Betlém je lékem proti strachu

Homilie papeže při půlnoční mši vánoční 24. prosince, baz. sv. Petra

Josef se spolu s Marií odebral vzhůru »do města Davidova, které se jmenuje Betlém« (Lk 2,4). Tuto noc jdeme vzhůru do Betléma my, abychom objevili tajemství Vánoc.

1. Betlém znamená dům chleba. V tomto „domě“ se dnes Pán setkává s lidstvem. On ví, že k životu potřebujeme pokrm. Ví však také, že pokrm světa nenasytí srdce. V Písmu se prvotní hřích lidstva pojí právě s jídlem: »utrhla ze stromu a jedla« (Gn 3,6). Vzít a jíst. Člověk se stal chamtivým a nenasytným. Mít a hromadit věci je mnohými považováno za smysl života. Nenasytná hltavost prostupuje lidskými dějinami až k dnešním paradoxům, kdy někteří pořádají opulentní hostiny a příliš mnoha lidem se chléb k životu nedostává.

Betlém představuje obrat, který mění běh dějin. Tam, v domě chleba se v jeslích rodí Bůh. Jako by nám říkal: jsem tady jako váš pokrm. Nebere, dává pokrm; nedává něco, nýbrž sebe sama. V Betlémě objevujeme, že Bůh není někdo, kdo život bere, nýbrž Ten, kdo život dává. Člověku, zvyklému od počátku brát a jíst, začíná Ježíš říkat: »Vezměte, jezte. To je mé tělo« (Mt 26,26). Tělíčko Betlémského Dítěte uvádí nový životní vzor: nehltat a nehromadit, nýbrž sdílet a rozdávat. Bůh se stává maličkým, aby byl naším pokrmem. Budeme-li živit Jím, Chlebem života, můžeme se znovu zrodit v lásce a zlomit spirálu chamtivosti a hltavosti. Z „domu chleba“ přivádí Ježíš člověka domů, aby byl součástí Boží rodiny a bratrem svého bližního. Před jeslemi chápeme, že život není živen majetkem, nýbrž láskou; nikoli nenasytností, nýbrž dobročinnou láskou; nikoli hojností vystavovanou na odiv, nýbrž opatrovanou jednoduchostí.

Pán ví, že potřebujeme jíst každý den. Proto se nabízel každý den svého života, od Betlémských jeslí po Jeruzalémské večeřadlo. A dnes se na oltáři znovu stává chlebem lámaným  pro nás, klepe na naše dveře, aby vešel a večeřel s námi (srov. Zj 3,20). O Vánocích dostáváme na Ježíšově zemi nebeský Chléb, pokrm, který nikdy nepropadne, ale dává nám už nyní zakoušet věčný život.

V Betlémě objevujeme, že Boží život proudí v žilách lidstva. Pokud jej přijmeme, dějiny se změní, počínaje námi. Protože když Ježíš změní srdce, není už středem života moje hladové a sobecké já, nýbrž On, jenž se rodí a žije z lásky. Dnes v noci, kdy jsme voláni jít vzhůru do Betléma, domu chleba, ptejme se: co je pokrmem mého života, bez něhož se neobejdu? Je to Pán nebo někdo jiný? Potom, až vstoupíme do jeskyně a postřehneme v bolestné chudobě Dítěte novou vůni jednoduchého života, ptejme se: opravdu potřebuji tolik věcí a komplikovaných receptů k životu? Dokážu se obejít bez množství prchavých příloh a vybrat si jednodušší život? V Betlémě vidíme vedle Ježíše lidi, kteří připutovali jako Maria, Josef a pastýři. Ježíš je Chléb na cestu. Nemá v oblibě lenivé, zdlouhavé a pohodlné stolování, nýbrž žádá nás, abychom vstali od stolu a sloužili jako chléb lámaný pro druhé. Ptejme se: Dělím se na Vánoce o chléb s tím, kdo ho nemá?

