Jeden muž měl v noci sen

Těžký otřes prožije ten, kdo ztratí milovaného člověka smrtí, odchodem, zradou. Těžký otřes prožívají v životě ti, kterým se zboří v jediném okamžiku jejich plány. Těžký otřes můžeme dnes prožívat i my, když při pohledu na dnešní situaci máme pocit strachu, obav a třeba nevíme kudy kam. Těžké zklamání prožívají ti, kdo svůj život vsadili na mocné vůdce, politiky, hrdiny… a ti selžou. Vzpomeňme na příběh Emauzských učedníků (Lk 24, 13-35). Přesně v této situaci se nacházeli jdouc do Emauz. Slyšeli jsme je, jak naříkali: “My jsme doufali, že je to on, který má vykoupit Izraele. Ale dnes už je to třetí den.” Celý svůj život vsadili na Ježíše z Nazareta, chodili s ním, viděli jeho zázraky, poslouchali jeho učení a nyní je všemu konec. U Ježíšova hrobu stáli nad troskami svého života. Odcházeli z Jeruzaléma jako poražení. Všechno skončilo fiaskem. V tom se k nim připojuje sám Ježíš. Nepoznávají ho. Největším protikladem této situace je, že oni samému Ježíši vysvětlují, co se s ním vlastně stalo: “Jak Ježíše z Nazareta odsoudili k smrti a ukřižovali. “A teprve, když Pánu Ježíši vše vysvětlili a poučili ho, pouštějí Ježíše ke slovu a začínají mu naslouchat. A nakonec (podpořeni vírou) poznávají Pána při lámání chleba.

Věřící člověk se může snadno ocitnout v situaci podobné: Pánu Bohu říkáme, jak by vše mělo být, snažíme se mu vysvětlovat, že to bylo nespravedlivé, když nás potkalo to, či ono,… přejeme si, aby události vzali jiný směr, čekáme od Boha řešení,…

Ale teprve, až když pustíme ke slovu Boha a jeho Slovo vnímáme, teprve když Pán začíná hovořit, a my se snažíme ho pochopit, pak teprve vše dostává nový a jasný smysl, věci se stávají novými, mizí smutek, a skleslost,… Je třeba naslouchat Božímu hlasu – v Písmu, při bohoslužbě, v modlitbě, ve svědomí i v církvi.

Ale i zde mohou být těžkosti: Písmo sv. se nám může někdy zdát mrtvé,… nerozumíme Božímu slovu,… Je to zejména tehdy, když za tím slovem nevidíme živého Pána. Bůh k nám chce promlouvat, chce abychom rozuměli i svému životu. Přeje si, aby se rozhořelo naše srdce a otevřely se naše oči. Celý svůj život vsadili na Ježíše z Nazareta, chodili s ním, viděli jeho zázraky, poslouchali jeho učení a nyní je všemu konec. U Ježíšova hrobu stáli nad troskami svého života. Odcházeli z Jeruzaléma jako poražení. Všechno skončilo fiaskem.

Jeden muž měl v noci sen. Na mořském břehu potkal Ježíše Krista. Ježíš ho vyzval k následování. Šel tedy s Ježíšem podél mořského břehu. Na nebi nad nimi se objevovali scény z jeho života. Za oběma poutníky zůstávali na pobřeží v písku dvě řady otisků nohou.Když se objevila poslední scéna, podíval se muž zpátky k otiskům a zpozoroval, že na cestě byly často vidět jen jedny stopy. Zjistil, že to bylo právě v dobách, kdy se mu vedlo nejhůře. To ho samozřejmě udivilo, a tak se zeptal: Pane, tys mi řekl, že se mám rozhodnout, abych tě následoval, a že půjdeš vždycky se mnou. Teď však zjišťuji, že v těch nejtěžších dobách mého života tu vidím jen jedny stopy nohou. Když jsem tě nejvíce potřeboval, nechal jsi mě samotného. Pán odpověděl: Můj milý příteli; mám tě tak rád, že bych tě nikdy neopustil. V dobách, kdy se ti vedlo nejhůře, kdy jsi byl vystaven zkouškám, kdy jsi trpěl – tam, kde teď vidíš jeden otisk nohou to byly doby, kdy jsem tě nesl. Totéž říká Pán každému z nás. Ať se ve chvílích starostí, zmatku, ztráty naděje, krize víry,…snažíme ztišit a otevřít se hlasu Božímu. Ať poznáme, že k nám mluví sám Pán, že nám ukazuješ cestu a že je s námi.

