V srpnu 2020 proběhl tradiční farní tábor, jehož tématem letos byla archeologická expedice do Egypta a prozkoumávání starověkého chrámu podle pokynů profesora Toma Diggera.
Děti se během tábora dozvěděly něco o faraonech, dynastiích, mumifikaci, souhvězdích a vyzkoušely si psaní pomocí hieroglyfů. Během expedice museli táborníci archeologové prokázat odvahu i důvtip, když museli nejprve porazit divoké opice střežící vstup do chrámu, a poté vyluštit tajemný svitek popsaný podivným písmem a porazit bandity, kteří ukořistili rozbité střepy z dešifrovací destičky patřící původně vědmě Nitekeret. Na závěr expedice se také museli vypořádat se starověkou kletbou v podobě mumie, která průběžně sesílala různé egyptské rány, které archeologům zasahovaly do táborového režimu. Ale děti ji nakonec porazily s pomocí deseti vzácných artefaktů, a mohly se tak vydat pro poklad ukrytý nedaleko chrámu. Táborníci se také zasloužili o zatčení jednoho lumpa a překažení jeho nekalých plánů, které se týkaly krádeže cenného amuletu egyptskému sirotkovi Sechemu.
Více si o letošním táboře můžete přečíst v následujících odstavcích (s přiloženou fotodokumentací). Zároveň přijměte pozvání na příští letní tábor s tématem Hurá na palubu!, který se uskuteční 7.–14. srpna 2021 v překrásném údolí Zlatého potoka v Mastech kousek od Dobrušky. Po třech letech strávených na Hedeči se tedy přesuneme z „klášterního luxusu” do stanového tábora a užijeme si plavbu kolem světa plnou dobrodružství, her v přírodě, koupání, tvoření a samozřejmě táboráků a tradičního celodenního výletu. Děti se postupně naučí dovednostem potřebným pro přežití na moři. Zároveň se naučí toleranci, překonávání překážek a spolupráci. Dokáží se zhýčkaní pasažéři proměnit v ostřílené námořníky a vypořádat se s nebezpečími, která pobyt na moři přináší? Pojďte do toho s námi! Kontakt na organizátory: 737 610 164; Hodinkafrantisek@gmail.com, eliska.eli.pirklova@email.cz. Bližší informace viz plakátek a přiložené mapy (adresa tábořiště je Masty 27, 518 01 Bílý Újezd):
Letošní farní tábor se již potřetí konal v areálu kláštera na Hoře Matky Boží na Hedeči u Králík. Celkem se zde ve dnech 16.–23. srpna sešlo 15 organizátorů a 25 dětí. Většina dětí si v přihlášce zvolila možnost spaní na pokojích v prvním patře kláštera (většinou po dvou či po třech), někteří ale raději trávili noci ve stanech na klášterní zahradě, stejně jako několik vedoucích. Tématem letošního tábora byla archeologická expedice do Egypta a prozkoumávání ztraceného starověkého chrámu bohyně Bathu. Děti se tak seznámily s některými aspekty egyptské kultury a životem v Egyptě v době před 5000–2000 lety a také s egyptským písmem.
Hned v neděli se děti seznamují s archeologem profesorem Tomem Diggerem, který jim předává své celoživotní dílo týkající se chrámu bohyně Bathu, aby se děti mohly pokusit chrám najít. Profesorovy zápisky jsou však poněkud zmatené, proto nebude lehké se v nich vyznat. Po odpoledních seznamovacích hrách a rozřazení do čtyř oddílů si nejprve každý z týmů archeologů měl zvolit svůj název, vytvořit vlajku a vymyslet nějaký úderný pokřik. Nakonec z toho vzešly tyto skupiny archeologů: Žluté ponorky, Kaktusáci, Skarabeové a Něco Červenýho. Po teplé večeři (buřtguláš) se ještě chvíli hrály některé z tradičních venkovních her na hřišti a poté následovala večerní modlitba, četba povídek Šimka a Grossmanna na dobrou noc a porada vedoucích.
