Příprava na mimořádný misijní měsíc říjen 2019

„Zvu každého křesťana na jakémkoli místě a v jakékoli situaci k tomu, aby se hned dnes navrátil ke svému osobnímu setkání s Ježíšem Kristem, nebo alespoň aby učinil rozhodnutí, že se s ním chce setkat a že ho bude každý den bez ustání hledat. Nikdo nemá sebemenší důvod myslet si, že se ho toto pozvání netýká, protože „z radosti, kterou dává Bůh, není nikdo vyloučen.“ Kdo riskuje, nebude Pánem zklamán, a kdo učiní malý krůček směrem k Ježíši, objeví, že On už na jeho příchod čekal s otevřenou náručí. Toto je chvíle, kdy je třeba říci Ježíši Kristu: „Pane, nechával jsem se oklamávat, tisícero způsoby jsem unikal před tvou láskou, ale nyní jsem znovu zde, abych obnovil svoji smlouvu s tebou. Potřebuji tě. Vysvoboď mne znovu, Pane, přijmi mne opět do své Vykupitelské náruče.“ Moc nám prospěje vrátit se k němu, poté co jsme se ztratili!“ apeluje papež František ve své exhortaci Evangelii Gaudium. 

Misijní činnost každého křesťana je odpovědí na trvalý Ježíšův příkaz: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu.“ (Mk 16,15) 30. listopadu 2019 uběhne 100 let od vydání apoštolského listu Maximum illud, kterým chtěl dát tehdejší papež Benedikt XV. po zničujícím světovém konfliktu nový impuls misijnímu úkolu hlásat evangelium. V listu zdůrazňuje, že jediným motivem misijní činnosti má být poselství a láska Pána Ježíše, šířené svatostí vlastního života a dobrými skutky. Papež František klade opět důraz na tento úkol, který byl církvi svěřen, a proto si přeje, aby se v celém světě slavil říjen 2019jako Mimořádný misijní měsíc, kterému by měla předcházet celoroční příprava. Za a více informaci najdete na: missio.cz

V pátek 30. 11. od 19.00 na faře v Žamberku uskuteční se listopadová misijní příprava na Mimořádný misijní měsíc říjen 2019 vyhlášený papežem Františkem.

Červená středa

28. listopadu 2018 se bude v ČR poprvé slavit Červená středa (#RedWednesday); den, kdy chceme myslet na pronásledované pro víru z celého světa. Vizuálním symbolem akce je rozsvícené červené světlo. Věříme, že třeba i ve vaší farnosti, sboru, společenství či organizaci budete mít chuť se zapojit. Připojit se může každý, stačí opravdu málo… Více na cirkev.cz

Společné modlitby budou se konat v kostele sv. Václava v Žamberku v 18.00.

Odpusť, ale nezapomínej.

Dne 11. listopadu si celá Evropa připomene konec první světové války, resp. den, kdy v roce 1918 na všech frontách této války vstoupilo v platnost příměří.
V mnoha zemích Evropy je zvykem si tuto skutečnost vhodným způsobem připomenout, zejména v letošním roce, kdy slavíme 100 let od konce této války.
Česká biskupská konference se připojuje k těmto iniciativám v podobě rozeznění kostelních zvonů.
Prosíme tímto všechny duchovní správce, aby zajistili, že budou v neděli 11. listopadu 2018 v době od 13:30 hodin znít po dobu několika minut kostelní zvony jako připomínka konce této světové války a symbolické uctění památky padlých v první světové válce.

