Slovo k naší Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR

24. ledna 2019

 Včerejší den jsme mohli sledovat zasedání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pod vedením jejího pana místopředsedy, předsedy KSČM. Byli jsme svědky rozhodnutí a schválení zákona, který narušuje ústavnost a právní jistotu v naší zemi.

Chtěl bych poděkovat především těm poslancům, kteří hlasovali proti tomuto zákonu a měli věcné připomínky. Dále bych rád poděkoval těm, kteří se zdrželi, nebo opustili sál věrni svému svědomí. Těm, kteří vyjádřili své ano, bych chtěl položit otázku, zda se ptali svého svědomí podle přísahy, kterou se zavázali nám občanům, anebo zda se domnívají, že svědomí již není dnes zapotřebí. Poslancům KSČM bych chtěl ocitovat slova, která zazněla na jejich sjezdu: „Soudružky a soudruzi, to čemu říkáte „Vítězný únor“, byl ve skutečnosti prohraný únor a víte proč? Protože vytvořil monopol moci… Nejdříve justiční vraždy politických oponentů, Heliodora Píky, Milady Horákové a dalších… Jinými slovy to nebyly deformace. Přestaňme si lhát do kapsy. To nebyly chyby, to byly zločiny a jako zločiny je musíme umět pojmenovat, chceme-li mluvit pravdu.“

Útoky na církve, náboženské společnosti a Federaci židovských obcí, kdy jsme stavěni do role zlodějů a podvodníků, si můžete přičíst na konto svého svědomí. Budete-li zpytovat své svědomí, pak vám doporučuji: „Nezapomeňte, že pokání očišťuje, že pokání je předstupněm odpuštění a také předstupněm k morálnímu životu.“ Pohlédněte do očí obětem holokaustu, pohlédněte do očí těm stovkám občanů, kteří byli zavražděni za vaší vlády, pohlédněte do očí téměř 250 000 politických vězňů. Církev netvoří nenažraný preláti, ale jsou to občané této země, kteří v době nacismu i komunismu pracovali, snášeli perzekuci, které jste připravili o jejich domovy, o jejich statky, o jejich majetek. To všechno jsou členové našich církví, nejenom té katolické. Je skutečně smutné, že tento návrh, který byl předložen bez jakékoliv dokumentace zmíněných tvrzení, mohl spatřit světlo světa v budově parlamentu, který před třiceti lety sliboval nápravu a návrat právního řádu. Hovoříte o politické dohodě, která rozhodla. Zde máte pravdu, ale parlamentní komise i vzorkový průzkum jednotlivých položek odbornou firmu Ernst& Young potvrdila pravdivost a nepřemrštěnost cen. Církvím byl majetek konfiskován vaší stranou po nástupu vaší vlády a zůstává pravdou, že jste nás, zmíněné subjekty, s bičem v ruce finančně udržovali v živoření. Mohli jsme v roce 1989 převzít ve svobodném státě plnou odpovědnost, ale přebytek sto šedesáti miliard, který byl výsledkem hospodaření na našich majetcích, jste si ponechali. Rovněž tak řešení tohoto majetkového vyrovnání během existence České republiky přineslo do státní pokladny po odečtení nákladů na provoz církví k roku 2012 dvacet miliard. Zřekli jsme se nemovitého a movitého majetku, který výrazně přesahuje finanční odškodnění. Dvacet let jednání s vládami ČR, které se snažily snížit devastaci vámi způsobenou, která byla stanovena odbornou studií TU Brno na počátku devadesátých let ve výši čtyřiceti miliard, přepočtěme do cen z roku 2012. Tato slova neříkám jako zahořklý škarohlíd, ale konstatuji, aby zazněla pravda. Jmenovaný zákon č. 428/2012 Sb. začíná slovy: „O majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi… Parlament pamětliv trpkých skutečností z dob, kdy lidská práva a základní svobody byly na území dnešní České republiky potlačovány, odhodlán rozvíjet a střežit zděděné duchovní bohatství, veden snahou zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, které byly spáchány komunistickým režimem v období let 1948 až 1989, vypořádat majetkové vztahy mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi jako předpoklad plné náboženské svobody a umožnit tak obnovením majetkové základny církví a náboženských společností svobodné a nezávislé postavení církví a náboženských společností, jejichž existenci a působení pokládá za nezbytný prvek demokratické společnosti, se usnesl na tomto zákoně České republiky.“ Dovolte, abych se zeptal, nenesou tyto vaše kroky známky porušování zákona o zločinnosti komunismu?