2. Po Betlému, domu chleba, uvažujme o Betlému, městu Davidově. Tam David jako chlapec dělal pastýře a jako takový byl vyvolen Bohem, aby se stal pastýřem a vůdcem Jeho lidu. Na Vánoce, v městě Davidově přijímají Ježíše právě pastýři. Oné noci – praví evangelium – »na ně padla veliká bázeň« (Lk 2,9), avšak anděl jim řekl: »nebojte se« (v.10). Často se výzva nebojte se opakuje v evangeliích; téměř jako refrén Boha hledajícího člověka. Od počátku má totiž člověk v důsledku hříchu strach před Bohem: »bál jsem se a proto jsem se skryl« (Gn 3,10), říká Adam po hříchu. Betlém je lék proti strachu, neboť navzdory člověkovu odmítnutí, Bůh vždycky přitakává a navždy bude Bohem-s-námi. A aby jeho přítomnost nebudila strach stává se maličkým dítětem. Nebojte se – není řečeno svatým, nýbrž pastýřům, prostým lidem, kteří se v té době jistě nevyznačovali zdvořilostí a zbožností. Syn Davidův se rodí mezi pastýři, aby nám řekl, že nikdo už nebude nikdy sám; máme Pastýře, který vítězí nad našimi obavami a má nás rád všechny bez výjimky.

Betlémští pastýři nám také říkají, jak jít Pánu v ústrety. Během noci bděli; nespali, nýbrž dělali to, co nezřídka Ježíš požaduje slovy: bděte (srov. Mt 25,13; Mk 13,35; Lk 21,36). Setrvávají v bdění, čekají bděle ve tmě, a Bůh »se rozzáří kolem nich« (srov. Lk 2,9). To platí i pro nás. Náš život může být očekáváním, které se i v noci plné problémů svěřuje Pánu a touží po Něm, a potom obdrží Pánovo světlo; anebo nárokem, kde se spoléhá jenom na vlastní síly a prostředky, ale v takovém případě zůstane srdce zavřeno Božímu světlu. Pán je rád očekáván, a nelze jej očekávat na pohovce ve spánku. Pastýři se proto dávají do pohybu, »pospíchali«, stojí v textu (v.16). Nestojí bez hnutí jako ten, kdo se domnívá, že je v cíli a nic nepotřebuje, nýbrž jdou, nechají stádce nestřežené, riskují kvůli Bohu. A když uviděli Ježíše, přestože nebyli odborníky na proslovy, jdou a vypravují o Něm, takže »všichni, kdo to slyšeli, podivili se tomu, co jim pastýři vyprávěli« (v.18).

Bděle čekat, jít, riskovat, vyprávět o kráse – to jsou gesta lásky. Dobrý Pastýř, který o Vánocích přichází, aby dal život za ovce, se obrací k Petrovi a jeho prostřednictvím k nám všem poslední otázkou: »Miluješ mě« (Jan 21,15). Na odpovědi závisí budoucnost stádce. Tuto noc jsme povoláni odpovědět a říci mu také: »Miluji tě«. Odpověď každého je podstatná pro celé stádce.

»Pojďme tedy do Betléma« (Lk 2,15) – tak pastýři řekli a učinili. Také my, Pane, chceme jít do Betléma. Cesta je i dnes strmá, je třeba překonat vrchol sobectví a nesmeknout se po strži zesvětštění a konzumismu. Pane, chci přijít do Betléma, protože mne tam očekáváš. A uzřít, že Ty, položený v jeslích, jsi chlebem mého života. Potřebuji jemnou vůni tvé lásky, abych byl chlebem lámaným pro svět. Vezmi mne na svoje ramena, dobrý Pastýři, a budu moci i já, Tebou milovaný, milovat a brát za ruku bratry. Pak budou Vánoce, až Ti budu moci říci: »Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji« (Jan 21, 17).