V pondělí ráno po budíčku v 7:00, rozcvičce a snídani proběhl úklid jídelny a chodby. Po dopoledním nástupu, během něhož zazněly pokřiky všech čtyř týmů, děti absolvovaly první blok témátek. Jeden tým se dozvěděl něco o faraonech, dynastiích a hvězdářích, vytvořil si vlastní rodokmen a také otočnou mapu noční oblohy, další si vyrobil papyrus a vyzkoušel si napsat své jméno v hieroglyfech pomocí tuše, třetí tým stavěl pyramidu ze špaget a žvýkaček a dozvěděl se něco o mumiích a sfingách a poslední tým budoval zavlažovací kanály. Po obědě a poledním klidu, který některé děti strávily společně v knihovně hraním deskových her (vč. dobové egyptské hry Senet), následoval speciální program s hostem, který se dříve závodně věnoval vrhání nožů a zacházení s bičem i lasem. Po krátké exhibici si všechny děti mohly podle instrukcí vyzkoušet mrskání bičem nadzvukovou rychlostí, roztočení lasa i trefování noži na terč.
V druhé půlce odpoledne museli táborníci získat povolení k archeologickému průzkumu Egypta. Postupně tedy obíhali různé úředníky, kteří jim vydávali potvrzení o bezinfekčnosti, bezdlužnosti, trestní bezúhonnosti, psychické způsobilosti, hygienické způsobilosti zubního kartáčku atp. Na každém úřadě ale museli splnit drobný úkol (jazykolam, hádanku, hlavolam), aby nakonec měli vyplněný formulář. Během této hry se také děti na Českém velvyslanectví v Káhiře seznámily se sirotkem Sechem, který vlastní zvláštní amulet ve tvaru šestibokého hranolu jako vzpomínku po rodičích.
Také poznaly jeho krutého strýce Hardžedefa, který pořád Secheho nutí, aby pro něj pracoval v hotelu, který vlastní. Děti pomohly Sechemu se sbíráním vzácných květů pro trh a on jim na oplátku pomohl rozluštit profesorovy zmatené zápisky týkající se chrámu bohyně Bathu a nasměroval je k soše na Mariánském kopci (postava člověka mezi dvěma pilíři). Také jim poradil, jak se druhý den vypořádat s divokými opicemi střežícími vstup do chrámu. Večer jsme si užili pohádku týmu Žluté ponorky a opékání buřtů se zpěvem s kytarami při táboráku.
V úterý dopoledne proběhl druhý blok témátek, u nichž se týmy protočily. Odpoledne se pak děti vydaly k chrámu. Okolí chrámu ovšem střežily divoké opice (pět vedoucích), které nechtěly nikoho pustit dovnitř. Děti s nimi musely svést boj pomocí míčků, kterými se do nich trefovali dva útočníci vybraní z každého týmu, a zbytek týmu potom představoval nosiče, kteří míčky podávali útočníkům a nosili je nabíjet na základnu. Jednotlivé opice byly postupně vyřazovány ze hry a nakonec tak táborníci archeologové mohli jít prozkoumat chrám, který byl ale skoro prázdný, jen na hlavě sochy ležela schránka, v níž děti nalezly svitek papyru popsaný podivným písmem. Otevřením schránky táborníky byla ale vyvolána strašlivá pradávná kletba. Jako ztělesnění zla povstala mumie, která se poprvé objevila před dětmi hned cestou zpět do tábora a vyvolala první z egyptských ran (děti po návratu do tábora zjistily, že šťávu ve várnici nahradila krev). Večer se děti během videohovoru s profesorem dozvěděly, že mumii lze zničit jen pomocí deseti velmi mocných artefaktů. Po večeři pak následovala pohádka týmu Skarabeové a tradiční hry na zahradě (Ponorky, Dotek, Městečko Palermo, Pravěk, Buldok, Klobouk).
