Misijní fon solidarity

Papežská misijní díla zřizují na podporu misijních zemí Misijní fon solidarity Misijní země se stejně jako Česká republika potýkají s pandemií koronaviru. Izolace nám znepříjemňuje každodenní život, ale pro chudé lidi v misiích jsou dlouhodobá karanténní opatření ještě mnohem náročnějšíŽivotní podmínky jim neumožňují vytvářet si dostatečné zásoby jídla, ani dodržovat základní nezbytná hygienická opatření, např. časté mytí rukou. Ve slumech téměř není možné zamezit sociálním kontaktům. Velmi nízká je také úroveň a dostupnost lékařské péče. Koronavirová pandemie pro ně proto představuje mnohonásobně větší problém. Misionáři a naši projektoví partneři stojí při lidech v různých těžkostech neustále, nyní o to více. Je to patrné i z dopisů z misií, které jsme nedávno obdrželi.

Dary prosím zasílejte na číslo účtu 72540444/2700, variabilní symbol 19, poznámka: KORONA

Děkujeme za vaši pomoc!

Více informací najdete na: missio.cz

Velikonoční výzva českých a moravských biskupů

Milí věřící, bratři a sestry,

Až na výjimky nebude pro Vás možné zúčastnit se vrcholu celého liturgického roku – slavení Velikonoční vigilie.
 
Proto navrhujeme, abychom v době, kdy se Velikonoční vigilie slaví, tedy na Bílou sobotu po setmění, zapálili za okny našich domů svíčku, případně vystavili obraz našeho Pána Ježíše Krista, který v této slavné noci vpravdě vstal z mrtvých. Je to stará velikonoční tradice, kterou bychom přivedli k životu a vydali tak svědectví, že Ježíš je Světlem našeho života, světlem, které nezná západu, jak o tom o velikonoční noci s radostí a rozechvěním zpíváme.
 
Děkujeme Vám, že se k této výzvě připojíte.
Z celého srdce Vám žehnáme
Čeští a moravští biskupové

Zdroj: cirkev.cz

Sbírka pro Česko

ČBK, jako zřizovatel Charity ČR, jednoznačně podporuje vyhlášenou Sbírku pro Česko: Na vlně pomoci proti bezmoci. Čeští a moravští biskupové proto vyzývají věřící, aby dle svých možností, na tuto sbírku přispěli. Katolická církev se tak v této zcela mimořádné situaci aktivně hlásí na pomoc společnosti a státu, a chce podpořit finančně ty, kteří to nyní nejvíce potřebují.

„Protože se v kostelích nekonají veřejné bohoslužby, nejsou ani kostelní sbírky, z toho důvodu organizuje církev pomoc nejpotřebnějším u nás prostřednictvím Charity,“ říká olomoucký arcibiskup Jan Graubner, místopředseda ČBK a předseda Komise pro Charitu.

Sbírka je dle Charity ČR „určena na přímou finanční pomoc lidem, kteří kvůli pandemii onemocnění covid-19 a s tím spojenými vládními opatřeními přišli o peníze nutné k zajištění základních životních potřeb. Vybrané peníze budou použity na přímou pomoc lidem v nouzi, v kritické životní situaci, dětem a matkám s dětmi, těžce nemocným, lidem bez domova a bez přístřeší, opuštěným nebo starým lidem, kteří se v této výjimečné situaci ocitli v tísni.
 
Číslo sbírkového účtu: 44665522/0800                             VS: 90619

DMS ve tvaru CHARITAPOMOC 30, 60 nebo 90              na číslo 87 777

DMS ve tvaru TRV CHARITAPOMOC 30, 60 nebo 90      na číslo 87 777

Je možné také přispět platební kartou pomocí portálu DARUJME https://www.darujme.cz/projekt/1202849
 
Peníze získané z veřejné sbírky budou průběžně rozdělovány konkrétním potřebným lidem na základě zmapování jejich nepříznivé situace prostřednictvím tzv. sociálního šetření, které provádějí sociální pracovníci sítě Charity po celé České republice.

Více o sbírce naleznete zde.