Kam že se to ti ministranti vydali?

Ostaš

V sobotu 7.3. jsme se v osm hodin sešli na faře v Žamberku s cílem vyrazit na tajný ministrantský výlet. Někteří se přidali až na poslední chvíli, ale naštěstí se počet uzavřel na 10 (akorát do dvou aut): Agáta M., Danda K., Honza J., Jirka S., Marek F., Míra M., Roman M., Slávek M., Vojta F. a Vojta M. Auta jsme nasměrovali směrem na SV a někteří začali tipovat, kde by se mohla zastavit. Pak jsme se ještě více přiklonili k severu, a když na nás před Policí vykoukla „Eiffelovka“ říká Danda: „tý jo Merkur ten miluju“. A to byla taky první zastávka našeho výletu – Muzeum Merkuru. Při prohlídce a pak při
pokusech zhmotnit s pomocí součástek vlastní myšlenky jsme strávili přes dvě hodiny. Zhmotňovaní myšlenek je vskutku náročná činnost, takže jsme se o kousek dál posilnili na těle a pak i na duchu při návštěvě kostela Nanebevzetí Panny Marie, který je součástí kláštera benediktýnů. Obnovené energie jsme využili k prozkoumání skalek a všemožných průlezů na Kočičích skalách a Ostaši. Počasí nebylo zásadně proti a tak někteří se při svém průzkumu protáhli i do míst, která běžní turisté rozhodně nenavštěvují – myslím, že nejedna maminka to doma poznala na oblečení 🙂 Pak už byl čas na návrat zpět do Žamberka. No a příště …

Muzeum Merkur

Fotky můžete shlédnout zde….

Výzva ČBK v souvislosti s vyhlášením mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví ČR ohledně shromáždění osob

Bratři a sestry,

ministr zdravotnictví dnes vydal v souvislosti s epidemií onemocnění COVID-19 mimořádné opatření, kterým se kromě jiného zakazují s účinností ode dne 10. března 2020 od 18 hodin akce, včetně náboženských shromáždění s účastí přesahující 100 osob. Opatření se dotýká nejen bohoslužeb, ale i dalších jednorázových akcí jako jsou poutě, svatby, pohřby a další. Toto mimořádné opatření je třeba ve smyslu našeho prohlášení ze dne 6. března 2020 respektovat.

Z opatření vyplývá, že shromáždění do 100 osob se omezení netýká. V případě bohoslužeb spojených s přikázáním slavit den Páně nebo sváteční den je možné bohoslužby rozdělit tak, aby na žádné z nich nebylo více než 100 osob. V naší farnosti mame možnost navštívit mše sv. v sobotu (zámecká kaple Žamberk, Slatina/ Líšnice(dle ohlášek)) s nedělní platností nebo v neděli (Líšnice/Slatina (dle ohlášek), Písečná).

Věřící mohou svou nedělní povinnost mše svaté splnit také poslechem televizního či rádiového přenosu nebo přenosu na nových komunikačních prostředcích, a svátečním slavením dne Páně. (přehled přímých přehledů bohoslužeb)

Doporučujeme dbát na hygienické návyky a být tak ohleduplní ke svým bližním.

Modleme se za všechny nemocné, buďme připraveni pomoci těm, kdo ji potřebují, nyní například tak, že pomůžeme s hlídáním dětí, které nemohou kvůli karanténě do škol, a jejichž rodiče musí jít do zaměstnání. Nakonec nezapomínejme na modlitbu za brzké ukončení šíření současné nákazy.

10. března 2020 Biskupové Čech a Moravy

Zdroj: Eva Bártová, za farnost Přibyslaví

 Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ČR

Rozhodnutí diecézního biskupa v souvislosti s šířením nového koronaviru

bp. Jan Vokál

Dispens od povinnosti účasti na nedělní Mši svaté a závazná pravidla k omezení šíření nákazy novým koronavirem při bohoslužbách a farních akcích.