Ve středu jsme se vydali na celodenní pěší výlet přes Šanov a Červenou Vodu na Suchý Vrch a poté kolem pevnosti Bouda do Mladkova. Tradiční domácí sekaná s chlebem, hořčicí a zeleninou k obědu na nás čekala v jednom přístřešku v Šanově, kam ji z tábora zavezl jeden z vedoucích. Tam také děti narazily na vědmu Nitekeret, o které věděly, že by jim snad ohledně svitku mohla pomoci. Nitekeret jim předala část střepů z rozbité dešifrovací destičky, potřebné k rozluštění tajemného písma ze svitku. Zbytek střepů bohužel Nitekeret ukradli nějací bandité, po kterých už v Šanově nebyly ani stopy. Svitek byl tedy stále nerozluštitelný, protože většina střepů z dešifrovací destičky dětem chyběla. Cestou do Šanova jsme na rozmoklé louce hráli hru Piráti a táhlé stoupání z Červené Vody na Suchý vrch jsme si zpříjemnili hraním Stupida, při němž cesta rychle utíká. Těsně před vrcholem se spustil déšť, takže výhledů jsme si letos moc neužili. Zpět do Králík jsme jeli vlakem z Mladkova, kdy jsme měli za sebou již dvacet kilometrů, a před závěrečným výstupem na Horu Matky Boží se děti mohly posilnit sladkostmi nakoupenými ve městě. Kousek nad městem děti narazily na zraněného pocestného v bezvědomí, jehož přepadli bandité, o kterých děti slyšely již od Nitekeret. Děti ho podpíraly při cestě do kláštera, kde se o něj postarala zdravotnice. On jim na oplátku za jejich pomoc věnoval dva z artefaktů nezbytných pro závěrečný boj s mumií. Po večeři jsme hráli spíše klidnější hry v knihovně (Džungle, Farář vikář, Noviny) a zájemci pozorovali barevný západ slunce a poté také souhvězdí letní oblohy spolu s výraznými planetami Jupiter a Saturn. Při tom si také mohli všimnout nad hlavou přelétajících družic ze skupiny Starlink společnosti SpaceX.
Ve čtvrtek dopoledne se děti opět protočily u témátek, při nichž se navíc každému týmu podařilo získat jeden artefakt potřebný pro boj s mumií. Po poledním klidu se celý tábor vydal k doupěti banditů získat zbytek střepů z rozbité dešifrovací destičky k rozluštění svitku. Cestou k doupěti se ale objevila již potřetí mumie a seslala na táborníky další egyptskou ránu – všichni oslepli, tedy kromě pocestného se čtveřicí dětí, kteří zrovna prozkoumávali terén v okolí doupěte. Tato pětice se musela postarat o zbytek tábora a zavést děti i vedoucí jednoho po druhém k Mariánskému prameni, jehož léčivá voda všem pomohla znovu nabýt zrak. Mezitím ale skupinu slepců přepadli bandité, kteří slyšeli hluk v okolí doupěte, a zajali čtyři děti. Zbytek tábora se je po nabytí zraku vydal zachránit. Po divokém boji s šesticí banditů nalezli archeologové v doupěti jak čtyři zajatce, tak hledaný zbytek střepů. Po návratu do kláštera se dětem konečně podařilo rozluštit svitek nalezený v chrámu bohyně Bathu. Text hovořil o pokladu ukrytém v podzemí chrámu a o mapě k pokladu, jež je ukryta v šestibokém amuletu. Děti si popis amuletu spojily s amuletem, který viděly u Secheho, ten ale zrovna nebyl nikde k nalezení. V 17:00 jsme šli všichni na mši sv. do chrámu Nanebevzetí Panny Marie, která byla sloužena místním páterem Karlem Moravcem. Postarali jsme se o rytmický doprovod (dvě kytary, flétna, klarinet, zpěv), čtení, žalm i přímluvy. Několik táborníků také ministrovalo. Po mši se děti spojily s profesorem, aby ho o všem informovaly. Po večeři měl pohádku tým Něco Červenýho a poté už následoval volný program (hry na hřišti a v knihovně), modlitba na dobrou noc a porada vedoucích.
V pátek se mumie objevila už ráno na rozcvičce a seslala egyptskou ránu, kdy se všem dětem ztratily bačkůrky, takže do odpoledne chodily v klášteře jen v ponožkách. Dopoledne proběhl poslední, čtvrtý blok témátek, během nichž děti získaly poslední čtyři artefakty. Odpoledne se děti připravovaly na boj s mumií. V lese absolvovaly finskou stezku (překážková dráha v hustníku) a v areálu kláštera zase písečnou bouři. Večer jsme se odreagovali u her Buldok, Trojnožka a Městečko Palermo a zhlédli jsme pohádku týmu Kaktusáci. Následovala modlitba a povídky Šimka a Grossmanna. Jelikož se během dne ukázalo, že Secheho amulet, pravděpodobně obsahující mapu k pokladu, byl ukraden a podezření padlo na Secheho strýce Hardžedefa, měly děti i v noci plné ruce práce. Rozhodly se totiž, že se pokusí získat amulet zpátky a chytit Hardžedefa při činu, až bude amulet prodávat kupci. Nitekeret totiž zná recept na přípravu lektvaru pravdy, který by stačilo přidat do pálenky, kterou si bude Hardžedef s kupcem připíjet. Po hromadném probuzení kolem půlnoci se proto archeologové vydali po týmech s baterkami lesem k Mariánskému prameni pro vodu a na louce kolem kláštera sbírali rostliny dle seznamu. Pak vše postupně smíchali v lektvar, který vařila Nitekeret v kotlíku na zahradě a kterým se pak v sobotu ráno řízla Hardžedefova pálenka, s níž si bude připíjet s kupcem. Po druhé hodině ranní mohli všichni jít spát.