Zdroj: cikev.cz

Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život

Meditace Petrova nástupce při mimořádné pobožnosti Urbi et Orbi, nám. sv. Petra

Papež František

»Téhož dne večer« (Mk 4,35). Tak začíná evangelium, které jsme slyšeli. Již několik týdnů se zdá, že nastal večer. Husté temnoty zahalily naše náměstí, ulice a města; ovládly naše životy a vyplnily všechno ohlušujícím tichem a bezútěšnou prázdnotou, ochromujícími cokoli se namane. Je to cítit ve vzduchu, je to patrné na gestech a vyjadřují to pohledy. Dolehly na nás obavy a rozpaky. Jako učedníci z evangelia ocitli jsme se náhle v neočekávané a zběsilé bouři. Uvědomili jsme si, že jsme na stejné lodi, všichni zranitelní a dezorientovaní, ale zároveň důležití a nezbytní, všichni jsme povoláni veslovat společně, všichni se potřebujeme navzájem těšit. Na této lodi… jsme všichni. Jako oni učedníci, kteří jedním hlasem a s úzkostí říkají: »Hyneme« (v.38), tak i my jsme postřehli, že nemůžeme jít každý dál na vlastní účet, nýbrž pouze společně.

Je snadné vžít se do této příhody. Obtížné je pochopit Ježíše. Zatímco učedníci jsou přirozeně vylekaní a zoufalí, On byl na zádi, v té části lodi, která se potápí nejprve. A co dělá? Navzdory pozdvižení klidně spí, s důvěrou v Otce – v evangeliu vidíme Ježíše spát pouze tady. Když je probuzen, utiší vichr a vody a obrátí se k učedníkům vyčítavým tónem: »Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?« (v.40).

Snažme se porozumět. V čem spočívá nedostatek víry učedníků, který je protikladem Ježíšovy důvěry? Nepřestali v Něho věřit, vždyť se na Něho obracejí. Podívejme se však, jakým způsobem: »Mistře, je ti to jedno, že hyneme?« (v.38). Je ti to jedno. Mysleli, že Ježíšovi na nich nezáleží, nestará se o ně. Je to jedna z nejhorších věcí, slyšíme-li mezi sebou, v našich rodinách slova: „Nezáleží ti na mně?“. Tato věta zraňuje a rozbouří srdce. Otřásla také Ježíšem, protože nikomu jinému na nás nezáleží více než Jemu. A vskutku, jakmile je požádán, zachraňuje svoje  malomyslné učedníky.

Bouře demaskuje naši zranitelnost a odhaluje falešné a povrchní jistoty, na kterých jsme vystavěli své  programy a plány, zvyky a priority. Ukazuje nám, že jsme nechali usnout a opustili to, co živí, podporuje a posiluje náš život a naši komunitu. Bouře odkrývá všechny snahy o vytěsnění a opominutí toho, co oživuje duši našich národů, odhaluje každý pokus o umrtvení pomocí zdánlivě „spasitelných“ návyků, neschopných dovolávat se našich kořenů a evokovat paměť našich starců, čímž se zbavujeme imunity nezbytné pro vyrovnání se s protivenstvím.

Bouří spadly masky oněch stereotypů, jimiž jsme zastírali svoje „ego“ ve stálé snaze o vlastní image, a znovu byla odhalena ona (požehnaná) sounáležitost, od níž se nelze odtrhnout: sounáležitost bratří.

»Proč se bojíte? Proč ještě nemáte víru?«. Pane, tvoje Slovo nás dnes večer zasáhlo a dotýká se všech. V tomto našem světě, který miluješ více než my, jsme se hnali vpřed plnou rychlostí a měli dojem, že jsme mocní a schopní všeho. Chtiví zisku, jsme se nechali pohltit věcmi a strhnout spěchem. Nezastavili jsme se na tvoje volání, neprocitli jsme tváří v tvář planetárním válkám a nespravedlnostem, neslyšeli jsme křik chudých i naší těžce nemocné planety. Vyzývavě jsme pokračovali a mysleli si, že budeme v nemocném světě navždy zdrávi. Nyní, když jsme na rozbouřeném moři, tě prosíme: „Probuď se, Pane!“.