 

Přeložil Milan Glaser za: www.radiovaticana.cz

Mějme o Vánocích srdce otevřené k překvapení

Tématem poslední předvánoční audience byly Vánoce: překvapení, které se líbí Bohu. Papež František vyzval, abychom tyto svátky nepromarnili jejich zesvětštěním, ale abychom byli otevření překvapení, stejně jako Marie a Josef, abychom tento čas využili k pomoci alespoň jednomu chudému, který se podobá Bohu, jenž přišel na svět chudý o Vánocích, a abychom se v tichosti zastavili u jesliček.

Jaké  Vánoce chce vlastně Bůh?

V úvodním čtení zazněl úryvek z 1. kapitoly Janova evangelia (J 1, 9-12) a papež na něj navázal: „Za šest dní budou Vánoce. Všude je plno vánočních stromků, ozdob a světel, což nám připomíná, že i letos přijdou svátky. Reklamní mašinérie nás vybízí, abychom si stále vyměňovali nové dárky a překvapovali se. Ale jsou toto svátky, které se líbí Bohu? Jaké Vánoce by chtěl On? Jaké dárky? Jaká překvapení?“

Připomeňme si první Vánoce

„Podívejme se na první Vánoce v historii, abychom objevili Boží záměr. Tyto Vánoce byly plné překvapení, pokračoval dále papež a připomněl, jak Marii, Josefovu snoubenku, navštívil anděl a změnil jí celý život, z panny se stala matkou. Také pro Josefa bylo připraveno překvapení, stal se otcem, aniž by stvořil syna, jenž přišel na scénu v nejméně vhodném okamžiku – když byli Maria a Josef teprve zasnoubeni a dle Zákona spolu ještě nesměli žít. Tváří tvář skandálu, přestože mohl Josef Marii zapudit a zachránit tak své dobré jméno, tak překvapil a z dobré vůle se rozhodl Marii potají propustit, za cenu ztráty své pověsti. 
Dalším překvapením je Bůh, který vstupil Josefovi do snu a změnil jeho plány, požádal ho, aby Marii přijmul za svou manželku. Po narození Ježíše, když už měl Josef pro rodinu své plány, měl další sen, ve kterém mu bylo řečeno, že má odejít s rodinou do Egypta. „Stručně řečeno, Vánoce přinášejí nečekané životní zvraty. A pokud chceme prožít Vánoce, musíme otevřít naše srdce a být připraveni na nečekané změny v životě,“ uvedl papež František a dále pokračoval:
„Ale největší překvapení přichází o vánoční noci: Nejvyšším se stává malé dítě. Boží slovo se stává novorozenětem, což doslova znamená ´neschopným mluvit´. Přivítat Spasitele nepřišly autority oné doby a místa, ale obyčejní pastýři překvapení anděly během jejich práce v noci a kteří se bez prodlení vydali na cestu. Kdo by to byl čekal? Vánoce znamená oslavovat neslýchané Boží skutky, Boha překvapení, který převrací naši logiku a naše očekávání.  

Od Vánoc je Bůh Bohem s námi

„Slavit Vánoce tedy znamená, přijímat na zemi překvapení Nebe. Nelze žít jen ´pozemskými věcmi´, když Nebe přineslo na svět novinu. Vánoce otevírají novou epochu, kde se život neprogramuje, ale daruje; kde nelze již žít jen sami pro sebe, podle vlastní vůle, ale pro Boha a s Bohem, protože od Vánoc je Bůh Bohem s námi,“ uvedl dále papež František.
Prožít Vánoce znamená, nechat se touto novinkou překvapit. Vánoce v tomto smyslu nenabízejí uklidňující teplo krbu, ale božské chvění, které otřáslo dějinami. Vánoce jsou vítězstvím pokory nad arogancí, jednoduchostí nad hojností, tichem nad hlukem, vítězstvím modlitby Boha v nás.