V sobotu jsme děti po noční hře nechali spát až do 8:00, a pak jsme je místo rozcvičky vzali na rozhlednu Val s výhledem na Křížovou Horu, Králický Sněžník, Stezku v oblacích u Slamníku i celé pohoří Hrubého Jeseníku s dominantami jako jsou Praděd, Šerák či Obří skály. Po snídani, ranní hygieně a službách jsme díky nastražené kameře mohli všichni společně sledovat živý přenos z kůlny, kde probíhalo setkání Hardžedefa se zákazníkem. Oba aktéři byli pod vlivem lektvaru pravdy nenápadně přidaného do připravené pálenky, a tak Secheho strýc během schůzky vše prozradil. Jelikož byla schůzka nahrávána, představoval živý přenos dostatečný důkazní materiál pro policii, kterou mezitím přivedla Nitekeret. Strážmistr vtrhnul spolu s dětmi do kůlny, kde provedl zatčení Hardžedefa i kupce. Amulet se vrátil Sechemu a za pomoci mapy ukryté uvnitř něj se tak děti mohly vydat hledat poklady z podzemí chrámu, které představoval místní hřbitov. Kolem něj ale hlídkovala mumie, tu bylo proto nejprve nutné porazit. Protože se v předchozích třech dnech podařilo dětem získat všech deset artefaktů, mohly se o to nyní pokusit. Mumie měla sice více životů, ale po šesti kolech (6 duelů) se ji dětem podařilo zneškodnit i díky artefaktům, které jim dodávaly sílu. Mumie padla na zem v posmrtné křeči a děti jí mohly sebrat klíč z krku, kterým se dala odemknout truhla s pokladem na hřbitově.
Po poledním klidu proběhla olympiáda, během níž si děti vyzkoušely tyto disciplíny: petanque, kohoutí zápasy, skákání přes švihadlo, házení míčků do obručí, slalom a odhadování času. Poté následovalo slavnostní vyhlášení výsledků v jednotlivých kategoriích podle věku a pohlaví, a Seche také předal každému archeologovi část pokladu z truhly jako odměnu za pomoc se získáním amuletu a překažení Hardžedefových nekalých plánů. Potom jsme pořídili fotky týmů, vedoucích i celého tábora a přesunuli jsme se k táboráku a zpívali jsme zhruba do půlnoci.
V neděli dopoledne jsme pakovali a vyklízeli pokoje. V 10:00 jsme mohli poděkovat za vydařený tábor a týden plný zážitků při mši sv. sloužené páterem Karlem Moravcem. Po luxusním obědě (smažené vepřové řízky s bramborovým salátem) s poslední modlitbou před jídlem a pokřikem „Ó náš Pane, tobě dík vzdáváme…“ jsme na zahradě naposledy nastoupili do týmů v plné sestavě a úderem druhé hodiny odpolední si už pro táborníky začali přijíždět rodiče. Poslední vedoucí odjížděli z kláštera někdy po půl čtvrté.
Pro úplnost zde na závěr článku doplňuji pokřiky našich čtyř týmů archeologů:
KAKTUSÁCI: My kaktusy rádi máme, ale neobjímáme. Kaktus píchá pich, pich, pich, my křičíme ich, ich, ich!
NĚCO ČERVENÝHO: Co to je, to nikdo neví, ale všichni to milují. Ham!
SKARABEOVÉ: Skarabeus už se řítí, nakope tě a seš v řiti!
ŽLUTÉ PONORKY: Naše žlutá ponorka je rychlá jak motorka. Září jako sluníčko, dáme úsměv na líčko!
Za organizátory Lukáš Sourada