Bratři a sestry v Kristu, jak víte, celá společnost v čele s institucemi veřejné správy se snaží zabránit rychlému
rozšíření nového koronaviru, který způsobuje respirační onemocnění COVID-19. Pokud by nebyla přijata žádná opatření, patrně by nestačila kapacita zdravotnických zařízení pro řešení
těch nejvážnějších komplikací. Ta jsou zejména u starších a chronicky nemocných pacientů častější a nebezpečnější než u sezónní chřipky. K těmto opatřením se proto chceme připojit
také ve farnostech, a to nejenom z povinnosti, ale i z křesťanské lásky. Naším cílem není zbytečně panikařit, ale racionálními kroky omezit či alespoň zpomalit nástup nákazy, aby zdravotnická zařízení mohla poskytovat účinnou pomoc nakaženým.
Proto vydávám následující rozhodnutí platné od středy 11. března 2020:
I. Dispens od účasti na nedělních bohoslužbách
Všem věřícím na území Královéhradecké diecéze, kteří nepůjdou na nedělní bohoslužbu z důvodu oprávněné opatrnosti či snahy dodržet omezení schválená vládou ČR (zákaz akcí s účastí nad 100 osob), uděluji dispens od povinné účasti na nedělní bohoslužbě, a to až do odvolání.
Dispens od povinné účasti na nedělní bohoslužbě uděluji rovněž všem věřícím, kteří dosáhli věku 70 let, a dále chronicky nemocným a osobám se sníženou imunitou, a to bez ohledu na místní situaci, též až do odvolání. Má-li dispenzovaný tu možnost, nechť se nedělní Mše svaté účastní alespoň skrze sdělovací prostředky, starší a nemocní lidé mohou požádat o donášku Eucharistie. V případě, že je dispenzovaný zdráv, ani u něj nejsou dány důvody karantény, doporučuji, aby Eucharistii přijímal o bohoslužbách ve všední dny. Tím v tomto výjimečném období svoji povinnost splní.

II. Opatření v chrámech

  1. Všichni správci farností budou usilovat o to, aby zabránili účasti více než 100 osob při bohoslužbách, obřadech a dalších akcích. To se neobejde bez spolupráce farníků, jejich součinnosti a trpělivosti, k nimž Vás tímto vyzývám.
  2. V kropenkách u vchodu kostelů nebude svěcená voda a věřící do nich nebudou vkládat ruce.
  3. Pozdravení pokoje při Mši svaté se buď úplně vynechá, nebo je nahradí pokývnutí hlavy.
  4. Duchovní mohou přijmout určitá mimořádná hygienická opatření při udělování svatého přijímání – například je podávat pouze na ruku. Respektujte je prosím.
    III. Nezávazná doporučení pro věřící
  5. Pomáhejte prosím těm, kteří se bohoslužeb nebudou s ohledem na výše uvedené účastnit, zvlášť prosím o zapojení pomocníků oprávněných roznášet eucharistii starším a nemocným lidem.
  6. V případě neúčasti na bohoslužbách lze po dohodě s duchovním využít možnosti adorace v chrámě. Výše uvedená rozhodnutí nahrazují rozhodnutí dřívější, vydaná dnešního dne ještě před vládním zákazem konání akcí s účastí více než 100 osob. Nahrazuje se zejména rozsah rozhodnutí o dispensi.
    Bratři a sestry v Kristu, všem Vám ze srdce žehnám a svěřuji Vás do mateřské ochrany Panny Marie. Děkuji Vám za spolupráci a trpělivost při přijetí uvedených omezení a prosím Vás o další duchovní spojení modlitbou Růžence a modlitbami za nemocné.
    V Kristu Váš V Hradci Králové dne 10. března 2020

+ Jan Vokál
biskup královéhradecký

Humanitární sbírka 28. březen 2020

Římskokatolická farnost v Žamberku pořádá na sobotu

28. Března 2020 od 8.00- 11.00 hod.
humanitární sbírku

za účelem poskytnutí materiální pomoci potřebným občanům po celé republice prostřednictvím Diakonie Broumov.

Co vše můžete darovat ?