Nechme se inspirovat Svatou rodinou

„Prožít Vánoce znamená, jednat jako Ježíš, který přišel pro nás potřebné, vyjít k těm, kteří nás potřebujíJednat jako Marie: důvěřovat a být poslušní Bohu, i když Jeho jednání nechápeme. Jednat jako Josef: vstát a realizovat Boží plán, i když není v souladu s plánem naším,“ vyzval papež František a dále se zmínil, že postava sv. Josefa je překvapivá, neboť v evangeliích nikdy nemluví a Pán k němu promlouvá v tichosti, ve snu. 

Setrvejme v tichosti u jesliček

„Vánoce znamená upřednostnit tichý Boží hlas před hlukem konzumu. Pokud dokážeme stát před jesličkami v tichosti, Vánoce budou i pro nás překvapením a ne něčím, co jsme již viděli. Být v tichosti před jesličkami: toto je pozváním Vánoc. Najděte si na to čas, běžte v tichosti k jesličkám a setrvejte u nich. A uslyšíte, uvidíte překvapení…,“ vyzval papež k novému prožití Vánoc.

Nezesvětšťujme Vánoce

„Bohužel ale člověk může udělat chybu a před novinkami Nebe dát přednost běžným světským věcem. Pokud Vánoce zůstanou jenom tradičním svátkem, kde jsme v centru my a ne On, bude to promarněná příležitost. Prosím vás, nezesvětšťujme Vánoce! Neodsunujme stranou toho, koho oslavujeme, jako když ´přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.´(J 1,11), varoval papež. 
Již první neděli adventní nás Pán v evangeliu varoval, abychom se měli na pozoru a neoddávali se jen rozptýlení a světským záležitostem (Lk 21,34). V těchto dnech máme možná více na pilno než během roku, ale tak jednáme opačně, než Ježíš chce. Obviňujeme z toho okolnosti a rychlost dnešního světa, ale Ježíš neobviňoval svět, chce od nás, abychom se nenechali světem přemoci, ale byli bdělí a modlili se v každý čas (Lk 21,36).

Nechme se tyto Vánoce překvapit

„Takže Vánoce budou Vánocemi, pokud jako Josef dáme prostor tichu, jestli jako Marie řekneme Bohu ´tady jsem´, jestli jako Ježíš budeme blízcí těm, kteří jsou sami, jestli jako pastýři vyjdeme ze svých přístřešků, abychom byli s Ježíšem. Budou to Vánoce, pokud najdeme světlo v chudé betlémské jeskyni.
A nebudou to Vánoce, pokud budeme hledat jen třpyt světa, jestli se zahltíme dárky, obědy a večeřemi, ale nepomůžeme alespoň jednomu chudému, který se podobá Bohu, protože Bůh přišel chudý o Vánocích,“ uvedl v závěru své promluvy papež František a dodal: 
Krásné Vánoce, plné Ježíšova překvapení! Tato překvapení se mohou zdát nepohodlnými, ale to je Boží záměr. Pokud těmto výzvám řekneme ano, bude to pro nás samotné velkým překvapením. Každý z nás má v srdci ukrytou schopnost být překvapen. Nechme se tyto Vánoce Ježíšem překvapit… Svěřme se Marii a Josefovi, aby nás naučili přijmout tento velký dar: Immanuela, Boha s námi.
(Zdroj: Tiskové středisko Svatého stolce) Za církev.cz

Příprava na mimořádný misijní měsíc říjen 2019

„Zvu každého křesťana na jakémkoli místě a v jakékoli situaci k tomu, aby se hned dnes navrátil ke svému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň aby učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat a že ho bude každý den bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se ho toto pozvání netýká, protože „z radosti, kterou dává Bůh, není nikdo vyloučen.“ Kdo riskuje, nebude Pánem zklamán, a kdo učiní malý krůček směrem k Ježíši, objeví, že On už na jeho příchod čekal s otevřenou náručí. Toto je chvíle, kdy je třeba říci Ježíši Kristu: „Pane, nechával jsem se oklamávat, tisícero způsoby jsem unikal před tvou láskou, ale nyní jsem znovu zde, abych obnovil svoji smlouvu s tebou. Potřebuji tě. Vysvoboď mne znovu, Pane, přijmi mne opět do své Vykupitelské náruče.“ Moc nám prospěje vrátit se k němu, poté co jsme se ztratili!“ apeluje papež František ve své exhortaci Evangelii Gaudium. 