“Tradice zvonění na připomínku konce války je doma ve Velké Británii, kde se 11. listopadu v 12.30 tamního času (13.30 SEČ) po celé zemi tradičně rozeznívají zvony k uctění obětí této první velké války a připomenutí jejího konce.
I v ČR půjde o ekumenickou iniciativu, do které se rovněž zapojí další církve, které jsou sdružené v Ekumenické radě církví v ČR (ERC).
Na neděli 11. listopadu taky připadá tzv. Veterans Day, Den válečných veteránů dobře známý především svým symbolem vlčího máku.
Podpořte prosím dle svých možností tyto iniciativy, a dejte nám o tom vědět! V duchu hesla: Odpusť, ale nezapomínej.” za: www.cirkev.cz

Misijní neděle

Minulou neděli 21.10 jsme slavili misijní neděli. Děkuji všem za společnou modlitbu a dary věnované na misie. Fotky můžete shlédnout zde.

Světový den modliteb za misie, slavený každoročně předposlední neděli v říjnu, je v České republice známý pod názvem Misijní neděle. Tento den je spojený s finanční sbírkou na podporu misijních oblastí a v celé církvi se začal poprvé slavit v roce 1926. „Misijní neděle je zvláštní příležitostí, která připomíná Božímu lidu neustálou platnost jejího misijního mandátu, neboť misie je věcí všech křesťanů…“ (Jan Pavel II.) Slaví se jako den modlitby a podpory misií v každé diecézi, farnosti a instituci katolického světa. Papež k této příležitosti vydává poselství, národní ředitel Papežských misijních děl píše dopis, který je rozesílán do všech farností. Věřící ve všech katolických farnostech světa se tedy během Misijní neděle společně modlí a finančně přispívají do světového fondu solidarity, ze kterého jsou podporovány projekty na pomoc potřebným ve všech kontinentech skrze Papežské misijní dílo šíření víry, jehož počátky sahají do roku 1818. Tato pomoc se dostává do misijních oblastí na základě žádostí od místních odpovědných lidí. Vedoucí projektů jsou povinni vždy doložit způsob využití darovaných finančních prostředků na příslušný generální sekretariát v Římě.

Ze získaných prostředků se v rámci PMD ŠV zajišťuje kvalitní a systematická pomoc nejchudším v 1.100 diecézích světa, na které se podílí téměř 650 tisíc biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic, katechetů, bohoslovců a laických spolupracovníků. Podporují se katechetické, vzdělávací, charitativní a sociální projekty, školy, nemocnice, domovy pro sirotky a staré lidi, střediska pomoci a leprosária, stavby a opravy kostelů a jiné.

Papežská misijní díla vždy vyžadují od místních lidí na jednotlivých projektech spoluúčast, vychovávají a vedou lidi z misijních oblastí k umění hospodařit a k postupné samostatnosti. Systematické zlepšování situace v těchto krajinách je koordinováno skrze místní biskupy, kteří jsou garanty jednotlivých projektů. Národní ředitelé Papežských misijních děl spolu s jejich diecézními řediteli a spolupracovníky na celou pomoc dohlížejí a koordinují. „Organizování Misijní neděle a využití sbírek se řídí přesnými pravidly, která vycházejí z pokynů papeže a celosvětových Stanov PMD. Všechny peníze, které PMD sesbírají ve všech farnostech a diecézích různého ritu na celém světě, se musí všechny rychle a pravidelně odevzdávat příslušné národní kanceláři PMD. Tyto peníze, sesbírané skrze PMD pro misie ad gentes na Světový den misií nebo při jakékoliv jiné příležitosti „v každé diecézi, farnosti a institutu katolického světa“ se nesmí použít na jiné účely; tvoří Fond solidarity pro zřízení programu všeobecné pomoci. Jeho cílem je poskytovat ekonomickou pomoc církvím v misijních územích věnujícím se evangelizaci, církevnímu a sociálnímu rozvoji, jakož i výchově a materiální podpoře. Je to znakem jednoty víry, lásky a spravedlnosti, která ve světě sjednocuje všechny členy církve, obzvláště církve ve společenství všeobecné Církve, protože do něj přispívají věřící církví ve všech částech světa.“                                   

Podle Stanov PMD

Synoda o mladých lidech

Ve středu 3. října byla zahájena ve Vatikánu řádná biskupská synoda na téma: „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“.