K řešení tohoto problému zmírnění křivd a částečného narovnání došlo za 21 let a to zejména proto, že stát byl více zatížen zabezpečením financování církví podle zákona č. 218/1949 Sb. Smlouvu, kterou jsme podepsali v případě římskokatolické církve, bylo možné uzavřít na základě zmocnění Svatého stolce. Nechápu tedy, proč je zmiňován Modus vivendi z doby první republiky, neboť existuje nový Modus vivendi podepsaný vládou ČR zastoupenou ministrem zahraničí Cyrilem Svobodou. Svatý stolec tehdy zastupoval apoštolský nuncius Erwin Josef Ender. V důvodové zprávě k přijaté novele zákona 428/2012 Sb. se uvádí: „Ke zmíněnému kroku vedla předkladatele především skutečnost, že restituce církevního majetku se výrazně liší od dosud realizované restituční legislativy.“ Ano to je pravda, církve souhlasily s tím, že vydávat se nebude majetek obcí a právnických osob. Církve se vzdaly náhrady za znehodnocení. Církve se vzdaly za mrtvý a živý inventář. To vše v ostatní legislativě bylo. Je to ve smlouvě. Platí tato smlouva? Zmíněné žaloby na určení majitele představují nepatrný zlomek restitučních kauz, mnohé vznikly z důvodu, kdy vydávání majetku bylo politickými nástroji znemožňováno proti platnosti zmíněného zákona. Dále se jedná o majetek, který byl zpronevěřen státní správou a chráněný blokačními paragrafy. Zůstává pro mne tajemstvím, proč stát nekoná, aby se mu tento majetek navrátil, a rovněž nepopírám, že v některých případech určitých nejasností stát i církevní právnické osoby nejednaly ve shodě a je zde na místě soudní řešení, protože snad věříme naší justici.

Dovolte mi otázku, kam půjde tato salámová metoda vytvářená KSČM dále? Tak jako po roce 1948? Po církvi sedláci, po sedlácích živnostníci a další? Protože rozesmáté tváře poslanců KSČM milují pobavení, dovolte, abych i já skončil trochu veselou notou. Meritorně tedy platí onen vtip, že parlament ČSSR je něco mezi divadlem a muzeem? Doufám, že tomu nebude v demokratickém státě. Na břevnovském hřbitově může ve večerních hodinách návštěvník zaslechnout slova písně, kterou si pobroukává Karel Kryl s arciopatem Anastázem Opaskem: „Na rohu ulice vrah o morálce káže“ a zloděj křičí chyťte zloděje. Asi trochu černý humor, ale víte, že jsem před několika měsíci vyslovil naději, že v současné KSČM vedle stoupenců stalinské diktatury jsou také rozumní, a dej Bůh, čestní lidé.

Tyto řádky jsem napsal vpředvečer výročí pohřbu Jana Palacha. Na začátku jubilejního roku 2019. Budeme slavit Mnichov anebo 17. listopad? V úctě

Dominik kardinál Duka arcibiskup pražský a primas český předseda České biskupské konference.

(citace z projevu prezidenta ČR na sjezdu KSČM, 21. duben 2018) (citace zákona č. 248/2012 Sb.) Za: cirkev.cz

Týden modliteb za jednotu křesťanů 2019

Ekumenickými nešporami v Bazilice sv. Pavla za hradbami zahájil papež František Týden modliteb za jednotu křesťanů s mottem: „Budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost“ (Dt 16,20). Homilii Svatého otce přinášíme v plném znění:

Dnes začíná Týden modliteb za jednotu křesťanů, který nás všechny vybízí, abychom prosili Boha o tento veliký dar. Jednota křesťanů je plodem Boží milosti a my se máme připravit k jejímu přijetí se srdcem  velkorysým a ochotným. Dnes večer mne obzvláště těší, že se mohu modlit společně s představiteli dalších církví zastoupených v Římě, jimž patří můj srdečný a bratrský pozdrav. Zdravím také ekumenickou delegaci z Finska, studenty Ekumenického institutu z Bossey, kteří jsou na návštěvě Říma s cílem seznámit se hlouběji s katolickou církví, a mladé pravoslavné a východní pravoslavné studenty podporované Výborem pro kulturní spolupráci s pravoslavnými církvemi, působícím při Papežské radě pro jednotu křesťanů.

Pátá kniha Mojžíšova předestírá obraz Izraelského lidu tábořícího na moábských planinách, v okamžiku, kdy se chystá vstoupit do země, kterou mu Bůh přislíbil.  Mojžíš, jako starostlivý otec a vůdce vyvolený Hospodinem, opakuje lidu Zákon, nabádá jej a připomíná mu povinnost žít věrně a spravedlivě až se usadí v zaslíbené zemi.