Misijní činnost každého křesťana je odpovědí na trvalý Ježíšův příkaz: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu.“ (Mk 16,15) 30. listopadu 2019 uběhne 100 let od vydání apoštolského listu Maximum illud, kterým chtěl dát tehdejší papež Benedikt XV. po zničujícím světovém konfliktu nový impuls misijnímu úkolu hlásat evangelium. V listu zdůrazňuje, že jediným motivem misijní činnosti má být poselství a láska Pána Ježíše, šířené svatostí vlastního života a dobrými skutky. Papež František klade opět důraz na tento úkol, který byl církvi svěřen, a proto si přeje, aby se v celém světě slavil říjen 2019jako Mimořádný misijní měsíc, kterému by měla předcházet celoroční příprava. Za a více informaci najdete na: missio.cz

V pátek 30. 11. od 19.00 na faře v Žamberku uskuteční se listopadová misijní příprava na Mimořádný misijní měsíc říjen 2019 vyhlášený papežem Františkem.

Červená středa

28. listopadu 2018 se bude v ČR poprvé slavit Červená středa (#RedWednesday); den, kdy chceme myslet na pronásledované pro víru z celého světa. Vizuálním symbolem akce je rozsvícené červené světlo. Věříme, že třeba i ve vaší farnosti, sboru, společenství či organizaci budete mít chuť se zapojit. Připojit se může každý, stačí opravdu málo… Více na cirkev.cz

Společné modlitby budou se konat v kostele sv. Václava v Žamberku v 18.00.

Odpusť, ale nezapomínej.

Dne 11. listopadu si celá Evropa připomene konec první světové války, resp. den, kdy v roce 1918 na všech frontách této války vstoupilo v platnost příměří.
V mnoha zemích Evropy je zvykem si tuto skutečnost vhodným způsobem připomenout, zejména v letošním roce, kdy slavíme 100 let od konce této války.
Česká biskupská konference se připojuje k těmto iniciativám v podobě rozeznění kostelních zvonů.
Prosíme tímto všechny duchovní správce, aby zajistili, že budou v neděli 11. listopadu 2018 v době od 13:30 hodin znít po dobu několika minut kostelní zvony jako připomínka konce této světové války a symbolické uctění památky padlých v první světové válce.

“Tradice zvonění na připomínku konce války je doma ve Velké Británii, kde se 11. listopadu v 12.30 tamního času (13.30 SEČ) po celé zemi tradičně rozeznívají zvony k uctění obětí této první velké války a připomenutí jejího konce.
I v ČR půjde o ekumenickou iniciativu, do které se rovněž zapojí další církve, které jsou sdružené v Ekumenické radě církví v ČR (ERC).
Na neděli 11. listopadu taky připadá tzv. Veterans Day, Den válečných veteránů dobře známý především svým symbolem vlčího máku.
Podpořte prosím dle svých možností tyto iniciativy, a dejte nám o tom vědět! V duchu hesla: Odpusť, ale nezapomínej.” za: www.cirkev.cz

Misijní neděle

Minulou neděli 21.10 jsme slavili misijní neděli. Děkuji všem za společnou modlitbu a dary věnované na misie. Fotky můžete shlédnout zde.