„Církev je připravena naslouchat hlasu, vnímání, víře a také pochybám či kritice mladých, které jsou výzvou pro budoucnost,“ uvedl kardinál Lorenzo Baldisseri, generální tajemník 15. řádného shromáždění biskupské synody.

Téma tohoto setkání vybrané papežem je: „Mladí lidé, víra a rozlišování povolání“, aby církev mohla mladým lidem lépe porozumět. Společně s biskupy z celého světa chce diskutovat a hledat odpovědi na otázky, po kterých se táží dnešní mladí lidé.

Synody se bude účastnit 267 synodálních otců a mezi posluchači bude také 34 mladých ve věku od 18 do 29 let, kteří svou přítomností budou přispívat, aby se ozval hlas mnoha jejich vrstevníků. Navíc zde díky podpisu prozatímní dohody mezi Svatým stolcem a Čínskou lidovou republikou poprvé budou přítomni i dva biskupové kontinentální Číny.

Více zde…..

Říjen měsíc posvátného růžence

Měsíc říjen patří růženci a papež František, mající prst na pulsu doby, vyzývá všechny věřící, aby se ho v tomto měsíci modlili každý den. Máme se obracet k Matce Boží a archandělu Michaelovi, aby chránili církev od ďábla, který usiluje o rozdělení Boha a člověka – o rozdělení lidí mezi sebou. Také bolestné poznání rozsahu pohlavního zneužívání, zneužití moci a manipulace se svědomím jak ze strany kněží a zasvěcených osob, tak i laiků k tomu rozštěpení v poslední době přispělo – což využívá dovedně „úhlavního nepřítele lidské přirozenosti“ (Ignác z Loyoly, Duchovní cvičení, 136).

Papež František v listě z 20. srpna 2018 napsal, že „trpí-li jeden, trpí všichni“. Když si skoro až zoufáme nad zraněními církve, prospěje nám, budeme-li se spolu s Marií „více věnovat modlitbě“ (Duchovní cvičení, 319) a usilovat o růst v lásce a  věrnosti církvi. Podobně, když v důsledku individuálních selhání v církvi zakoušíme bezútěšnost, prospěje nám modlitba, která nás učí „čelit různým znepokojením a útokům nepřítele“ (Duchovní cvičení, 320).

Proto Svatý otec vybízí všechny věřící k intenzivnější – osobní i společné – modlitbě během měsíce října, a to každodenní modlitbou růžence. Víme, že Panna Maria zůstala pod křížem, i když se apoštolové – až na jednoho – rozutekli. Ona nám pomůže, abychom i my pod Ježíšovým křížem setrvali. Proto papež dále žádá, abychom po každé modlitbě růžence připojili také nejstarší mariánskou modlitbu Pod ochranu tvou a modlitbu Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji. Archanděl Michael je knížetem nebeského vojska a ochráncem církve, protože „kdykoli se v něčem zvlášť projevuje podivuhodná moc, uvádí se, že je poslán Michael, jehož jméno je Kdo jako Bůh, aby se poznalo podle skutku i podle jména, že nikdo nemůže vykonat, co může vykonat svou mocí Bůh“. „Tehdy nastal na nebi boj: Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem; drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi. Velký drak – starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země – byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním“ (Zj 12,7–9).

Svatý otec prosí věřící celého světa o modlitbu, aby svatá Matka Boží chránila svým pláštěm církev před útoky Zlého, a zároveň ji vedla k vyznání vin, pochybení a zneužití, spáchaných v přítomnosti i minulosti. Vyznání vin a odpuštění povede k obnovení sil, které vezmou zlu expanzivní sílu.

Modleme se po každém růženci v měsíci říjnu:

Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná! Paní naše, prostřednice naše, orodovnice naše, u Syna nám smilování vypros, Synu svému nás doporuč, k Synu svému nás doprovoď. Amen.

Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší. Amen.

(Zdroj: Pavel Ambros, SJ) za : www.církev.cz

Katecheze pro všechny

Katecheze vznikly jako duchovní příprava na blížící se Světové dny mládeže v Panamě (SDM). Obsahem jsou zamyšlení týkající se listu sv. otce Františka, úryvek z Písma svatého, praktické úkoly a výzvy do života.Katecheze nejsou určeny jen pro ty, kteří se zúčastní SDM, ale i pro všechny mladé a ty, kteří se chtějí zapojit společně poutníky do duchovní přípravy.Postupně budou zveřejněny 3 katecheze, a to vždy první den v měsíci, tj.  1. října, 1. listopadu, 1. prosince. Odkaz na 1. Katechezi naleznete zde: https://panama2019.signaly.cz/1810/katecheze-podzimni-duchovni-priprava

Oficialní znělká setkání mládeže: https://www.youtube.com/watch?v=SXlYt_JjftE

Charita vyhlašuje sbírku na pomoc obětem tsunami v Indonésii

  V pátek 28. září 2018 postihlo indonéský ostrov Sulawesi (Celebes) zatím nejsilnější ze série zemětřesení o síle 7,4 stupňů Richterovy škály. Následná vlna tsunami si vyžádala stovky lidských životů, celkový počet postižených obyvatel může dosáhnout několika set tisíc, podle některých odhadů až dva miliony. Charita Česká republika proto vyhlašuje finanční sbírku na pomoc obětem a obnovu země.

Foto: archiv Charity ČR

Vlna tsunami způsobila obrovské materiální škody, v oblasti jsou stovky zbořených domů. Na místě je nyní akutně důležité zabezpečit základní hygienu a dodávky nezávadné vody a potravin. Oblast přitom cyklicky sužují silná zemětřesení již od konce července. Dosavadní snahy o obnovu země byly vždy smeteny dalšími otřesy. I to umocňuje vážnost situace.

Charita Česká republika se proto společně partnerskými Charitami zapojila do mezinárodní pomoci, o kterou požádala Indonéská vláda. Konkrétní forma české pomoci bude dohodnuta ve spolupráci s naší partnerskou organizací Caritas Indonesia,“ přiblížil aktuální postup Lukáš Curylo, ředitel Charity Česká republika.

Konto pro Indonésii:

Sbírkový účet Charity Česká republika, číslo účtu 55660022/0800 u České spořitelny, variabilní symbol 115.

Přispět je možné rovněž prostřednictvím dárcovské SMS na číslo 87 777:
DMS  CHARITASVET  30
DMS  CHARITASVET  60
DMS  CHARITASVET  90

Cena jedné DMS je 30, 60 resp. 90 Kč. Službu provozuje Fórum dárců.

Charita Česká republika je největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb. Pomáhá rodinám, mužům, ženám i dětem bez ohledu na jejich věk, víru nebo zemi původu.

Poskytuje rovněž humanitární pomoc, resp. rozvojovou spolupráci v 29 zemích světa, zejména v Asii, Africe a postsovětských republikách.

V Indonésii česká Charita působila řadu let po úderu vln tsunami v roce 2004. Charita Česká republika v Indonésii řídila projekty na obnovu bydlení a zemědělství, dobře zná místní prostředí. 

(Zdroj: Jan Oulík, Charita ČR) Za: církev.cz

Drazí bratři a sestry, dobré odpoledne!