  • Letní a zimní oblečení (dětské, dámské, pánské) – nepoškození s fungujícími zipy;
    Lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony – čisté i mírně poškozené;
    Látky (minimálně 1 m”, prosíme, nedávejte nám odřezky a zbytky látek);
    Domácí potřeby – nádobí bílé i černé, skleničky – zabalené v krabici;
    Vatované a péřové přikrývky, polštáře a deky, peří
    Obuv – nepoškozená a v párech (svázaných gumičkou)
    Kabelky, batohy, drobné předměty z domácnosti
    Hračky – nepoškozené a kompletní, také plyšové
    Menší elektrospotřebiče – mohou být i nefunkční
    Knihy
  • Věci, které vzít nemůžeme?
    • Ledničky, televize, počítače a jinou elektrotechniku, matrace koberce
    • Nábytek,
    • Znečištěný a vlhký textil
  • Prosíme, noste vše čisté a použitelné do KAPLE Panny Marie Bolestné (za kostelem).
  • Děkujeme za ochotu pomáhat potřebným.

Masopustní setkání

Masopust  je třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust. 

Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný “tučný čtvrtek” či “tučňák”. Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.

Hlavní masopustní zábava začínala o “masopustní neděli”. Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal “mužovský bál”, kam neměla přístup svobodná chasa; tancovali jen ženatí a vdané.

Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla; záleželo na vtipu a pohotovosti “maškarádů”, jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny – něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil např. medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala tzv. klibna (= šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.

Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst. Někde zakončili o půlnoci muziku “pochováním basy” (symbol toho, že v postu si hudebníci nezahrají), jinde o půlnoci pochovávali Baccha. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.

O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již ze 13. století, i když svátek je zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.

Zpracováno podle knihy Vlastimila Vondrušky “Církevní rok a lidové obyčeje” (str. 48-49); vydalo nakladatelství DONA v Českých Budějovicích v roce 1991. Za: víra.cz

Fotky s setkání můžete shlédnout zde…

Farní dětský tábor.

Tábor 2019

Zveme všechny menší a mladé nadšence (7 až 15 let – po první až deváté třídě) na farní  dětský  tábor.
KDY:              Tábor proběhne od 16.8.(neděle) do 23.8.(neděle) 2020
KDE:              Areál kláštera – Hora Matky Boží, Králíky
PROČ:            Pestrý program pro všechny děti + trocha dobrodružství.
Přihlásit se můžete v papírnictví vedle fary nebo na faře.

Přihláška na tábor 2020 

Výprava za sněhem

Slavnostný vstup do chaty

Tentokrát jsme se vydali na výpravu do Orických hor. Naše dobrodružství trvalo od 10 -14 února. Ale už v ponděli nastali první komplikace kvůli velkému větru. Proto jsme nemohli vyrazit hned ráno, ale museli jsme chvíli počkat než se počasí trošku umoudří. Mezitím jsme šli nakupovat nějaké ty suroviny. V obchodě Roman prohlásil: ,,Vemte si každý vlastní košík. A co vám do něj dáme, to ponesete nahoru“. V tu chvíli, začala schovávačka po obchodě ale někteří to stejně schytali. Agáta to vyhrála s cibulí a česnekem a Kryštof s mlékem a chlebem. Naše košíky se začali nebezbečně plnit. Na faře jsme se nasvačili a mohli jsme vyrazit. Zaparkovali jsme auta v Říčkách, vyndali batohy z aut a mohli jsme vyrazit kupředu. Vzhledem k tomu že jsme šli přez sjezdovku, tak na nás lyžaři koukali dosti udiveně. Po cestě nás chytla mírná přeháňka krup. Wiesek na nás zavolal ať hledáme krmelec. Samozřejmě jsme mu na to všichni skočili a hedali jsme krmelec. On však myslel naší chatu, protože byla trochu menší. Když jsme jí uviděli, nevěděli jsme jestli je to ono a pak příšel vysmátý Roman a hned nám to všechno bylo jasný. Vešli jsme dovnitř a hned jsme zatopili, protože tam byla hrozná zima. Není divu, když je to letní chata. Ubytovali jsme se a trošku poupravili postele, abychom se vešli. Večer jsme udělali polívku a hrali jsme různé hry.

tučňaček 🙂

V úterý jsme se šli projít do ski areálu. Kde jsme našli obrovský kopec ze sněhu a začali jsme se klouzat, buď po zadku a nebo jako tučňáci po břiše. Po chvíli blbnutí a udivených pohledů od lyžařů jsme si šli sednout do stanu s občerstvením. Někdo si dal malinovku a někdo horkou čokoládu. Poté jsme se vydali na cestu k chatě. Po cestě se to ale zvrhlo k nekonečné koulovačce,schazování do sněho a zo nejvíc z toho druhého udělat sněhuláka, dělali jsme tzv. andílky do sněhu….