Světový den modliteb za misie, slavený každoročně předposlední neděli v říjnu, je v České republice známý pod názvem Misijní neděle. Tento den je spojený s finanční sbírkou na podporu misijních oblastí a v celé církvi se začal poprvé slavit v roce 1926. „Misijní neděle je zvláštní příležitostí, která připomíná Božímu lidu neustálou platnost jejího misijního mandátu, neboť misie je věcí všech křesťanů…“ (Jan Pavel II.) Slaví se jako den modlitby a podpory misií v každé diecézi, farnosti a instituci katolického světa. Papež k této příležitosti vydává poselství, národní ředitel Papežských misijních děl píše dopis, který je rozesílán do všech farností. Věřící ve všech katolických farnostech světa se tedy během Misijní neděle společně modlí a finančně přispívají do světového fondu solidarity, ze kterého jsou podporovány projekty na pomoc potřebným ve všech kontinentech skrze Papežské misijní dílo šíření víry, jehož počátky sahají do roku 1818. Tato pomoc se dostává do misijních oblastí na základě žádostí od místních odpovědných lidí. Vedoucí projektů jsou povinni vždy doložit způsob využití darovaných finančních prostředků na příslušný generální sekretariát v Římě.

Ze získaných prostředků se v rámci PMD ŠV zajišťuje kvalitní a systematická pomoc nejchudším v 1.100 diecézích světa, na které se podílí téměř 650 tisíc biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic, katechetů, bohoslovců a laických spolupracovníků. Podporují se katechetické, vzdělávací, charitativní a sociální projekty, školy, nemocnice, domovy pro sirotky a staré lidi, střediska pomoci a leprosária, stavby a opravy kostelů a jiné.

Papežská misijní díla vždy vyžadují od místních lidí na jednotlivých projektech spoluúčast, vychovávají a vedou lidi z misijních oblastí k umění hospodařit a k postupné samostatnosti. Systematické zlepšování situace v těchto krajinách je koordinováno skrze místní biskupy, kteří jsou garanty jednotlivých projektů. Národní ředitelé Papežských misijních děl spolu s jejich diecézními řediteli a spolupracovníky na celou pomoc dohlížejí a koordinují. „Organizování Misijní neděle a využití sbírek se řídí přesnými pravidly, která vycházejí z pokynů papeže a celosvětových Stanov PMD. Všechny peníze, které PMD sesbírají ve všech farnostech a diecézích různého ritu na celém světě, se musí všechny rychle a pravidelně odevzdávat příslušné národní kanceláři PMD. Tyto peníze, sesbírané skrze PMD pro misie ad gentes na Světový den misií nebo při jakékoliv jiné příležitosti „v každé diecézi, farnosti a institutu katolického světa“ se nesmí použít na jiné účely; tvoří Fond solidarity pro zřízení programu všeobecné pomoci. Jeho cílem je poskytovat ekonomickou pomoc církvím v misijních územích věnujícím se evangelizaci, církevnímu a sociálnímu rozvoji, jakož i výchově a materiální podpoře. Je to znakem jednoty víry, lásky a spravedlnosti, která ve světě sjednocuje všechny členy církve, obzvláště církve ve společenství všeobecné Církve, protože do něj přispívají věřící církví ve všech částech světa.“                                   

Podle Stanov PMD

Synoda o mladých lidech

Ve středu 3. října byla zahájena ve Vatikánu řádná biskupská synoda na téma: „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“.

„Církev je připravena naslouchat hlasu, vnímání, víře a také pochybám či kritice mladých, které jsou výzvou pro budoucnost,“ uvedl kardinál Lorenzo Baldisseri, generální tajemník 15. řádného shromáždění biskupské synody.

Téma tohoto setkání vybrané papežem je: „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“, aby církev mohla mladým lidem lépe porozumět. Společně s biskupy z celého světa chce diskutovat a hledat odpovědi na otázky, po kterých se táží dnešní mladí lidé.

Synody se bude účastnit 267 synodálních otců a mezi posluchači bude také 34 mladých ve věku od 18 do 29 let, kteří svou přítomností budou přispívat, aby se ozval hlas mnoha jejich vrstevníků. Navíc zde díky podpisu prozatímní dohody mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou poprvé budou přítomni i dva biskupové kontinentální Číny.