Úryvek, který jsme právě vyslechli, předkládá směrnice o slavení tří hlavních svátků roku. Jsou to Pesach (vyjití z Egypta, svátek nekvašených chlebů), Šavu´ot (předání zákona Mojžíšovi na hoře Sinaj, svátek týdnů) a Sukot (svátek stánků). Každý z těchto svátků volá Izrael  k vděčnosti za dobrodiní obdržená od Boha. Slavení svátku si žádá účast všech. Nikdo nesmí být vyloučen: „A budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec, který žije v tvých branách, i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří jsou mezi vámi“ (Dt 16,11).

Na každý z těchto svátků je třeba vykonat pouť „na místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno“ (v. 2). Tam má věrný Izraelita předstoupit před Boha. Přestože všichni Izraelité byli v Egyptě otroky, bez osobního vlastnictví, nikdo se “neukáže před Hospodinovou tváří s prázdnou“ (v. 16) a dar, který přinese, bude podle míry, v níž mu Hospodin požehnal. Všichni tedy obdrží svůj podíl z bohatství země a z Boží dobroty.

Neměla by nás překvapovat skutečnost, že biblický text přechází od slavení tří hlavních svátků k jmenování soudců. Svátky samotné nabádají lid ke spravedlnosti, připomínají zásadní rovnost všech jeho členů, když ukazují, že všichni stejným způsobem závisejí na Božím milosrdenství, a vybízejí každého ke sdílení obdržených dobrodiní s dalšími. Pocta a díkuvzdání Hospodinu ve svátcích jde ruku v ruce s poctou a spravedlností vůči bližnímu, zejména je-li slabý a potřebný.

Když se indonéští křesťané zamýšleli nad volbou tématu pro tento týden modliteb, rozhodli se pro slova Páté knihy Mojžíšovy: „Budeš usilovat o spravedlnost, a jen o spravedlnost“ (Dt 16, 20).  Odráží se v nich obava, že ekonomický rozvoj jejich země, vedený logikou konkurence, ponechá mnohé v chudobě a jen malému množství lidí dopřeje veliké bohatství. Ohrožena je harmonie společnosti, v níž lidé různých etnik, jazyků a náboženství žijí pospolu a sdílejí smysl pro vzájemnou odpovědnost.

Neplatí to však pouze pro Indonésii. S touto situace se setkáme po celém světě. Pokud společnost neklade do základů princip solidarity a společného dobra, jsme svědky pohoršlivé situace, kde lidé v krajní bídě žijí vedle mrakodrapů, impozantních hotelů a luxusních obchodních center, symbolizujicích závratné bohatství. Zapomněli jsme na moudrost Mojžíšova zákona, která říká, že není-li bohatství sdíleno, společnost se rozštěpí.

Sv. Pavel v listě Římanům vztahuje stejnou logiku na křesťanské společenství; ti, kdo jsou silní, se mají postarat o slabé.  „Mít zalíbení sami v sobě“ (srov. 15,1) není křesťanské. Po Kristově příkladu se máme snažit o růst těch, kdo jsou slabí. Solidarita a společná odpovědnost musejí platit jako zákony, na nichž je založena křesťanská rodina.

Jako svatý lid Boží stojíme také my neustále před vstupem do Království, které nám Pán přislíbil. Avšak jelikož jsme rozdělení, potřebujeme si připomínat pobídku ke spravedlnosti, s níž se k nám Bůh obraci. Také mezi křesťany hrozí, že převládne logika, jakou znali Izraelité v dávných dobách i mnoho národů dnešní doby, že totiž při úsilí o hromadění bohaství zapomínáme na slabé a potřebné. Je snadné zapomenout na základní rovnost, která je mezi námi, na to, že jsme původně všichni otročili hříchu a že nás Pán zachránil ve křtu, když nás povolal za své syny. Je snadné považovat duchovní milost, která nám byla dána, za své vlastnictví, za něco, co nám náleží a patří. Je rovněž možné, že dary, které jsme od Boha dostaly, nás učiní slepými k darům, přiděleným jiným křesťanům. Je těžkým hříchem zlehčovat či pohrdat dary, které Pán udělil jiným bratřím, a myslet si, že jsou jaksi méně privilegovanými před Bohem. Pokud v sobě živíme tyto myšlenky, dovolujeme, aby se milost, kterou jsme obdrželi, stala zdrojem pýchy, nespravedlnosti a rozdělení. Jak bychom pak mohli vstoupit do zaslíbeného Království?