»Proč se bojíte? Proč ještě nemáte víru?«. Pane, obracíš se k nám výzvou, výzvou k víře. Výzvou, v níž nejde ani tak o to věřit, že Ty existuješ, nýbrž jít za Tebou a důvěřovat Ti. V této postní době zní tvoje naléhavá výzva: „Změňte smyšlení“, »obraťe se ke mně celým svým srdcem« (Jl 2,12). Voláš nás, abychom se chopili tohoto času zkoušky jako času volby. Není to čas tvého soudu, ale našeho soudu: čas vybrat si mezi tím, na čem záleží, a tím, co pomíjí, oddělit to, co je nezbytné, od toho, co nezbytné není. Je to čas k opětovnému usměrnění běhu života vstříc Tobě, Pane, a vstříc druhým. A cestou můžeme hledět na mnohé naše příkladné druhy, kteří vprostřed strachu reagovali odevzdáním svého života. Tak působí moc Ducha, jež se vylévá a přetváří v odvážnou a velkodušnou odevzdanost. Život Ducha je s to vykoupit, docenit a ukázat, jak jsou naše životy spřádány a neseny obyčejnými lidmi, kteří jsou obvykle opomíjeni a nevyskytují se na titulních stranách novin a časopisů, ani na velkých přehlídkách nejnovějších show, ale nepochybně dnes píší rozhodující události našich dějin: lékaři, ošetřovatelé a ošetřovatelky, zaměstnanci supermarketů, uklízečky, pečovatelky, dopravci, pořádkové síly, dobrovolníci, kněží, řeholnice a mnoho a mnoho dalších, kteří pochopili, že nikdo se nezachrání sám. Tváří v tvář utrpení, v němž se poměřuje opravdový rozvoj  našich národů, objevujeme a zakoušíme Ježíšovu velekněžskou modlitbu: »ať všichni jsou jedno« (Jan 17,21). Kolik jen lidí denně prokazuje trpělivost a dodává naději, snaží se nerozsévat paniku, nýbrž sdílenou odpovědnost. Kolik otců, matek, prarodičů a učitelů ukazuje našim dětem nepatrnými všedními gesty, jak čelit a překonat krizi novým uzpůsobením zvyklostí, pozvednutím zraku a podnětem k modlitbě. Kolik lidí se modlí, obětuje a přimlouvá za dobro všech. Modlitba a tichá služba jsou naše vítězné zbraně.

»Proč se bojíte? Proč ještě nemáte víru?«. Počátkem víry je uznání, že potřebujeme spásu. Nejsme soběstační, sami se utopíme: potřebujeme Pána jako kdysi mořeplavci hvězdy. Pozvěme Ježíše  na loďky svých životů. Odevzdejme mu svoje obavy, aby je přemohl. Jako učedníci zakusíme, že s Ním na palubě neztroskotáme. Vždyť v tom je Boží moc, že obrací v dobro všechno, co se stane, i to nepěkné. On vnáší klid do našich bouří, protože s Bohem život nikdy neumírá.

Pán nás uprostřed bouře interpeluje a vybízí, abychom vzbudili a aktivovali solidaritu a naději, jež jsou s to upevnit, podpořit a dát smysl těmto hodinám, kdy se zdá, že všechno ztroskotává. Pán se probouzí, aby probudil a oživil naši velikonoční víru. Máme kotvu: v Jeho kříži jsme byli spaseni. Máme kormidlo: v Jeho kříži jsme byli vykoupeni. Máme naději: v Jeho kříži jsme znovuzrozeni a obejmuti, aby nás nic a nikdo neoddělil od Jeho výkupné lásky. Uprostřed izolace, v níž trpíme nedostatkem přízně a setkání, zakoušíme nedostatek mnohého, slyšme ještě jednou zvěst, která je naší spásou: vstal z mrtvých a žije vedle nás. Pán nás volá ze svého kříže, abychom opět nalezli život, který nás čeká, hleděli na ty, kteří se nás dovolávají, posílili, rozpoznali a podnítili milost, která v nás přebývá. Nezhášejme skomírající plamínek (Iz 42,3), který nikdy neochoří, a dejme vzplanout naději.

Obejmout Jeho kříž znamená najít odvahu obejmout všechny rozpory nynější doby, vzdát se na chvíli svého bažení po všemohoucnosti a majetku a dát prostor kreativitě, kterou může vzbudit jedině Duch svatý. Znamená to najít odvahu otevřít prostory, kde všichni pocítí, že jsou povoláni, a dopustit nové podoby pohostinnosti, bratrství a solidarity. V Jeho kříži jsme byli spaseni, abychom přijali naději, které umožníme posilovat a podporovat všechna možná opatření a cesty, jež nám mohou pomoci se opatrovat a chránit. Obejmout Pána, abychom objali naději: to je síla víry, která osvobozuje od strachu a dává naději.

»Proč se bojíte? Proč ještě nemáte víru?« Drazí bratři sestry, z tohoto místa, které vypráví o skálopevné Petrově víře, chtěl bych dnes večer svěřit vás všechny Pánu na přímluvu Madony, Spásy jeho lidu, mořské hvězdy uprostřed bouře. Z této kolonády, která objímá Řím a svět, ať na vás sestoupí Boží požehnání jako útěchyplné objetí. Pán ať žehná světu, daruje zdraví tělu a útěchu srdci. Žádáš nás, abychom neměli strach. Naše víra je však slabá a jsme bázliví. Ty však, Pane, nenechej nás napospas bouři. Zopakuj znovu: »Vy se nebojte« (Mt 28,5). A my, spolu s Petrem, »hoďme na Něj všechnu svou starost, vždyť Tobě na nás záleží« (srov. 1 Petr 5,7).