Anenský vrch

Ve středu nás čekala docela dlouhá procházka. Došli jsme na Anenský vrch a vylezli na rozhlednu. Jenže počasí si z nás dělalo srandu, když jsme byli nahoře rozhledny, bylo vše zatažené a nebylo nic vidět. A naopak když jsme slezli dolů začalo svítit sluníčko a mlha začala padat. Takle jsme nahoru vylezli dvakrát, než jsme aspoň něco viděli. Pak jsme se chtěli jít podívat do bunkru, jenže byl zamčený. Tak jsme se vydali do obchodu do Říček, abychom nakoupili nějaké zásoby, které nám už docházeli. Vraceli jsme se na chatu až za tmy. Jako odměnou nám byli langoše, které jsme si pak udělali. Jenže to těsto ne a ne přestat kynout. Všichni jsme byli už přecpaný a těsta bylo stále víc než dost. Tak ho Roman s Wieskem šoupli ven, ať zmrzne. Večer se opět hráli hry. Na říklad čelovka, jungle spead , uno a v hlavní roli.

Langoše:)

Ve čtvrtek jsme se vydali na další procházku. Cestou jsme se zastavili u Kunštácké kaple, ale náš cíl byla Homole. Cestou zpět, jsme šli prozkoumat jeden z mnoha bunkrů v lese. A pak zkusili udělat přepadení na Romana a Wieska, jenže se nám to uplně nepovedlo. Začali jsme se všichni smát, protože jediný kdo se držel ,,scénáře“ byla Agáta. Marcela zakopla a skutálela se dolů, zbytek jen tak vyběhl aby se neřeklo. Když jsme přišli k chatě, udělli jsme si tam skluzavku a jezdili jsme tam na igelitových pytlích. Večer jsme měli dvě možnosti, co k večeři. Buď budou těstoviny s nějakou omáčkou a nebo opět langoše. Samozřejmě vyhráli langoše. Tentokrát jsme si s tím vyhráli, Kryštof prohlásil, co takle udělat největší langoš a Eliška s Marcelou si udělali langošového panáčka.

Mše sv.

V pátek po obědě naše skupina začala uklízet a připravovat chatu k odchodu.Umyli jsme nádobí, sbalili jsme si věci do batohů a vypili přebytečnou krabici mléka, protože nám bylo řečeno, že jí zpátky neponeseme. Vynesl se popel a zametlo se poslední smetí. Poté už jsme byli připraveni k odchodu. Batohy na záda , ještě poslední foto před chatou a už jsme si to štrádovali zpátky ke sjezdovce do Říček. Odtud jsme pak vyrazili auty domů. Po cestě jsme se stavili ještě v Rokytnici do muzea Sýpka. Zde jsme se podívali na zajímavou výstavu o Orlizkých horách. Jejích tradicích, živočišícha rostlinách co se tam nacházejí. Tato výstava nás zaujala na tolik, že jsme z toho dostali chuť na něco sladkého a tak jsme se ještě zastavili v restauraci Orličan. Někteří si dai palačinkový měšec a někdo waflový kornout a dospěláci si pochutnali na horkých malinách se zmrzlinou. Všem moc chutnalo. Pak už jsme nasedli do aut a Wiesek s Romanem nás rozvezli domů.

Sladká chvilka:)

Na závěr by jsme chtěli poděkovat Spravě Kolowratských Lesů za zapůjčení chaty, Wieskovi Kalembovi a Romanu Moskvovi za skvělé zážitky. A všem bez kterých by se toto nemohlo uskutečnit.

Markéta Stará, Eliška Starenková, Marcela Stará, Agáta Moskvová, Kryštof Josef Klíž a Honza Ježdík

Fotografie

SBÍRKA NA POMOC UPRCHLÍKŮM NA ŘECKÉM OSTROVĚ CHIOS

Sbírka proběhne v pátek 28. února 9-12 hod a 15 -18 hod a v sobotu 29. února 8 -11 hod v kapli Panny Marie Bolestné vedle chrámu svatého Václava v Žamberku

  • spacáky, stany, karimatky, deky (ne péřové), ručníky, kočárky
  • papírové plenky, vložky, kartáčky, pasty na zuby, mýdla, sprchové gely
  • prášky na praní, vlhčené ubrousky, kapesníky, krémy na opruzeniny
  • oblečení dámské/pánské/dětské: bundy, kalhoty (praktické, pohodlné)
  • tepláky, mikiny, svetry, ponožky, obuv (pohodlná, uzavřená, do terénu)

Boty ideálně svázat tkaničkami nebo gumičkou. Oblečení roztřídit dle typu a velikosti.