Kult, který patří k tomuto Království, je kultem, který si žádá spravedlnost, je svátkem zahrnujícím všechen lid, svátkem, v němž jsou obdržené dary dány k dispozici a sdíleny. Abychom mohli učinit první kroky k oné zaslíbené zemi, jíž je naše jednota, musíme především s pokorou uznat, že požehnání, kterých se nám dostalo, nejsou našimi podle práva, nýbrž jako dar, a že nám byla dána, abychom je sdíleli s ostatními. Za druhé pak musíme uznat hodnotu milosti udělené jiným křesťanským komunitám. Z toho pak bude plynout naše přání mít účast na darech druhých. Křesťanský lid, obnovený a obohacený touto výměnou darů, bude lidem, který je s to kráčet pevným a důvěřivým krokem po cestě vedoucí k jednotě.

Přeložila Johana Bronková, Za: radiovaticana.cz

Světové dny mládeže v Panamě

Milí farníci, už jste možná četli ve farních listech, že se chystám na SDM do Ameriky do Panamy. Oslovil nás p.Tomáš Hofman (ředitel DCŽM Vesmír) a vyzval nás, abychom tuto jedinečnou akci sdíleli se svou farností. A Panama se blíží! Odlétám už v úterý 15. ledna, přípravný tým už je na místě a průběžně nás informuje, co nás čeká. První týden strávíme v diecézi Colón, ubytováni budeme v rodinách. Už mám připravené dárky které povezu s sebou (maminka nazdobila perníčky, nemůže chybět české pivo a náš kostel sv.Václava na kalendáříkách). Čeká nás zde pouť, festival hudby a sportu, mše svaté, vigílie. 21.1. se přesouváme do Panamy, kde bude hlavní setkání. Papež František přiletí 23.1. a my se budeme těšit na setkání s ním. Mnoho mladých přiletí až na druhý týden SDM, který vyvrcholí společnou nedělní bohoslužbou. Můžete nás sledovat na televizi Noe (možná i jinde). Chtěl bych vás poprosit o modlitbu za nás mladé, papeže i všechny účastníky SDM. To víte, mamka má strach,  abych se z té ciziny v pořádku vrátil. Z naší diecéze nás letí 6, budeme prosit za naší diecézi, naše farnosti i za všechny blízké. Děkuji všem, kteří mi pomohli s organizací cesty, děkuji Pánu Bohu, že zrovna já můžu letět. Pokud bude možnost, přihodím z pobytu pár fotek. Díky za přímluvu. Kuba

Tříkrálová Sbírka

Dobročinnou akci Tříkrálová sbírka pořádá Charita Česká republika v celostátním měřítku od roku 2001. Koledující skupinky tří králů mohou lidé potkávat po Novém roce, nejvíce kolem 6. lednaTříkráloví koledníci putují dům od domu a přinášejí lidem radostné poselství Vánoc o narození Jezulátka. Přitom prosí o dar na pomoc lidem v nouzi. Koledníci Charity vybírají finanční příspěvky do úředně zapečetěné kasičky opatřené charitním logem a obdarovávají dárce drobnou pozorností – cukříky a kalendáříky. Vedoucí skupinky je vybaven průkazem koledníka. Tříkrálová sbírka je největší sbírkovou a dobrovolnickou akcí v ČR.

Výtěžek sbírky je věnován na pomoc nemocným, handicapovaným, seniorům, matkám s dětmi v tísni a dalším potřebným především v regionech, kde se sbírka koná. Část výnosu sbírky putuje na humanitární pomoc do zahraničí. Pravidla pro rozdělení výtěžku Tříkrálové sbírky naleznete zde.

Začněte i vy nový rok dobrým skutkem!

Do sbírky lze přispět i dárcovskou SMS ve tvaru: DMS KOLEDA 30, 60 nebo 90 na číslo 87 777 (cena jedné SMS je 30, 60 a 90 Kč) anebo odesláním finančního daru na účet: 66008822/0800 u České spořitelny, VS: 777.

Požehnání koledníkům fotky

Betlém je lékem proti strachu

Homilie papeže při půlnoční mši vánoční 24. prosince, baz. sv. Petra

Josef se spolu s Marií odebral vzhůru »do města Davidova, které se jmenuje Betlém« (Lk 2,4). Tuto noc jdeme vzhůru do Betléma my, abychom objevili tajemství Vánoc.