Přeložil Milan Glaser, Zdroj: Rádio Vaticana

Dopis prefekta Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji

Předsedům biskupských konferencí Biskupům pověřeným pastorací ve zdravotnictví Všem pracovníkům ve zdravotnictví a v pastoraci Orgánům veřejné moci Nemocným a jejim rodinám Dobrovolníkům a všem lidem dobré vůle.

Pokoj vám!
            Prožíváme dny silného znepokojení a rostoucího neklidu, kdy jsou lidská křehkost a zdánlivé jistoty techniky na celém světě ohroženy koronavirem (COVID-19), kterému jsou přizpůsobovány veškeré významné činnosti: ekonomie, podnikání, práce, cestování, turistika, sport, a dokonce i náboženská praxe. Nákaza koronavirem omezuje výrazně i svobodu, prostor a pohyb. Dikasterium pro službu integrálnímu lidskému rozvoji se připojuje k hlasu Svatého otce a prostřednictvím církevní pastorační činnosti ve zdravotnictví chce být nablízku všem trpícím v důsledku zasažení koronavirem, obětem a jejich rodinám, všem pracovníkům ve zdravotnictví, kteří jako první věnují veškerou svou energii zasaženým lidem a péči o ně, aby jim přinesli úlevu.
V modlitbě pamatujeme zvláště na nejvíce zasažené země a připojujeme se k činnosti všech orgánů veřejné moci, dobrovolníků a všech, kdo se zasazují o zastavení nákazy, o zamezení ohrožení veřejného zdraví, o zklidnění rostoucího strachu, který šířící se epidemie vyvolává. Povzbuzujeme také veškerá státní i církevní zdravotnická zařízení, národní i mezinárodní, aby ve vzájemné spolupráci nadále poskytovala nezbytnou pomoc lidem a národům, aby napřela veškeré nezbytné úsilí do hledání řešení této nové epidemie na základě pokynů Světové zdravotnické organizace a místních i národních politických orgánů.
Svatý otec a mnozí představitelé státu projevili v tyto dny solidaritu s nejvíce zasaženými zeměmi poskytnutím lékařských a zdravotnických prostředků a finanční pomoci. Bylo by dobré, aby tato pomoc pokračovala i nadále, protože mnohé země, především ty s nejslabším zdravotním systémem, budou ochromeny důsledkem viru a pravděpodobně nebudou schopny vyhovět nárokům péče a pomoci ve své zemi. Přejeme si, aby toto období naléhavých potřeb se mohlo stát příhodným časem pro posílení solidarity a soudržnosti mezi státy, posílení přátelství mezi lidmi. Je to čas k upevnění mezinárodní solidarity sdílením prostředků a zásob.
            Tato virová epidemie, jako jakákoli naléhavá situace, bezesporu zdůrazní výraznou nevyváženost, kterou se vyznačují naše jednotlivé sociálně-zdravotnické systémy. Jde o nevyváženost ekonomických zdrojů, účinnosti zdravotních služeb, jako i kvalifikovaného personálu a vědeckého výzkumu. Při pohledu na rozsah těchto disproporcí je lidská rodina vyzývána, aby se cítila být doopravdy rodinou, jejíž členové jsou propojení a na sobě navzájem závislí. Výskyt koronaviru poukázal na globální rozměr problému, kdy na počátku byla zasažena pouze jedna země, ale následně se šíří po celé zeměkouli.
            Pro každého člověka, věřícího či nikoli, je tento čas dobou příhodnou pro pochopení významu bratrství, skutečnosti, že jsme navzájem nerozlučně propojeni. Je to doba, která nám v optice víry ukazuje hodnotu solidarity, pramenící z lásky, která se obětuje pro druhé, pomáhá nám, abychom „viděli druhého člověka, lid, národ nikoli jako nástroj, ale jako někoho, kdo je naším „protějškem“, naším „pomocníkem“ (srov. Gn 2,18.20), kdo má mít stejně jako my účast na hostině života, ke které jsou všichni lidé bez rozdílu povoláni“ (SRS 39,5). Hodnota solidarity se musí také konkretizovat: pomysleme na našeho souseda, na kolegu z práce, kamarády ze školy, ale především na lékaře a zdravotní personál, kteří podstupují riziko nákazy a infekce, aby zachránili ty, kdo nakažení jsou. Tito pracovníci prožívají a ukazují smysl velikonočního tajemství: vydanost a služba.