Nejprve bych vám rád řekl, co cítím. Při pohledu na vás vidím, že za vámi jsou mnozí mučedníci. Anonymní mučedníci, o kterých ani nevíme, kde jsou pohřbeni. I mezi vámi jsou. Zdravil jsem [před chvílí] jednoho, který byl ve vězení. Napadá mne hned na úvod jedno slovo, totiž nezapomeňte, pamatujte. Jste potomci mučedníků a v tom je vaše síla. Duch tohoto světa ať vám nenamluví něco jiného než prožili vaši předci! Pamatujte na svoje mučedníky a vezměte si z nich příklad: oni neměli strach. Když jsem dnes mluvil s vašimi biskupy, říkali: „Jak začít beatifikační kauzu tolika mučedníků, když o nich nemáme žádné dokumenty, ale víme, že jsou mučedníci?“ Je útěšné a krásné slyšet, že si děláte starost o ty, kteří nám zanechali svědectví. Jsou svatí.
Biskup [Linas Vodopjanovas, OFM, pověřený zasvěceným životem] řekl bez okolků, jak je u františkánů obvyklé: „Často je dnes naše víra různými způsoby vystavována zkouškám.“ Neměl na mysli perzekuce diktátorů. „Často se nám poté, co jsme přijali povolání, stává, že už nezakoušíme radost v modlitbě, ani v komunitě.“ 
Duch sekularizace, znuděnost nad vším, co se týká komunity je pokušením druhé generace. Naši otcové zápasili, trpěli, byli vězněni, a nám patrně chybějí síly, abychom šli dál. Počítejte s tím.
List Židům vybízí: „Nezapomeňte na počátky. Nezapomeňte na svoje předky“ (srov. Žid 10,32-39).
Návštěva vaší země je zarámována sdělením: „Ježíš Kristus je naše naděje“. Nyní, už takřka na sklonku dne, máme před sebou text apoštola Pavla, který nás vybízí, abychom doufali vytrvale. Tato pobídka následuje hned za sdělením toho, co Bůh vysnil pro každého člověka, ba pro celé stvoření, že totiž »těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému« (Řím 8,28); doslovný překlad by byl všecko „urovnává“.

Dnes bych se s vámi chtěl podělit o několik charakteristických rysů této naděje; rysů, které jsme my – kněží, seminaristé, řeholníci a řeholnice – povoláni žít.

Pavel, dříve než vybídne k naději, používá třikrát za sebou slovo „vzdychat“, když mluví o sténajícím tvorstvu, nářku lidí a vzdychání Ducha v nás (srov. Řím 8,22-23.26). Naříká se kvůli porobě porušení, z touhy po naplnění. Dnes nám prospěje ptát se, zda je toto vzdychání v nás anebo zda v našem těle už nic nenaříká a netouží po živém Bohu. Jak řekl před chvílí náš biskup, „nezakoušíme už radost v modlitbě, v komunitním životě“. Jako laň prahnoucí po vodě bychom měli žíznivě hledat hloubku, pravdu a krásu Boha. Drazí, my nejsme „Božími činovníky“! Blahobytná společnost nás možná přesytila, zahltila poskytovanými službami a dobry, takže nás tíží všechno a nenaplňuje nic. Jsme spíše  omámení a rozmařilí, nikoli však naplnění, ba co hůř: nezřídka už ani nehladovíme. Právě my, muži a ženy zvláštním způsobem zasvěcení, nikdy nesmíme připustit ztrátu onoho vzdychání, onoho neklidu v srdci, které nalezne spočinutí jedině v Pánu (srov. sv. Augustin, Vyznání, I,1,1). Žádná přímá informace, žádná bezprostřední virtuální komunikace nás nesmí připravit o konkrétní dobu, kdy se denně – a jde právě o vytrvalost tohoto  úsilí – budeme věnovat dialogu s Pánem v modlitbě a adoraci. Jde o pěstování naší touhy po Bohu, jak radí sv. Jan od Kříže řeholníkovi: „Ať je vytrvalý v modlitbě a neopomíji ji ani uprostřed tělesných prací. A když jí, pije, mluví nebo jedná s osobami světskými nebo dělá cokoliv jiného, vždycky ať touží po Bohu a jemu ať oddává své srdce“ (Krátké spisy a korespondence, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998,  str. 108).