1. Betlém znamená dům chleba. V tomto „domě“ se dnes Pán setkává s lidstvem. On ví, že k životu potřebujeme pokrm. Ví však také, že pokrm světa nenasytí srdce. V Písmu se prvotní hřích lidstva pojí právě s jídlem: »utrhla ze stromu a jedla« (Gn 3,6). Vzít a jíst. Člověk se stal chamtivým a nenasytným. Mít a hromadit věci je mnohými považováno za smysl života. Nenasytná hltavost prostupuje lidskými dějinami až k dnešním paradoxům, kdy někteří pořádají opulentní hostiny a příliš mnoha lidem se chléb k životu nedostává.

Betlém představuje obrat, který mění běh dějin. Tam, v domě chleba se v jeslích rodí Bůh. Jako by nám říkal: jsem tady jako váš pokrm. Nebere, dává pokrm; nedává něco, nýbrž sebe sama. V Betlémě objevujeme, že Bůh není někdo, kdo život bere, nýbrž Ten, kdo život dává. Člověku, zvyklému od počátku brát a jíst, začíná Ježíš říkat: »Vezměte, jezte. To je mé tělo« (Mt 26,26). Tělíčko Betlémského Dítěte uvádí nový životní vzor: nehltat a nehromadit, nýbrž sdílet a rozdávat. Bůh se stává maličkým, aby byl naším pokrmem. Budeme-li živit Jím, Chlebem života, můžeme se znovu zrodit v lásce a zlomit spirálu chamtivosti a hltavosti. Z „domu chleba“ přivádí Ježíš člověka domů, aby byl součástí Boží rodiny a bratrem svého bližního. Před jeslemi chápeme, že život není živen majetkem, nýbrž láskou; nikoli nenasytností, nýbrž dobročinnou láskou; nikoli hojností vystavovanou na odiv, nýbrž opatrovanou jednoduchostí.

Pán ví, že potřebujeme jíst každý den. Proto se nabízel každý den svého života, od Betlémských jeslí po Jeruzalémské večeřadlo. A dnes se na oltáři znovu stává chlebem lámaným  pro nás, klepe na naše dveře, aby vešel a večeřel s námi (srov. Zj 3,20). O Vánocích dostáváme na Ježíšově zemi nebeský Chléb, pokrm, který nikdy nepropadne, ale dává nám už nyní zakoušet věčný život.

V Betlémě objevujeme, že Boží život proudí v žilách lidstva. Pokud jej přijmeme, dějiny se změní, počínaje námi. Protože když Ježíš změní srdce, není už středem života moje hladové a sobecké já, nýbrž On, jenž se rodí a žije z lásky. Dnes v noci, kdy jsme voláni jít vzhůru do Betléma, domu chleba, ptejme se: co je pokrmem mého života, bez něhož se neobejdu? Je to Pán nebo někdo jiný? Potom, až vstoupíme do jeskyně a postřehneme v bolestné chudobě Dítěte novou vůni jednoduchého života, ptejme se: opravdu potřebuji tolik věcí a komplikovaných receptů k životu? Dokážu se obejít bez množství prchavých příloh a vybrat si jednodušší život? V Betlémě vidíme vedle Ježíše lidi, kteří připutovali jako Maria, Josef a pastýři. Ježíš je Chléb na cestu. Nemá v oblibě lenivé, zdlouhavé a pohodlné stolování, nýbrž žádá nás, abychom vstali od stolu a sloužili jako chléb lámaný pro druhé. Ptejme se: Dělím se na Vánoce o chléb s tím, kdo ho nemá?

2. Po Betlému, domu chleba, uvažujme o Betlému, městu Davidově. Tam David jako chlapec dělal pastýře a jako takový byl vyvolen Bohem, aby se stal pastýřem a vůdcem Jeho lidu. Na Vánoce, v městě Davidově přijímají Ježíše právě pastýři. Oné noci – praví evangelium – »na ně padla veliká bázeň« (Lk 2,9), avšak anděl jim řekl: »nebojte se« (v.10). Často se výzva nebojte se opakuje v evangeliích; téměř jako refrén Boha hledajícího člověka. Od počátku má totiž člověk v důsledku hříchu strach před Bohem: »bál jsem se a proto jsem se skryl« (Gn 3,10), říká Adam po hříchu. Betlém je lék proti strachu, neboť navzdory člověkovu odmítnutí, Bůh vždycky přitakává a navždy bude Bohem-s-námi. A aby jeho přítomnost nebudila strach stává se maličkým dítětem. Nebojte se – není řečeno svatým, nýbrž pastýřům, prostým lidem, kteří se v té době jistě nevyznačovali zdvořilostí a zbožností. Syn Davidův se rodí mezi pastýři, aby nám řekl, že nikdo už nebude nikdy sám; máme Pastýře, který vítězí nad našimi obavami a má nás rád všechny bez výjimky.