            Ve svém poselství k postní době 2020 nás papež František vyzývá, abychom s obnoveným srdcem rozjímali o velikonočním tajemství, tajemství smrti a zmrtvýchvstání Ježíše, abychom svobodně a velkodušně přijali jeho oběť: jeho utrpení a smrt, jimiž vydal sebe z lásky k lidstvu. Přijetí Ježíšova utrpení, říká papež František, znamená přijetí všech trpících našeho světa, včetně těch, kdo byli zasaženi koronavirem. Jsou obrazem trpícího Krista a současně obrazem toho, co se přihodilo v podobenství o milosrdném Samaritánovi. Od lidstva potřebují konkrétní vyjádření blízkosti. Lidé, kteří trpí, ať už nákazou nebo něčím jiným, znázorňují jakousi „dílnu milosrdenství“, kdy různé podoby utrpení vyžadují různou formu péče a milosrdenství.
            Na počátku postního putování, které mnozí z nás prožívají bez jakéhokoli společného liturgického slavení, například mše svaté, jsme voláni k ještě radikálnější cestě, která rozvíjí duchovní život: k modlitbě, postu a křesťanské lásce. Úsilí napřené k zastavení šíření koronaviru nechť je provázeno úsilím každého věřícího o větší dobro: abychom získali život, abychom vítězili nad strachem, aby vítězila naděje. Těm společenstvím, která prožívají největší zkoušky, doporučujeme nezakoušet vše jako pouhou ztrátu. Pokud se ke společnému prožívání víry nemůžeme sejít ve shromáždění, jak jsme zvyklí, dává nám tím Bůh příležitost, abychom se obohatili, abychom objevili nová paradigmata, abychom našli osobní vztah s Ježíšem. On nám připomíná: „Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti, a tvůj Otec, který vidí i to, co je skryté, ti odplatí“  (Mt 6,6). Kolikrát nás papež František vyzval, abychom měli Písmo svaté po ruce! Modlitba je naší silou, modlitba je naším zdrojem. To je tedy ten příhodný čas, abychom znovu objevili, že Bůh je náš Otec a my jsme jeho děti. „Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! (2 Kor 5,20), říká svatý Pavel. Z Boží prozřetelnosti je právě tato věta mottem poselství k letošní postní době papeže Františka.  
            Prosme Boha Otce, aby upevnil naši víru, aby pomohl nemocným v uzdravení, aby posiloval pracovníky ve zdravotnictví v jejich poslání. Všemožně braňme jakékoli stigmatizaci těch, kdo jsou zasaženi: nemoc nezná hranice, nezná barvu pleti, hovoří však stejným jazykem. Pěstujme „moudrost srdce“, která je „postojem, jejž do nás vkládá Duch Svatý“, když se dokážeme otvírat utrpení bratří a sester a rozpoznávat v nich podobu Boha. Spolu s Jobem můžeme říci: „Slepému jsem byl očima, nohama kulhavému“ (29,15). Tak budeme moci sloužit všem, kdo trpí, starat se o ně co nejlépe, projevit solidaritu všem bez jakéhokoli posuzování.
            Představitele politického a ekonomického života prosíme, aby nezanedbávali sociální spravedlnost, ekonomickou pomoc a vědecký výzkum v době, kdy virus bohužel vytváří novou ekonomickou krizi. I nadále budeme veškerými prostředky podporovat úsilí všech pracovníků v oblasti hygieny a zdravotnictví v různých částech světa, především v těch nejvzdálenějších a tam, kde mají největší potíže, s vírou v operativní projevy solidarity nás všech.
            Prosme Ducha Svatého, aby dal světlo práci všech vědců, pracovníků ve zdravotnictví a hlav států, a všechny zasažené národy svěřujeme přímluvě Panny Marie, Matky lidstva.
 