Toto vzdychání se odvozuje také od kontemplace lidského světa a je apelem na plnost tváří v tvář potřebám našich nejchudších bratří, nedostávajícímu se smyslu života u těch nejmladších, samotě starých i znečišťování životního prostředí. Je to vzdychání, které se chce zorganizovat, aby ovlivnilo dění v národě, ve městě; nikoli nátlakem či mocensky, nýbrž službou. Volání našeho lidu nás musí zasáhnout jako Mojžíše, kterému Bůh vyjevil utrpení svého lidu na setkání u hořícího keře (srov. Ex 3,9). Naslouchání Božímu hlasu v modlitbě nám umožňuje vidět, slyšet a poznat bolest druhých, abychom je mohli vysvobodit. Stejně tak nás ale musí zasáhnout, když náš lid přestává  vzdychat a netouží po vodě, která tiší žízeň. Je to také chvíle pro rozpoznání toho, čím je hlas našeho lidu uspáván.

Volání nabádající ke hledání Boha v modlitbě a adoraci je stejné jako to, které nás vede, abychom naslouchali nářku svých bratří. Oni „doufají“ v nás a my se na základě pozorného rozlišování potřebujeme zorganizovat, zaměřit a stát odvážnými a kreativními ve svém apoštolátu. Kéž není naše přítomnost vydána napospas improvizaci, nýbrž odpovídá na potřeby Božího lidu a stává se tak kvasem v těstě (srov. Evangelii gaudium, 33).

Apoštol však mluví také o vytrvalosti, vytrvalosti v utrpením, vytrvalosti v dobrém. To znamená, abychom se soustředili k Bohu, zůstali v Něm pevně zakořeněni a byli věrní Jeho lásce.

Vy nejstarší, mezi nimiž nelze nepřipomenout mons. Sigitase Tamkeviciuse, dokážete dosvědčovat tuto stálost v utrpení, toto „doufání proti vši naději“ (srov. Řím 4,18). Násilí použité proti vám kvůli tomu, že jste bránili občanskou a náboženskou svobodu, násilí výsměchu, věznění a deportace nemohlo přemoci vaši víru v Ježíše Krista, Pána dějin. Proto nám máte mnoho co říci a mnoho co nás učit, mnoho co navrhnout, aniž by bylo třeba soudit zdánlivou slabost těch mladších. A vy, mladší, když vás drobné frustrace odrazují, uzavírají do sebe a naklánějí ke skutkům a úletům, jež neodpovídají vašemu zasvěcení, hledejte svoje kořeny a pohleďte na cestu, kterou vykonali ti staří. Právě v soužení vysvítají význačné rysy křesťanské naděje, neboť máme-li jen lidskou naději můžeme se zklamat a ztroskotat. S křesťanskou nadějí je tomu jinak; stává se průzračnější a ze soužení vychází jako vyzkoušená.

Je pravda, že žijeme v jiné době a v jiných strukturách, ale je také pravda, že tyto rady jsou přijímány lépe, když se ti, kdo prožili tvrdé zkoušky, neuzavírají, nýbrž sdílejí. Jejich příběhy nejsou plné nostalgií po minulých časech, prezentovaných jako lepší, ani pokryteckého obviňování těch, jejichž citová výbava je křehčí. Zásoba vytrvalosti v komunitě učedníků je účinná, když dovede – jako onen učitel Zákona z evangelia – integrovat to staré i to nové (srov. Mt 13,52), když si uvědomuje, že prožité dějiny jsou kořenem stromu, který může přinášet plody.