Betlémští pastýři nám také říkají, jak jít Pánu v ústrety. Během noci bděli; nespali, nýbrž dělali to, co nezřídka Ježíš požaduje slovy: bděte (srov. Mt 25,13; Mk 13,35; Lk 21,36). Setrvávají v bdění, čekají bděle ve tmě, a Bůh »se rozzáří kolem nich« (srov. Lk 2,9). To platí i pro nás. Náš život může být očekáváním, které se i v noci plné problémů svěřuje Pánu a touží po Něm, a potom obdrží Pánovo světlo; anebo nárokem, kde se spoléhá jenom na vlastní síly a prostředky, ale v takovém případě zůstane srdce zavřeno Božímu světlu. Pán je rád očekáván, a nelze jej očekávat na pohovce ve spánku. Pastýři se proto dávají do pohybu, »pospíchali«, stojí v textu (v.16). Nestojí bez hnutí jako ten, kdo se domnívá, že je v cíli a nic nepotřebuje, nýbrž jdou, nechají stádce nestřežené, riskují kvůli Bohu. A když uviděli Ježíše, přestože nebyli odborníky na proslovy, jdou a vypravují o Něm, takže »všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli« (v.18).

Bděle čekat, jít, riskovat, vyprávět o kráse – to jsou gesta lásky. Dobrý Pastýř, který o Vánocích přichází, aby dal život za ovce, se obrací k Petrovi a jeho prostřednictvím k nám všem poslední otázkou: »Miluješ mě« (Jan 21,15). Na odpovědi závisí budoucnost stádce. Tuto noc jsme povoláni odpovědět a říci mu také: »Miluji tě«. Odpověď každého je podstatná pro celé stádce.

»Pojďme tedy do Betléma« (Lk 2,15) – tak pastýři řekli a učinili. Také my, Pane, chceme jít do Betléma. Cesta je i dnes strmá, je třeba překonat vrchol sobectví a nesmeknout se po strži zesvětštění a konzumismu. Pane, chci přijít do Betléma, protože mne tam očekáváš. A uzřít, že Ty, položený v jeslích, jsi chlebem mého života. Potřebuji jemnou vůni tvé lásky, abych byl chlebem lámaným pro svět. Vezmi mne na svoje ramena, dobrý Pastýři, a budu moci i já, Tebou milovaný, milovat a brát za ruku bratry. Pak budou Vánoce, až Ti budu moci říci: »Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji« (Jan 21, 17).

 

Přeložil Milan Glaser za: www.radiovaticana.cz

Mějme o Vánocích srdce otevřené k překvapení

Tématem poslední předvánoční audience byly Vánoce: překvapení, které se líbí Bohu. Papež František vyzval, abychom tyto svátky nepromarnili jejich zesvětštěním, ale abychom byli otevření překvapení, stejně jako Marie a Josef, abychom tento čas využili k pomoci alespoň jednomu chudému, který se podobá Bohu, jenž přišel na svět chudý o Vánocích, a abychom se v tichosti zastavili u jesliček.

Jaké  Vánoce chce vlastně Bůh?

V úvodním čtení zazněl úryvek z 1. kapitoly Janova evangelia (J 1, 9-12) a papež na něj navázal: „Za šest dní budou Vánoce. Všude je plno vánočních stromků, ozdob a světel, což nám připomíná, že i letos přijdou svátky. Reklamní mašinérie nás vybízí, abychom si stále vyměňovali nové dárky a překvapovali se. Ale jsou toto svátky, které se líbí Bohu? Jaké Vánoce by chtěl On? Jaké dárky? Jaká překvapení?“