11. března 2020
 kardinál Peter K. A. Turkson

Prohlášení českých a moravských biskupů k mimořádnému opatření vlády ze dne 12. března 2020

Drazí věřící,

v souvislosti s nouzovým stavem, vyhlášeným dnes Vládou ČR, kdy je omezen počet účastníků shromáždění, včetně náboženských na 30 osob, se prakticky ruší veřejné bohoslužby a další církevní akce.

Toto opatření je zcela mimořádné, a vyžaduje si tedy mimořádná řešení. Všichni věřící jsou z tohoto důvodu svými biskupy do odvolání dispenzováni od fyzické účasti na nedělních bohoslužbách. Bohoslužby je možné sledovat ve sdělovacích prostředcích a den Páně slavit v rodinném kruhu. Zůstává zachována možnost individuálního přijetí svátostí v kostelích, které zůstanou v rámci možností otevřeny.

Sledujte rovněž další informace ve svých diecézích, kde budou opatření konkretizována.

Vyzýváme k zachování klidu, k připravenosti pomoci potřebným, a především k modlitbě.

Připojme se k těm, kteří se už začali spojovat každý večer ve 20 hodin v modlitbě za ukončení epidemie, za všechny nemocné a jejich ošetřovatele, za ty, kdo v současné tíživé situaci rozhodují o osudech lidí, za překonání strachu, za pomoc pro všechny zasažené, za odpuštění hříchů i usmíření Boha, za to, abychom byli opravdovými křesťany, kteří nejen věří v život věčný, ale také s ním počítají, abychom byli svědky a prostředníky Boží lásky. Společná modlitba je nejsilnější zbraní, kterou máme. Mysleme na předky, kteří vyprosili ukončení moru a z vděčnosti pak stavěli mariánské sloupy a kostely. Každý podle svých možností se zapojme aspoň modlitbou Otče náš a Zdrávas Maria, či korunkou k Božímu milosrdenství nebo Růžencem.

Žehnáme Vám i Vašim blízkým!

Jménem biskupů České biskupské konference

Mons. Jan Graubner, arcibiskup olomoucký, místopředseda ČBK

Výzva ČBK v souvislosti s vyhlášením mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR ohledně shromáždění osob

Bratři a sestry,

ministr zdravotnictví dnes vydal v souvislosti s epidemií onemocnění COVID-19 mimořádné opatření, kterým se kromě jiného zakazují s účinností ode dne 10. března 2020 od 18 hodin akce, včetně náboženských shromáždění s účastí přesahující 100 osob. Opatření se dotýká nejen bohoslužeb, ale i dalších jednorázových akcí jako jsou poutě, svatby, pohřby a další. Toto mimořádné opatření je třeba ve smyslu našeho prohlášení ze dne 6. března 2020 respektovat.

Z opatření vyplývá, že shromáždění do 100 osob se omezení netýká. V případě bohoslužeb spojených s přikázáním slavit den Páně nebo sváteční den je možné bohoslužby rozdělit tak, aby na žádné z nich nebylo více než 100 osob. V naší farnosti mame možnost navštívit mše sv. v sobotu (zámecká kaple Žamberk, Slatina/ Líšnice(dle ohlášek)) s nedělní platností nebo v neděli (Líšnice/Slatina (dle ohlášek), Písečná).

Věřící mohou svou nedělní povinnost mše svaté splnit také poslechem televizního či rádiového přenosu nebo přenosu na nových komunikačních prostředcích, a svátečním slavením dne Páně. (přehled přímých přehledů bohoslužeb)

Doporučujeme dbát na hygienické návyky a být tak ohleduplní ke svým bližním.

Modleme se za všechny nemocné, buďme připraveni pomoci těm, kdo ji potřebují, nyní například tak, že pomůžeme s hlídáním dětí, které nemohou kvůli karanténě do škol, a jejichž rodiče musí jít do zaměstnání. Nakonec nezapomínejme na modlitbu za brzké ukončení šíření současné nákazy.

10. března 2020 Biskupové Čech a Moravy

Zdroj: Eva Bártová, za farnost Přibyslaví

 Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ČR

POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE FRANTIŠKA K POSTNÍ DOBĚ 2020

Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!“ (2 Kor 5,20)
Milé sestry, milí bratři,
i v tomto roce nám Pán dopřává příhodný čas, abychom obnovili své srdce a připravili se na slavení velikého tajemství smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které je základem křesťanského života, jak osobního, tak komunitárního. Je třeba, abychom se v mysli i v srdci neustále vraceli k tomuto tajemství. Poroste v nás měrou, jakou se necháme zapojit do jeho duchovní dynamiky a jakou svobodně a velkodušně na ně odpovíme.