Pokud chcete přispět finančně na cestu dodávky do uprchlického tábora, můžete využít transparentní účet dobročinné organizace „My je v tom nenecháme“: 2901758993 / 2010, jako variabilní symbol zadejte 56401

Postní řád

1. Každý pátek je den pokání, neboť toho dne za nás umřel náš Spasitel. Kajícími skutky se připojujeme aspoň nepatrně k jeho oběti a tak se vděčně hlásíme k jeho kříži.

Páteční půst od masa patří už dlouho mezi církevní přikázání. Jeho zachovávání je nyní velmi ztíženo složitostí dnešního života. Proto tuto povinnost pozměňujeme tak, že věřící buď mohou dále zachovávat půst od masa, anebo si uložit nějaký projev pokání podle vlastní volby, buď půst nebo skutek zbožnosti nebo skutek lásky.

Půst: odepřít si masitý pokrm, alkoholický nápoj, kouření, sladkosti, zábavné pořady v televizi a podobně.

Nebo:

Skutek zbožnosti: účast na mši svaté, četba Písma, křížová cesta, modlitba sv. růžence, studium křesťanské nauky, meditace a podobně.

Nebo:

Skutek lásky: návštěva nemocných a péče o ně, pomoc bližním, konkrétní služba občanskému nebo církevnímu společenství a podobně.

2. Na počátku a v závěru postní doby, to je na Popeleční středu a na Velký pátek, je nařízen půst zdrženlivosti od masitých pokrmů a zároveň půst újmy.

Při postu újmy je dovoleno najíst se jen jednou za den dosyta.

Tento spojený půst zdrženlivosti a újmy je závazný pro katolíky od dokončeného 18. do dokončeného 59. roku života. Mladistvým mezi 14. a 18. rokem a po dovršení 59. roku se v těchto dnech ukládá pouze půst zdrženlivosti od masitých pokrmů. Nemoc, těžká tělesná práce nebo jiný podobně vážný důvod od povinnosti újmy osvobozují. V tyto dva dny se sjednocují katolíci všech zemí společným vyjádřením ducha pokání a dosvědčují tak své spojení s Pánem (Poenitemini III). Vybízíme ty, kdo mají dostatečné příjmy, aby zvláště v době postní – jako výraz ochoty napravovat hříchy vlastní i cizí – přispívali na dobré účely, například na zmírnění bídy ve světě, podporu potřebných, opravu kostelů, potřeby duchovní správy. Farář nebo administrátor farnosti může ze spravedlivého důvodu od přísného postu udělit dispenz, příp. provést záměnu za jiné úkony zbožnosti.

3. Eucharistický půst:

1 hodina před sv. přijímáním (přírodní voda a lék půst neruší, zavazuje všechny přijímající.).

4. Každý katolík, který se dopustil smrtelného hříchu, je přísně zavázán vyzpovídat se svátostně aspoň jednou za rok. Stejně jako povinnost přijímat Tělo Páně, i tento závazek je možné splnit v kterémkoliv kostele a kdykoli během roku, avšak nejvhodnější je k tomu doba postní a velikonoční.

Důtklivě však vybízíme každého, aby po těžkém pádu neodkládal a obnovil své přátelství s Bohem ihned dokonalou lítostí a co nejdříve svátostí pokání.   Splněním nařízení alespoň jednou za rok svátostně se vyzpovídat a přijmout Nejsvětější Svátost vyhoví se sice zákonu, ale nejvyšší zákon je láska. Kdo chce skutečně růst ve své věrnosti ke Kristu, přijímá tyto svátosti častěji.

Všechny vnější projevy pokání ať vycházejí z upřímného srdce!

Tento postní řád nabývá platnosti dnem vyhlášení, to je od první neděle postní – 3. března 1974.

Vaši ordináři