi povoláno, aby „i ono bylo osvobozeno od poroby porušenosti a vešlo pak do svobody a slávy Božích dětí“ (Řím 8,21). Postní doba je svátostným znamením této konverze. Vyzývá křesťany, aby s větší intenzitou a konkrétností vtělovali velikonoční tajemství do svého osobního, rodinného a společenského života, zvláště za pomoci postu, modlitby a almužny.

Postit se znamená učit se proměňovat svůj postoj k ostatním lidem a tvorům: přecházet od pokušení všechno „pohlcovat“, abychom nasytili svou chamtivost, ke schopnosti trpět z lásky, která může naplnit každou prázdnotu našeho srdce. Modlit se, abychom se dokázali zříkat modloslužebnictví a pocitu soběstačnosti svého já a abychom prohlásili, že potřebujeme Pána a jeho milosrdenství. Dávat almužnu, abychom se zbavili pošetilosti, že můžeme žít a shromažďovat všechno pro sebe s iluzí zabezpečit se pro budoucnost, která nám nepatří. Tak budeme nacházet radost z plánu, který Bůh vložil do stvoření i do našeho srdce, plánu, jenž znamená milovat jeho, své bratry i celý svět a v této lásce nacházet pravé štěstí.

Drazí bratři a sestry, „postní doba“ Božího Syna spočívala v tom, že vstoupil na poušť stvoření, aby se znovu stala onou zahradou společenství s Bohem, jakou byla před prvotním hříchem (srov. Mk 1,12-13; Iz 51,3). Kéž během naší postní doby projdeme stejnou cestou, abychom přinesli Kristovu naději také tvorstvu, které doufá „že i ono bude osvobozeno od poroby porušenosti a vejde pak do svobody a slávy Božích dětí“ (Řím 8,21). Nedopusťme, aby tato příznivá doba uplynula bez užitku! Prosme Boha, aby nám pomohl vydat se na cestu pravé konverze. Zanechme sobectví, nehleďme jen na sebe samotné a obraťme se k Ježíšovým Velikonocům; staňme se bližními pro bratry a sestry v těžkostech a sdílejme s nimi svá duchovní i hmotná dobra. Když takto konkrétně přijmeme do svého života Kristovo vítězství nad hříchem a nad smrtí, budeme na celé stvoření přitahovat jeho proměňující sílu.

Vatikán, 4. října 2018, slavnost svatého Františka z Assisi

Ke stažení formát pdf