  1. Velikonoční tajemství, základ obrácení
    Křesťanská radost tryská z naslouchání a přijetí radostné zvěsti o Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání: kérygmatu. Shrnuje tajemství lásky, která je „velmi reálná, velmi pravdivá, velmi konkrétní, takže nám nabízí vztah upřímného a plodného dialogu“.Kdo věří v toto poselství, ten odmítá lež, podle které jsme si darovali život sami, zatímco se ve skutečnosti rodí z Otcovy lásky, z jeho rozhodnutí darovat život v hojnosti (srov. Jan 10,10). Pokud však budeme naslouchat svůdnému hlasu „otce lži“ (Jan 8,44), riskujeme, že se propadneme do propasti, kde nic nemá smysl, že zakusíme peklo už tady na zemi, jak to bohužel dosvědčují mnohé dramatické prožitky jednotlivců i společnosti.
    V této postní době roku 2020 bych se proto chtěl na každého křesťana obrátit slovy, která jsem napsal mladým lidem v apoštolské exhortaci Christus vivit: „Pohleď na rozepjaté paže ukřižovaného Krista a dovol, ať tě stále znovu zachraňuje. A když přijdeš vyznat své hříchy, pevně věř v jeho milosrdenství, které tě osvobozuje od viny. Kontempluj jeho krev prolitou s tak velikou láskou a nech se jí očistit. Tak budeš moci být vždy jako znovuzrozený“ (č. 123). Ježíšova smrt a jeho zmrtvýchvstání nepatří do minulosti: mocí Ducha Svatého je stále aktuální a skrze víru nám dovoluje hledět na Kristovo tělo a dotýkat se ho v mnoha trpících.
  2. Naléhavost obrácení
    Prospěje nám porozjímat do větší hloubky o velikonočním tajemství, díky kterému jsme obdrželi Boží milosrdenství. Milosrdenství lze zakusit totiž pouze „tváří v tvář“ ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Pánu, „protože on mě miloval a za mě se obětoval“ (Gal 2,20). Jde o dialog od srdce k srdci, od přítele k příteli. V postním čase je proto velice důležitá modlitba. Více než povinnost vyjadřuje modlitba potřebu odpovědět na Boží lásku, která nás stále předchází a povzbuzuje. Křesťan se modlí s vědomím, že je nezaslouženě milován. Modlitba může mít různou formu, ale skutečný smysl má v Božích očích ta, která prolomí tvrdost našeho srdce, aby ho stále intenzivněji obracela k Bohu a k jeho vůli.
    V tomto příhodném čase se tedy nechme vést jako Izrael na poušti (srov. Oz 2,16), abychom konečně zaslechli hlas našeho Snoubence a s větší hloubkou a ochotou mu dali v sobě zaznít. Čím více se necháme vtáhnout do jeho slova, tím více se nám podaří zakusit jeho nezištné milosrdenství. Nenechme tedy uplynout toto období nadarmo, kvůli namyšlené iluzi, že snad jsme pánem času i způsobu našeho obrácení k Bohu.
  3. Vášnivé Boží rozhodnutí vést dialog se svými dětmi
    Pán nám znovu nabízí příhodný čas k našemu obrácení. Nemůžeme to nikdy brát jako samozřejmost. Tato nová šance by v nás měla vyvolat vděk a zbavit nás lhostejnosti. Navzdory zlu, které je mnohdy dramaticky přítomno v našem životě i v životě církve a světa, vyjadřuje tento čas, daný nám pro změnu našeho života, pevné Boží rozhodnutí nepřerušit spásonosný dialog s námi. V Ježíši ukřižovaném, se kterým Bůh „jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha“ (2 Kor 5,21), toto
    rozhodnutí došlo až k tomu, že na Syna dopadly všechny naše hříchy, až byl postaven „Bůh proti Bohu“, jak řekl papež Benedikt XVI. Vždyť Bůh miluje i své nepřátele (srov. Mt 5,43– 48). Skrze velikonoční tajemství svého Syna chce Bůh navázat dialog s každým člověkem. Nikoli takový, jaký se připisuje Athéňanům, „kteří se ničím jiným nezaměstnávali než tím, co nového by si mohli povědět nebo vyslechnout“ (Sk 17,21). Povídání vycházející z prázdné a povrchní zvědavosti je charakteristické pro světskou tvář každé doby. V naší době se k nám může vloudit i skrze zavádějící používání komunikačních prostředků.
  4. Bohatství, které je třeba sdílet, nikoli hromadit pro sebe
    Velikonoční tajemství jako střed našeho života znamená soucítit s Kristovými ranami, které jsou přítomné v nevinných obětech válek, v mocichtivém zneužívání života od početí až po stáří, v nejrůznějších formách násilí a přírodních katastrofách, v nespravedlivém rozdělení přírodního a nerostného bohatství, v jakékoli formě obchodu s lidmi, v honbě za ziskem, která se stává formou modloslužby. I dnes je důležité zvát všechny lidi dobré vůle, aby se dělili o svůj majetek s těmi, kdo almužnu nejvíce potřebují, a měli tak osobní účast na budování spravedlivějšího světa. Sdílení v rámci křesťanské lásky činí člověka více člověkem; hromadění přináší riziko, že se uzavřeme do svého egoismu a staneme se bezcitnými. Můžeme a máme vyjít ze svého egoismu i v rámci ekonomické struktury. Na datum 26. až 28. března postní doby 2020 jsem proto svolal do Assisi mladé ekonomy, podnikatele a change-makers, aby přispěli k vytvoření spravedlivější a inkluzivnější ekonomie ve srovnání se současnou. Jak často opakuje magisterium, politika je významnou podobou lásky. Stejně tak bude důležité věnovat se ekonomice v duchu evangelia, který je duchem blahoslavenství. Pro nadcházející postní dobu prosím o přímluvu Nejsvětější Pannu Marii, abychom přijali výzvu nechat se smířit s Bohem, abychom zaměřili pohled svého srdce na velikonoční tajemství a obrátili se k otevřenému a upřímnému dialogu s Bohem. Budeme se tak moci stát tím, co Kristus říká svým učedníkům: solí země a světlem světa (srov. Mt 5,13–14). Řím u Sv. Jana Lateránského, v den památky Panny Marie Růžencové 7. října 2019.
    FRANTIŠEK
    Text ke stažení