Více zde…..

Říjen měsíc posvátného růžence

Měsíc říjen patří růženci a papež František, mající prst na pulsu doby, vyzývá všechny věřící, aby se ho v tomto měsíci modlili každý den. Máme se obracet k Matce Boží a archandělu Michaelovi, aby chránili církev od ďábla, který usiluje o rozdělení Boha a člověka – o rozdělení lidí mezi sebou. Také bolestné poznání rozsahu pohlavního zneužívání, zneužití moci a manipulace se svědomím jak ze strany kněží a zasvěcených osob, tak i laiků k tomu rozštěpení v poslední době přispělo – což využívá dovedně „úhlavního nepřítele lidské přirozenosti“ (Ignác z Loyoly, Duchovní cvičení, 136).

Papež František v listě z 20. srpna 2018 napsal, že „trpí-li jeden, trpí všichni“. Když si skoro až zoufáme nad zraněními církve, prospěje nám, budeme-li se spolu s Marií „více věnovat modlitbě“ (Duchovní cvičení, 319) a usilovat o růst v lásce a  věrnosti církvi. Podobně, když v důsledku individuálních selhání v církvi zakoušíme bezútěšnost, prospěje nám modlitba, která nás učí „čelit různým znepokojením a útokům nepřítele“ (Duchovní cvičení, 320).

Proto Svatý otec vybízí všechny věřící k intenzivnější – osobní i společné – modlitbě během měsíce října, a to každodenní modlitbou růžence. Víme, že Panna Maria zůstala pod křížem, i když se apoštolové – až na jednoho – rozutekli. Ona nám pomůže, abychom i my pod Ježíšovým křížem setrvali. Proto papež dále žádá, abychom po každé modlitbě růžence připojili také nejstarší mariánskou modlitbu Pod ochranu tvou a modlitbu Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji. Archanděl Michael je knížetem nebeského vojska a ochráncem církve, protože „kdykoli se v něčem zvlášť projevuje podivuhodná moc, uvádí se, že je poslán Michael, jehož jméno je Kdo jako Bůh, aby se poznalo podle skutku i podle jména, že nikdo nemůže vykonat, co může vykonat svou mocí Bůh“. „Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním“ (Zj 12,7–9).

Svatý otec prosí věřící celého světa o modlitbu, aby svatá Matka Boží chránila svým pláštěm církev před útoky Zlého, a zároveň ji vedla k vyznání vin, pochybení a zneužití, spáchaných v přítomnosti i minulosti. Vyznání vin a odpuštění povede k obnovení sil, které vezmou zlu expanzivní sílu.

Modleme se po každém růženci v měsíci říjnu:

Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná! Paní naše, prostřednice naše, orodovnice naše, u Syna nám smilování vypros, Synu svému nás doporuč, k Synu svému nás doprovoď. Amen.

Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší. Amen.

(Zdroj: Pavel Ambros, SJ) za : www.církev.cz

Katecheze pro všechny

Katecheze vznikly jako duchovní příprava na blížící se Světové dny mládeže v Panamě (SDM). Obsahem jsou zamyšlení týkající se listu sv. otce Františka, úryvek z Písma svatého, praktické úkoly a výzvy do života.Katecheze nejsou určeny jen pro ty, kteří se zúčastní SDM, ale i pro všechny mladé a ty, kteří se chtějí zapojit společně poutníky do duchovní přípravy.Postupně budou zveřejněny 3 katecheze, a to vždy první den v měsíci, tj.  1. října, 1. listopadu, 1. prosince. Odkaz na 1. Katechezi naleznete zde: https://panama2019.signaly.cz/1810/katecheze-podzimni-duchovni-priprava

Oficialní znělká setkání mládeže: https://www.youtube.com/watch?v=SXlYt_JjftE