Připomeňme si první Vánoce

„Podívejme se na první Vánoce v historii, abychom objevili Boží záměr. Tyto Vánoce byly plné překvapení, pokračoval dále papež a připomněl, jak Marii, Josefovu snoubenku, navštívil anděl a změnil jí celý život, z panny se stala matkou. Také pro Josefa bylo připraveno překvapení, stal se otcem, aniž by stvořil syna, jenž přišel na scénu v nejméně vhodném okamžiku – když byli Maria a Josef teprve zasnoubeni a dle Zákona spolu ještě nesměli žít. Tváří tvář skandálu, přestože mohl Josef Marii zapudit a zachránit tak své dobré jméno, tak překvapil a z dobré vůle se rozhodl Marii potají propustit, za cenu ztráty své pověsti. 
Dalším překvapením je Bůh, který vstupil Josefovi do snu a změnil jeho plány, požádal ho, aby Marii přijmul za svou manželku. Po narození Ježíše, když už měl Josef pro rodinu své plány, měl další sen, ve kterém mu bylo řečeno, že má odejít s rodinou do Egypta. „Stručně řečeno, Vánoce přinášejí nečekané životní zvraty. A pokud chceme prožít Vánoce, musíme otevřít naše srdce a být připraveni na nečekané změny v životě,“ uvedl papež František a dále pokračoval:
„Ale největší překvapení přichází o vánoční noci: Nejvyšším se stává malé dítě. Boží slovo se stává novorozenětem, což doslova znamená ´neschopným mluvit´. Přivítat Spasitele nepřišly autority oné doby a místa, ale obyčejní pastýři překvapení anděly během jejich práce v noci a kteří se bez prodlení vydali na cestu. Kdo by to byl čekal? Vánoce znamená oslavovat neslýchané Boží skutky, Boha překvapení, který převrací naši logiku a naše očekávání.  

Od Vánoc je Bůh Bohem s námi

„Slavit Vánoce tedy znamená, přijímat na zemi překvapení Nebe. Nelze žít jen ´pozemskými věcmi´, když Nebe přineslo na svět novinu. Vánoce otevírají novou epochu, kde se život neprogramuje, ale daruje; kde nelze již žít jen sami pro sebe, podle vlastní vůle, ale pro Boha a s Bohem, protože od Vánoc je Bůh Bohem s námi,“ uvedl dále papež František.
Prožít Vánoce znamená, nechat se touto novinkou překvapit. Vánoce v tomto smyslu nenabízejí uklidňující teplo krbu, ale božské chvění, které otřáslo dějinami. Vánoce jsou vítězstvím pokory nad arogancí, jednoduchostí nad hojností, tichem nad hlukem, vítězstvím modlitby Boha v nás.

Nechme se inspirovat Svatou rodinou

„Prožít Vánoce znamená, jednat jako Ježíš, který přišel pro nás potřebné, vyjít k těm, kteří nás potřebujíJednat jako Marie: důvěřovat a být poslušní Bohu, i když Jeho jednání nechápeme. Jednat jako Josef: vstát a realizovat Boží plán, i když není v souladu s plánem naším,“ vyzval papež František a dále se zmínil, že postava sv. Josefa je překvapivá, neboť v evangeliích nikdy nemluví a Pán k němu promlouvá v tichosti, ve snu. 

Setrvejme v tichosti u jesliček

„Vánoce znamená upřednostnit tichý Boží hlas před hlukem konzumu. Pokud dokážeme stát před jesličkami v tichosti, Vánoce budou i pro nás překvapením a ne něčím, co jsme již viděli. Být v tichosti před jesličkami: toto je pozváním Vánoc. Najděte si na to čas, běžte v tichosti k jesličkám a setrvejte u nich. A uslyšíte, uvidíte překvapení…,“ vyzval papež k novému prožití Vánoc.

Nezesvětšťujme Vánoce

„Bohužel ale člověk může udělat chybu a před novinkami Nebe dát přednost běžným světským věcem. Pokud Vánoce zůstanou jenom tradičním svátkem, kde jsme v centru my a ne On, bude to promarněná příležitost. Prosím vás, nezesvětšťujme Vánoce! Neodsunujme stranou toho, koho oslavujeme, jako když ´přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.´(J 1,11), varoval papež. 
Již první neděli adventní nás Pán v evangeliu varoval, abychom se měli na pozoru a neoddávali se jen rozptýlení a světským záležitostem (Lk 21,34). V těchto dnech máme možná více na pilno než během roku, ale tak jednáme opačně, než Ježíš chce. Obviňujeme z toho okolnosti a rychlost dnešního světa, ale Ježíš neobviňoval svět, chce od nás, abychom se nenechali světem přemoci, ale byli bdělí a modlili se v každý čas (Lk 21,36).

Nechme se tyto Vánoce překvapit

„Takže Vánoce budou Vánocemi, pokud jako Josef dáme prostor tichu, jestli jako Marie řekneme Bohu ´tady jsem´, jestli jako Ježíš budeme blízcí těm, kteří jsou sami, jestli jako pastýři vyjdeme ze svých přístřešků, abychom byli s Ježíšem. Budou to Vánoce, pokud najdeme světlo v chudé betlémské jeskyni.
A nebudou to Vánoce, pokud budeme hledat jen třpyt světa, jestli se zahltíme dárky, obědy a večeřemi, ale nepomůžeme alespoň jednomu chudému, který se podobá Bohu, protože Bůh přišel chudý o Vánocích,“ uvedl v závěru své promluvy papež František a dodal: 
Krásné Vánoce, plné Ježíšova překvapení! Tato překvapení se mohou zdát nepohodlnými, ale to je Boží záměr. Pokud těmto výzvám řekneme ano, bude to pro nás samotné velkým překvapením. Každý z nás má v srdci ukrytou schopnost být překvapen. Nechme se tyto Vánoce Ježíšem překvapit… Svěřme se Marii a Josefovi, aby nás naučili přijmout tento velký dar: Immanuela, Boha s námi.
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce) Za církev.cz