A nakonec, hledět k Ježíši Kristu jako na naši naději znamená identifikovat se s Ním a komunitně se podílet na Jeho údělu. Podle apoštola Pavla se spása, v niž doufáme, neomezuje na negativní aspekt osvobození od vnitřního či vnějšího, časného či eschatologického soužení, nýbrž spočívá v něčem vysoce vznešeném: v účasti na Kristově oslaveném životě (srov. 1 Sol 5,9-10), v podílu na Jeho slavném království (srov. 2 Tim 4,18), na vykoupení těla (srov. Řím 8,23-24). Jde tedy o spatření tajemství jedinečného a neopakovatelného plánu, který má Bůh s každým. Poněvadž neexistuje nikdo, kdo nás poznal a zná tak hluboce jako Bůh, předurčil nás k něčemu, co se jeví jako nemožné: sází bez možnosti omylu, že budeme reprodukcí obrazu Jeho Syna. Vložil do nás svoje očekávání a my doufáme v Něho.

Plurál „my“ integruje, ale také přemáhá a přesahuje individuální „já“. Pán nás volá, ospravedlnňuje a oslavuje zároveň a zahrnuje tak celé tvorstvo. Častokrát jsme kladli tak velký důraz na osobní odpovědnost, až se komunitní dimenze stala jakýmsi pozadím, pouhou ozdobou. Avšak Duch svatý nás sjednocuje, smiřuje naše rozdíly a rodí nový dynamismus, aby roznítil poslání církve (srov. Evangelii gaudium, 131; 235).

Tento chrám, kde jsme se shromáždili, je zasvěcen svatému Petru a Pavlovi. Oba apoštolové si byli vědomi pokladu, který jim byl darován; oba v různých dobách a různými způsoby byli vyzváni „zajet na hlubinu“ (srov. Lk 5,4). Na loďce církve jsme všichni a neustále se snažíme volat k Bohu, být věrní uprostřed soužení a mít v Ježíši Kristu svoji naději. Tato loďka chová ve středu svého poslání zvěst o vytoužené slávě, kterou je přítomnost Boha v Jeho lidu, ve Zmrtvýchvstalém Kristu, a která se jednoho dne – toužebně očekávána – ukáže v Božích dětech. Toto je výzva, která nás žene: poslání šířit evangelium. Je to důvod naší naděje a naší radosti. Dnes bude moře, kde „zajet na hlubinu“, tvořeno „novými scénáři a výzvami“ této vycházející církve. Musíme se znovu ptát: co od nás žádá Pán? Jaké jsou periferie, které nás více potřebují, abychom tam nesli světlo evangelia? (srov. Evangelii gaudium, 20).

Kdo bude jinak moci uvěřit, že Ježíš Kristus je naše naděje, když nebudemít radost z povolání? Jedině náš životní příklad dá za pravdu naší naději v Něho.

Je tu ještě další věc, která souvisí se smutkem, a to zaměňuje-li se povolání a podnikání. „Pustím se do nějaké práce s nadšením a naplňuje mne to štěstím.“ Zítra však přijde biskup, ať už jiný či stejný, anebo představený, představená a řekne ti: „Ne, nechto a jdi jinam.“ To je chvíle ztroskotání. Proč? Protože si v té chvíli uvědomíš, že jsi se pustil cestou obojakosti. Všimneš si, že Pán, který tě povolal k lásce, je tebou zklamán, protože jsi dal přednost stát se podnikatelem. Na začátku jsem říkal, že život toho, kdo následuje Ježíše, není životem činovníka. Je to život lásky k Pánu a apoštolské horlivosti pro lid. Udělám jednu karikaturu. Co dělá kněz, který je činovníkem? Má svoji pracovní, úřední dobu. Otevírá úřad v určitou hodinu, koná svoji práci a zavře úřad. A lidé jsou mimo. Nesbližuje se s lidmi. Drazí bratři a sestry, jestli nechcete být činovníky, řeknu jedno slovo: blízkost! Sblížení. Být nablízku svatostánku, tvář v tvář s Pánem. A nablízku lidu. Někoho mi řekne: „Otče, ale lidé nepřicházejí…“ Jdi je hledat! – „Dnešní mládež nechodí.“ Vymysli něco, jak být s nimi a pomoci jim: oratoř. Blízkost lidu. A blízkost Pánu ve svatostánku. Pán chce, abyste byli pastýři lidu, a nikoli statutární klerici! Potom řeknu něco i sestrám…