Postní řád

1. Každý pátek je den pokání, neboť toho dne za nás umřel náš Spasitel. Kajícími skutky se připojujeme aspoň nepatrně k jeho oběti a tak se vděčně hlásíme k jeho kříži.

Páteční půst od masa patří už dlouho mezi církevní přikázání. Jeho zachovávání je nyní velmi ztíženo složitostí dnešního života. Proto tuto povinnost pozměňujeme tak, že věřící buď mohou dále zachovávat půst od masa, anebo si uložit nějaký projev pokání podle vlastní volby, buď půst nebo skutek zbožnosti nebo skutek lásky.

Půst: odepřít si masitý pokrm, alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavné pořady v televizi a podobně.

Nebo:

Skutek zbožnosti: účast na mši svaté, četba Písma, křížová cesta, modlitba sv. růžence, studium křesťanské nauky, meditace a podobně.

Nebo:

Skutek lásky: návštěva nemocných a péče o ně, pomoc bližním, konkrétní služba občanskému nebo církevnímu společenství a podobně.

2. Na počátku a v závěru postní doby, to je na Popeleční středu a na Velký pátek, je nařízen půst zdrženlivosti od masitých pokrmů a zároveň půst újmy.

Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za den dosyta.

Tento spojený půst zdrženlivosti a újmy je závazný pro katolíky od dokončeného 18. do dokončeného 59. roku života. Mladistvým mezi 14. a 18. rokem a po dovršení 59. roku se v těchto dnech ukládá pouze půst zdrženlivosti od masitých pokrmů. Nemoc, těžká tělesná práce nebo jiný podobně vážný důvod od povinnosti újmy osvobozují. V tyto dva dny se sjednocují katolíci všech zemí společným vyjádřením ducha pokání a dosvědčují tak své spojení s Pánem (Poenitemini III). Vybízíme ty, kdo mají dostatečné příjmy, aby zvláště v době postní – jako výraz ochoty napravovat hříchy vlastní i cizí – přispívali na dobré účely, například na zmírnění bídy ve světě, podporu potřebných, opravu kostelů, potřeby duchovní správy. Farář nebo administrátor farnosti může ze spravedlivého důvodu od přísného postu udělit dispenz, příp. provést záměnu za jiné úkony zbožnosti.

3. Eucharistický půst:

1 hodina před sv. přijímáním (přírodní voda a lék půst neruší, zavazuje všechny přijímající.).

4. Každý katolík, který se dopustil smrtelného hříchu, je přísně zavázán vyzpovídat se svátostně aspoň jednou za rok. Stejně jako povinnost přijímat Tělo Páně, i tento závazek je možné splnit v kterémkoliv kostele a kdykoli během roku, avšak nejvhodnější je k tomu doba postní a velikonoční.

Důtklivě však vybízíme každého, aby po těžkém pádu neodkládal a obnovil své přátelství s Bohem ihned dokonalou lítostí a co nejdříve svátostí pokání.   Splněním nařízení alespoň jednou za rok svátostně se vyzpovídat a přijmout Nejsvětější Svátost vyhoví se sice zákonu, ale nejvyšší zákon je láska. Kdo chce skutečně růst ve své věrnosti ke Kristu, přijímá tyto svátosti častěji.

Všechny vnější projevy pokání ať vycházejí z upřímného srdce!

Tento postní řád nabývá platnosti dnem vyhlášení, to je od první neděle postní – 3. března 1974.

Vaši ordináři