Příprava na mimořádný misijní měsíc říjen 2019

„Zvu každého křesťana na jakémkoli místě a v jakékoli situaci k tomu, aby se hned dnes navrátil ke svému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň aby učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat a že ho bude každý den bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se ho toto pozvání netýká, protože „z radosti, kterou dává Bůh, není nikdo vyloučen.“ Kdo riskuje, nebude Pánem zklamán, a kdo učiní malý krůček směrem k Ježíši, objeví, že On už na jeho příchod čekal s otevřenou náručí. Toto je chvíle, kdy je třeba říci Ježíši Kristu: „Pane, nechával jsem se oklamávat, tisícero způsoby jsem unikal před tvou láskou, ale nyní jsem znovu zde, abych obnovil svoji smlouvu s tebou. Potřebuji tě. Vysvoboď mne znovu, Pane, přijmi mne opět do své Vykupitelské náruče.“ Moc nám prospěje vrátit se k němu, poté co jsme se ztratili!“ apeluje papež František ve své exhortaci Evangelii Gaudium. 

Misijní činnost každého křesťana je odpovědí na trvalý Ježíšův příkaz: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu.“ (Mk 16,15) 30. listopadu 2019 uběhne 100 let od vydání apoštolského listu Maximum illud, kterým chtěl dát tehdejší papež Benedikt XV. po zničujícím světovém konfliktu nový impuls misijnímu úkolu hlásat evangelium. V listu zdůrazňuje, že jediným motivem misijní činnosti má být poselství a láska Pána Ježíše, šířené svatostí vlastního života a dobrými skutky. Papež František klade opět důraz na tento úkol, který byl církvi svěřen, a proto si přeje, aby se v celém světě slavil říjen 2019jako Mimořádný misijní měsíc, kterému by měla předcházet celoroční příprava. Za a více informaci najdete na: missio.cz

V pátek 30. 11. od 19.00 na faře v Žamberku uskuteční se listopadová misijní příprava na Mimořádný misijní měsíc říjen 2019 vyhlášený papežem Františkem.

Červená středa

28. listopadu 2018 se bude v ČR poprvé slavit Červená středa (#RedWednesday); den, kdy chceme myslet na pronásledované pro víru z celého světa. Vizuálním symbolem akce je rozsvícené červené světlo. Věříme, že třeba i ve vaší farnosti, sboru, společenství či organizaci budete mít chuť se zapojit. Připojit se může každý, stačí opravdu málo… Více na cirkev.cz

Společné modlitby budou se konat v kostele sv. Václava v Žamberku v 18.00.

Odpusť, ale nezapomínej.

Dne 11. listopadu si celá Evropa připomene konec první světové války, resp. den, kdy v roce 1918 na všech frontách této války vstoupilo v platnost příměří.
V mnoha zemích Evropy je zvykem si tuto skutečnost vhodným způsobem připomenout, zejména v letošním roce, kdy slavíme 100 let od konce této války.
Česká biskupská konference se připojuje k těmto iniciativám v podobě rozeznění kostelních zvonů.
Prosíme tímto všechny duchovní správce, aby zajistili, že budou v neděli 11. listopadu 2018 v době od 13:30 hodin znít po dobu několika minut kostelní zvony jako připomínka konce této světové války a symbolické uctění památky padlých v první světové válce.

“Tradice zvonění na připomínku konce války je doma ve Velké Británii, kde se 11. listopadu v 12.30 tamního času (13.30 SEČ) po celé zemi tradičně rozeznívají zvony k uctění obětí této první velké války a připomenutí jejího konce.
I v ČR půjde o ekumenickou iniciativu, do které se rovněž zapojí další církve, které jsou sdružené v Ekumenické radě církví v ČR (ERC).
Na neděli 11. listopadu taky připadá tzv. Veterans Day, Den válečných veteránů dobře známý především svým symbolem vlčího máku.
Podpořte prosím dle svých možností tyto iniciativy, a dejte nám o tom vědět! V duchu hesla: Odpusť, ale nezapomínej.” za: www.cirkev.cz