Blízkost znamená vlídnost (milosrdenství). V této zemi, kde se Ježíš zjevil jako Milosrdný, nemůže kněz nebýt milosrdný. Zejména ve zpovědnici. Přemýšlejte, jak by Ježíš přijal toho, kdo přistupuje ke zpovědi. Život už jej, chudáka, dostatečně vytrestal! Dej mu zakusit Otcovo odpouštějící objetí. Nemůžeš-li mu např. udělit rozhřešení, bratrsky a otcovsky jej potěš. Povzbuď k další cestě. Přesvědč ho, že Bůh odpouští všechno, ale s otcovskou vřelostí. Nikdy však nikoho nevyhánět ze zpovědnice! Blízkost znamená být otcem. Copak ti nezáleží na hříšníkovi, že jej vyháníš? Nemluvím teď o vás, vždyť vás neznám. Mluvím o jiných. Zpovědnice není ordinace psychiatra. Ve zpovědnici se nerýpe do srdce lidí.

Drazí kněží, blízkost znamená milosrdné nitro. Milosrdné nitro se vezme odkud? U svatostánku.

Vy, drahé sestry,… Je tolik dobrých sester, všechny jsou dobré…, ale někdy klevetí a klevetí… Zeptejte se té, co je na posledním, předposledním místě, zda ve vězení měla čas nba klevety, když šila rukavice. Zeptejte se. Buďte, prosím matky! Buďte matky, protože jste obrazem církve a Madony. Každý kdo vás vidí, ať ve vás spatří matku církev a matku Marii. Nezapomeňte na to. Matka církev není stará panna. Matka církev neklevetí, nýbrž prokazuje lásku, slouží a pomáhá v růstu. Vaše blízkost znamená být matkou, ikonou církve a ikonou Madony.

Být blízko svatostánku a modlitbě. Mít onu žízeň duše, o níž jsem mluvil,  tak blízko k druhým. Kněžská služba a zasvěcený život nerodí činovníky (funkcionáře), nýbrž milosrdné otce a matky. A budete-li si tak počínat, budete mít ve stáří krásný úsměv a zářivé oči! Protože budete mít duši plnou laskavosti, mírnosti, vlídnosti, lásky, otcovství a mateřství.

A modlete se za tohoto ubohého biskupa. Děkuji.

Přeložil Milan Glaser za: www.radiovaticana.cz

V nové roli

Česko má nového nuncia

Papež František jmenoval minulý pátek nového apoštolského nuncia pro Českou republiku.

Jeho Excelence Mons. Charles Daniel BALVO se narodil v Brooklynu ve Spojených státech amerických 29. června 1951. Na kněze byl vysvěcen 6. června 1976 v New Yorku.
Vystudoval kanonické právo.
Do diplomatických služeb Svatého stolce vstoupil 1. března 1987, působil postupně v diplomatických zastupitelstvech Svatého stolce v Ghaně, Ekvádoru, Chile, v České republice, Jordánsku a na Litvě.
1. dubna 2005 byl jmenován apoštolským nunciem na Novém Zélandu, Cookových ostrovech, ostrově Fidži, Marshallových ostrovech, Kiribati, ve Federativních státech Mikronésie, Nauru, Palau, na ostrově Samoa, Tongu a Vanuatu a apoštolským delegátem Oceánie.
17. ledna 2013 byl jmenován apoštolským nunciem v Keni a stálým pozorovatelem Programu OSN pro životní prostředí (UNEP) a pro lidská sídla (UN-Habitat).
21. prosince 2013 byl jmenován apoštolským nunciem v Súdánu.
Hovoří anglicky, italsky, španělsky, francouzsky a vzhledem k tomu, že v minulosti působil jako rada Apoštolské nunciatury v České republice, disponuje i znalostmi češtiny. Za: cirkev.cz